Príspevky užívateľa

Verdandi se lehce ulevilo, když si její upřímnost Damian nevzal nikterak osobně. I když teda ještě před chvilkou zněl o něco ostřeji. I když možná i to interpretovala lehce špatně. Ale požár byl zhašen a tak mohli v klidu pokračovat v konverzaci. Na jeho vysvětlení jen přikývla a dále to nekomentovala. Přece jenom nebylo úplně jak
"Ano v Norestu jsem se narodila. A ne už nás moc není. Minimálně na území Norestu jsem jediná." řekla upřímně na jeho otázku, i když to celkem bolelo říci nahlas. Že kdysi i její zde známí a celkem rozrostlí rod zmizel prakticky z povrchu zemského. Jasně stále tu byl Hariuha, ale pokud věděla, ten rod nenosil. Měla dokonce pocit, že ho snad ani nedostal kvůli převaze bílé barvy na jeho kožichu. Ale to byl kecala. To období v její hlavě bylo lehce zamlželé a hlavně bylo přebito jinými emočně vypjatějšíimi událostmi, co nastali okolo onoho období

Verdandi byla ráda, že jí nenarušil její osobní bublinu, kterou holt měla o něco větší než většina vlků. neměla tedy většinou jim za zlé, když ji narušili. Většinou jenom prostě udělala znovu mezi nimi delší vzdálenost. Verd rychle přejala pohledem, aby se koukla, zda nemá nějaké cetky. Byla to pro ni taková automatika, u které pořádně ani nevnímala, že ji dělá. No vlček před ní neměla u sebe žádnou zajímavou věc, co by zaujala její oči. Aspoň nebude Verdandi nic rozptylovat
"znám spoustu vlků, co mají rádi přírodu a krásy okolí. A nemají potřebu vydobít si moc a slávu. Ale to bude tím, že se hlavně pohybuji ve společnosti tuláků. Ale i spousta smečkových našlo zálibu v jiných částech přírody" rozhodla se mu oponovat. Přece jenom neměla potřebu říkat věci jinak, než je viděla. Znala dosti vlků co sice nemělo potřebu koukat na jezera a jiné plochy vody, ale zase našli lásku ve sbírání kytiček. Fakt by nemohla říci, že Timothéé nebo Imamu byli mocichtivý. A i když úplně nevěděla co přesně její sestry ze sesterstva obdivovali na přírodě, tak nemohla říci že by nějak moc toužili po moci. V tomhle byla možná největší provinilec právě Verdandi. Měla holt trochu v krvi vyžadovat respekt. Výchova se nezapře
"Ano jsme tu celkem často. I když teda teďka jsme chvilku trávila čas i jinde. Pro změnu scenerie odpověděla ohledně jeho otázky. Úplně nerozebírala, že se prakticky schovávala před jinou smečkou. Že byla zalezlá v jedné chalupě. IO když i to pro ni byla změna scenerie. A taky dosti vítaná
"Verdandi Heltyr de Zereas. Verdandi samozřejmě stačí. Také mě těší. představila se jako vždy celým jménem včetně jejího rodu. I když už nyní zde nemá moc váhu a upřímně většina ho ani nepozná.

Verdandi se zajícem nejspíše dosti překvapili chudáka Imamua. Přece jenom to ona se nabídla, že mu chytí večeři, aby rychleji nabral kila zpátky po kruté zimě. A taky aby mu poděkovala za jeho pomoc ohledně bylinek. No a pak sama potřebovala pomoc. To má za to, že si nedokáže pořádně připustit svoje nové nedostatky. Nebo spíše né v plné míře. A to si říkala realista. Každopádně výjev, který se jí díky překvapení naskytl za to celkem stál. Možná to bylo trochu škodolibé, ale upřímně bylo lehce vtipné, jak narazil do stromu. Přece jenom to se jen tak nestává. Takže lehké zasmání jí uniklo, což pro ni bylo jako kdyby měla totální výtlem. Avšak velmi rychlo ho zase utlumila. Přece jenom jeden se nemá smát cizímu neštěstí. A zvláště pokud za něj tak trošililinku může.
"Ehm promiň" omluvila se okamžitě za to její lehké uchechnutí. jenže ono bylo fakt vtipné. Zvláště když to vlk s parožím zakončil oklepáním a vytvořením prachové bouře.
"Jsi v pořádku?" zeptala se nakonec a přistoupila k němu lehce blíže, i když stále zachovávala jeho i svůj osobní prostor. Přece jenom to byla celkem rána vzhledem k tomu, že byla i slyšet. A nechtěla úplně nic říkat, ale kdyby Imamu měl otřes mozku nebo něco podobného, tak by mu moc nepomohla. Ale když jeden by měl nějaké poškození mozku, tak by asi nevstal ne? Takže všechno je ok?

Verdandi si zase udělala radši velký odstup od "Azyrynské" smečky. Ano už to bylo dost dlouho od incidentu, ale nemusela dráždit hada tlapkou že jo. A i když čas uplynul jako voda a už dlouho jí chybělo jedno ucho, tak si stále na to nezvykla. No ale už to nějak zvládala lépe. Teda měla ten pocit. Jasně rozhodně to nebylo stále na úrovni před incidentem a asi to už takové nikdy nebude. Ale malé krůčky snad dělala a více si moc přát nemůže. Přece jenom stále na tom byla mnohem lépe než takový Imamu. Jí aspoň sloužili ostatní smysly. A měla i lehce pocit, že její zrak se jí zlepšil. Ale možná to byl jenom pocit, protože se na něj nyní více spoléhala
"Zdravím" řekla, jen co si všimla vlka, co byl nějaký ten kus od ní. Upřímně chvilku si myslela, že ho prostě odignrouje. Ale už se navzájem asi viděli, tak by to bylo neslušné. Né že by se jí zdál nesympatický. Jenom upřímně poslední dobou byla nějak presocializovaná. A navíc poslední dobou měla pocit, že její konverzace jsou čím dál tím více trapné.
"Moc vlků, zde nepotkávám...." Odtušila, aby nebylo ticho. A přesně to myslela tím, že její konverzace jsou hodně vratké. Verd se tedy natočila zdravým uchem k nenzámemu a čekala co z něj vypadne. Zda se vůbec chce bavit, nebo třeba nemá náladu. A taky doufala, že pokud se chce bavit, tak že nějak povede konverzaci. Protože Verd fakt nebyla talent na konverzace.

Verdandi si už nějak zvykla, že jí vlci úplně nepochopili na poprvé. A vlastně to byla pouze jen a jen její chyba. Přece jenom nezměnila intonaci aby to znělo jako vtip a nijak nezměnila svůj obličej, aby naznačila. že to nebyla urážka. Spíše takové prohození náhodného faktu, protože upřímně nevěděla, jak jinak začít konverzaci. Vážně by měla začít nechávat prolomení ledů na druhém vlkovi konverzace. Ale zase na druhou stranu, to by musela chvilku na něj jenom koukat a to by bylo trapné jak něco
"Nemyslela jsem to jako urážku. Jenom husy jsou celkem obtížný úlovek. Přece jenom mají křídla a když jich je více, tak se nebojí zaútočit nazpět. Už jsme se stala "obětí" jejich ostrých zobáků." snažila se nějak lehce zachránit situaci. I když si teda byla celkem jistá, že se jí to moc nedaří. K tomu lehce připadala i celkem nesvůj úsměvem. Přece jenom nebyla zvyklá usmívat, ale ostatní vlky to uklidňovalo. Jeden vypadal přátelštěji
"Těší mě Verdandi Heltyr de Zerea. Verdandi samozřejmě stačí. A klidně si nech celou husu. Před chvilkou jsem jedla. Bylo by to jen plýtvání jídle," odpověděla a doufala, že to nezní jako ohrnování nosu nad úlovkem. Přece jenom už mu vysvětlila, proč brala tohoto vodního ptáka za zajímavou volbu, co se týče lovné zvěře

Verdandi nikdy ticho nevadilo. Až teda doteď. V tento moment to bylo dosti nepříjemný vjem. Přece jenom právě ze sebe vysypala co se vlastně stalo v ten osudný den. Navíc moc dobře věděla, jak moc je Hel proti prolití krve. Verd měla lehce menší odpor k uštědření zranění, zvláště když to nebyla ona, kdo vystartoval jako první. A i když věřila, že nějaký ten kamarádský vztah mezi sebou mají.... no stále si nebyla jistá, zda jí Hel věří. A zda i když jí uvěří, tak jí úplně neodsoudí
" Děkuji, za tvou důvěru a podpru. Vím, že to není vůbec dobré. Azyryn, jak si teďka říkají, je slepý. Nebude je zají mat, že Stadley byl první kdo zaútočil. Našli si někoho, na koho mohou svést celou vinu a zadupat, že psychicky na tom jejich člen nebyl nejlépe." odpověděla a slyšitelně si oddechla, když jí Hel potvrdila, že jí věří. I když ve vlastních očích byla i ona vina. Přece jenom teoreticky mohla zasadit pouze ránu, která by zmrzačila a vyřadilo Stadleyho z boje. Ale jak se to semlelo tak rychle, holt instinkt zvítězil. Holt to měla v krvi
"Vím, že je to i má vina. Ale zvláště u Stadleyho jsme fakt nechtěla aby se to stalo. Přece jenom byl to poslední člen smečky ještě z doby, kdy jsme byla malá." přiznala nakonec po chvilce. Přece jenom jí to tížilo. A byla to pravda, že Staley byl takovou vyjímkou. Asi by jí trápilo méně, kdyby jejími zuby umřel někdo jiný z Azyrynu. Ale i když modrého vlka úplně neznala, stále k němu měla určitý vyšší repeskt, než ke zbytku té verbeše, co si říkalo Azyry. Pokud to chápala dobře, tak jako jediný tam ještě prošel starými zkouškami
"Děkuji. Určitě tu s tebou ráda pobudu. Ráda s tebou trávím čas. Ale radši se tu nebudu moc dlouho zdržovat. Aby to můj pach moc dlouho neulpěl. Přece jenom půjdou spíše po mě, než po tobě." odtušila. Upřímně byla velmi vděčná, že mlže se někde chvilku schovat. Jo nelíbilo se jí to slovo, ale to byla realita. Nemůže se porvat s celou smečkou. A taky bylo lepší se chvilku skrývat, než přestane být ta rána tak čerstvá. Verdandi netušila, zda Stadley neměl nějakou družku nebo druha nebo děti, co by ho vermocí chtěli pomstít

Verdandi se rozhodla ignorovat druhou husu, která uletěla někam do neznáma. Už nebyla krutá zima, kdy lovila kořist i když neměla přímo hlad. Protože jeden tehdy fakt nevěděl, zda někdy se mu naskytne jiná příležitost a navíc se dala kořist déle uchovat. Teďka ale nebyla hladová, tak nechala husu žít. Bylo by to zbytečné plýtvání. Navíc upřímně se nechtěla moc patlat s peřím, kterého by se musela zbavit, aby se mohla nažrat. A tak jenom poodešla od neznámého a posadila se. Samozřejmě byla k němu natočená pravou stranou, na které měla stále celé ucho. Nějaké nervóznosti vlka si upřímně nevšimla. Holt se neuměla vlky tak dobře číst.
"Zdravím. Máš rozhodně zajímavý výběr kořisti. každopádně gratuluji k úlovku" rozhodla nakonec prolomit ticho. Rozhodla se okomentovat jeho zvláštní úlovek. Přece jenom husy nebyli zrovna běžnou lovnou zvěří. Byly sakra agresivní a ke všemu měli výhodu křídel. Očima při rozhovoru omylem sklouzla k jeho náušnici. pěkný kousek. Hezky se lesk a měl hezkou zlatou barvu. Byl by to pěkný úlovek do její sbírky. Po chvilce se ale přistihla, že zas přemýšlí, jak přesvědčit tuláka před ní, zda by jí ho dal, že se radši mu podívala přímo do očí

Verdandi jenom přikývla na jeho lehké popíchnutí. Nebylo to něco, co nebyla pravda, tak co se nad tím rozčilovat. Možná když jí to bude takto vlk předhazovat, třeba se s tím pokusí rychleji něco udělat. Vážně se chtěla zbavit, i když to asi nepůjde, nebo minimálně zmenšit její handikep. A pošťuchování od Imamua (?) jí dalo další důvod ten proces urychlit.
Verd tedy vrazila na lov. Její nos byl alespoň stále funkční, takže stopovat jí stále šlo. Měla zatím tendenci spíše jít doprava, protože z té strany i mohla slyšet případnou kořist. Musela si nakazovat, aby tolik k té straně netíhla jinak by udělala akorát kruh a vrátila se zase hezky z prava k Imamovi. A bylo dobře, že se schválně otočila doleva. Protože odtamtud cítila pach zajíce. Vydala se tedy po něm. Problém ale nastal v tom, že nyní se spíše musela spoléhat na její neúplný sluch. Protože na zajíce neviděla, jak byl asi někde ve křoví a pach byl všude kolem stejně silný, jak tu už nějaký čas se pásl. Verdandi se musela rozhodnout. Buď riskne to, a králík může být moc daleko, nebo se přiblíží více a bude riskovat odhalení. Nakonec se rozhodla pro to první. A tak skočila. No ale králík byl daleko. Neodhadla to. Ještě že tu byl Imamu, takže ho mohla k němu nasměrovat. Protože sice byla dosti rychlá, ale né tak aby zvládla doběhnout králíka se sakra velkým náskokem. A tak náháněla zajíce směrem k vlkovi s parohy a doufala, že zajíc je moc poplašený, aby si toho všiml

Verdandi sice byla vážně zvědavá, jak našla Hel takový to skvost, ale netlačila na ni dál ohledně tohi. Měla za to že podobná architektura je jenom ve městě nebo jako hrad. No ale její "sestra" evidentně našla i další takové skvosty. Verd ji fakt záviděla. Taky by si ráda našla něco podobně fancy, kam by mohla dát své poklady a ke všemu by to díky tomu hezky šlo s nimi dohromady. Takže nejen obsah nory byl byl krásný a unikátní ale i nora samotná by byla skvostem
"Ani nevím...." řekla upřímně. Vážně nečekala, že je chytí. A když je chytili tak to ze začátku fakt vypadalo, že je jen vyprovodí. Jasně v očí Verd tímto bývalý Ignis jasně změkl a jenom ji utvrdil, že dřívější hodnoty nynějším členům smečky nic neříkali. Ale v tu chvíli se jí to celkem hodilo, že jo. Nikdy nechtěl přijít o kožich dříve, než nadejde jeho čas. Teda většina
" Stadlymu prostě jeblo. Nějaký vysoce postavený vlk nás chtěl jenom odvést na hranice. A hodlali jsme spolupracovat. Jenže zničeho nic Stadley zaútočil. Když jsme ho potkala předtím tak taky nevypadal stabilně.... Spletl si mě s mojí matkou a zpanikařil. Ale tohle jsme nečakala...." rozpovídala se celkem dosti, což bylo pro ní neobvyklé. Ale tohle vystvětlení člence sesterstva vážně dlužila. Přece jenom Hel řekla, že nikdo prolévat krev nebude. No snaha byla ale to holt nestačilo

Verdandi nacházela celkem dosti pírek, jenže nebyly nějaké extra zajímavé. Přece jenom husí planinu už kdysi navštívila a taky si už odnesla pár pírek. Takže jí už tolik zdejší opeření tolik nezajímalo. Zvedla proto hlavu od země a bylo to dostatečně brzo na to, aby viděla nějakého vlka lovit. Dle pachu, který k ní zavál vítr, tak to byl evidentně tulák. Verd by osobně nelovila tyhle potěr ďábla, ale tuláci většinou neměli moc na výběr co se týče jejich lovné zvěře. Verdandi chvilku tam jen stála, aby nezmařila lov neznámému. Jenže ptáci se lovili celkem blbě a třeba by mu mohla pomoci. Přece jenom zrovna na lov zde v otevřené krajině nepotřebovala sluch. A tak po chvilce zaváhání se rozhodla rozeběhnout se k těm pokelným stvořením s názvem husy ve snaze je nahnat směrem k tulákovi. A tím mu usnadnit lov

Verdandi si snažila představit onoho pověstného a evidentně nebezpečného dikobraza. Celkem ji fascinovalo, že taková zvláštní zvířata existovala. No minimálně pro ni zvláštní. Pro zase jiné vlky byli zvláštní zvířata, co žijou tady. Například takové pinuly byli celkem unikátní pro Norest. Nebo minimálně v době, kdy se pohybovala trochu dále od své domoviny, tak je pak neviděla. I když možná jenom měla sakra smůlu.
"Děkuji za radu. Každopádně ale musíš být zdaleka, ne? zeptala se ho celkem zvědavě. Jako ano necestovala daleko, ale narozdíl od jiných vlků i vytáhla paty z Norestu. Navíc dle toho co popisoval, tak by se jí celkem líbilo ulovit si nějaký ten dlouhý bodlák do sbírky. Bylo by to něco unikátního, co jen tak někdo neměl. Třeba tady Imamu jí řekne, kde přesně žijou. A možná se tam někdy podívá
"To bylo hodně informací... Pokusím se toho co nejvíce zapamatovat. Děkuji každopádně." řekla upřímně, protože fakt neměla šanci si to všechno zapamatovat. Hlavně i dle toho málo, co jí řekl on a Timtohéé... No usuzovala, že asi hlavu na bylinky holt mít nebude. Protože měla pocit, že i když se snažila. tak půlka informací se jí už vykouřila z hlavy někam do nebe. No třeba aspoň něco důležitého jí tam zůstane. A jednoho dne to možná využije. Ať pro sebe nebo pro svoje "sestry" ze společenství. Doufala, že je někdy zase potká.
"Chceš se přidat, nebo počkáš tady? Můžu ti ho nahnat k tobě a předtím ho trochu zranit. " zeptala se napřímo. On byl taky celkem dosti upřímný, takže by se nemusel úplně urazit, když mu navrhla metodu, jakou se učí vlčata lovit. Navíc Verd neměla tendenci mazat med kolem huby. Takže pokud on sám trvdí, že mu moc lov nejde, tak mu nebude tvrdit opak. Avšak byla názoru, že by se mu mohlo hodit procvičovat lovení. I když měl možná spoustu zdarvotních problémů, tréninkem se určitě aspoň malinko v lovení zlepší. navíc stále byl pro ni lov trošičku problém.... Ještě si plně nezvykla na svůj nový handikep. Takže i sebemenší pomoc by uvítala.

Verdandi stále schválně udržovala dosti velký odstup mezi sebou a těmi šaškami z Azyrynu. I když teda už né tak moc, jako v době těsně po incidentu. Avšak i tak si dávala pozor, aby několik kilometrů mezi sebou měla. Upřímně tohle bylo asi nejblíže, co se octila k směšné náhradě Ignisu od zimy. Ale i tak mezi ní a tou ohnivou smečkou byli Přízrační. Silně pochybovala, že by Ignisan sem schválně šel. A i kdyby teda se tady někdo objevil, tak bych jich asi nebylo moc. Pece jenom kdyby se přesouvala půlka smečky, tak by to Přízrační zpozorovali a nelíbilo by se jim to. A Verd si byla celkem jistá, že kdyby to bylo jeden na jednoho, tak by dost pravděpodobně vyhrála. Nebo by to byla remíza a oba by se stáhli.
Každopádně Verdandi si užívala jarního sluníčka a taky faktu, že nemusela být nonstop na lovu potravy. Né místo toho byla na jiném lovu. Na lovu nějaké té sepetičky. Přece jenom neměla dlouho vůbec čas najít si nějakou pěknou cetku. Vážně si chtěla udělat radost a něco najít. A tak se porozhlížela po něhjakých pěkných kamíncích nebo něčem podobném. Možná se jednoho dne fakt podívá blíže k městu, aby našla něco opravdu výjmečného

Verdandi byla trochu pomalejší v opětování objetí, i když i to že Hel objala bylo jasnou známkou toho, jak moc si byli blízké. Ano sice její stisk nebyl tak silný a rozhodně byl dosti nejistý, ale tohle bylo snad poprvé, co takto obejmula někoho mimo svou rodinu. Verd nenavazovala vztahy snadno a celkově jí tyhle věci mátli. Ale s Hel si přidala dostatečně dobře na to, aby takto přátelské gesta projevovala. Ať to bylo jakkoliv neohrabaně.
"To je tvoje.... doupě? Máš to tu moc hezký." řekla, jen co se protáhla za Hel dovnitř tohoto zvláštního obydlí. Upřímně vevnitř bylo tolik krásných věcích, která by určitě ukradla, kdyby Hel nebyla její kámoška. Měla štěstí. Od velice zajímavé lebky po staré přehozy, co sice už ztratili svoji dávnou krásu, ale nebyly pro Verd o nic méně zajímavé. Bylo to totiž něco, co dle jejího názoru se jí do nory vážně hodilo.
"Jak jsi na něj narazila?" zeptala se ještě, aby dále zdržovala od toho, co asi nejspíše dříve nebo později přijde. Sice to neměla ve zvyku, ale vážně nechtěla začít rozhovor o tom, co se přesně stalo. Přece jenom neměly onehdy čas pořádně osvětlit jak se jejich zoufalý nájezd zvrtl mnohem více, než kdokoliv zvládl předpokládat

Verd byla ráda, že nakonec Imamu rozhodl použít její celé jméno. Teda skoro celé. Ale fakt po nikom nemohla chtít, aby jí říkal i rodovým jménem. Mohla být na něj hrdá jak moc chce ale realisticky se s takto dlouhým jazykolamem patlat nebude. To si rozhodně nenamlouvala.
"Co je to dikobraz?" zeptala se celkem udiveně, že přehlédla i poznámku ohledně strkání čumáku kam neměla. I když i kdyby jí zaregistrovala o něco více, tak by jí stejně ignirovala. Přece jenom neměla potřebu každému vyprávet, v jak svízelné situaci byli nebo její tehdejší o něco krkolomnější psychické rozpoložení. Ale nějaké zvíře, které neznala? I když nebyla zas ultra zvídavý vlk, tak se ráda přiučila novým věcem. A vzhledem k tomu, že sice vytáhla jeden čas paty z Norestu, ale nedržela se zas tak daleko od něho.... No řekněme že o moc jinou faunu, než co je tady nepoznala. Tady pan před ní ale musel být evidentně cestovatel.
"Děkuji za radu, ale upřímně netuším jak tyto kytky vypadají. Nedokážeš je nějak popsat?" řekla napřímo, že sice snaha byla hezká, ale takto neúplná rada ji byla tak na dvě věci. Ale Imamu vypadal jako někdo, kdo jí nepředhodí kus informace a zbytek zadrží, dokud taky něco nedostane. minimálně v to doufala. Třeba jenom předpokládal, že je to veřejně známá informace. Jenže Verd co se týče bylinek věděl jen to něco málo, co jí řekl Timithéé. A to nebyla zas tolik...
"No snad si na to opravdu zvyku. Připadám se nyní jako kdyby mi půlka věcí unikala. A má magie mi moc v lovu nepomůže odpověděla a při jeho vtipu jí lehce zacukali koutky směrem do úsměvu. TO byl pro verd celkem dosti výkon a tudíž i poklona k vtipu tady Imumaua. Přece jenom většinu času nosila kamennou masku.
"Jestli chceš můžu ti ulovit nějakého zajíce za tu radu ohledně bylinek na ucho. Ať nemusíš jíst nějakou dobu mršiny.... To nezní moc.... zdravě..... odtušila nakonec vzhledem k tomu, že jí na rovinu řekl že on zrovna zdatný lovec není. Ano sice teďka před chvilkou ulovil myš, ale stále bylo po zimě. Jeden by rád dohnal, to co ztratil v zimě. A pokud Imamu se nehodlal do smečky, tak díky jeho horším schopnostem v lovu, by to mohl dohánět sakra dlouho. A taky by to do příští zimy nemusel dohnat vůbec

Verdandi byla po řekněme rozpouštěním sesterství dosti paranoidní. Upřímně nejspíše za to mohl fakt, že teďka přišla o sluch na jedné straně. Nebo minimálně byl o dost horší. Měla pocit, že ještě něco z blízka zaslechne, ale ještě to pořádně nezkoušela. To by musela někoho sehnat, kdo by jí s tím pomohl a vzhledem k tomu, jak narychlo se společentsví rozpustilo pro bezpečnost všech.... No prostě k tomu nebyla příležitost ještě. Takže když zacítila o něco silnější pach Hel, vydala se po něm doufající, že kamarádku potká. No každopádně nečekala, že objeví toto místo. Bylo dosti zvláštní nic podobného upřímně neviděla. Možná takto vypadá město. Verd vlastně nikdy nebyla v dostatečné blízkosti území kultu, aby zjistila, jak vlastně takové město vypadá. I když byla hodně zvědavá, jak to vypadá uvnitř, tak zůstala postávat opodál a doufala, že majitelka úkrytu přijde brzo
"Ahoj Hel." pozdravila členku zaniklého sesterství, když dorazila do jejího domova. Automaticky se natočila k ní pravou stranou, aby jí lépe rozuměla, i když to asi nebylo potřeba.
"Dorazily jste s Kiler do Nihilu v pořádku?" zeptala se, jen co si vzpomněla na důvod, proč tak rychle obě vlčice zmizeli tak rychle z jejich bývalého úkrytu. A Kiler přece jenom je starší, byla tehdy nemocná a Nihil nebyl dvakrát blízko. Verdandi měla upřímně dosti starosti, zda to obě daly tak nějak v celku