Príspevky užívateľa

Ankimu teda poprosím úkryt (pak hodím ticket pro něj i pro Verd)
U verdandi poprosím teda o magický předmět. Ráda bych, aby měl podobu šátku ve stylu toho co měla Justice. Pak nakreslím

Verdandi nečekala, že její ohnivý trik prokouknou tak rychle, vzhledem k tomu, že za nimi vyrazili prakticky okamžitě. Ale i tak si zvládli udělat nějaký ten mini náskok. No budou muset doufat, že to bude stačit. A že Azyrinští jsou fakt kvalitově pod úrovní kdysi slavného Ignisu. Nebo dosti možná Stadley nebude jediný, kdo dneska zapaltí cenu nejvyšší. Verd koutkem oka viděla, jak Ezi je chycen za ocas a tím zpomalen. Už mu chtěla jít na pomoct, když v tom se objevil zase ten plavý vlk, co tady měla asi nejvyšší postavení a dorážel na ni. Verdandi jen tak tak uhnula i když pár chlupů jí asi vytrhl. Možná i lehce zasáhl kůži. Nedokázala to díky tomu všemu adrenalinu, co jí proudil krví posoudit. Každopádně to naštěstí nebylo nic vážného. Už takhle byla napůl slepá díky krvi, co jí tekla do oka. Nepotřebovala být i kulhající. Verd se jenom lehce ohnala po vlkovi, aby dala najevo, že jen tak kousnout si do ní nemůže. Pak běžela dál a dál. Nezastavila ani když byla za hranicemi. Pro jistotu radši doběhla až dál do lesa, kde stejně měli jejich provizorní tábor

Verdandi si ani pořádně ze začátku neuvědomila, jak malý vlastně Imamu je. Pro Verd holt byla většina vlků malá a když zrovna nehodlala se s někým prát, tak moc neřešila, zda je někdo o pár centimetrů vyšší nebo nižší. A Imamu se nezdál jako někdo, kdo by měl potřebu se hnedka rvát, takže i když byla kolem něho stále obezřetná jako u vlastně všech vlků, tak její analýza “soupeře” nešla tak do hloubky jako u vlků, u kterých čekala útok pravděpodobnější. Navíc vlk s parohy vypadal jako někdo, kdo by se spíše měl bojům pro vlastní dobro vyhýbat. I když to neznamenalo, že by ho Verd chtěla podcenit
“Určitě to ale bude mít i svoje výhody. Přece jenom teoreticky jeden pak nemusí tolik lovit.” řekla to na rovinu Verd. Přece jenom s menší tělesnou váhou, toho jeden snědl o něco méně. Jasně bazální energii bude mít vyšší než větší vlk. No stále ale vážil méně. Když byl holt někdo hora svalů, tak holt musel je nějak živit.
“Poprosím Verdandi. Verd je osobní přezdívka.” řekla nahlas svou nelibost ohledně jeho zkráceniny stejně jako kdysi to řekla Stadleymu. Vzpomínka na Staydleho nebyla dvakrát příjemná a tak ji rychle zahnala. Neměla potřebu ulpívat na minulosti. Zvláště když to byli časti, které ji mohli na chvilku ochromit. Vážně nepotřebovala velké rozptylování od okolí, když stále ho vnímala o něco hůře než předtím. Přece jenom si stále nezvykla na svůj nový “hendikep”
“Vlezla jsme někam, kam jsme úplně neměla. A když jsme měla být vyprovozena, tak jednomu z vlků lehce rupli nervy.” snažila se co v nejkratším možmém čase popsat, co se vlastně stalo. Nechtěla úplně někomu neznámému vyprávet, co přesně za zoufalost se pokusila udělat. Jo to nebyla zrovna její nejlepší chvilka. A taky za to pěkně zaplatila. A to nejenom uchem. Na to, jak Verdandi zvládla se soustředit na přítomnost, tak poslední dobou se jí myšlenky stáčeli stále a stále dokolo k tomu, co se stalo v Ignisu. No to asi první prolití krve udělá s vlkem, i když to bylo v rámci obrany a v právu.
“Nemůžu říci, zda je už zahojené nebo ne. Ale už mi to někdo známý ošetřil, jestli se ptáš konkrétně na tohle. Ale děkuji za starost.” řekla po tom, co zaklepala hlavou, aby vytěsnila nemilé myšlenky
“Jak vlastně zvládáš lovit se zhoršeným sluchem?” zeptala se narovinu, tak jak to měla ve zvyku. A dle jeho slov ohledně jejího jména tak i tady Imamu. Lehce doufala, že třeba dostane tip, jak se zbavit toho pocitu, že totálně zranitelná z levé strany

Verdandi se tedy rozhodla jít nahnat Omaře chudáka zajíce, kterého objevily. Upřímně silně pochybovala, že se jim podaří najít dva. Ale to nebyl zas tak velký problém naštěstí. Verd ještě vydrží. Hlavně Omara potřebovala posílit, pokud má tuhle zimu přežít a případně se vydat na cestu ke smečce. Každopádně doufala, že Omara se zhostí úkolu přímo zabít zajíce dost dobře na to, aby opravdu teda tu véču měla. I když by teoreticky zvládla kořist ulovit sama a pouze ho Omaře přinést, tak se jí zdálo lepší, když i ukáže této vlčce, jak funguje tento styl lovu. A to dle ní za risk stálo. Přece jenom tohle se jí mohlo hodit do budoucna a pomoct při získávání případného místa v budoucí smečce.
Verdandi se rozeběhla proti zající, který se samozřejmě rozutekl na druhou stranu. Přímo do spárů čekající Omary. Chudák opravdu netušil, že se řítí do pasti. Mladé vlčici jen stašilo po něm skočit a měla teplé jídlo zajištěno

Verdandi celkem překvapilo, že vlk ji evidetně neslyšel. To se jí ještě nestalo, pokud přímo nechtěla, aby ji někdo neslyšel. Přece jenom nebyla ten vlky, co mumlá a jeho slova se tak ztratí ve větru. Verd měla naučeno mluvit nahlas a zřetelně. Nebyla žádná uťápnutá vlčka. Přece jenom díky své výšce moc ani uťápnutá být nemůže. Avšak do určité míry chápala problém jeleno-vlka před ní. Sama totiž v nedávné době přišla o ucho a no notně pociťovala, že její sluch se o něco zhoršil. Né o tolik, aby to byl velký problém. Ale měla pocit, že je těžší lokalizovat odkud přesně zvuku přichází, pokud vycházeli z levé dálky
"Řekla jsme dobrá práce. i když nevím zda bych se namáhala pro takto malý úlovek. Byla to taková jednohubka....." řekla, jen co přišla blíže. Né úplně k jeho uším, takže tady i zvýšila hlas, aby se přímo nemuseli tulit. Přece jenom to nebylo něco, co bylo Verd příjemné. Takže se rozhodla pro "křičící" taktiku. Hnědý vlk stejně přišel blíže ale stále udržoval prostor mezi nimi.
"Zdravím. Jsem Verdandi Heltyr de Zerea, Verdandi samozřejmě stačí." představila se. Celkem dobrá změna, že jí někdo nechce zase sežrat a přitom není ze sesterstva. Vážně neměla energii ani náladu na nějaké boje. Tak snad Imamu nebude blázen jak určitý modrý vlk....
"Koukám, že jsi zvládl zimu dosti obstojně i bez pomoci smečky" ocenila vlka před ní. Přece jenom nevypadal jako kostra a přitom neměl pach jako smečka nebo mesmrděl jak ti blázni, co se rozhodli riskovat svoje krky u "Ignisu"

Jen co objevil Stadley, Verd upřímně znervózněla. Jedna věc je postavit se proti někomu, koho považovala za pouhý stín nebo spíše dokonce jenom někdo, kdo si hraje na Igniskou smečku. I když Rufuse zrovna znala a taky by byla radši, kdyby tady nebyl. Ale Stadley? I když měla o něm určité pochybnosti vzhledem k tomu, že stále zůstal ve smečce, stále ho považovala za aspoň trochu vhodného držet si jméno ohnivé smečky. Přece jenom se do ní dostal za vlády jejího otce. A to něco v jejích očích znamenalo. Každopádně fakt doufala, že se Kiler z toho nějak vymluví. Normálně by měla problém s tím, že lže ale takto to více než schvalovala. Hlavně aby se odsud dostali bez konfliktu.
Ale jen co se střetla pohledem se Stadleym, věděla, že jde do tuhého. Lehce doufala, že se zas jen zhroutí, jak minule když se potkali. Že bude hrát tu samou hru, co hrál jeho pravděpodobně nadřízený. Jen co dupnul nohou, tak Verd výhružně zavrčela, ať to nezkouší. Nechtěla ho zabít. Nechtěla zabít posledního vlka, co jí připomínal její rodnou smečku. Ale pokud se bude rozhodovat mezi jeho a jím životem, nebo životem někoho ze sesterstva, tak má jasnou odpověď.
No ale její přání nebylo vyslyšeno. V mžiku se proti ní Stadley rozběh s jasným úmyslem ji buď zabít nebo minimálně zranit. Verd neměla moc času na reakci. I když byla připravená na případný útok, nečekala ho tak rychle. Tak tak se vyhnula, aby to nebyla ona, kdo dostane smrtelnou ránu. Avšak úplně bez zranění taky nevyvázla. Schytalo to její levé ucho. Jak poetické vzhledem k tomu že její bratr připravil její mamku o pravé. Verdandi samozřejmě nevěděla jak velký rozsah to zranění mělo ale podle bolesti a okamžitého návalu krve, co jí tekl do oka, tipovala, že už ho ani nemá
Verd začala makat čistě na výcviku, adrenalinu a instinktu. Jen co Stadley se dostal díky setrvačnosti mimo ni. Zaútočila. Nehodlala mu dát druhou šanci na to, aby se pokusil zabít ji nebo její společníky. Hodlala ho vyřadit z boje co možná nejrychleji, aby mohli zdrhnout. Bylo to čtyři na tři. Ke všemu možná se blížili posily. Nechtěla tu se rvát, když věděla, že výhodu mají oni. Verd mířila na krk, i když chtěla aby zranění jenom vyřadilo modrého vlka z boje, ne aby ho přímo zabilo. Nebo minimálně ho zranila tak, aby ho nezabila přímo. Aby si kdyžtak mohla říct, že to podělal léčitel, kdyby náhodou umřel. Nechtěla situaci se stínem Igniské smečky ještě více vyeskalovat. Nečekala, že tam bude stát jak tvrdé Y. Tak se stalo, že celkem snadno zasáhla svůj cíl. A až moc velkou silou . Verdin mozek si to úplně chvilku neuvědomoval, ale zasáhla nejen arterii ale také tracheu. Tohle nemohl přežít. Ani náhodou.
„Stahujeme se!“ křikla a použila svou magii. Barevné ohýnky nebyly dobré na nic jiného než na odlákání pozornosti. Museli rychle zmizet, než Azyrinští zjistí, že ohnivé cáry sice vypadaly celkem nebezpečně, ale vlka spíše jen zahřáli než by popálily. Schválně zůstávala za Kiler, ale i Eziem. Nehodlala sice houževnatou babču, ale stále babču nechat za sebou. Hlavně si nedovolila nechat mozek zpracovat, co se sakra stalo. Nikdy předtím vlka nezabila, i když si byla vždy jistá, že je to schopná udělat.

Verd
- stala se součástí společenstva tuláků
- pomohla naplánovat útok na azyrynské z důvodu snahy získat více potravy
- vedla skupinku, která se vydala do srdce azyrynu (stále probíhá je to velká hra s hodně lidma)

Verdandi se nyní radši držela dále od Azyrynu. Pro jistotu. Takže se nějakým způsobem objevila v mladém lese. Konečně začínalo jaro a to snad přinese o trochu lepší období. I když silně pochybovala že to bude hnedka jako scvaknutí tlamy. Přece jenom stará zvěř musí trochu zase nabrat aby se mohla množit ale i aby vydala za pořádné a syté jídlo. A i když pro ně bude to nyní snažší, tak vlci pravděpodobně budou ještě chvilku počkat, až bude pro ně lov zase jednoduchý. Přece jenom dost kořisti umřelo na vyhladovění a mráz.
Verd byla tedy rovnou na lovu, jako vlastně vždy poslední dobou. Přece jenom díky jejímu tuláckému životu si nemohla dovolit, přestat lovit,. I když brzo se snad bude moct zase začít věnovat v koníčku sběru krásných věciček. No ale evidetně nebyla jediná, kdo se rozhodl využít začátky jara k lovu. V dálce totiž zahlédla vlka s parohy. Zajímalo ji, zda je příbuzný Ezeikelem. když né všchni vlci s parohy museli být nutně příbuzní že jo ...
"Dobrá práce. i když nevím zda bych se namáhala pro takto malý úlovek." řekla radši z dálky, aby na sebe upozornila. Přece jenom nechtěla ho omylem vyděsit, že by až zaútočil. Praní měla pro nějakou dobu fakt dost

Verdandi uslyšela dosti hlasité zakručení břicha Omary. Vlčka byla opravdu malá, Verd mohla jenom odhadovat její věk. Zvláště vedle Verd byla hodně drobná. Každopádně nevypadala jako někdo, kdo je dostatečně stár na to, aby si plně a bez větších problém sám zajistil potravu. A zvláště né v tomhle ledovém pekle. Verd věřila, že Omara byla šikovná vlčka, která toho určitě mnoho a mnoho umí, jenže věk hrál v její neprospěch. Verdandi rozhodně nebyla najezená do syta a upřímně by nějakým tím úlovkem nepohrdla. Ale pokud se jím nějaké to zbloudilé zvíře podaří ulovit, tak ho nechá celé Omaře. Ta potřebovala více
"Nejdřive zkusíme něco vystopovat. Pokud něco najdeme, tak ti to naženu k tobě. Ty to pak jenom zabiješ." navrhla postup, i když jasně dala najevo, že klidně vyslechne námitky. Ale chtěla, aby mladá vlčka měla co nejméně namáhavou práci. Ať si šetří síly na dobu, kdy se obě rozejdou svým směrem
Verdandi tudíž přitiskla hlavu k zemi a snažila se stopovat. No museli jít sakra daleko, aby na něco narazili. Verd to už už chtěla vzdát, ale nakonec přece jenom narazili na pach zajíce a čerstvý. Verd se chytla stopy a rychlou chůzí ji následovala. A brzo taky uvidila svoji oběť.

Verdandi uslyšela podivný svist nad sebou. Lehce připomínal jako když letí vedle jednoho hodně blízko pták. Jen to bylo o dost hlasitější. Verd si dala dvě a dvě dohromady, že nejspíše na ně už vážně přišli. Už viděla vlky s křídly, ale nikdy se nebyla jistá zda opravdu zvládnout létat. No evintně ano. Protože za nedlouho před ní dva se z vrchu objevili dva vlci. Nikdy nečekala zrovna útok z vrchu a celkově se přepočítala s tím, že je někdo může pozorovat z nebe. Chyba. Taktická chyba. Přece jenom mnoho vlků mělo hodně rozličných magii. Mohla počítat, že někdo bude mít nějakou, díky které bude mít výhodu co se týče hlídání území.
Verd se rozkročila před zbytek skupiny a zaujala obranný postoj. Nehodlala útočit první. Nehodlala začí něco co se bude fakt blbě dokončovat a ke všemu možná skončí v její neprospěch. Jemně mávla směrem ke Kiler, zda chce se ujat slova zatímco budou pomalu ustupovat zpátky. Verd nehodlala lhát a celkově moc mluvit. Přece jenom neměli dobrý důvod tu být. A tak jenom taky propichovala hnědého okřídleného vlka a čekala co z něj vypadne

Verdandi chápala, že to bolelo. Přece jenom ona sama dostala ránu do smečky, kterou myslela, že znala. Ale po dlouhé pouti, kdy měla touhu se vrátit sem právě kvůli Ignisu, zjisitila, že vlastně ani nevyznává hodnoty, kterými se kdysi řídili. Po dlouhém putování našla jenom trosku po tom, co kdysi byla silná smečka, která byla jejím domovem. I ona se cítil zrazena. I když když jí jeden přímo slíbil ujmutí, tak to asi bolelo víc.
"Upřímně ano. Je to prakticky na druhé straně Norestu. Když budeš sledovat řeku Conu, to je řeka co teče tady na severní louce, dostaneš se k nim. Je to šterka ale dá se to rozkouskovat."" snažila se popsat cestu, jak se dostat ke kytičkovým vlkům. upřímně nenabídla, že bude cestovat s ním. Přece jenom úplně si nebyla jistá, zda chce cestovat s někým takto dlouho. Hodně si odvykla na společnost. Nechtěla jít na to hnedka takto hrrr. Ještě by mohla být začít nepříjmná díky nedobití její sociální baterky
"Můžeme to zkusit, i když se trochu bojím, že takto na severu nic nebude." řekla upřímně. Přece jenom i sama Omara řekla, že dlouho neviděla nic k žrádlu. Tak nemělo moc cenu říkat nějaká sice povzbudivá ale lživá slova. Každopádně Verd rovnou tedy přitiskla nos více k zemi, zda neucítí nějaký pach. No ale samozřejmě prd
"Můžeme to zkusit více hluboko v lese." navrhla a pomalu vykročila směrem do srdce lesa. Přece jenom lovná zvěř byla dost chytrá na to, aby se skryla před tím štiplavým větrem. Více v krytu snad měli větší šanci i najít nějakou veverku nebo zajíce, když už nic lepšího. Hlavně Verdandi upřímně pochybovala, že by mladá a evidetně silně vysílená Omara měla na to, aby zkusili skolit vysokou. I Verd se na to sotva cítila. A úplně nechtěla riskovat ve své kondici a se slabším parnerem lov sice větší ale namáhavější večeře . Nechtěla a ani si nemohla dovlit plýtvat silami

Veradandi vedla skupinku hlouběji a hlouběji do území Ignisu. Smečka se sice mohla nazývat azyrynskou ale území bylo navždy Igniské. Oni byli jenom nádorem, kteří se tu hezky přiživoval na slávě a území kdysi slavné smečky. Jak smečka hluboko upadla. Aspoň, že se přejmenovali a nedělali ostudu kdysi ohnivé a silné smečce.
Verd po nějaké době na obloze zahlédla ptáčka., Celkem hezky byl zbarvený. Klidně by si ráda přidala pírko do svojí sbírky, kdyby zrovna nebyla na celkem dosti sebevražedné a do určité míry zoufalé akci. Sice ani hlavní účelem bylo získání lepší, větší potravy ale teda Verd zde byla i z jiného důvodu, který možná tak tušila Hel. Každopádně přítomnost toho opeřeného tvora brala jako dobré znamení. No asi by z ní nikdo neměl věštce nebo něco podobného
Verdandi nebyla se skupinkou tak blízko, jak by chtěla, když ucítila čerstvý pach vlků co tak rádi dělali, že jsou Ignisem. To byl průšvih. Nečekala, že na ně narazí tak brzo a už vůbec v tomto počtu. Doufala v tak jednoho vlka, co zůstane na hlídce a že zbytek pozornosti padne na skupinku Hel. No evidetně to nebyla pravda.
" Měníme trasu." šeptla a snažila se skupinku vést o něco více na sever a blíže k horám. Neboli dál odkud vál pach smečkových vlků. Nechtěla to vzdávat tak brzo. Na to už byli moc daleko a Hel a Majdalenka už na sebe měli pravděpodobně oči smečky podvrataků. Zatím nikoho neviděla, tak snad se jim nějakým zázrakem vyhne

Verdandi brala tu jejich skupinku bláznů, co nejkratší cestou směrem k noře. Fakt doufala, že Ignis se teďka spíše zaměřil na oblast, kam si dobrovolně pustili tuláky a pak zbytek vlků odvede nějaké to drama, co Majdalenka a Hel mají v plánu udělat. Upřímně netušila, jaký je jejich přesně plán a vzhledem k tomu jak dramatická Majdalenka uměla být... No byla si celkem jistá že to bude nejen učinné ale i velice ale velice zajímavé až zábavné. Zatím minimálně aspoň částečně se její teorie potvrdila. Fakt nikdy na kamenné louce nebyl . Verd se snažila lehce krčit za Ezikyelem, přece jenom její černá srst byla jak pěst na oko, i když už se smrákalo. I když úplně nadšená z tak blízké přítomnosti několika vlků, tak se nedalo nic dělat
"Jo. Popadni první co uvidíš a pak ti pomůžu" zašeptala, protože stejně už se na sebe lepili. Nemělo cenu se v úlovcích nějak přehrabovat. Přece jenom čím déle tam budou, tak tím spíše na ně někdo přijde. Taky vybídla ať vybere Kiler ať se nějak nerozprsknou a zbytečně nejde každá pro něco jiného.

Verdandi celkem překvapilo a za Omaru pěkně urazilo a naštvalo, že jí někdo nabídl azyl a pak se na ní vyprdl. Zvláště když byla ještě celkem malé štěndo a navíc v téhle hnusné a šílené zimě. Ten vlk byl evidetně bezcitný a nečestný. Jedna věc byla odmítnou vlče hnedka od začátku, protože prostě neměl kapacitu nebo zdroje na výchovu mladého jedince. Druhá věc je dát naději a pak ji zase vzít. Jo to bylo něco hodně podlého
"Možná, že je dobře, že tě nakonec nevzal k sobě. Nevypadá jako důvěryhodný vlk. Takhle najdeš snad někoho lepšího. To co udělal neukazuje na tvoje schopnosti" okomentovala to nakonec upřímně. Přece jenom tímto jí to dalo novou šanci. Nyní se mohla třeba přímo prokázat Přízračným, že je už může dobře přispět k dění ve smečce. Avšak nyní chápala její zdráhání to zkusit znovu. Přece jenom většina vlků o sobě pak mohla začít pochybovat, zda jsou dost dobří
"Nihilská smečka je více na jih. Tam by tě s největší pravděpodobností přijali, kdyby jsi je požádala. Nebo by ti aspoň pomohli, než se postavíš na vlastní nohy. " nabídla Omaře. I když tenhle přístup brala Verd za celkem slabošský, tak nyní mohl Omaře celkem dosti dobře pomoci. Než třeba se oklepe a půjde dál. Nebo tam nakonec zůstane, kdo ví. Poznámku o Azarynu nebo jak se to sakra nyní Ignis jmenoval, tak nijak neokomentovala. Přece jenom nyní to fakt asi byla banda fanatiků né o nic lepší než Kult. Jen co došly do závětří několika stromů, tak se Verdandi posadila. Čekala, zda Omara řekne ještě něco dalšího. Nebo zda se třeba spolu vydají na lov. Asi by mohla tím pomoci mladé vlčce

Verdandi koukla po Ezikyelovi, který se přidal až později. Moc nadšená z toho nebyla, že přišel takhle pozdě. Přece jenom čím roztahanější byli, tím spíše někdo na ně mohl narazit. Navíc kdyby na něj narazil Ignisan, když byl sám, tak byl v mnohem větším nebezpečí, než kdyby narazili na ně jako celou skupinu. A Verd tahle banda bláznů fakt přirostla k srdci. I když si to moc nechtěla přiznat. Ano s někým si rozmněla více s někým se zas tolik neznala. Nečekala to, ale vážně nechtěla, aby kdokoliv z jejich sesterstva byl zmrzačen nebo dokonce zabit. Jedna nebo dvě jizvy byly dle Verd normálka. Docela se divila, že žádnou ještě nemá ve sbírce
"Ezio asi bych byla radši kdyby jsi šel s námi. Přece jenom spíše v severní skupině čekám problémy. Zvláště při cestě zpátky. I když se budeme snažit to dělat potichu." rozhodla Verd a chvilku čekala, zda někdo nebude mít námitky. Ano dosti často se ujala vedení, když to bylo potřeba. Asi gene vůdců... Ale přece jenom nebyli smečkou a ona nebyla alfa. I když by byla ráda, kdyby se tady nikdo nehádal, zvláště když je každý zvuk může prozradit, tak dávala možnosti na námitky
"Hel půjdeš s Majdalenkou?" rozhodla se nakonec podpořit návrh Majdalenky, aby víla ve vlčí podobě měla nějaký doprovod, kdyby se něco stalo. Nechtěla podceňovat Majdalenku nebo Ezia, ale upřímně Hel věřila asi ze skupiny nejvíce. I když se v mnohém lišili a občas se ve věcech neshodli, věděla, že se na ní dá spolehnout. Že zvládne situaci pokud vyeskaluje.