Príspevky užívateľa

Verdandi byla akorát po "jídle", teda pokud se ta vychrtlina co ulovila dala nazvat jídlem. Proto se rozhodla se pokusit si najít nějaký úkryt, nebo možná nedá kvůli mrazu noc. Navíc si nechtěla nějakým pobíháním udělat torzi nebo něco podobného. I když na druhou stranu takto málo žrádla asi by tento stav nezpůsobil. Věděla, že v lese měla šanci najít nějakou noru po jiíném zvířeti. No ale evidetně nebyla jediná, koho napadla podobná myšlenka. Protože jen co vešla do oblasti, která připomínala opuštěný tábor narazila na dvě vlčice. Ta jedna akorát odcházela z tábora a to rovnou ve směru Verd.
Verdandi zastavila prakticky na místě a připravena se otočit a zdrhnout. Přece jenom byly dvě na jednoho. A v nynější zimě by jeden byl schopný se porvat kvůli teplému místu nebo kořisti.
"Zdravím" Řekla velmi nejsitě a koukla po obou vlčkách

Verdandi zacítila pach jiného vlka nejspíše od Přízračných, ale pach byl celkem daleko, tak si tím nebyla jistá na 100%. Naprosto tento pach ignorovala a snažila se udržet vůni kořisti. I když si to neuvědomovala, tak zrychlila svůj krok a snažila se lov uspíšit, což asi nebyl dvakrát dobrý nápad. Ale měl lehce obavu, že by daný vlk mohl být taky na lovu a možná ke všemu i stejné kořisti.
Avška na Verd se usmálo štěstí, protože nakonec na zajíce narazila a to dříve než neznámý. Byl sakra vyhublý a malý, jenže ton bylo Verd celkem šumák. Žrádlo jako žrádlo. Proto ani na nic nečekala a vyrazila za zajícem. Ten se sice snažil utéct ale evidetně neměl moc síly, jak byl podvyživený. Verdandi ho ulovila velice snadno. Jeho mtvolu pak pro jistotu očichala, zda nesmrdí jako nemoc. Verd nebyla žádný léčitel, ale pach nemoci by snad poznala.
Jenže to pach neznámého zesílil natolik, že přebil i pach krve. Verdandi se nechtěla prát a už vůbec ne kvůli takovéhle chcíplotině, jako kterou ulovila. Jenže pokud by se jí kořist ten rohatý vlk, kterého konečně spatřila, rozhodl jí ho ukrást, tak by se bránila. Proto se rozkročila, aby měla zajíce pod sebou a chystala se podzravit neznámého

Verdandi si celkem šedé hory, takže se kolem nich většinou poslední dobou toulala. Ani si nebyla jistá proč přesně ji tak zaujali- Možná to bylo i tím, že tu byla nižší frekvence vlků a Verd holt měla ráda svůj klídek. Takže toto údolí obklopené vysokými horami se zdálo jako ideální místo pro někoho jako byla ona.
A menší frekvence vlků taky znamenalo, že by tu mělo být více kořisti, které poslední dobou bylo sakra málo., Jenže dneska měla Verd štěstí a narazila na velmi čerství pach zajíce a tak ho následovala a doufala, že opravdu někde dané lovné zvíře bude. Přece jenom to byla už nějaká doba, co si naplnila břicho.

Verdandi se potulovala znovu po okolí Norestu tentokrát způsobem skončila úplně na severu. Ani pomalu nevěděla jak. Možná že trochu se zatoulala při lovu ať už při kořisti nebo cetek. Verd tu upřímně nehodlala zůstávat moc dlouho pro jistotu. Přece jenom zima byla letos sakra tuhá a nebylo radno se moc potulovat na severu, kde i normálně byla větší zima. Bude se fakt muset přesunout více na jih, nebo bude mít problém. A tak se otočila začala se brodit směrem k severu. Držela se celkem daleko od hranice Přízračných. Stále je chtěla mít na dohled pro orientaci ale nechtěla být moc blízko, aby "neprovokovala"

Verdandi moc necháapala, že se Ez'ikyel divil, že nikdy neulovila jelena. Přece jenom evidentně nebyla ve smečce a sám vlk úplně nezvládne skolit tak velké zvíře. A i kdyby se mu to podařilo ať už díky magii nebo nějakému jinému zázraku, byla škoda zabíjet takto velké zvíře pro jednoho vlka. Přece jenom to bylo až moc masa, co jeden může spořádat. V zimě sice vydrželo déle, než se zkazilo, ale kdo chce žrát několik dní mrtvou a hlavně studenou mrtvolu.
"Ze své smečky jsem odešla mnoho měsíců před tím, než jsme dospěla. Nikdy jsme se nezúčastnila velkého lovu. A sama ho neskolím" řekla tedy upřímně.
"Úplně jsem neměla čas se po paroží dívat. Většinu času strávím stopováním kořisti, když je jí teďka málo." řekla ohledně hledání paroží na zemi. Upřimně si vždycfky našla čas se poohlédnou po nějaké té serepetičce, ale poslední dobou něměla moc velký úspěch
"Původně jsem se chtěla vrátit do své rodné smečky, ale až moc se změnila.... Myslím, že by se mi tam nyní moc nelíbilo....." sedla si taky nakonec, když vlk s parohy taky seděl. Sice byla stále v pozoru, jako ostatně vždycky, ale trochu více uvolněná než když na něj narazila. "Máš vyhlídnutou nějakou konkrétní?"

Verdandi chápala, že vlk musí myslet na budoucnost, ale nesmí to s jím zas moc půřehánět, že jo. Pokud jeden nežije v okamžiku ale někde v daleké budoucnosti, tak moc si života neužije. Protože pokud si myslím, že zítřek bude lepší a v tu dobu si začně užívat života.... No tak to bude asi velmi zklamán. Protože většina vlků si tohle začala říkat dokola a dokola. Takže pak nikdy nezačali žít
"Samozřejmě. Chápu. Tak se měj" řekla poněkud akward, protože nikdy nevěděla, jak se má rozloučit. Sama se tedy otočila zpátky odkud přišla s úmyslem jít něco ulovit, aby nepomřekla hlady. Třeba se ještě s Roihu uvidí. Upřímně na to že byl Přízračný, tak jí nepřipadal až tak špatný

Verdandi ani pořádně nevěděla, proč sakra zmínila kult. Možná protože se zdáli jako takový zaostalci, že se nikdy nezmění. A aspoň jedna věc by mohla zůstat stejná a tím přinést trochu klidu pro Verd. Teďka si nadávala že se o ně vůbec stará. A proč vůbec porovnává minulost se součastností. Stejně nemůže vrátit minulost, tak by na ni hezky mohla zapomenout a nezaobírat se jí. Tak jak to dělala kdysi
"Ani ne. Spíše jsem je považoval za dost zatvrzené, aby se aspoň oni nezměnili. Ale evidentně se nemohu spolehnout na nic. odpověděla nakonec Harimu. Přece jenom jedionou zkušenost co měla s kultem bylo stěžování si Roiha na to, že nemůže vidět jeho sestru.
"Ale nemá cenu, se zaobírat minulostí řekla bych. Když si chce Ignis překopat většinu věcí, co představoval, tak jejich problém... " rozhodla se nakonec. Až pak ztratí svou identitu a rozpadnou se, tak ať se co nediví. Můžou si za to sami

Verdandi byla lehce převapená otázkou,. zda má smečku. Většinou to vlci poznali.- Přece jenom vlci, kteří patřili do nějaké skupiny, měli ve svém pachu lehké podtóny vůně smečky, ke které se hlásili. Ez'ikyel musel být velmi nový na území, aby to nevěděl.
"Nic určitého, spíše jenom se tak toulám. Ne smečku už nemám nějakou dobu." řekla upřímně. Vzhledem k blížící se zimě to začínalo být pěkně nebezpečné. Hlavně to vypadalo že ta letošní bude silná a hlavně krutá. Verdandi začínala opravdu litovat, že již není součástí žádné. Jenže odmitala být ve skupině, která jí nevyhovovala.
"Upřímně ano. Jsem totiž sběratel. A jak víš sama jelena neskolím, takže si paroží jen tak přidám do své kolekce vyšla nakonec s pravdou ven. Verdandi zásádně nelhala a nehodalal s tím začít teďka. A ještě kvůli takové prkotině řekněme " Ale naprosto chápu, když mi je nebude chtít dát"

Verdandi ani nebyla překvapena, že se jí zeptal, jestli má odejít. Větišina místních vlků byla velice milá a dobře vychovaná. Takže když řekla, že chtěla být jen chvilku o samotě automaticky se většina zeptala, zda má odejít. Verd to ale úplně nemyslela, jako snahu ho odehnat. Spíše komentovala realitu, tak jak měla vždycky ve zvyku.
"Ale né. Svoji chvilku samoty jsme již měla. A myslím, že společnost mi neuškodí odpověděla a snažila se o něco jako úsměv. vzhledem k tomu, jak vlk před ní znervózněl. Bylo to celkem nepřirozené pro ni dostat obličej do oné podoby. Ale snaha byla. A společnost jí vážně neuškodí. Protože stále úplně nedával sociální interakce. Aspoň si to hezky procvičí
"Oh. To mě mrzí." řekla upřímně. Nedokázala úplně představit, že by ztratila vzpomínky na všechny své příbuzné. No ale možná by se jí tím i ulevilo a přestala by na to myslet
"Naprosto chápu, že chceš vědět, co se stalo.... Já moc ale pomoc při heldání nebudu. V Norestu jsem nějaký čas nebyla....Pamatuješ si kde to třeba bylo? nebo jsi přišel o všechny vzpomínky? snažila se mu lehce nějak pomoci. Upřímně se nehodalal přímo roztrhat aby neznámému pomohla. Taková holt nebyla. Ale nějakou snahu hodlala vyvinout. Ale jak řekla, moc asi nápomocná nebude. V Norestu nebyla dlouho a moc nových místních vlků neznala. A ty co potkala by netypla jako někoho, kdo by se proval. Maximálně kdyby tmavý před ní si promnádoval za hranicemi smečky

Verdandi naprosto chápala rozčilení Roiha nad tím, že nevěděl, co se děje s jeho sestrou. Ono občas bylo horší nevědět, než se smířit s faktem, že už je jeden nikdy neuvidí živé. Protože když je jeden v neustálém doufání, že třeba se jeho blízký někde jednou vyklube, tak se vůču naději stane tupým. Verd se upřímně taky pomalu zlomila hůl nad čekáním na Nereuse a Gaiu. U Dione, Perse, mamky a taťky si už aspoň nedělala plané naděje a mohla se s mířit se skutečností. Přece jenom Verdandi neměl problém s přijmutím tvrdé reality
"Občas je žití v nevědomosti, ještě horší, než znát špatnou zprávu." zareagovala nakonec celkem dosti kontroverzní odpovědí. Verd si byla jistá, že spousta vlků by radši žila ve lži nebo třeba v nevědomosti. Ale Verdandi nejraději dostávala věci na rovinu, aby se s tím mohla co nejdříve vypořádat. Možná právě nejistota stavu Nereuse a Gaii zapříčinila její problémy se ztrátou zbytku rodiny. Stále si nebyla jistá, co přesně drží démony tak blízko u ní
"Já radši nad budoucností kolikrát nemyslím. Hlavní je přítomnost. dopvěděla ohledně lepších zítřků. Verdandi si moc nedělala iluze je někdy to bude lepší. Proto se potřebovala zbavit její kotvy v podobě zamindrákování z rodiny aby se odpoutala od minulosti a zase myslela jen na daný okamžik.
"Je to pravý oheň. Jenom není tak silný a žhavý jako mají jiní řekla upřímně a ani nebyla pohoršena, když jí přital, že je to fakt k ničemu. Verdandi si nedělala iluze a tak ani nechtěla aby jí je vytvářel někdo jiný. A asi teoreticky by mohla magii trénovat a zlepšit ji. Jenže upřímně jako tulák jeden nemá moc příležitstí se zlepšovat v něčem, co není důležité pro přežití.
"No něco v hlavě mít musíš protože jsi neskočil s lunatiky s Kultu." snažila se o co nejvíce neutrální odpověď, když si tak krásně zavařila. Jako již poněklikáté. To má za to, že se snaží vtipkovat. Verd fakt nebyla blbá, ale holt občas se zamotala do vlastních slov.

Verdandi nakonec dostala odpověď na svou otázku ohledně jeho paroží. Opravdu se svou fyziologií podobaly těm co nosili jeleni. Dokonce je měli jen samci stejně jako u oné lovné zvěře. V Norestu jeden fakt mohl potkat fakt kohokoliv. Tolik různých vlků a každý úplně jiný. A Verd ani nemohla říci, že jich potkala tolik. I přesto měla pocit, že potakal snad všechny možné varienty. Křídla, rohy, paroží, barevné zbarvení.... Na co si jen jeden mohl vzpomenout. Verd pr vlků mimo norest potkala ale rozhodně takto rozmanití nebyli.
"Tak opravdu fungují jak u jelenů. Zde bych neřekla, že je něco normální nebo běžné.... Na tu je tu moc různých vlků. odpověděla mu ohledně toho, co bylo normální u něho doma. Avšak v Norestu však nic nebylo běžné co se týkalo vzhledu nebo magie. To ale bylo rozhodně výhodou. Jeden se tak nemusel cítit odstrčený kvůli vzhledu.
"Tak snad se ti ho podaří shodit rychle." řekla nejistě na jeho "stěžování." I když to byl komentář než snaha na získání její lítosti. Stejně by jí od Verd nedostal. Verdandi úplně lítosti a podobným emocím zas tak nerozuměla.
"To paroží pak necháš jen tak ležet?" nedalo jí a zeptala se. Přece jenom přímo po něm nechce, aby jí je dal. Zatím

Verdandi celkem překvapila otázka, kterou Stadley položil. Myslela si totiž, že je jasné proč jí to mrzelo a že tento pohled sdílí celá smečka nebo aspoň většina. Verd sice byla dost velký introvert a nemluva, ale i tak chtěla být správnou součástí smečky. A tím pádem musela poznat členy smečky. No stejěn už je to jedno. Pravděpodobně se k žádné již nepřidá
Byli jsme součástí jedné smečky. A tím pádem bych tě měla aspoň od pohledu znát. Smečka má držet pohromadě a vědět co od koho očekávat. Aspoň zběžně" řekla upřímně svůj pohled na věc. Stále to byla lehce její hanba. Zvláště když kdysi byla dcerou alfy. Vlastně dvou. Tím spíše by měla jít příkladem ne? Být správným Ignisákem. Verd si nebyla jistá, zda přesně toto bylo v pravidlech. Spíše ne. Ale přece jenom to byl základ dynamiky smečky. Navíc by toto řekla jakémkoliv vlkovi ze smečky, které by teoreticky měla znát. V tomhle nebyl Staydley nijak speciální
A jak si říká teďka? řekla celkem zaraženě Verd. Všichni, se kterými se potkala zatím Ignis stále nazývali Ignisem. Takže tohle bylo pro ní velké překvapení. Dost velké na to aby prolomilo její resting bitch face. Asi si úplně někdy nezvykne, že se jmenují jinak. Na to byl starý název až moc vyryt do její paměti.
"Jeden by si řekl že s geny Zora to nebude ani možné." snažila se o vtip i když kdoví jak úspěšně. Na jednu stranu to celkem čekala. Přece jenom její plnokrevné sestry byly mrtvé nebo v trapu a to samé platilo o Nereusovi. A měla tolik polovičních bratrů a sester že neměla přehled. Ale upřímně už když byla malá byla většina pod drnem a nebo někde v čudu. Takže to vlastně ani nebylo překvaneí, že v Norestu byla jediná
"Ale dle všeho ve smečce odkud pocházel můj otec je nás stále dost." řekla. Neměla to úplně ověřené a tak to i tak podala.

Verd chvilku zamyšleně pozorovala sýkroky co poskakovaly mezi zbylým listím, co se spíše jenom silou vůle drželi na větvích, které stejně brzo pokryje sníh a když bude mokro, tak i rampouchy. Upřímně Ver měla rampouchy dosti ráda. Hezky se blyštili a odráželi světlo. Jenže ať si přála sebevíc, stejně jako listí měli sakra krátké datum spotřeby. Vydrželi jenom dokud byla zima. Logicky...... Takže Verdandi je se naučila nepřidávat do sbírky. Stejně jako listí totiž fakt dělali jenom bordel nakonec....
"Ah. zdravím.... řekla jen, co si všimla nově příchozího vlka. Vzhledem k tomu, jak ji její bližní nabádali, byla jako vždycky obezřetná. O vlkovi už nějakou dobu věděla, jen nečekala, že přijde tak blízko a bude se chtít bavit.
"Ale ani ne. Nerušíš. Jen jsem chvilku chtěla být sama. " řekla neurčitě a chvilku se zahleděla do koruny stromů znovu. Když již nyní byly větvě téměř holé, tak bylo vidět že i tenhle strom byl napaden jmelím, Verd nebyla nějaký bylinřák nebo něco podibného ale i ona věděla, že jmelí rozhodně by jíst neměla. Pak se vrátila pohledem zase zpět k vlkovi. Né že by ji nezaujal. Ale bohužel neměl žádnou cetku, o kterou by mohla projevit nějaký větší zájem. No vlastně to bylo dobře. Takhle ji aspoň nebude nic rozptylovat.
"Copak tě přivádí k těmto stromům? Taky jenom hledáš trochu samoty?" zeptala se nakonec, aby nějak rozvedla konverzaci. Sice ano chtěla chvilku samoty ale na druhou stranu jí nijak nerozladilo, že se tu ten vlk objevil

Verdandi chápala Roihovo rozčilení nad kultem, vzhledem k tomu, že prakticky se nemohl stýkat s jeho ségrou. To by Verd taky štvalo, kdyby měla někoho blízkého ale smečka se rozhodla, že za ním nesmí. Upřímně nechápala moc, proč někdo do kultu vůbec lezl. Takže lehce pochybovala o mentálním zdraví Roihovi ségry, ale rozhodně to neřekla nahlas. Navíc ona sama nemělo moc co soudit...
"Hlavně buď opatrný. Silně pochybuji, že tvoje sesta by chtěla, aby jsi kvůli tomu přišel o život. V Kult je v tomhle stejný s Ignisem. "" zareagovala. Přece jenom se v jedné věci Kult a Ignis podobali. Sakra přísně si hlídali hranice a to bylo něco, co verd chápala. Přece jenom nemohla jednu a tu samou věc schvalovat někde a odsuzovat jinda. To by bylo velmi velmi pokrytecké. A to zrovna Verd nebyla
Ehm to je mi líto...... zpanikařila lehce Verd, když se Roihu přiznal k něčemu tak sobnímu. Upřímně opravdu netušila jak na to reagovat. Přece jenom i když jí byl sympatický, tak se neznali tak dlouho. Navíc "utěšování" a podobné věci jí nikdy moc nešli. No hlavně proto, že je nikdy moc nemusel praktivovat. "Jsem ráda, že je to ehmmmmm ....... lepší
"Před pár lety jsem tenhle pohled úplně nechápala. Žila jsme jen pro přítomnost. Nelámala si hlavu budoucností a na minulost schválně zapomínala. Ale teďka už chápu i tento pohled. Občas prostě tě minulost nenechá být v přítomnosti. Proto jsme i přišla sem. Abych se s ní nějak vypořádalazačala polemizovat spolu s Roihu. Upřímně ho netypla na někoho, kdo má traumatickou minulost Na to se jí zdál až moc veselý. Takže když jí pomalu odhaloval, že jeho minulost evidetně nebyla úplně růžová, celkem ji to překvapilo.
"Ehm funguje moje magie funguje, jen když fouká vítr. " přiznala Verd. Vítr sice foukal, ale žádná velká vichřice to nebyla. Z tohodle nemohla udělat žádné velké vystoupení. Ale na malé plamínky, by to mohlo stačit.
"Ale zkusím to s tímhle jemným vánkem." rozhodla se nakonec. Verdandi se začla soustředit na svou magii a snažila se ji k sobě povolat. Upřímně šlo to sakra ztuha. Verd na svou magii nepohlížela jamko na něco užitečného, tak ji moc nepilovala. Tohle vlastně asi bylo letos poprve, co ji ppoužila. Ale nakonec přece jenom po chvilce snahy se začali objevovat ve vánku malé plamínky. Jako vždycky hráli všemi barvami, ale i tak modré a fialové záblesky dominovali o něco více. Kroutili se a jakoby tančili stejně jako vítr, který je tvořil. Verd chvilku magii držela ale i když to nebyla náročná magie, musela ji po chvilce pustit. A tím i pohasly plameny"Trochu jsem vyšla ze cviku. Není to nic užitečného, tak ji moc nepouživám
"Dle mého by vlk neměl soudit druhého jenom kvůli magii. Tu si nikdo nevybírá. Narozdíl například od smečky. Podle té vlak soudit můžeš" snažila se Verdandi o vtip, i když možná né moc úspěšně. Jo na vtípky ji úplně neužilo. Každopádně rozhodně byla lehce zklamaná, když jí neřekl jeho magii. Ona mu ukázala tu svou, i když nebyla nijak převratná. No třeba někdy se jí dozví.

Verdandi stále lehce zmateně koukala na vlka s parožím, než jí nějak došlo, že na ní promluvil. Nebyla zrovna ten typ vlka, co se ztrácel ve vlastních myšlenkách, teda pokud se ne nepočítá snění o nějakých pěkných cetkách nebo něčem podobném. Jako ano paroží je vždycky hezký úlovek, jenže Verd sama úplně neskolí jelena. Tak si mohla o takovémto přírůstku do sbírky jenom zdát.
"Fungují tvoje paoží jako praží jelena? Znám dost vlků s rohy neb o i s parohy ale zatím nikoho, kdo by je ....... třel o strom." zeptala se napřímo. Přece jenom Verd patřila k velmi upřímným vlkům. A pokud to neznělo jako něco velmi urážlivého, co by jí mohlo dostat do problémů, tak se ptala a i říkala věci na přímo. A ono jí vážně zajímalo, zda fakt jeho rohy tak fungují. A možná pomalu může navázat, zda jí je kdyžtak dá. Kdžy je přece nepotřebuje
"Těší mě. Mé jméno je Verdandi.Verdandi Heltyr de Zerea, oplatila představení. Jako vždycky se představila celým jménem. Přece jenom byla na svůj rod velmi, velmi pyšná