Príspevky užívateľa

Verdandi ani nepřekvapila lehké zadostiučinění, které z Hariho sálalo. Přece jenom byl u přízračných a v Ignisu již dlouho nežil. Takže bylo jen logické, že byl rád, když Ignis podnikal nelogické kroky. Verd z toho zas tak nadšená nebyla samozřejmě. I když logicky jí to mělo být opravdu šumák. Nebyla součástí smečky již dlouho a nejspíše stejně si už nikdo nepamatoval. Jenže byla vychována v nějaké víře a té se blbě zbavovalo. Stále lehce měla potřebu nějak chránit Ignis. I když by se toho pocitu měla sakra rychle zbavit. Pokud teda nemá v plánu se zase přidat. Což momentálně úplně neměla.
"Eh. je to divné slyšet, že všechno co jsme znala je vlastně úplně jinak...." řekla narovinu a nechalo to vyznít do neznáma. Jeden z důvodů se vrátit do Norestu byl najít něco známého z její minulosti a nějak se s ní vyrovnovat. No evidetně nic moc známého nenajde, takže se s tím holt musí vyrovnat jinak. Jak to Verd netušila. Možná by mohla začít s navštívením hrobu své mamky. Přece jenom hrobu tatky se nedostane.
"Jeden by řekl že například takový Kult se bude držet jejich zatuchlých tradic." snažila se lehce odlehčit situaci, protože měla lehce pocit, že je pochmurná. I když možná to byl pouze její pocit. Přece jenom neuměla úplně odhadnout pocity jiných

Verdadi se opravdu na Stayleyho nezlobila kvůli té přezdívce. Kdyby to tak bylo, tak by to rozhodně poznal. Takže jí bylo fakt líto, že ho dostala lehce do rozpaků. I když možná se do nich uvedl sám, díky jeho flashbacku z pstd nebo něčeho podbného. Verd rozhodně nebyla psycholog, aby věděla, co modrému vlkovi je. A jak vůbec mohl mít tak silnou reakci na ni. Zvláště, když měla pocit, že s její mamkou si zas tak blízcí nebyli. Ale co Verd ví. Třeba Justice a Stadley byli přátelé nebo učedník a učitel...
"Nic se nestalo. Jenom Verd je celkem osobní přezdívka...." odpověděla mu upřímně. Zatím nepotkala žádného dalšího vlka kromě rodiny, kterému by o ní řekla a chtěla, aby jí použival. No třeba jednoho dne to nastane. Ale tím si nebyla úplně jistá.
"Těší mě. A upřímně je mi líto, že jsem tě pořádně nepoznala předtím" zareagovala na jeho jméno. Přece jenom smečka měla být pevně spjatá. A i když měla teoreticky výmluvu jejího mládí, přišlo jí blbé, že ani neznala všechny vlky jménem
"Slyšela jsem, že teďka berou každého. Že prakticky nikdo z bývalého osazení nezůstal." řekla když se jí doptal co konrétně chce slyšet. Nebyla tak blbá aby se ptala na úplné podorbnosti. TO že jednou byla Ignisanem neznamená že jí všechno vykecají. Avšak stále tu byla ta touha najít něco známého v Norestu. Když se Stadely přiblížil lehce uhla hlavou na stranu. Stále si přece jenom držel odstup, ale Verd měla dosti velký osobní prostor. Nijak však nenaznačila, že by po modrém vlkovi chtěla, aby se zas vzdálil. Přece jenom na tom musí pracovat a fakt na sebe nechtějí řvát přes půl lesa

Verdandi odpočívala pod stromy, které již ztratili většinu svých listí. Ty ležely ve změti krásných barev pod jejich korunami. Verd měla ráda barevné listí, ale nejednalo se o zrovna vhodný přírůstek do její sbírky. Přece jenom vydrželi toho ještě méně, než květiny. Navíc některé rostliny krásně voněly nebo vypadaly i po tom, co uschly. To se moc nedalo říci o listí. ty zhnědly až se jednoho dne rozpadly na prach. A pak jen dělaly ve sbírce bordel. Tohle zjistila už jako malé štěně, tak se už dál nepoukoušela se je přidat do kolekce. A tak si zatím jenom uživala pohled na ně a zároveň pozorovala okolí. Byl přece jenom rozhle široko daleko vzhledem k tomu, že tohle byly jediné stromy v okolí

Verdandi snad nikdy takto dlouhou a "komplexní" rozpravu s jiným vlkem nikdy neměla. Bylo to hodně zvláštní. Přece jenom byla dosti introvertní a spíše se držela o samotě. Takovéhle kecání nikdy moc nezažila. Ale to možná bylo i tím, že Roihu byl ukeacaný a pohodový
"upřímně proč by se chtěl někdo přidávat do smečky, když ani nemůže odejít z území? Kult byl v tomhle vždycky poněkud pošahanej" odpověděla mu upřímně. Jakože je logické když smečka někoho nepustí na území, ale aby smečka nepustila člena mimo území? To by se Verd fakt nelíbilo. Jasně štěňata se musí držet v blízkosti nory, aby je někde náhodou něco nesežralo, ale dospělí, vlci? To Verd hlava nebrala
"Tak pokud jsi v doprovodu příbuzného, tak proč ne? Je na smečce, si rozhodnout, koho pustí na území a koho né. Navíc asi by jsi nechtěl ublížit někomu z rodiny... Teda většinou..... " zareagovala ještě. Upřímně netušila, jak jsou povolené návštěvy příbuzných v kultu. Ale ani by se nedivila kdyby byly povoloné ve snaze získat další "ovečky" na svou stranu.
"Tak to naprosto chápu, že nechceš umřít, když se ti začlo dařit Verd odhadla, že slovo holka představuje jiný název pro družku nebo něco podobného. Ale ona moc "fancy" slov neznala, takže jen tipovala.
Ah.... Jsem stejně jako moji přibuzní pojmenovaná po bohyni z dávných časů. Je to bohyně přítomnosti." řekla dosti hrdě. Pro někoho to možná bylo malicherné pojménovavat se po mrtvých bozích, které pomalu nikdo neznal. Ale bylo to součástí rodinné tradice¨
"Ano můžu vyčarovat oheň, ale moc k něčemu to není. Je hezký ale to je tak vše. odpověděla po chvilce zaváhání. Na jednu stranu mu právě teoreticky dala výhodu v boji. I když teda magii moc nevyužívala, ale přece jenom teoreticky jím ho mohla vylekat nebo dlákat. Přece jenom moc vlky nechce riskovat, zda je opravdu oheň, co se na něj řítí, prakticky neškodný nebo ne. Na druhou stranu Roihu se zdál jako dosti fajn vlk. Nechtěla mu neodpovědět nebo dokonce lhát
" A co tvoje magie, je užitečná?" zeptala se a lehce očekávala, že když byla upřímná a sdílná ona, bude i vlk před ni

Verdandi se stále potulovala křížem krážem Norestem. Už si nějak zvykla se zde pohybovat bez většího účelu. Na jednu stranu to bylo velmi osvobozující. Být vlastním pánem a nemuset si s věcmi moc lámat hlavu. Maximálně tak si ulovit potravu anebo nají místo, kde přespat. Ale Verd upřímně toužila i po někakém jiném "vyšším" úkolu. Proto tím spíše tíhla k tomu, že by se buď vrátila do smečky nebo našla jinou. No upřímně lehce pochybovala, že by jí jiná kromě kultu přijala. No to si ještě bude muset promyslet. Byla velmi blízko řeky, když uviděla velice zvláštní úkaz. Byl to vlk s parožím. To ani nebylo zas tak neběžné v Norestu. Ale divné bylo, že se choval jak jelen. Snažil si ji shodit. To snad u vlka nikdy neviděla. Až tak jí to zarazilo, že zastavila
"Zdravím" řekla z dálky, aby tam nestála jak tvrdé Y. Zda by mi to paroží dal, když ho nepotřebuje pomyslela si ale rychle tu myšlenku zase zahnala. Ano byly by krásným přírůstekm do její sbírky ale tohodle vlka potakala tak před pár sekundami. Nemůže to něj jen tak hnedka vybalit.

Verdandi byla realista a poznala, když byla věc prohnaná. Ať už to byl lov nebo snaha se něco dozvědět. Upřímně chápala, že vlk před ní na ni neměl trpělivost. Přece jenom začali celkem špatně. No takže Verd se rozhodla ukončit trápení obou, protože evidetně ani jednomu tahle konverzace, nebo co to sakra bylo, nebyla příjmemná. A Verd to ani nemohla nazvat vzdání se. Né tohle byl taktický ústup ze situace, která upřímně neměla jiné lepší východisko.
"Odešla jsem v době, když vládl můj bratr...... ale to je jedno. Pravdou je, že asi se moc o starých věcech ve smečce nemluví,.... Už tě nebudu dále otravovat." řekla stále se stejným výrazem. Narozdíl od vlka Rufuse, ona stále měla jedena ten samý výraz. Ani nemusel myslet, aby ho udržela. Na otázku vlkovi ani neodpověděla. Upřímně nemělo to moc cenu, když ani pořádně nevěděla, co vlastně chce. Chce zpátky do smečky, vrátit se k něčemu, co zná? Nebo se bojí, že to bude až moc jiné až to bude uncany?

Verdandi nebyla nadšená, že jí někdo připoměl onen okamžik. Chvíli, kdy všechno co tehdy znala a na čem jí záleželo, šlo do kytek. A už vůbec někdo,kdo nebyl její příbuzný. Tohle bylo něco, co by nejradši opravdu řešila s vlky, kteří jí byly blízcí. Jenže takových vlků už moc naživu nebylo. A Verd nevěděla, kde jsou ti, co stále ještě žijou. Pokud teda vůbec žijou.
“Verdandi” opravila modrého vlka před ní. Nebylo to nějak příkře nebo podobně. Ale Verd byla zkratka, kterou chtěla, aby používali jenom její nejbližší. A ano vlk před ní si na ni alespoň pamatoval a ona měla také matné vzpomínky na něj. Ale to bylo vše. Takže se opravdu nedalo říct, že jsou si nějak bližní
“ A máš pravdu. Omlouvám se, ale opravdu si nevzpomenu na jméno. Přece jenom byla jsem mladší” řekla mu upřímně beze špetky výčitek nebo zášti. Nemělo cenu zaobalovat realitu. Zvláště, když stejně i on řekl, že si na něj pravděpodobně nepamatuje. No aslepoň tušila, že byl členem Ignisu již dříve
“Slyšela jsme zvěsti, že se změnil. Ale je něco jiného to slyšet od někoho, kdo je opravdu zažil….” zareagovala. Upřímně tohle jí zaujalo. Ano jedna věc je o tom slyšet od vlků co dlouho nebyly ve smečce nebo co byli jenom vnější pozorovatelé. Ale, když vyšly z úst vlka z původního Ignisu. No tím spíše musely to být pravdivé informace
“Upřímně. Myslíš si, že to bylo k lepšímu?” zeptala se zaujatě. Již kdysi byl součástí Ohnivé smečky a tak automaticky přidávala jeho slovům o něco větší váhu než tulákům nebo jinosmečkovým vlkům. Přece jenom musel splnit kritéria, která kdysi měli A to něco znamelo

Verdandi si byla celkem jistá, že se dostala do začarovaho kruhu. Přece jenom tohle bylo něco, na co hodně vlků mělo jiného pohledy. Zvláště když přece jenom každý vychován dosti jinak a v naprosto jiném prostředí. Na tomhle se asi nikdy holt neshodnou. I když pohled Roihu dával v tuhle chvíli větší smysl v rámci pudu sebezáchovy. Ona byla tulák a on Přízračný. Logicky ani jednomu by se nemělo líbit, zabíjení tuláků a dalších lvků v Ignise....
"Proto jsou hranice pečlivě značeny, aby všem bylo jasné, že je to území smečky. Slušní vlci tam nebudou teda lézt, když byli varováni" odpověděla mu, aby vysvětlila svou logiku. Pokud byl vlk upozorněn, že tam je smečka, tak nikdo kdo měl dobré úmysly, aby tam nevlezl. Přece jenom se celkem rychle rozšířilo, že Ignis ale Přízrační nechtějí na svém území tuláky
"Věřím, že válku většina nechce. Zvláště né v zimě. " přitakala Verd. A jestli jsou fakt tak napjatý vztahy, tak opravdu jenom většina nechce se rvát v zimě. Určitě nějaký ten vlk čeká na záminky, aby mohl potrhat pár jiných.. Ať byla zima nebo léto nebo hotová apokalypsa. Pomsta byla pro nějkteré vlky až moc lákavá, než aby promarnili příležitost.
"Myslím, že občas je i fajn říct, že jsi se pojmenoval sám. Tím jsi dokázal, že tě nějaká nelibost tvé matky nezastaví." znovu ocenila jeho sílu minimálně v tomhle aspektu života. Přece jenom ona stále nebyla se schopná odpoutat od faktu, že prakticky se jí pozabíjela rodina navzájem. A že se dosti vyhnali od sebe navzájem. Bylo by fajn udělat za tím čáru. Nezapomenout na tenhle fakt, ale pouze se jím nenechat tížit
"Přesně tak. Není dobrý podcenit vlka. Upřímně taky mám dosti respekt z magii, ať jsou jakékoliv. Vlk může odhanout styl boje jiného podle toho jak vypadá. Ale magie... Tam nejsou žádné nápovědy přitakala. Hezky jí aspoň odpověděl na její vznitřní otázku. Asi opravdu dával přednost magii před fyzickým bojem. Přece jenom evidetně měl velký respekt z magie, která rušila jiné. V tomhle měla Verd výhodu. Na svou magii nespoléhala. Byla pěkná, ale to bylo tak všechno k čemu byla. Aby zabavila jiné. Maximálně mohla odlákat pozornost a rozptýlit

Verdandi se cítila ještě hůř než předtím, což byl docela výkon. Přece jenom už před pár minutami se cítila dosti nervózní a zamotaná do vlastních slov. No a vlk před ní to jenom potvrdil. Přesně proto neměla ráda sociální interakce. Neuměla pořádně formulovat věty a občas nepochopila, jak se před ní vlk tváří. Proto byla samotář. Měl s tou chutí prostě z konverzace utéct. Ale heltyr jen tak z boje neutíká, ať už byl slovní nebo fyzický. Už takhle udělala rodu ostudu. Nepotřebuje do toho ještě zbaběle utéct
"Jak jsme říkala, vím to...." odpověděla, aby mu jasně dala najevo, že si uvědomuje svoji "neomalenost". Přece jenom určitě by se našli jiní vlci, co by to dokázali říci lépe a stejně by dostali stejnou informaci. A určitě i rychleji a bez nepříjemností pro všechny strany. No Verd takovým vlkem nebyla
"Verdandi Heltyr de Zereas. Můj bratr byl alfa před Raymondem, což je můj synovec... Máme poněkud komplikovaný rodokmen....." odpověděla mu celkem hrdě. Jo na svojí linii byla nemálo hrdá. Přece jenom měli v rodě 3 alfy Ignisu. To že dvě alfy vydrželi opravdu krátkou dobu je věc druhá.... Ale její otec si tento titul držel do jeho smrti a to byla sakra dlouhá doba. A to rozhodně neco znamenalo

Verdandi byla velice zmatená z vlka před ní. Z jeho reakce na její příchod. Verd byla zvyklá, že občas svým kamenným výrazem nebo vvelkou výškou znervózňovala vlky. Ale takovouto reakci ještě takovou reakci ještě nezažila. Hlavně ani pořádně ani nezačali konverzaci. A pak vlk se ze sebe vysoukal jméno její mamky. Takže ji opravdu znal. Stále ale nechápala, proč zareagoval až takto. Verd sice byla ze sourozenců nejvíce podobná své mamce. Nesla stejné znaky a měla podobný tvar těla. Ale místo bílého podkladu měla černý a hlavně byla o dost vyšší. Nikdo si je nemohl jen tak splést. Leda by si jeden myslel, že se vrátila ze záhrobí nebo co.
"Já nejsme má mamka...." řekla jednoduše a ani o krok se nepohnula. Přece jenom netušila, co od evidentně labilního vlka před ní mohla čekat. Upřímně i když byla na svou rodinu velice hrdá a svou mamku milovala, nechtěla být jejím stínem. Velice příhodně vzhledem k tomu, že byla jeji "tmavá verze" To byla jedna z nevýhod mít významné rodiče a ke všemu vypadat jako oni.... Verd chtěla být svým vlastním vlkem

Verdandi do určité míry chápala pohled Roihu. Hodně vlkům se mohl zdát trest smrti jako extrém a Verd taky nebyla pro to, aby se bral na lehkou váhu. Avšak ty nejhorší prohřešky holt si žádaly horší a přísnější tresty. A dle ní překročení hranic byl velmi velký prohřešek.
"Chápu, že vlkovi se to vlkovi může zdát velmi přehnané, ale jeden musí pochopit. Na území jsou bezbranná mláďata nebo vlci příliš staří na boj. Jeden opravdu nechce, aby se tam potulovali neznámí vlci, u kterých nikdo neví, co udělají."" snažila se mu lehce přiblížit její vlastní postoj. Ale upřímně ani nevěděla, proč to dělá. Nebyla Ignisanem a stále si nebyla jistá zda se chce přidat. Přece jenom slyšela určité zvěsti. . Ale tomu ještě musí přijít na kloub. Přece jenom nikdo nemůže úplně věřit věcím, co neviděl na vlastní oči."Teda úplně nevím, proč je obhajuji. Stejně se už nedrží starých pravidel z toho, co jsem slyšela" zamumlala ještě spíše pro sebe
"Jo to by pak mohlo kamarádství rychle zhořknout odpověděla ohledně vyzvídní. Verdandi neměla kladný postoj k tahání informací z jiných. Přišlo jí to celkem dosti nečestné. Na druhou stranu ani ona sama nemohla popřít, že občas to bylo potřeba. To ale neznamenalo, že se jí to musí líbit.
"V tom případě tím spíše je tvoje jméno lepší. Je hezké mít jméno, jaké tě vystihuje zareagovala. Upřímně to, že měl neuhasitelnou energii mu věřila. Už jen z tohoto celkem již delšího rozhovoru z něho energie přímo sršela. S tou nezasavitelností si nebyla úplně jistá. Přece jenom nevypadal jako velký bojovník. Ale třeba mu křivdila a opravdu v sobě skrýval stejnou sílu jako má požár
" Takhle mě nenapadlo nad tím přemýšlet...Je to celkem děsivá myšlenka, že exituje někdo, kdo tě zná ale ty jeho. Přece jenom může znát tvoje slabiny zatímco pro tebe bude velká neznámá. A pokud by došlo k boji...." musela nakonec souhlasit. Verd stále měla naději, že příbuzní se jen tak nevraždí. I když teda Nereus a mamka moc její nadeji nedávali. No mohla jen doufat, že byli vyjímkou, která potvrzuje pravidlo. Přece jenom by ráda našla příbuzného, který klidně o ní i věděl. Jen by se s nim opravdu nerada prala.

Verdandi by možná nakonec byla radši, kdyby vlk před ní jí poslal někam... Protože teďka, když se snažila vůbec vymyslet, jak formulovat danou otázku, tak byla celkem v koncích. Sakra.... Upřímně věděla, že nikdy nebyla dobrá úplně v mluvení nebo jak to nazvat. Dost často nevěděla jak věci pojmenovat, tak je musela opisovat. Tak ani nevěděla, proč vůbec vlka vyrušila. Teďka akorát potrápí nejen sebe ale dost pravděpodobně i vlka před ní,
"Je to trošku blbá otázka...." začla trochu nejistě a kupodivu se to promítlo i do jejího hlasu a postoje. Za tohle by jí rodiče asi pěkně vynadali. Takhle se Heltyr nechová. Doufala, že se nikdo z předků nedívá "Chci vědět, jak se vede Ignisu. Narodila jsme se tam a přemýšlím, že se vrátím...." vykopla nakonec se sebe poněkud rychlejší mluvou. A nyní jen mohla čekat na reakci vlka před ní. Nezdál se jako typ, co by se jí vysmál. SPíše jí pošle někam....

Verdandi byla akorát na lovu v Dormanském lese, když ji vyrušil pach vlka z Ignisu. Nechala tedy stopování a místo toho se zaměřila na možného dalšího navštěvníka tohoto lesa. Upřímně se jí zdál lehce známí. Přesto ale měl lehký nádech kouče tipické pro Ignis. Verd zatím potkala jenom jednoho nového vlka z Ignisu, od kterého znala jeho pach. To znamená, že ten někdo, kdo byl nedaleko jí, byl z její minulosti. Někdo, kdo znal "původní" Ignis. Nebo lépe řečeno Ignis jejího děctví. A tak se po chvilce zaváhání vydala po pachu. A brzo i našla zdroj toho pachu. Vlka. Modře zbarveného, i když i další barvy se obevovali na jeho srsti. Ten pocit, že ho zná, se jenom prohloubil. Ale upřímně neuměla si ho úplně zařadit.
"Zdravím" řekla z uctivé vzdálenosti. Hlavně pro svoji bezpečnost. Upřímně evidentně to nebyl známí známí. Pravděpodobně se potkávali jenom na velkých celo smečkových setkáních. Nebyla si jistá, jak na ní zareaguje. Tentokrát ani nehledala, zda nemá u sebe nějaké cetky nebo něco podobného

"Ano jako rituál pro omegy. Na prokázáni jejich způsobilosti a dedikaci ke smečce- Ale ty by jsi se nestal nějakou atrakcí. Teda pokud by jsi nevlezl na naše.... teda území Ignisu nebo něco jiného neprovedl vůči smečce. Minimálně když jsme tam vyrůstala, tak Ignis nezabíjel bez důvodu." řekla, aby uvedla věci na pravou míru. Verdandi nevěřila v zabíjení pro zábavu a tak tomu bylo i u jejího otce. Takže i v celém Ignisu. Verd doufala, že to tak zůstalo. I kdyby jenom kvůli tomu aby se Ignis ještě vice nespálil když dle všeho teďka se pomalu neubrání....
"Hodlám se o něco přiblížit blíže k Ignisu. Třeba se opravdu dozvím něco více." dodala. Nenavrhla mu, že mu řekne, co se dozví. Přece jenom pokud se opravdu bude chtít vrátit ke svým kořenů fakt nehodlá vykvákat smečkové záležitosti vlku z konkurenční smečky. Ať se zdá milej, jak chce. Co se týče nalezení strejdy. No spíše by se nedivila, kdyby našla nějakého poloviční sourozence. Její otec přece jenom měl nemálo potomků. Vlastně Verdandi celkem brzo ztratila přehled, kolik jich vlastně je. To že byla z matčina druhého vrhu, takže taky měla poloviční sourozence i z druhé strany věci ještě více komplikovalo. Kdo měl ten rodokmen sakra hlídat
"Hezké jméno jsi si vybral. Sranda. Můj rod má také blízko k ohni. Vybral jsi si ho kvůli své magii?" okomentovala jeho jméno. Muselo to být zvláštní, vybrat si nové jméno, protože to staré bylo hanlivé. Přece jenom, když si jeden zvykl na jednu věc..... Verdandi byla na svoje jméno velmi hrdá. Nedokázala si představit, že by si přála si ho změnit
" A pročpak by to to mělo děsit? Třeba né všichni vlci odtamtud by ti hanlivě říkali." zeptala se lehce nechápavě. V tomhle byla lehce naivní. Jak měla dobrý vztah s rodinou nedokázala si moc představit nechtít potkat někoho dalšího z rodu. Nebo i ze smečky odkud pocházeli její předci

Verdandi jen nevěřícně zakroutila hlavou, když jí bylo řečeno, že berou každého chudáka. To možná byl politika Nihilu a Přízračných, kteří svým počtem holt kompenzovali jejich menší ukázněnost a taky upřímně slabost. A kult samozřejmě taky chtěl co nejvíce oveček. Ale Ignis si měl své členy aspoň trochu vybírat a pak po daní možností na zlepšení znovu prosít zrno ve formě rituálu omeg. No evindetně se smečka stala hodně zoufalou od dob, co odešla. No co se dá dělat.
"No pokud opravdu se zhoršila kvalita nároků a fyzičky členů, tak to není moc moudré..." odpověděla ohledně politiky. S tím, že si za to může Ignis sám, úplně nesouhlasila. Přece jenom jasně dal najevo, že prostě k ním nikdo nesmi lízt. To, že ostatní štvalo, že jsou potrestáni za svůj prohřešek je jejich problém. Ale pokud jsou na tom tak špatně.... No možná by si to u smečkových vlků měli rozmyslet. Na druhou stranu by se ještě dále vzdálili od svých kořenů a to Verd neschvalovala. Upřímně nahlas to ale nehodlala říct. Nechtěla se rozhádat s posledním členem její sice vzdálenější rodiny. Když nepočtala Raymonda....
"Upřímně ani nevím. Pokud je to pravdu tak špatné, jak popisuješ, tak to ani nemá cenu. " zamyslela se nad tím. Uvažovala nad vrácením se, né že né. Ale nebyla si úplně jistá, zda by tam nyní zapadla. Nebo zda by až moc nevzpomínala na starý Ignis a díky tomu nebyla znovu nucena odejít. "Je jasné, že se smečka v průběhu času změní a že občas je potřeba snížit nároky na členy. Ale pokud se snížili až tak a ke všemu nikdo z původních vlků nezůstal...."