Príspevky užívateľa

Verdandi se ani nedivila, když jí Roihu řekl, že se Ignis neomezuje pouze na tuláky. Přece jenom pravidla pro všechny a každý nezvaný host holt zaplatil za svůj prohřešek životem. Na jednu stranu to možná nemělo úplně nejlepší politické dopady, ale na druhou přece nemůžou dělat výjimky z pravidel. To by si každý mohl dělat, co chce. Verd uvažovala, zda díky oné smrti není Ignis ještě více nasnášený i smečkou, ke které ta viník patřil. ¨
„Řekněme že v době, když jsem odešla, panoval v Ignisu chaos. Navíc nastali určité změny, se kterými jsme nesouhlasila….. Tak jsem radši odešla, než abych se zbytečně tam trápila. Celkem by mě zajímalo, zda je to tam stále takové, jako když jsme odešla. „ Řekla upřímně. Přece jenom Roihu se zdál jako počestný vlk. Nebo minimálně upřímný. A verd rozhodně chtěla toto mu oplatit její vlastní upřímností. Přece jenom stavět most jen na jedné straně řeky nejde.
„Těší mě. A já sama bych se šlechticem ani nenazvala. Můj rod je sice vznešený ale nejsme žádní zhýralí nic nedělači…..Jsme spíše rodinou ušlechtilých bojovníků“ odpověděla a lehce jí přitom zacukali koutky od tlamy. Každý možná slovo šlechtic chápal jinak, ale Verd si pod tím představila vlky, co manipulují slovy, aby sami nemuseli nic dělat. Co zneužívají své influence, aby mnoho získali ale nic nedali,. Verd tento postoj nezastávala. Každý má sakra přispět tlapkou k dílu a jedno, zda má jeho rod dlouho historii nebo zda přivandroval bůhví odkud. Verdandi byla na svůj rod hrdá a hodlala ctít jeho zásady. A ano dost často ho cpala do konverzací. Avšak nikdy nečekala nějaké lepší zacházení. Možná by byla ráda, za uznání činů jejich předků. Přece jenom toho mnoho udělali
„Dosti jich zemřelo a dosti jich je mimo Norest. Minimálně blízká rodina. Myslím, že z mých bližních jsem na území jenom já. Minimálně jsem nikoho nepotkala.“ Pokračovala ve své upřímnosti i když tahle část lehce zabolela. Přála by si, aby tu někdo byl. Jenže zatím to vypadalo, že je tu sama a a navíc snad i celý Ignis byl obměněn. Takže vlastně záměr, proč se sem vrátila, nejspíše zůstane nedocílen. „Ale zas tak dlouho tu nejsem. Třeba ještě někoho potkám“

Když Verdandi dostala odpověď na její otázku ohledně lovu, přemýšlela, zda tohoto vlka “nepropustí” a nepůjde hledat někoho jiného. Přece jenom existovalo dost vlkům, kteří by určitě rádi pokecali – Roihu toho byl příkladem. Nechtěla přímo otravovat vlka, který evidetně měl něco na práci. Tím spíše bude méně sdílný, něž kdyby neměl do čeho píchnout. Teda min Verd by se takto cítila a tak lehce předpokládala, že i vlci okolo. Dokud jí neukážou, že jsou hodně jiní než ona.

“Tak to se omlouvám za vyrušení” odpověděla upřímně a lehce doufala, že se vlk nebude díky tomu tolik zlobit za narušení jeho činnosti. Pak chvilku uvažovala, zda má pokračovat s otázkou, na kterou se vlastně chtěla zeptat. Problém byl, že nevěděla, jak ji nějak normálně formulovat. Už teďka určo měla nějaké záporné body za vyrušení a nechtěla to dorazit tím, že její “obrovské social skills” zase něco pokoní.....

“Vlastně ano i ne. Mám otázku ale není natolik důležitá, abych ji musel položit pokud s lovem spěcháš nebo tak. Klidně mohu se zeptat i někoho jiné...” začala zase hezky krkolomně ale upřímně. Aspoň její upřímnost byla cností a pomáhala v konverzacích. Upřímně by ani nemohla lhát pořádně. Ještě by se ve svých lžích zamotala.

Verdandi myšlenku, že by byl vlk před ní byl nějaký pobuda, co překroutil každé její slovo a každý přeřek zneužil, rychle vypustila z hlavy. Pokud totiž tento strakatý jedinec nehrál nějaké fakt dlouhodobé myšlenkové hry, tak se z něho za chvilku vyklubal celkem dosti ukecaný a přímý vlk. Verd teda nevěděla, jak se hrajou slovní boje ale typovala, že né takto ukecaně. Verdandi upřímně ještě nepotkala ukecanějšího vlka. Jako je pravda, že nevyhledávala tolik společnost ostatní….Každopádně nečekala, že dostane tolik informací, že jí to pomalu zahltí. A i takové osobní, jako je přiznání, že je špatný lovec. Verd by nic takového zrovna neroztrubovala, i když to možná byl výchovou rodu ale i smečky.
„Ach ano. Narodila jsme se v Ignisu, ale už to nějaký ten pátek bude, co jsem tam byla naposledy. Teďka by mě pravděpodobně zabili jako každého jiného tuláka . Možná i proto se mi zdá, že se Přízrační rozrostli zatímco tobě ne. Po té co jsme odešla z Ignisu jsem úplně odešla z Norestu. Hodně se za tu dobu mohlo změnit a to ještě v době, kdy jsi nebyl u Přízračných......“ rozhodla se opáčit o něco více otevřeně, když teda nabyla pocitu, že nemusí si dát bacha na slova. Byla ráda, kdyby tahle konverzace byla upřímná, takže musela být i ona. Celkem ji zarazilo, že poznal, kde se narodila. Možná se jednalo o jednoduchý typ. Přece jenom se dalo vybírat prakticky jenom ze tří smeček a on v jedné žil. Navíc stejně naznačila, že z přízračných není. A z kultu být nemohla. Odtamtud se odejít nedá.
„Tak to gratuluji. Určitě je to něco, na co vlk může být hrdý. .“ Rozhodla se mu pogratulovat a celkem upřímně. Jako ano mohlo by jít celkem jedno, přece jenom znala tohodle vlka sotva pár minut. Ale měla pocit, že evidentně je na to hrdý. A Verd znala ten úžasný pocit, když její práce byla odměna. Byla to jedna z mála emocí, které cítila dosti intenzivně. Celkem jí chybělo něco takového cítit. Ale holt bez smečky se tohodle pocitu dosahovalo fakt blbě.
„Mimochodem mé jméno je Verdandi Heltyr de Zereas. Verdandi samozřejmě stačí „ rozhodla se konečně představit.Přece jenom už nějaký čas konverzovali a navzájem ani neznali svoje jména. To přišlo Verd lehce blbé. A upřímně byla hrdá na svůj rod, tak ho lehce cpala všem do obličeje….

Verdandi na sobě ucítila něcí pohled a začala tedy hledat jeho zdroj. A taky ho brzy našla ve formě vlka s křídly a hlavně s pachem Ignisu. Bingo. Tak našla to co hledala nebo spíše to co hledala našlo ji. Přece jenom vlk na ní už asi nějakou dobu zíral I když to že byl z Ignisu Verd velmi zajímalo, její pozornost na chvilku ale získal fakt, že vlk byl okřídlen. Jeho pírka byla totiž barevná. Modrá. Verd to nedalo a lehce na ně zírala. Upřímně by se jí nějaké to pírko hodilo do sbírky. Verd jich sice měla dost ale modré nepatřili mezi běžné. Né to ne. Měla jedno pírko od sojky a to bylo vše. Klidně by si nějaký ten nebesky modrý kus ráda přidala k ostatním. Ale ptát se na to nebude. Není už štěně aby to vyznělo hezky nevinně a bylo jí vyhověno. Kdyby se zeptat nyní vyzněla by jako nějaký úchyl nebo něco podobného.
„Zdravím i já tebe“ odpověděla s lehkou mezerou, když se konečně vzpamatovala a přestala čumět na křídla a místo toho se zadívala vlkovi do očí. Sama né zrovna ráda navazovala oční kotakt, ale věděla, že je to slušnost. Tak to taky dělala. Nepotřebovala vypadat ještě více divně, než už vypadá.
„Na lovu předpokládám?“ nadhodila poněkud neohrabaně konverzaci, protože nechtěla být příliš hrrrrrr s představováním nebo dokonce s vyptáváním o jeho smečce. To by nedopadlo dobře.

Verdandi byla chudák z vlka čím dál tím zmatenější a upřímně si začínala myslet pro tentokrát za to nemůže ona. Řeč vlka fakt byla lehce mimo meze jejího chápání. Avšak stále nějak dokázala odhadnout, co vlk se snaží svými slovy říct. Teda minimálně doufala, že to chápe dobře. Přece jenom z nedorozumění mohlo snadno dojít k potyčce. A Verd, jak i vlk před ní upozornil, neměla smečku, která by za ní kdyžtak stála kdyby se přiostřilo. A on měl. Takže byla v nevýhodě kdyby náhodou došlo na zuby a drápy.

“Ne, již nepatřím k žádné zdejší smečce. “ řekla jednoduše. Až po nějaké době jí došlo, že možná neměla tu větu formulovat, jak ji formulovala. Vlk před ní přece jenom používal divná slova a nevypadal jako velký bojovník. A z Verdiny zkušenosti to znamenalo, že dosti možná vlk používá slova jako zbraně. A ona mu možná právě předhodila munici. Verd byla přímý vlk, co neměl potřebu zaobalovat nijak slova nebo něco podobného a byla radši, když mluvila s upřímnými vlky. Verd si u tohodle vlka nebyla jistá. Na jednu stranu nepoužíval běžná slova, ale na druhou jeho otázky byly zatím přímé a nijak osobní

“Nikam speciálně. Jak jsi sám řekl nemám smečku. Nemusím být někde konkrétně, tak se tak toulám” odpověděla a lehce to i rozvedla. I když o něco opatrněji než minule. “Ty jsi od Přízračných, že? Poslední dobou je potkávám celkem často, tak jste se asi museli rozrůst....” rozhodla se využít situace a trochu se zase dostat do nynějšího dění v Norestu. Přece jenom už stejně zmínila, že dříve byla ve smečce, která sídlila na území Norestu.

Verdandi to táhlo blíž a blíž k Ignisu. Nebyla si úplně jistá proč, ale určité podezření měla. Stále to bylo místo, kde vyrůstala a kde zažila všechny velké zážitky a zvraty svého života. A navíc si chtěla upřímně ověřit, zda to co říkal Hari je pravda. Né že by synovci(? vzdálenému příbuznému) nevěřila, i když se pravděpodbně vzdal jména, stalé měl heltyrskou krev. Ale radši by si dané informace ověřila na vlastní uši a oči. A kde jinde nabrat informace,, než právě v ohnivé smečce. Verdnadi nebyla blbá aby vlezla přímo na území Ignisu. Přece jenom odešla a tak již nebyla prakticky na území vítána, pokud by znovu nevstoupila. Avšak nyní kdyby překročila hranice, tak by skončila jako ti tuláci, kteří jí nevadili zabíjet. Přece jenom hranice byla dosti výrazně označkována. Tak se tedy pohybovala v určité vzdálenosti od ní

Verdandi byla za nedlouho vyrušena z jejího rozjímání. Upřímně to čekala, v Norestu málokdy se stalo, aby jeden měl chvilku klid. Verd naštěstí svoji sociální baterku již dobytou, tak já to ani nevadilo. Aspoň se ještě lépe dostane do obrazu, co se týče dění v Norestu. Navíc vlk co se k ní blížil byl z Přízračných. Asi to bylo tím, že se pohybovala celkem blízko jejich hranic, ale poslední dobou potkávala snad jenom je. Co ale nečekala bylo oslovení, které na ni daný vlk zahulákal. Čaje? Co je sakra za oslovení čaje? pomyslela si lehce zmateně. Verdandi nebyla najivní. Věděla, že co se týče sociálních intereakcí nebyla nejchytřejší vlk. Občas se v emocích zamotala a blbě je pochopila. Takže by se ani nedivila, kdyby nevěděla o nějakém oslovení, které bylo běžní
"Zdravím" odpověděla jednoduše. "Proč zrovna oslovení čaje? zeptala se nakonec napřímo. Nemělo cenu chodit kolem horké kaše. Dříve nebo později (spíše dříve) by stejně přišel na to, že sakra nechápe co za slang pouil.

Verdandi seděla na břehu řeky a čuměla do vody. I když oheň byl její magií, tak měla vodu ráda. Teda dokud se v ní nesmočila, protože díky hustýmu kožichu dlouho schla. Ale rozhodně ji ráda pozorovala, protože se hezky leskla. Vrhala na okolí zajímavé odlesky, měnila barvu podle toho jak na ní dopadalo světle nebo zda někdo nebo něco v ní šplouchalo. Bylo to pro Verd fascinující. Jak promněná je. I když měla oči upřené na vodu, tak její uši kmitali po okolí. Její výcvik ji nedovoloval nikdy ustat v hlídání svého okolí. A pár let žití jako vlk samotář ji v tom jenom více utvrdili.

Verdandi si nedělala moc velké naděje, že by v Norestu se pohyboval někdo z rodiny. Minimálně z té blízké, přece jenom vzdálený příbuzný nyní stál přímo před ní. I tak ji lehce zklamalo,když Hariuha řekl, že tu nikdo není. To že půlka Ignisu odešla po tom, co se chopil vlády ji ani moc nepřekvapilo. Sice to byl Heltyr a tím tedy právo alfy náleželo jemu, ale určitě hodně vlků nebylo nadšených, že je má vést vlk mnohem mladší než jsou oni sami. I když patřil do linie vůdců. Navíc zabil předchozí alfu. Jeho vlastní matku. Né každý věří kinslayerovi a sama Verd byla kolem něho obezřetnější….
“Zajímavý vývoj se udál v Ignise….” okomentalova to neutrálně Verd. To že zrušili ceremoniály pro omegu se ani nedivila. Přece jednou to zkoušela její mamka a i když jí to stálo život, tak se našli vlci co s ní souhlasí. Verd upřímně nebyla pro zrušení ceremoniálu. Přece jenom to byla tradice a daní tuláci stejně porušili jedno jasně dané pravidlo, která má každý rodič naučit jeho štěňata co nejdřive. Nelez tam kam nemáš.
“Jeden by si myslel, že si udrží nějaké standardy co se týče jejich nových členů. Přece jenom smečka je silná jako jeho nejslabší článek. A pokud jsou vztahy s ostatními smečkami stejně napjaté, jako když jsme odešla…..” dodala po chvilce. To co so slyšela se jí rozhodně nelíbilo. I když Verd úž dávno nebyla Ignisan na smečce jí lehce záleželo. Přece jenom v ní vyrostla a její dětsví bylo štastné. Úplně nechtěla aby byl vymazán z povrchu zemského jinými smečkami. Ignis byl silnou smečkou, protože jeho vlci byly silní. Matka se snažila urovna vztahy s Nihilem a i celkem úspěšně a Kult si dělal svoje čachry machry ve městě. Avšak Přízrační byly dosti blízko a pokud si pamatovala a pochopila věci dobře, tak si na ně Ignisan měl dát pozor. I když v té době nerozumněla politice vlčata nebyla úplně blbá. Pamatovala si na ples s mamkou v Nihilu a taky na to, že jedna určitá strana území byla více hlídaná. A upřímně Verd silně pochybovala, že Nereus pokračoval ve zvyku plesů.

Verdandi se nemohla přestat divit, když k ní brzo přicupitala šedá vlčka, která stejně jako ostatní byla vyzdobena květinami. Sice samozřejmě čekala, že za ní v nějakou dobu dojde nějaký vlk, jen nečekala, že to bude tak brzo po jejím příchodu. Přece jenom nebyla ze žádné smečky, aby mohla představovat příležitost utužení vztahů mezi skupinami vlků. A vlastně ani nebyla v Norestu nějak dlouho, aby byla nějak význačný tulák. Verd by ještě čekala, že možná nějaký pamětník z Ignisu za ní dojde, ale šedá vlčka nepatřila k žádné smečce
“Zdravím. Mé jméno je Verdandi Heltyr de Zerea. Verdandi stačí samozřejmě.” řekla hrdě celé své rodové jméno a radši přidala, že Verdandi opravdu stačí. V tu dobu začala taky Sariane šacovat očima pro jakékoliv cennosti co by mohla být. A i když její květinová výzdoba byla opravdu hezká a evidentně si na ní vlčka dala záležet, což Verd ocenila, neměla nic speciálního. Nic pro co by Verandi byla ochotna riskovat pobouření ostatních vlků, kdyby si náhodou danou věc “propůjčila”
“Je to krásný. Jak všichni vlci jsou ti v míru a jak všichni se evidetně snažili se svou výzdobou.” odpověděla nadšené Sariane. Verdandi neznělo v hlase tak velké nadšení jako šedé vlčici, ale nebyla o nic méně nadšená. Vždycky měla slabost pro krásné věci. A tady jich bylo spoustu. Jak na vlcích, tak i samotní vlci byli dosti okouzlující díky parádě, kterou se vyšperkovali.
“Já jsme již an plese jednou byla, ale jako úplně malé štěně. Tehdy si ho pamatuji jako větší, ale to je dané tím, že v té době asi každému zdá se všechno větší.” dodala po chvilce stále neutrálním tónem. Naposledy byla na plesu se její mamkou a sestrami. Chyběli jí. Hodně. Celkově jí chyběla rodina. Dala by hodně věcí za to, aby mohla je zase vidět vyparáděné. A vůbec aby se ozdobili navzájem.

Verdandi si nebyla jist, zda na ten ples chce jít. Přece jenom to přinášelo celkem nepříjmené vzpomínky na zbytek rodiny, co už vlastně ani nemá. Ale nakonec si řekla, že nebude tak slabá aby ji ovlivňovala minulost anebo ji dokonce odradila od získání informací. Takže se rozhodla jít. Ani si nebyla jistá, jak se k ní sakra dostalo, že vůbec něco takového se děje. Přece jenom se zas tolika tuláky nebavila a její konverzace s vlčkou z Nihilu byla velice velice krátká. Ale nějak to j ní vítr zavanul a tak je tu. Přece jenom tohle je výborná příležitost dozvědět se spoustu věcí a dostat se tak do obrazu, jak to teďka v Norestu chodí. I když tead počet vlků je lehce znervózňoval. A zvláště když všichni byli tak načančaní. Mušle, kamínky, květinky, hezké peří a někteří dokonce měli baravné látky! To všechno lákalo Verdandi k tomu, aby si nějaký "vypůjčila" (přidala do své sbírky).Přece jenom v takovém shluku vlků by se viník hledal velice špatně...... Ale zatím držela své choutky na uzdě. Sama byla taky velice vyšňořená. Cizímu oku by se mohlo zdát, že to není nijak originální a že je to splácané narychlo. Přece jenom byly to "jenom" květiny. Ale to nebyla pravda. Verd se snažila napapodobit totiž výzdobu, kterou spolu s mamkou a jejími sestrami si vytvořili na její první ples.

Verdandi se lehce rozvistlo, když jí řekl jméno. Teda upřímně jediné co jí v tu chvíli docvaklo, že nejenom byl dříve součástí Ignisu, ale dokonce byl její příbuzný. Ona byla jeho teta? Poloviční? Taťka byl celkem rozsévač, takže měla spoustu polovičních bratrů a sester. Teda upřímně z mamčiny stany měla taky celkem dost sourozenců, ale ty aspoň byli s jedním vlkem a nebyli tak staří, že by mohli být její rodiče. Udržet v hlavě celý rodokmen Heltyráků bylo prakticky nemožné.
Takže jediné co Harim věděla bylo to, že byl teoreticky byl nositelem stejného rodu jako ona. Ale nezmínil ho. Takže nejspíše došlo k rozepři nebo nezastával hodnoty rodu. Anebo ho byl zbaven. Každopádně stále neměl takový odpor k rodu, aby se s ní odmítl bavit nebo dokonce zaútočil
"Teďka, když jsi mi řekl tvé jméno, tak se mi vybavuje, že dříve někdo v Ignisu s takovým jménem byl a v podobném věku jako já. " odpověděla a radši nezmínila, že ví, že je její vzdálený příbuzný. Verd byla lehce poleno, co se týče čtení mezi řádky a celkově čtšní emocí. Ale úplně vymletá zase nebyla. Vycítila jak zaváhal, než zmínil své jméno a jak ani nevytáhl, že jeho otec byl stejného rodu. Tohle nebylo zrovna jeho oblíbené téma a tak se mu Verd radši vyhne.
"Asi netušíš, jak moc šel Ignis do kytek po smrti Justice a nástupu Nereuse?" zeptala se na něco obecnějšího. Snažila se, aby to neznělo moc citově zabarveně, ale to se ji moc nepodařilo. Né že by bratrovi nevěřila, ale byl velice mladý na vedení smečky. Až moc. Takže měla určité pochybnosti o tom, jak moc dobře to byl schopný vzládnout. Zvláště když předtím mu celé rodina buď chcípla anebo zdrhla z Norestu. To mu určitě to psychické podoby moc nedalo.

Verdandi byla lehce zaražená, když ji vlk před ní oslovil jménem. Možná fakt měla hodně děravou paměť, protože ona jméno vlka nebyla schopná odnikud vylovit. Což bylo celkem trapné. Jedinou výmluvu měla, že nebyla tolik společenský vlk. A ta byla pěkně chatrná, přece jenom to mohl být i vlk před ní. Navíc měl ty parohy, což byly hodně odlišující znak
"Ano." odpověděla jednoduše a znovu se zamyslela, nad jménem. Což asi byla celkem marná snaha. Když to nevymyslela doteďka, tak to asi nevymyslí, ani v pauze mezi řečí. Zvláště když nemůže být zas tak dlouhá, aby nenastalo trapné ticho
"Předpokládám, že dříve jsi byl součásti Ignisu, ano? Omlouvám se, ale upřímně si nedokážu vybavit tvé jméno. " rozhodla nakonec přiznat. Nebylo to přece jenom něco, co by bylo potřeba tajit. Ani nezmiňovala, že jí trochu zmátl pach jiné smečky, který lpěl na vlkovi. To by znělo jenom jako trpná výmluva. Což i byla.

Verdandi se zpočátku držela spíše na okraji Norestu. Mělo to spoustu důvodů. Za prvé byla to místa, kde ještě nikdy nebyla. Byla celkem mladá, když odešla a jako malé štěně ji zas tak daleko od domova nedovolil odejít. Za druhé se tak vyhýbala se kterými měla spojené vzpomínky na rodinu, což bylo celkem snadné, i kdyby se rozhodla jít do středu Norestu. Většina se stejně nacházela na území Ignisu. Verd nevěděla, zda je stále Nereus alfou, ani by se nedivila kdyby, už nebyl. Přece jenom než odešla, tak se alfy měnili rychleji než roční období. Takže nehodlala riskovat vstup na území ohnivé smečky. Moc dobře věděla, co se tam dělá s tuláky. Kromě toho čistě teoreticky by jí nové alfa mohl považovat za hrozbu svého postavení. Pokud se stále dodržovali staré tradice.
Takže tohle byl její první výlet o něco více do srdce území. Stále dost daleko od území jakékoliv smečky, ale už to nebyly hranice Norestu. Proto se ani nedivila, když po chvilce narazila na vlka. Někoho si neskutečně připomínal, přece jenom jeho rudé paroží bylo celkem dosti neobvyklé i na Norest, ale jistá si tím úplně nebyla. Navíc bůhví zda vlk si pamatoval na ni. Tak se rozhodla se k němu jako k jakémukoliv cizímu vlku.Vlk evidentně stejně už o ní věděl a nevypadal, že by se chystal zaútočit.
“Zdravím” zastavila se v dost veliké vzdálenosti od vlka. Ale i tady bylo cítit, že je to jeden z Přízračných. Tím spíše si tedy myslela, že to byl jen pocit, že vlka zná.Verdandi automaticky hledala, zda vlk nemá nějakou cetku, kterou by se mohla pokochat ( a možná taky ukrást). Bohužel neměl. Jeho rohy byly rozhodně majestátní a hezky by doplnili její sbírku, ale rvát z hlavy mu je fakt nebude. To by asi neocenil

Verdandi pozorovala už né tak neznámou vlčku, co nejspíše byla léčitelem nebo něčím podobným. Vzhledem k tomu, že držela kus nějaké květiny. Minimálně sbírání kytiček si vždy Verd spojovala s léčením. Ano ona sama občas nějaké posbírala nějaké květiny pokud byly obvzláště pěkné a nosila pár za ušima. Ale ten kořen před Rio nevypadal nijak speciálně. Ale to jenom pro její oči, určitě znalý vlk viděl v něm potenciál co může nabídnout .
"Mé jméno je Verdandi." představila se i ona. Chvilku se zamyslela, zda má zmínit i rod. Přece jenom po takové době mohl upadnout v neoblíbenost. A nebo taky mohl být zapomenut. "Verdandi Heltyr de Zereas. Těší mě" řekla nakonec. Přece jenom na svůj rod byla náležitě hrdá. A nechtěla ho tajit. Pokud by jí to mělo přinést problémy nějak s tím vypořádá.
" Jsi z Nihilu, ano? Stále hranice leží tam kde i před pár lety?" zeptala se nakonec napřímo. Přece jenom byla celkem dosti přímočará. A potřebovala informace. Celkou zajímavou informací pro ni taky bylo, že vlčka měla opravdu něco s přední nohou a nevypadalo to jako něco, co by bylo jen krátkodobého rázu. Tím spíše so Verd myslela, že to bude léčitelky. Nechtěla sice Rio podceňovat ale přece jenom bojovat jen s třemi nohami, bylo rozhodně težší.