Príspevky užívateľa

Snažil se jelena co nejvíce dodrápat a dokousat, aby měl co nejméně sil. Šel mu hlavně po hrdle no jak se sebou mlel si musel Al dávat hlavně pozor na jeho parohy. Jen co dostal správnou příležitost zakousl se mu pod tlamu co nejvíc mohl. Proťal mu tím hrdlo, tudíž už neměl navybranou a měl to spočítané. Svalil se k zemi bez sil a Al seskočil vedle. Jelen už se jen škubal a naříkal. Iska ho už mohl naposled dorazit a pak ho odtáhnou do nory. „Pěkná práce. Někdy bych si to rád zopakoval." Lovení ve dvou sice neměl zrovna dva krát rád, ale s Iskou to šlo docela dobře. Pohlédl do dálky za unikajícím stádem a tak moc ho to hnalo za dalším kusem, ale toho si musí nechat bohužel na jindy. Podíval se zpátky na něho olizujíc si tlamu od krve.

Ohlížel si stádo a našel celkem pěkný kousek. „Ten úplně v levo vypadá báječně." Velikostí byl tak nějak akorát pro ně. Lehce vyčníval od ostatních svou tmavší srstí. Kývl na něho a pomalu se plýžili ke svému cíli. Pořád se snažil, aby jejich pach nezachytit jejich pach. Pohlédl na Isku a vystartovali. Hned co se bezpečně dostal k jelenu skočil mu na záda a pořádně se zakousl. Ostatní vzali roha a chtěl i jejich jelen, ale zrovna mu to moc nešlo. Pro ně výhodou a lehčí práce.

---->>>> Syslí háj

Jen co mu pomohl Iska dostat jelena mezi kořist spolu s ním seběhl dolů k pramenu řeky. Už z dálky bylo vidět fleky, které museli znamenat stádo. Nerad chodíval s někým, ale kdyby do toho šel sám, tak by to znamenalo riziko se zranit nebo by ho snad zabili. On to viděl jen pár šrámů a to nejen na duši. Měl hold na sebe až příliš velké nároky a možná i trochu na svém egu. „Máme štěstí jsou tu pořád. Moment překvapení by nám vyšel vítr vane opačným směrem tudíž náš pach neucítí dokud nebudeme blízko. Řekni si jaká strana ti víc vyhovuje, jelikož se díky křídlům dostanu na jakoukoliv stranu," Věděl, že má vyšší postavení jak on, ale chtěl se podělit. Tohle byla druhá věc co Alarica Feier naučil hned po nenápadnosti. Možná mu byl někdy víc otcem, než kdokoliv jiný.

Tak přece jen jeho myšlenky nebyly tak úplně na nic. „Můžeme se tam vydat snad budeme mít štěstí." Neměl sice zrovna rád u lovu pomoc s byl většinou sólový hráč, ale proč ne čas od času změnit názor. „Zní to aspoň jako dobrý trénink." Snažil se v tom najít něco pozitivního. Škoda, že se sólo tréninky nepočítali. Není náhodou větší lov sám o sobě trénink? I když je vlk sám. Nebo větší dávky kardia po území, aby si vlk zdokonalil běh. Nějak v tom někdy neviděl moc velkou logiku, ale nevadí. Čapl společně s Iskem jelena, aby ho dostali až na hromadu žrádla. Poté se snad co nejdříve dostanou za stádem. Nechtěl ztrácet čas a kdyby bylo možné jelena utáhnout za letu udělal by to. No takto by to bylo nad jeho síly ho udržet.

V jednom měl pravdu byl tomu Al blíže. Nějak se to bude muset naučit ovládat, než měkčí dopadne jak tento jelen. Nemohl ve vzteku probodávat kohokoliv jen tak. I když se ho snažil trochu rozveselit nevěřil tomu zrovna moc. Pouze mu milé kývl hlavou, že rozumí. „Pomoc se jistě hodí." Tenzina si s sebou dneska nevzal a nechal ho odpočívat v noře. Zaslouží si větší odpočinek. „Jo viděl. Jedno lehce početnější stádo jsem zahlédl u pramene řeky, když jsem sem letěl a podle toho jak se pohybovali usuzuji, že jdou podél řeky. Přece jen nějaký zdroj vody za tu cestu." Nebyli zas tak hloupý a věděli jak by měli jít, aby měli nejen přísun potravy. Pro nich to byla však jen dobrá zpráva. Pokud by chtěli nalovit trochu větší zásoby šlo by to. „Vidím to spíš jako možnost nalovit větší zásobu jídla. I když se zima blíží pomalu ke konci neuškodí mít něco navic." Nebál by se, že by se to nesežralo. Avšak to byla jen jeho myšlenka a prostě se chtěl podělit.

Když to tedy nebyl Iska, tak že by on? Zdálo se mu to nemožné, ale nikoho jiného tady už neviděl krom těch dvou. „Je to trochu zvláštní. Nevím o tom, že bych měl dvě magie. Mám jen modrý oheň...." Ani ten nebyl zrovna normální a měl opačnou funkci, než ten normální. Divné. Že bych to dělal opravdu já? Zdálo se mu to nějaké divné, ale jiné vysvětlení neměl. „Aspoň ten jelen to měl rychle za sebou. Budu ho muset pomalu odnést do nory." Pro něho to bylo z nějakého důvodu málo. „Ano ne jeden vlk by byl na tento úlovek hrdý, ale mě to z nějakého důvodu připadá málo. Mám prostě pocit, že dokážu mnohem víc." Měl na sebe až příliš vysoké nároky a prostě si myslel a doufal, že má na víc. „Lovem žiju a nic jiného bych si nedokázal představit." Zkrátka kdyby mu něco nedovolovalo lovit, nejspíš by to psychicky nedal.

Nějak se mu povedlo se spamatovat a hupsl na nohy vytřepávajíc sníh z kožichu. Otočil se za hlasem vlka, který k němu přišel. „Jo dobrý. Jediný co dostalo ránu je moje hrdost." Snad nikdy by si na sobě nedal znát slabost. Spíš byl překvapený tím co vidí. „Tos byl ty?" Nechápal odkud se to tu vzalo, tak se musel zeptat. Přišel k ledu a chvíli ho zkoumal. Nějak ho hned nenapadlo, že byl nakonec jeho. Vzlétl a jelena z toho sundal a dal bokem. „Zajímavé." Zdálo se mu to zkrátka divné. Podíval se na vlka a rychle dokázal poznat, že se jedná o zdejší krev. „Jsem Alaric." Nejspíš další část se kterými si zrovna dva krát nepovídal.

Hledal po území vhodné kusy zvěře do nory. Zásoby už nebyly až tak velké a je přece třeba trochu dohodit. Část území si proletěl co nebyla tak pokrytá lesním porostem. To si aspoň mohl zmapovat vhodná místa kam se později vrátí a dolový zbytek co tam nestihl. Dnešní kusy nebyly zrovna nejlepší, ale vše se teď hodí. V háji sletěl dolů mezi stromy a začal čmuchat kolem, zdali se mu něco nepovede. Doufal, že to bude lepší jak jiné dny. Pomalu si to kráčel a přece jen to nebyla taková bída. Hodně stop tady už byly starší a nevýrazné, ale tahle jedna byla přímo dokonalá. Široce se usmál s vyceněnými zuby. „Ty budeš můj." Řekl si to spíš pro sebe a po stopě se tiše vydal.
Netrvalo mu zas tak dlouho jelena najít no nejspíš se od skupiny vzdálil a to bylo pro Alarica jen a jen dobře. Zalezl za větší keř a čekal na svůj moment. Jen co to uznal za vhodné po něm vystartoval a co se dalo čekat jelen mu začal zdrhat skrz les. Nehodlal ho nechat jít a v celku rychle ho dokázal dohnat. Skočil mu na záda co nejvíc mohl se mu zakousl do krku a drápy mu zaryl do kůže. Okem se podíval před sebe a splašený jelen se hnal přímo k vlku. (Iska) Narychlo udělal stěnu z ohně asi metr před jelenem, aby ho odklonil na bok což se mu snad asi v nejlepší chvíli povedlo. V tu chvíli dostal hrozný vztek, když sklouzl na bok jelena, když prudce zahnul. Pořád se nějak držel, ale nebyla to ideální poloha. Nával vzteku způsobil, že mu aktivovala nová magie a tím byly ledové krystaly. Po pár metrech se objevil ze země ledový krystal v zelené barvě, který jelena probodl a Al skončil ve sněhu asi metr od něho. Jelen naposledy zařval a Al se na zemi rozdýchával. Nějak nedokázal pochopit co se právě stalo.

Bylo samozřejmé, že o Zorovi nějak slyšel no kdo asi ne? Ah kdo ví možná se najdou tací co neví. „Řekněme, že mě nějaké změny nevadí dokud nejsou kdo ví jak časté. Dokážu si zvyknout. Do starých kolejí bych se asi ani úplně nevracel jen mi přijde, že předtím v této smečce byli tvrdší vlci co se povahou týče. Neříkám, že nejsou i teď, ale nic tady už není takové. Ale asi je to jen domněnka." Mohlo mu to jen zdánlivě připadat takové. „Nechci být nějak zlý nebo něco, ale přijde mi, že se nějak vytratil ten velký respekt z této smečky co se okolí týče. Co mi říkala Freya...moje máma předtím než odešla, tak se vlci báli co by jen dát packu na naše hranice. Teď mi to už tak nepřijde." Říkal vše co měl na jazyku a nestyděl se nějak za své názory. „Pouze říkám jak to vidím já toť vše." Aby si nemyslel, že ho chce urazit nebo něco to ne. Bez důvodu by si to nedovolil u nikoho ani jen u tuláka snad. Měl klidný hlas, takže snad to Zath nebral nějak špatně. I ten elán zde už byl jiný, ale to tu bylo opravdu všechno jiné.

Podíval se na Tenzina a pak zpátky na Plamene. „Nenechal bych ho bojovat za mě a pořád. No dokáže aspoň na malou chvíli nepřítele zmást a já mám tudíž víc času zaútočit. Během lovení mi pomáhá vidět to, co já na zemi ne. Takže mě dokáže upozornit na něho přede mnou. Stejně jak tomu bylo teď. Upozornil mě na tebe." Tak aspoň věděl, že se někdo blíží k němu. Jistě, že je viděl na smečkových akcích, ale zatím se s nimi nijak nedal do řeči. „Viděl, ale zatím jsem nedošel si třeba popovídat." Nejspíš to byla z části chyba, že nebyl ve slovech moc akční. Mohl by to jednoho dne napravit. Většinou se vždy vytratil, když bylo po všem.

Pokud tím nějak nařkl beru určitě v tomto měla párný důvod udělat na nijak by to nevyvracel. No později se přece jen musel zasmát. „Zachránit Nás před apokalypsou? Můj milý Pstruhu kdybychom moc chtěli to My jsme apokalypsa sama." Přišlo mu to prostě vtipné. Alaric měl v očích tuhle smečku za smečku plnou silných vlků podobně, jak tomu viděl kdysi Ignis. A co mu vyprávěla to málo máma předtím než odešla, tak byli silnější než by si jeden mohl představit. I když pouze pohled Alarica no kdo ví. Nic jiného než tuhle smečku neměl. „Nejsem věřící mladej a padnout se rozhodně nechystám. Síla je ta co mě táhne dál. Nejen mé skutky jsou ty co mění tento svět. Pokud by se někdo měl spoléhat na Boží zázraky nejspíš by dlouho nevydržel." Stál si za svými slovy ať už se to někomu líbí nebo ne. Nehodlal však ve své ideologií někoho přemlouvat. „Pokud jsi tímto způsobem otravoval beru, tak to bylo pěkně drzé." Za to mu dal pohlavek křídlem. „Teď ti půjdu něco ulovit." Otočil se a mávnutím křídel zmizel na obloze hledajíc nějakou tu potravu. Naštěstí nemusel zrovna hledat dlouho a chytl po asi dvaceti minutách králíka, se kterým se vrátil zpátky do nory. Položil jídlo před Pstruha, aby se najedl. I když by se nikdy nehádal s vedením o jakémkoliv trestu, no jíst musel každý.

Nějak nevěděl co úplně říct. Nebyl zrovna typ vlka co byl věřící. Maximálně vlci v kultu ti měli také nějakého boha....nebo spíše mají. Snad to není nijak nakažlivé. „Nejsem zrovna nějak věřící, ale proč by jsi za to dostal domácí vězení?" Nějak mu zdravý rozum říkal, že je to každého věc dokud do toho nenutí jiné. „Pokud jsi je nezačal přemlouvat, ať tomu věří také. To by byla pěkná pitomost. Ne každý by se dokázal smířit se stejnou ideologií jako mají jiní." Nikdy by to nepřineslo zrovna dobrotu a ne když o tom chtěl přemluvit ostatní kolem sebe. Nesouhlasili by stejně a asi ani on není toho zrovna zastáncem. Nikomu jinému to ale nevyvracel. „Jaká pak krádež? Z něčeho jíst musíš a lovím do zásoby ostatně pro celou smečku. Kdyby bylo potřeba prostě si nalovené vezmou. Kdokoliv by to potřeboval." Žádná krádež, ale pomoc. Nemohl tu Pstruha nechat umřít hlady, když nikam nemohl skrz domácí vězení.

Většinu času pobíhal po území a lovil co se dalo do zásoby. Byly kdy, kdy to šlo krásně, ale jiné zase pěkná bída, že stěží dokázal něco najít. Dal si menší krokový odpočinek po smaragdovém údolí, aby upustil páru. I chudák Tenzin seděl na jeho zádech trochu vyčerpaný. I tak by rád pokračoval trochu později dál v lovení, i kdyby měl Tenzina nechat někde si odpočinout. Začínal se docela zase přetěžovat což nebylo zrovna ideální. Neměl ponětí jestli se mu někdy astma co měl v dětství může vrátit. Bez Feiera mohl jen doufat, že ne. Jinému vlku ve smečce to snad ani jen nezmínil. Nějak se přikláněl k tomu, že je prostě vyčerpaný. Nechtěl úplně zastavit, tak jen pomalu kráčel dál, dokud se nerozhodne posadit se. Snad i s někým pokecat.

Byl touto zprávou docela zarazený. Domácí vězení? Nevěděl, že to vůbec jde. Jako malý neměl jak něco takového zažít. No druhá skutečnost ho velice zaujala. „Drzí k autoritám? Jakým způsobem mladej." Posadil se nedaleko k němu a by rád poslouchal copak to vyvedl. „Mimochodem jsem Alaric. Ty?" Vídávál ho na akcích, ale nikdy se pořádně spolu nebavili. Ostatně se Al poslední dobou pořádně s nikým nebavil, dokud se nezačal dostávat zpátky do starých kolejí. „Pokud by jsi potřeboval něco k jídlu, když máš domácí vězení stačí říct a něco bych přinesl." Nemohl by nikoho nechat jen tak o hladu.

Zaujatě se podíval na svou návštěvu a vzkutku zajímavou. Jen co na něho křikl se jen hezky usmál a neřekl mu na to vlastně nic. Každý se buď divil nebo ho také před ním varoval. „Ano je můj. Říkám mu Tenzin. Neublížil by nikomu, pokud by k tomu neměl důvod nebo by neměl můj příkaz." Možná byl jen zaujatý než vystrašený řekl by. Zbarvení mu bylo povědomé a asi kápl božskou, že ho napadl Ikke a Adain. O chudákovi Ikkem slyšel co se stalo ostatně jako každý ve smečce. Připadalo mu to jako nedávno co ho Ikke učil orientovat se po slepu se šátkem na očích. Byl za tuto zkušenost tuze rád, že ho to naučil a byl také báječným kamarádem. „Vidím, že i ty máš co dočinění s ohněm." Zajímavý způsob využití a také ozdoby. Nevidí se to zrovna kdo ví jak často.