Príspevky užívateľa

Tento manévr nečekal, že mu dopomůže. Ale nebylo to od věci zase a jen co se rozběhl zajíc proti němu zakousl se mu do krku. Jedním silným křupnutím mu zlomil páteř a ten zajíc už si teda nezaběhá. I s úlovkem v tlamě se vrátil k vlkovi. Toho už ještě neviděl a nebyl moc důvěřivý. „Zdravím. Nový ve smečce?" Aby se jen ujistil, že to není nezvaný host. To by bylo nemilé.

Pomaličku tedy i s Ikkem vyrazil na lov. „Téměř po celém území ze to hemží králíky. Tady radši lovím menší zvěř jako hlodavce, králíky a v jehličnatém lese a syslím háji se docela dost zdržují laně, jeleni a jezevci. Jezevci jsou docela mršky, ale začínám přicházet na to jak na ně. Co se týče řeky Igny je tam hodně ryb...nečekaně. Ale ryby jsem tuším lovil jen jednou a moc.mi nechutnají." Kluzké mršky se šupinami. Neměl je zrovna v lásce.

Proháněl se lesem a lovil zde zajíce. Sice by rád něco většího, ale musí si postačit i s tímto. Nebylo to zase nic světoborného co by si představoval, ale teď mu muselo postačit všechno. Rozběhl se za dalším zajícem napříč lesem. Tento malý mršek byl docela rychlí, ale Alaricovi jen tak tento krpec neuteče.

Jako většinu času byl na stopě nějaké té dobrotě jak pro smečku tak pro sebe už mu docela kručelo v břiše. Čmuchal kolem a snažil se zachytit nějakou stopu. Po menší námaze se to přece jen povedlo a stopoval laň aspoň podle pachu. Dával si pozor na všechno co šlo. Aby nebyl vidět, slyšet a cítit. Dával si pozor odkud vane vítr, aby ho zvěř nezacítila. Jen co zahlédl svou kořist dal si s opatrnosti víc záležet. Plížil se kolem a jen co uznal vzdálenost za vhodnou vyrazil po ní. Skočil ji na záda a zakousl se pevně do jejího krku. Laň se i s ním rozběhla, no moc šancí neměla. Zaryl do jejího těla i drápy a nepouštěl se, i kdyż se ho laň snažila setřást. Al se nenechal a zakousával se víc dokud laň i s ním neupadla. Pustil ji a zakousl se ji do krku ještě jednou a prokousl krční tepnu. Nechal ji tak dokud naposled nevydechla. Posadil se a trochu si odpočinul.

Informace, že je slepý ho překvapila. Jak by to asi řekl...nevypadá na to. Nechtěl to nějak rozvést, aby ho neurazil. „Klidně můžeme rád půjdu." Aspoň využije nějaké rady co neví. Lovení ho bavilo a co taky byl v tom docela dobrý aspoň to tak viděl. I když někdy raději loví sám, ale někdy se nějaká společnost přece jen hodí.

Byl zde po nějaké delší době, aby si zase zatrénoval. Sám to poslední dobou dělá často a div se, že neupadne únavou. Byl zapálený do toho, aby se zlepšil a nic jiného neviděl. Snažil se zdokonalit, aby nebyl tím břídilem za jakého se má. Pro něho jeho výkon nikdy nebude dostačující. Vzlétl tak metr nad zemí a zkoušel se zdokonalit. Hýbl se dopředu a to.ještě zvládal no zatáčení to bylo trochu obtížnější a ztratil koordinaci. Zase byl na čtyřech na zemi a zkoušel to dál. Nehodlal se vzdát jen tak snadno.

Na chvíli ulehl. „Často ani ne. Spíš tudy prochazím, když jsem na lovu." Bývá to tu docela plné zajíců a občas nějaká laň. Dostatečné prozatím ale zvěř je téměř všude. Co by si nějak mohl vlk stěžovat. Alovi se zalíbil jeho kožich byl zajímavý i ty znaky co měl na srsti. Úplně něco jiného než co má on.

I když by možná od něho čekala něco jiného....nestalo se tak. Možná i on to někdy cítil jinak, ale to teď důležité nebylo. „Zůstal jsem tu jen kvůli tobě." Přiznal vše na pravou míru. Proč by to měl tajit? A teď asi řekne něco co v sobě už dlouho dusil. „Víš Roo...jako malý jsem býval spíše víc naštvaný. Vždy jsi dosáhla svého co jsi chtěla a jak ti všechno šlo...." Začal se mírně mezi city zakoktávat. „máma měla vždy z tebe radost...i když jsem se usmíval uvnitř jsem ti tu chytrost hrozně záviděl. Snažil jsem se někdy v zoufalosti dělat to co ty, ale dostalo se mi buď výsměchu, nebo jen docenění za snahu od mamky." Sklopil uši. Netušil, jestli to Roo už věděla dávno. Možná jo a nebo teď udělal něco pitomého. „Nebudu lhát. I teď někdy mě napadnou myšlenky, že odejdu. Připadám si někdy jak těžítko. Ale vím, že jen z mého svědomí bych tě tu nechat samotnou nedokázal. To radši navždy budu úplným břídilem, než abych tě opustil." Netušil jak bude reagovat. Přinejhorším s ním už v životě nepromluví.

Nečekal, že ho někdo osloví tak brzo. Očekával, že bude déle sám no co už nebude ho odhánět. „Nehledám nic. Jen se spíš tak toulám." Nebo se spíše snažil zahnat zlé myšlenky. Posadil se a tak nějak očekával, že to bude delší rozhovor. „Jsem Alaric Azuly de Bluemaire. Ty?" Když už ho cizinec oslovil rád by věděl aspoň jeho jméno. Neměl zrovna náladu se vykecávat s někým, kdo byl očividně podle pachu taky ze smečky.

Býval teď poslední dobou sám a d nikým se pořádně nebavil. Víc se do sebe uzavíral a někdy i bez důvodu. Prostě se cítil špatně sám ze sebe a nedokázal přijít na to, co dělá špatně. Ať se snažil a zdokonalovat jak chtěl mu to pořád připadalo málo. Cožpak to lepší být nemůže? Pokud se chtěl hnout z místa muselo to.přece jít i jinak. Lépe než předtím. Aby si nikdo nevšiml jeho pochmurné nálady ve smečce šel Al trochu dál a taky to.trošku prozkoumat. Chtěl být víc sám a zamyslet se někde, kde na něho snad nikdo nenarazí.

Zajímavý vlk a docela se mu líbil byly to.úplně jiné barvičky jak má Al. Takové hezké. „Ne prozatím jsme tu čest neměli." Taky s ním souhlasil a mírně se pousmál. „Těší mě jsem Alaric." Mile švyhl ocáskem a podíval se po krajině. „Je tu hezky." Konstatoval do ticha a myslel to i vážně. Líbilo se mu tady.

Potuloval se zas u kopečků a hledal jistou kořist. Neúnavný vlk a dělá co může, aby se zlepšoval. Však toho zrovna dneska moc nenašel a to ho trochu rozesmutnělo. Ale taky ne každý den musí být zaslíbený hromadou úlovků. No místo zvěře zpozoroval vlka, co se posadil. Hm. Zaujatý byl jak poslouchá přírodu. Takový soustředěný a Al si chtěl popovídat, tak k němu přicupital. „Zdravím." Měl klidný hlásek a usadil se vedle něho.

Asi nebýt toho málo co mu Dex ukázal, tak by neuměl co teď. K užitku to bylo, ale bylo toho málo s čím musel pracovat. No když zmínila ty dva trochu to s ním v podvědomí hrklo. „Popravdě.... Ani moc mi nechybí. Ano je pravda, že jsou nám to pořád rodina, ale to, že nás opustí beze slova si vybrali oni. A to jim jen tak neodpustím." I když slova zaboleli i samotného Alarica, tak to prostě říct musel. A byla to pravda. Z vlčka, který byl maminčin mazánek co za ní pořád běhal se stal vlk samotář. Už si na to zvykl a dokázal si vystačit i sám.

Šlo Ocemu docela rozumět a pochopil co chtěl tím říct. I on měl předtím zlomenou nohu a to mu teď vážně nezáviděl. Nechtěl by to prožívat zvonu. Nebylo to zrovna pohodlné. Nový...říkal si, že ho tu ještě neměl čest potkat no co. Smečka potřebuje nové členy. No uvidí se co od mladého vlčka se bude dát očekávat.

Čekal, že to řekne, ale s ním vycházel tak neutrálně a moc mu toho minule zrovna neukázal. „Už jsem se o to snažil. Moc mi toho zrovna neukázal." Nebyl to vlk na kterého se dá spolehnout nějak sto procentně. Ale tak zašel tak daleko, tak se to snad povede a naučí se i tohle sám. Trochu naivní představa, ale no...možná. Kdo ví a snad ještě někoho potká kdo má křídla taky.