Príspevky užívateľa

Během baštění se ji snažil odpovídat. „Létání mi začíná jít už víc. Jen musím zapracovat na přitání a zatáčení. Zatím jsem však moc vysoko si netroufal. Nad stromy ještě jo, ale výš radši ne. To by bylo lepší někoho mít u sebe na to." Ne že by to vůbec nechtěl zkoušet, ale je přece jen jistější v takových podmínkách mít u sebe dalšího okřídlence.

Chápal co chce říct a měl by si dávat majzla. „Slibuju, že příště budu ohleduplnější sám k sobě." Pokud ji to udělá radost tak to udělá. Aspoň ji na uklidněnou trochu objal a nabídl ji, aby si dala první sousto. „Jak se blíží zima snažím se nějakou ulovenou kořist taky odnést a i sám se nasytit." Lovil každý den pro svoji potřebu hladu a taky i něco pro smečku co pak "uskladňoval"

Jen se mírně pousmál. „Jo to ano a proto mi taky jezevci často nakopali prdel. Mršky." Tím chtěl nějak říci, že mu často zdrhly a většinou to bylo jen o štěstí než o zkušenostech, i když nějaké měl. „Dáš si se mnou, nebo chceš aspoň králíka?" Pokud by jezevce nechtěla ulovil by ji něco jiného. Ale pokud si dá s ním nemá problém se podělit o svůj úlovek. Nad jejími posledními slovy se jen usmál. Jak už říkal....někdy trénoval více, než je zdrávo.

Ano popravdě čekal, že mu sestra bude vykládat jak je to nebezpečné. Pořád hořel modrým ohněm a jeho adrenalin se pořád držel. „Jezevce sám nelovím poprvé." Je pravda, že se to hodně krát nepovedlo a utekli mršky, ale zjistil jak na ně. Dotáhl jezevce na rovinku a posadil se. Svůj oheň nechal zhasnout. „Už jsem ulovil i laň a to ocenil i Feier." Lovení si zdokonalil jak mu to šlo a dřel na sobě, aby byl dobrým lovcem. Nechtěl už být styl ubožáčka a lovit hlodavce.

Podíval se na sestru a i když se chtěl na ni usmát bohužel to nesvedl. Ale jeho ouško zaslechlo něco jiného. Vzpřímil hlavu a hýbal uchem, aby věděl odkud to jde. Podíval se směrem k houští a přece jenom tam něco bylo. Uviděl známý kožich jezevce. Odporná potvora, která ho kdysi stála zlomeninu. Zvedl se tiše na čtyři a obstará jim svačinu. Pomalu se blížil k němu a nezapomněl si ani zkontrolovat odkud vane vítr. Když byl dostatečně blízko skočil mu po krku a silně se zahryzl. Jezevec se sice nedal, ale Alaric se už docela polepšil a netrvalo dlouho a bylo slyšet křupnutí jeho páteře. Al vzplál modrým chladným ohněm. Adrenalin mu aktivoval magii a vrátil se za Roo i s úlovkem

Lehl si taky když si lehla no zakroutil hlavou. „Ne Roo. Ty jsi se tam dostala za své zásluhy. Nemůžu po tobě chtít nebo přijmout že se za mě přimluvíš. To by nebylo správné." I když je pravda, že by to ocenil, ale ne takhle. „Asi se musím smířit z faktem, že jsem asi dosáhl vrcholu co můžu. Aspoň prozatím." Ještě krapet povyroste, tak snad to bude lepší o něco. Zranění už bylo pryč už ho to nijak neomezovalo. A jeho astma....věděl že se nemá přetěžovat i tak to někdy však dělal. Ale Feierovy léky mu aspoň pomáhají, takže to takovou paseku už nedělá jako předtím. „Zranění je už dávno pryč. A léky od Feiera na astma mi docela zabírá. Už to nedělá takovou paseku jakou to dělalo." I když měla pravdu, že by se neměl vynit, ale jinak to bohužel teď Al neviděl.

Bylo hezké, že i ona trénuje a zlepšuje se taky. „To je dobře, že ti jde boj líp. A teď tě nepřeperu safra." Řekl to vtipným způsobem aby se na tom trochu zabavila. „U tebe to aspoň jde vidět, že práce přináší ovoce. U mě ta práce nepřináší nic." Připadal si, že se pohybuje pořád na stejném místě jako předtím. I když pokrok udělal on si to.pořád nemyslel. Byl v domění, že jde dělat mnohem vice. Lehce si povzdechl a tiše si něco zamumlal pro sebe. Většinou to byla sebekritika a místy ponižování sama sebe. „Pořád si myslím, že to co dělám není dostačující. Musí to jít líp!" Byl zkrátka naštvaný sám na sebe.

Alovi začali už docházet síly a ani se nehnul. Sice nebyl žádný slaboch, ale nebyl bojovník. Rány na krku se trochu polekal a jeho astma se začalo nemile projevovat. Bylo slyšet z jeho dýchání mírný pískot. Pro dnešek měl toho vlček docela dost a i když se nechtěl nijak vzdát přenechá to radši Feierovi. Snažit se něco dělat mohl, ale nebylo mu to zrovna dva krát účinné. Na Feierovu otázku odpovědět nedokázal docela blbě se mu dýchalo.

Snažil se rychle zareagovat, i když po něm Feier štěkl, ale nestihl být tak rychlý. Cizinec se mu zakousl do krku a Al se.mu snažil vymanit. Byl vyšší a on menší docela nevýhoda. Jak se mu snažil z tlamy dostat nebyl to nejlepší nápad. Zacítil svou krev a jak se tak dál snažil ho to oslabilo a jeho oheň slábl až zhasl úplně. I on se cítil slabší, ale nevzdával se ani omylem. Snažil se ho nějak kopnout, ať ho pustí.

Nakonec si to loveni Al rozmyslel a po jídle se uchýlil ke spánku. Zašil se někde kde se mu to zdálo pohodlné. Smotal se do klubka a pomalu usínal. Další loveni si nechal na zítra. To je taky den.

Přelétl nad sestrou, když promluvila a všiml si ji. „Jo znažím se." Přistál. „V lovení jsem se o dost zlepšil, tak si teď vyhrazuju více času na létání. Jediné co mi nejde je jemně přistát a občas zatáčení je takové těžkopádné." Jinak to už nebyl takový problém jako předtím a naučil se to. I magii krapet trénoval no...pořád měl něco. Odpočinek znal jen málo kdy. „I když lovím každý den, naučil jsem se nějak létat a trochu ovládat magii pořád si myslím, že to není dost." Mohl snad být lepší a v jeho hlase byla slyšet jistota. Už ne to nesebejiste vlče co býval kdysi.

Rada od Feiera byla k věci, ale taky ho to napadlo. Nechal plameny kolem sebe po zemi rozproudit, aby mohl poznat kde je. A měl Feier pravdu, že byl na pravé straně. Okamžitě jen co uviděl kde se oheň rozvířil skočil po něm ve snaze ho hryznout.

Ještě nějakou energii v sobě měl, ale byla taky pravda, že tam byla ta laň. Byla by ji škoda. „Tak se zakousnem do laně. Lovit budu potom" Rozešel se směrem k jídlu a jen co přišel začal baštit. Dnešní den mu dal zabrat, tak se aspoň pořádně nasytil.

Hleděl na něho. „Přistání musím doladit. To je ještě trochu zapeklitá věc." Aby si nesedřel čumák. „Budu se snažit dát si pozor." Neeee už další zlomeniny fakt ne. Víc už nechtěl jednou mu to bohatě stačilo. Nechtěl další dlahu no.. Nebyla to příjemná věc. „Mám docela hlad asi se půjdu najíst. Chceš taky něco ulovit?" Kupodivu ještě nějakou energii měl.

Určitě se ji někdy poptá, až ji uvidí. „Moje svaly byly prvně docela že nechtějí spolupracovat. Ale později už mě poslouchaly víc, když jsem trénoval a nakonec už něco umím." Na samouka to docela ušlo a byl na sebe dosti pyšný za své pokroky.