Príspevky užívateľa

Zvedl se na čtyři a otřepal se. Bedlivě ho opět poslouchal. „Dobře. Dnes už žádné pokusy." Usmál se trochu. „Ale nech mě aspoň ještě jeden pokus." Natáhl křídla a začal s nimi silně mávat, aby se vznesl ze země. Konečně něco umí a dokáže se udržet nad zemí a a trochu se i ve vzduchu hýbal. Ale přistál hned a křídla stáhl k sobě. I v něčem jiném dokázal udělat pokrok nejen v loveni.

Na povzbuzení se usmál a když ho vetřelec kousl, tak povolil nohu a trochu šel stranou. Nasíral ho víc a měl toho dost. Nemá se s ním mazlit? Fajn tedy. Nechal se naplnit vzpomínkou a vzplál modrým chladným ohněm. Začal vrčet a zase ho povalil a kousl ho do ramene. Kožich cizinci nechytne, jen cítí nepříjemný chlad. Šel do mínusových hodnot a nenechal plameny moc velké. Nechtěl zase toho moc natropit.

Začínal ho pěkně srát. Hajtl jeden pitomý. No jak chceš Skočil mu na záda a svalil ho na zem. Packu mu přitlačil ke krku. „Buď vypadneš teď, nebo s tebou zametu!" Vrčel po něm a Alaric se nehodlal vzdát. Ani za nic to neudělá!

Provokativnej vlk to musel uznat a po večeru neměl sice náladu bojovat, ale možná udělá výjimku. „Radím ti zmizet!" Myslel si, že nějak zabere, ale zdá se marný. Ach jo. No co už. „Pokud budu muset vyženu tě násilým." Myslel to smrtelně vážně. Avšak rád by se do něho zakousl, ale nebude hned předbíhat. Možná si užije zábavu.

Nečekal, že to bude tam strašné a do pár minut se probíral docela utahanej. „Co...se sta-lo?" Byl trochu zmatený a neměl všech pět pohromadě. Pomalu se posadil a čuměl unavené do země. Netušil, že je jeho magie taková a bylo docela štěstí, že tu nikdo nebyl krom teda Feiera. Necítil se zrovna ve formě. Bude trošku trvat, než přijde zcela k sobě. Z jedné strany měl docela radost, že už konečně ví jak na to, jen to ideálně nepřehnat jako teď.

Netrvalo mu zrovna dlouho onoho vlka najít. „Hej ty tam. Za hranice nemůžeš." Neměl milý hlas a nadále se přibližoval. Nejprve ho musel upozornit. Pokud však neodejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Stoupl si před nezvaného a ani jeho pohled nepůsobil mile. Co si jako o sobě myslel, že dělá. Tu neměl co prohledávat a radil by mu hned zmizet.

Nemyslet....cítit to. Opakoval si to pro sebe, aby na to myslel. Jeho nejsilnější vzpomínka i když nemilá byla odchod jeho matky. Opět zavřel oči a soustředil se na to co chtěl. Během toho se naplnil vzpomínkou a nakonec to už šlo samo. Plamínky kolem něho se kupyly až mohl kolem sebe vidět plameny potom, co otevřel oči. Plameny se postupně šířily jak po jeho kožichu, tak lehce do okolí. Neovládal templotu a začal chladnout víc do mínusových hodnot. Dokázal to držet do té doby, dokud neomdlel.

Potuloval se za hnanice ignisu no ne moc daleko. Nikdy nešel příliš dál, aby si nenadělal průser. Za tmy se mu procházelo nejlépe. Avšak byla tma jak v pytli a svítil si jen malým modrým plamínkem, který občas ztrácel na stabilitě. Al se však snažil si to trénovat, aby to udržel co nejdéle. Avšak po překročení hranic zacítil pach nezvaného hosta. Že by nějaká vtěrka, která by se chtěla dostat do ignisu? Hmm. To hodlá hned zjistit o co jde a šel za pachem onoho vlka s plamínkem vedle sebe.

Kráčel pořád vedle něho. S emocemi měl docela pravdu a to mu musel přikývnout. „Když se magie projeví, tak cítím sílu. Cítím se být silný, že bych snad zvládl cokoliv." Měl z toho pozitivní pocit, když mu o tom mluvil. Zamýšlel se nad jeho slovy. Zasvil se a zadíval se před sebe a zavřel oči. Snažil se soustředit na to co chtěl. A to vytvořit plamínek. Snažil se jen jak mohl a jediné co se mu povedlo byl jen maličký plamínek na pár vteřin.

Napokon se tedy odebral za ním. Bedlivě ho u chůze poslouchal. „Poprvé jsem cítil spíše smutek. Poprvé se to objevilo, když odešla máma. Pak se to objevilo buď u adrenalinu nebo když jsem měl vztek. Teď to bylo tak půl adrenalin půl vztek." Přiznal vše co měl na srdci. Taky proč to držet v sobě dál. Jak by se měl víc zamýšlet? Přemýšlí nad tím už dlouho a nic tomu nepomáhá. V podstatě od doby co se to objevilo poprvé. Občas to bylo docela těžké.

Přikývl na souhlas. Ano jeho sestřička...nejvíc oblíbený vlček asi. No nic. „Ano ten oheň byl studený. A nikdy se mi to zatím nepovedlo vyvolat, když jsem chtěl. Objevuje se to jak se tomu zrovna za chce a je jedno jaké mám v tu chvíli pocity." Feier měl též ohnivou magii nepůjde to nějak stejně nebo podobně? I kdy je jeho oheň chladný a ten Feieruv klasicky horký.

Stáhl ocas k packám. „To taky. Většinou se objevuje náhodně." Docela ho to štvalo, že ji neovládá jak by chtěl. Jak tak už si stihl povšimnout odejít ho nenechá. Jaké nečekané. „Rád bych tomu přišel na kloub jak to přimět, aby mě to poslouchalo." Když chtěl nikdy se to neobjevilo. Dělá si to co chce a on o tom nevěděl nic.

Zprvu nechápal proč mu to vysvětluje až potom pochopil. Byla pravda, že se lovit naučil sám a jediný základ co mu kdo řekl byl právě Feier. Jinak to musel vše zvládnout sám. Bohužel...i tak mu přišlo, že to není dost a má co ještě nabídnout. Nevěděl co by mel udělat líp, jen aby se dostal dál a nebyl stejným vlkem jakým je teď. Lehce si povzdechl a sedl, když si před ním Feier stoupl. Už jen z principu vyššího postaveni mu neřekl, že není jeho otec, aby ho poučoval. No i když to měl na jazyku radši držel tlamu zavřenou. „Pravda. Ale připadá mi to, že nedělám nikdy dost. Ať dělám co dělám jsem pořád na stejném místě." Jakoby se nedokázal hnout dál a něco mu v tom bránilo.

Odtahoval ji dál. „Ne takto nemyslím. Na nasycení ano, ale pro mě není toho dost. Dělám toho příliš málo." Jakoby se lehce pomátl a myslel si, že je příliš líný a měl by udělat pro smečku víc, aby se nějak zavděčil. Myslel si, že je toho málo. Odtáhl ji k zásobám a hodlal ještě víc něco udělat.

Dostal se tam i s Feierem a jezevce přitáhl stranou. Posadil se a sledoval co jde dělat. Bylinky mu nikdy moc neříkali, a tak toho zase moc nevěděl. Nechal to celé na něm a on bude jen přihlížet.