Príspevky užívateľa

Nečekal, že ho někdo osloví tak brzo. Očekával, že bude déle sám no co už nebude ho odhánět. „Nehledám nic. Jen se spíš tak toulám." Nebo se spíše snažil zahnat zlé myšlenky. Posadil se a tak nějak očekával, že to bude delší rozhovor. „Jsem Alaric Azuly de Bluemaire. Ty?" Když už ho cizinec oslovil rád by věděl aspoň jeho jméno. Neměl zrovna náladu se vykecávat s někým, kdo byl očividně podle pachu taky ze smečky.

Býval teď poslední dobou sám a d nikým se pořádně nebavil. Víc se do sebe uzavíral a někdy i bez důvodu. Prostě se cítil špatně sám ze sebe a nedokázal přijít na to, co dělá špatně. Ať se snažil a zdokonalovat jak chtěl mu to pořád připadalo málo. Cožpak to lepší být nemůže? Pokud se chtěl hnout z místa muselo to.přece jít i jinak. Lépe než předtím. Aby si nikdo nevšiml jeho pochmurné nálady ve smečce šel Al trochu dál a taky to.trošku prozkoumat. Chtěl být víc sám a zamyslet se někde, kde na něho snad nikdo nenarazí.

Zajímavý vlk a docela se mu líbil byly to.úplně jiné barvičky jak má Al. Takové hezké. „Ne prozatím jsme tu čest neměli." Taky s ním souhlasil a mírně se pousmál. „Těší mě jsem Alaric." Mile švyhl ocáskem a podíval se po krajině. „Je tu hezky." Konstatoval do ticha a myslel to i vážně. Líbilo se mu tady.

Potuloval se zas u kopečků a hledal jistou kořist. Neúnavný vlk a dělá co může, aby se zlepšoval. Však toho zrovna dneska moc nenašel a to ho trochu rozesmutnělo. Ale taky ne každý den musí být zaslíbený hromadou úlovků. No místo zvěře zpozoroval vlka, co se posadil. Hm. Zaujatý byl jak poslouchá přírodu. Takový soustředěný a Al si chtěl popovídat, tak k němu přicupital. „Zdravím." Měl klidný hlásek a usadil se vedle něho.

Asi nebýt toho málo co mu Dex ukázal, tak by neuměl co teď. K užitku to bylo, ale bylo toho málo s čím musel pracovat. No když zmínila ty dva trochu to s ním v podvědomí hrklo. „Popravdě.... Ani moc mi nechybí. Ano je pravda, že jsou nám to pořád rodina, ale to, že nás opustí beze slova si vybrali oni. A to jim jen tak neodpustím." I když slova zaboleli i samotného Alarica, tak to prostě říct musel. A byla to pravda. Z vlčka, který byl maminčin mazánek co za ní pořád běhal se stal vlk samotář. Už si na to zvykl a dokázal si vystačit i sám.

Šlo Ocemu docela rozumět a pochopil co chtěl tím říct. I on měl předtím zlomenou nohu a to mu teď vážně nezáviděl. Nechtěl by to prožívat zvonu. Nebylo to zrovna pohodlné. Nový...říkal si, že ho tu ještě neměl čest potkat no co. Smečka potřebuje nové členy. No uvidí se co od mladého vlčka se bude dát očekávat.

Čekal, že to řekne, ale s ním vycházel tak neutrálně a moc mu toho minule zrovna neukázal. „Už jsem se o to snažil. Moc mi toho zrovna neukázal." Nebyl to vlk na kterého se dá spolehnout nějak sto procentně. Ale tak zašel tak daleko, tak se to snad povede a naučí se i tohle sám. Trochu naivní představa, ale no...možná. Kdo ví a snad ještě někoho potká kdo má křídla taky.

Během baštění se ji snažil odpovídat. „Létání mi začíná jít už víc. Jen musím zapracovat na přitání a zatáčení. Zatím jsem však moc vysoko si netroufal. Nad stromy ještě jo, ale výš radši ne. To by bylo lepší někoho mít u sebe na to." Ne že by to vůbec nechtěl zkoušet, ale je přece jen jistější v takových podmínkách mít u sebe dalšího okřídlence.

Chápal co chce říct a měl by si dávat majzla. „Slibuju, že příště budu ohleduplnější sám k sobě." Pokud ji to udělá radost tak to udělá. Aspoň ji na uklidněnou trochu objal a nabídl ji, aby si dala první sousto. „Jak se blíží zima snažím se nějakou ulovenou kořist taky odnést a i sám se nasytit." Lovil každý den pro svoji potřebu hladu a taky i něco pro smečku co pak "uskladňoval"

Jen se mírně pousmál. „Jo to ano a proto mi taky jezevci často nakopali prdel. Mršky." Tím chtěl nějak říci, že mu často zdrhly a většinou to bylo jen o štěstí než o zkušenostech, i když nějaké měl. „Dáš si se mnou, nebo chceš aspoň králíka?" Pokud by jezevce nechtěla ulovil by ji něco jiného. Ale pokud si dá s ním nemá problém se podělit o svůj úlovek. Nad jejími posledními slovy se jen usmál. Jak už říkal....někdy trénoval více, než je zdrávo.

Ano popravdě čekal, že mu sestra bude vykládat jak je to nebezpečné. Pořád hořel modrým ohněm a jeho adrenalin se pořád držel. „Jezevce sám nelovím poprvé." Je pravda, že se to hodně krát nepovedlo a utekli mršky, ale zjistil jak na ně. Dotáhl jezevce na rovinku a posadil se. Svůj oheň nechal zhasnout. „Už jsem ulovil i laň a to ocenil i Feier." Lovení si zdokonalil jak mu to šlo a dřel na sobě, aby byl dobrým lovcem. Nechtěl už být styl ubožáčka a lovit hlodavce.

Podíval se na sestru a i když se chtěl na ni usmát bohužel to nesvedl. Ale jeho ouško zaslechlo něco jiného. Vzpřímil hlavu a hýbal uchem, aby věděl odkud to jde. Podíval se směrem k houští a přece jenom tam něco bylo. Uviděl známý kožich jezevce. Odporná potvora, která ho kdysi stála zlomeninu. Zvedl se tiše na čtyři a obstará jim svačinu. Pomalu se blížil k němu a nezapomněl si ani zkontrolovat odkud vane vítr. Když byl dostatečně blízko skočil mu po krku a silně se zahryzl. Jezevec se sice nedal, ale Alaric se už docela polepšil a netrvalo dlouho a bylo slyšet křupnutí jeho páteře. Al vzplál modrým chladným ohněm. Adrenalin mu aktivoval magii a vrátil se za Roo i s úlovkem

Lehl si taky když si lehla no zakroutil hlavou. „Ne Roo. Ty jsi se tam dostala za své zásluhy. Nemůžu po tobě chtít nebo přijmout že se za mě přimluvíš. To by nebylo správné." I když je pravda, že by to ocenil, ale ne takhle. „Asi se musím smířit z faktem, že jsem asi dosáhl vrcholu co můžu. Aspoň prozatím." Ještě krapet povyroste, tak snad to bude lepší o něco. Zranění už bylo pryč už ho to nijak neomezovalo. A jeho astma....věděl že se nemá přetěžovat i tak to někdy však dělal. Ale Feierovy léky mu aspoň pomáhají, takže to takovou paseku už nedělá jako předtím. „Zranění je už dávno pryč. A léky od Feiera na astma mi docela zabírá. Už to nedělá takovou paseku jakou to dělalo." I když měla pravdu, že by se neměl vynit, ale jinak to bohužel teď Al neviděl.

Bylo hezké, že i ona trénuje a zlepšuje se taky. „To je dobře, že ti jde boj líp. A teď tě nepřeperu safra." Řekl to vtipným způsobem aby se na tom trochu zabavila. „U tebe to aspoň jde vidět, že práce přináší ovoce. U mě ta práce nepřináší nic." Připadal si, že se pohybuje pořád na stejném místě jako předtím. I když pokrok udělal on si to.pořád nemyslel. Byl v domění, že jde dělat mnohem vice. Lehce si povzdechl a tiše si něco zamumlal pro sebe. Většinou to byla sebekritika a místy ponižování sama sebe. „Pořád si myslím, že to co dělám není dostačující. Musí to jít líp!" Byl zkrátka naštvaný sám na sebe.

Alovi začali už docházet síly a ani se nehnul. Sice nebyl žádný slaboch, ale nebyl bojovník. Rány na krku se trochu polekal a jeho astma se začalo nemile projevovat. Bylo slyšet z jeho dýchání mírný pískot. Pro dnešek měl toho vlček docela dost a i když se nechtěl nijak vzdát přenechá to radši Feierovi. Snažit se něco dělat mohl, ale nebylo mu to zrovna dva krát účinné. Na Feierovu otázku odpovědět nedokázal docela blbě se mu dýchalo.