Príspevky užívateľa

Snažil se rychle zareagovat, i když po něm Feier štěkl, ale nestihl být tak rychlý. Cizinec se mu zakousl do krku a Al se.mu snažil vymanit. Byl vyšší a on menší docela nevýhoda. Jak se mu snažil z tlamy dostat nebyl to nejlepší nápad. Zacítil svou krev a jak se tak dál snažil ho to oslabilo a jeho oheň slábl až zhasl úplně. I on se cítil slabší, ale nevzdával se ani omylem. Snažil se ho nějak kopnout, ať ho pustí.

Nakonec si to loveni Al rozmyslel a po jídle se uchýlil ke spánku. Zašil se někde kde se mu to zdálo pohodlné. Smotal se do klubka a pomalu usínal. Další loveni si nechal na zítra. To je taky den.

Přelétl nad sestrou, když promluvila a všiml si ji. „Jo znažím se." Přistál. „V lovení jsem se o dost zlepšil, tak si teď vyhrazuju více času na létání. Jediné co mi nejde je jemně přistát a občas zatáčení je takové těžkopádné." Jinak to už nebyl takový problém jako předtím a naučil se to. I magii krapet trénoval no...pořád měl něco. Odpočinek znal jen málo kdy. „I když lovím každý den, naučil jsem se nějak létat a trochu ovládat magii pořád si myslím, že to není dost." Mohl snad být lepší a v jeho hlase byla slyšet jistota. Už ne to nesebejiste vlče co býval kdysi.

Rada od Feiera byla k věci, ale taky ho to napadlo. Nechal plameny kolem sebe po zemi rozproudit, aby mohl poznat kde je. A měl Feier pravdu, že byl na pravé straně. Okamžitě jen co uviděl kde se oheň rozvířil skočil po něm ve snaze ho hryznout.

Ještě nějakou energii v sobě měl, ale byla taky pravda, že tam byla ta laň. Byla by ji škoda. „Tak se zakousnem do laně. Lovit budu potom" Rozešel se směrem k jídlu a jen co přišel začal baštit. Dnešní den mu dal zabrat, tak se aspoň pořádně nasytil.

Hleděl na něho. „Přistání musím doladit. To je ještě trochu zapeklitá věc." Aby si nesedřel čumák. „Budu se snažit dát si pozor." Neeee už další zlomeniny fakt ne. Víc už nechtěl jednou mu to bohatě stačilo. Nechtěl další dlahu no.. Nebyla to příjemná věc. „Mám docela hlad asi se půjdu najíst. Chceš taky něco ulovit?" Kupodivu ještě nějakou energii měl.

Určitě se ji někdy poptá, až ji uvidí. „Moje svaly byly prvně docela že nechtějí spolupracovat. Ale později už mě poslouchaly víc, když jsem trénoval a nakonec už něco umím." Na samouka to docela ušlo a byl na sebe dosti pyšný za své pokroky.

Zvedl se na čtyři a otřepal se. Bedlivě ho opět poslouchal. „Dobře. Dnes už žádné pokusy." Usmál se trochu. „Ale nech mě aspoň ještě jeden pokus." Natáhl křídla a začal s nimi silně mávat, aby se vznesl ze země. Konečně něco umí a dokáže se udržet nad zemí a a trochu se i ve vzduchu hýbal. Ale přistál hned a křídla stáhl k sobě. I v něčem jiném dokázal udělat pokrok nejen v loveni.

Na povzbuzení se usmál a když ho vetřelec kousl, tak povolil nohu a trochu šel stranou. Nasíral ho víc a měl toho dost. Nemá se s ním mazlit? Fajn tedy. Nechal se naplnit vzpomínkou a vzplál modrým chladným ohněm. Začal vrčet a zase ho povalil a kousl ho do ramene. Kožich cizinci nechytne, jen cítí nepříjemný chlad. Šel do mínusových hodnot a nenechal plameny moc velké. Nechtěl zase toho moc natropit.

Začínal ho pěkně srát. Hajtl jeden pitomý. No jak chceš Skočil mu na záda a svalil ho na zem. Packu mu přitlačil ke krku. „Buď vypadneš teď, nebo s tebou zametu!" Vrčel po něm a Alaric se nehodlal vzdát. Ani za nic to neudělá!

Provokativnej vlk to musel uznat a po večeru neměl sice náladu bojovat, ale možná udělá výjimku. „Radím ti zmizet!" Myslel si, že nějak zabere, ale zdá se marný. Ach jo. No co už. „Pokud budu muset vyženu tě násilým." Myslel to smrtelně vážně. Avšak rád by se do něho zakousl, ale nebude hned předbíhat. Možná si užije zábavu.

Nečekal, že to bude tam strašné a do pár minut se probíral docela utahanej. „Co...se sta-lo?" Byl trochu zmatený a neměl všech pět pohromadě. Pomalu se posadil a čuměl unavené do země. Netušil, že je jeho magie taková a bylo docela štěstí, že tu nikdo nebyl krom teda Feiera. Necítil se zrovna ve formě. Bude trošku trvat, než přijde zcela k sobě. Z jedné strany měl docela radost, že už konečně ví jak na to, jen to ideálně nepřehnat jako teď.

Netrvalo mu zrovna dlouho onoho vlka najít. „Hej ty tam. Za hranice nemůžeš." Neměl milý hlas a nadále se přibližoval. Nejprve ho musel upozornit. Pokud však neodejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Stoupl si před nezvaného a ani jeho pohled nepůsobil mile. Co si jako o sobě myslel, že dělá. Tu neměl co prohledávat a radil by mu hned zmizet.

Nemyslet....cítit to. Opakoval si to pro sebe, aby na to myslel. Jeho nejsilnější vzpomínka i když nemilá byla odchod jeho matky. Opět zavřel oči a soustředil se na to co chtěl. Během toho se naplnil vzpomínkou a nakonec to už šlo samo. Plamínky kolem něho se kupyly až mohl kolem sebe vidět plameny potom, co otevřel oči. Plameny se postupně šířily jak po jeho kožichu, tak lehce do okolí. Neovládal templotu a začal chladnout víc do mínusových hodnot. Dokázal to držet do té doby, dokud neomdlel.

Potuloval se za hnanice ignisu no ne moc daleko. Nikdy nešel příliš dál, aby si nenadělal průser. Za tmy se mu procházelo nejlépe. Avšak byla tma jak v pytli a svítil si jen malým modrým plamínkem, který občas ztrácel na stabilitě. Al se však snažil si to trénovat, aby to udržel co nejdéle. Avšak po překročení hranic zacítil pach nezvaného hosta. Že by nějaká vtěrka, která by se chtěla dostat do ignisu? Hmm. To hodlá hned zjistit o co jde a šel za pachem onoho vlka s plamínkem vedle sebe.