Príspevky užívateľa

Byl na chvíli docela mimo své smysly dokud oheň zcela neuhasl už byl zase ve své kůži. „Díky" Neměl dost prostě neměl a jeho vědomí chtělo toho víc. „I tak to není dost." Mel na mysli, že nedělá toho dost a měl by toho udělat víc. Neměl dost a musel něco dělat. Nestačilo to ani omylem. Jeho výraz se změnil na lehce naštvaný, ale ne na Feiera. Ale na sebe. Zahryzl se do laně a odtahoval ji mezi zásoby.

Pokývl k jeho slovům a létavce si nějakého snad najde. „Tak jo. Jdeme." Nechtěl ztrácet ani jen minutu. Čapl si kořist co ulovil a pajdal i s Feierem do jeskyně. Měl docela už kuráž a naučí se létat ať to stoji co to stojí.

--> Jeskyně

Byl jako většinu času opět na lovu. Snažil se, aby se v tom zdokonaloval co nejvíce. Lovil zajíce, hlodavce i jezevce. Rád by si troufl i na něco většího jak jsou tyhle maličkosti. Co tak jelena? Měl by na to? Rozhodně by se o to rád pokusil a udělal pro to co nejvíce. Ideálně se nepřizabít. Ňuchal kolem co se dalo prohledat a hodlal se zlepšovat co to šlo. Nakonec když už to chtěl vzdát objevil laň. Perfektní načasování. Kroužil kolem ní a dával si pozor odkud vane vítr, aby ho nezacítila. Jen co byl dostatečně blízko rozběhl se ji po krku. Hlavu měla skloněnou, tak to šlo lépe. Zakousl se vší silou co měl a držel se. Laň se sami sebou nenechala jen tak lehce. Ale ani Alaric nebyl zrovna slaboh a po nějaké chvíli laň ztracela síly a padla na zem. Alaric ji ještě jednou zakousl dokud nevykrvácela. Aspoň byl na sebe trochu pyšný za svůj výkon. Kéž by to aspoň někdo ocenil. Cítil v sobě nával energie, jakou už kdysi pocítil. Z tlamy mu kapala krev laně a on stál nad ní vzpřímeně s nataženými křídly. Celý pomalu vzplál modrým ohněm, který se docela držel a během toho lehce vrčel. Cítil se zase silný, plný energie a touhou si ukořistit další kořist.

Oddechoval. „Dobře stavím se rád." Pokud mu to pomůže bude tam jak na koni. „Snažím se to s nimi trénovat. A pomalu se to lepší aspoň si to myslím." snažil se o to jak mohl, aby se zlepšoval. Pohlédl na jezevce a na Feiera. „Dáš si?" Přece jen výše postavený vlk. A on by si něco ulovil ještě. Začínalo mu to jít a byl za to rád. Už se necítil být tak neužitečný.

Z jedné strany byl velice rád, že Roo takové problémy neměla. Lepší on jak ona aspoň si to tak říkal vždy. Polehával a začínal být docela unavený. Zývl si a pohlédl na ty dva. „Dám si větší pozor. Snad si to nějak uhlídám." Aspoň v to tedy tak nějak doufal, že se to povede. Otázky žádné neměl a asi mu řekli vše co bylo nutné.

Poslední dobou si dával do těla víc a víc. Jak lovení pro sebe a smečku, tak i létání. Využíval rad od Feiera a Dexe. Aspoň něco mu Dex ukázal jak na to a tak se rozhodl i trénovat sám víc. Někdy se povedlo utrpět pár šrámů, ale nix co by ho mělo v tom zastavit. Postupně se zlepšoval a přicházel na to, jak křídla používat. Dokonce se dokázal zvednout ze země na chvíli a pokud to zkusil z vyvýšeného místa dokázal chvíli něco málo uletět. Měl z toho ohromnou radost a snad se bude jen zlepšovat. Měl z toho i dobrý pocit a konečně si mohl o sobě myslet, že za něco stojí. U teď zkoušel létat a našel si hezké místo, kde to mohl zkoušet. Zlepšoval se a uletěl i pár metrů, než přistál. Rozhodl se to zkusit i sám bez pomoci nějakého šutru. Natáhl křídla a začal s nimi silně mávat, aby se zvedl ze země. Šlo to docela těžko, ale dařilo se mu a nakonec to i dokázal. Konečně dokázal létat! I když ne zrovna dokonale, ale něco jo. Bude to chtít ještě trénink i v zatáčení. Aby tam jen tak nevysel ve vzduchu rozhodl se hýbat. Letět rovně mu šlo, ale zatáčení v tom ještě trochu zadrhával. Avšak i tak měl ze sebe dobrý pocit.

Packy ho trochu boleli, ale co by nespravil odpočinek. Byl by i usnul, kdyby si někdo nelehl vedle něho. Hm? Podíval se kdo to je a bylo to vlče zdálo se být mladší. Kdo to je? „Nevadí." Co víc taky říct že jo. „Em...jo proč ne. Jsem Alaric." Océ bylo asi jeho jméno. Tedy předpokládal a doufal, že už tak blízko si k němu nelehne.

No snažil se jak mohl, aby nic nepřehnal. Zvyšovat kondici? To už nejspíš asi i dělal jak poslední dny lovil pro smečku. Někdy se asi udřel za den víc jak normálně. „Zkoušim to. Jen to lovení pro smečku je docela někdy boj. A občas to přeženu." Aspoň přiznal věc na pravou míru. „Jsem i docela zvědavý jak to tam bude vypadat." Přece jenom to bylo další území co se dalo objevovat. „Ne ještě jsem s tím novým nemluvil a nějak jsem jo zatím nezastihl. Ale snad se povede co v nejkratší době." Rád by se už létat naučil. Hrozně moc by si vyzkoušel jaké to je létat nad stromy.

Trochu se vlka polekal, když přistál nedaleko. Nečekal, že tu bude. „Jo všechno v pořádku." Vyběhl zpátky na kmen. „Nene žádné včely. Víceméně se snažím naučit létat, ale je to těžší, než to prvně vypadá." Pohlédl na jeho křídla a opět seskočil a nemotorně máchal křídly. Zkoumal je ze všech stran. „Juu...naučil by jste mě pár triků? Já to fakt neumím a nemá mě to kdo naučit." Skoro by škemral, aby ho učil rád by se už létat naučil.

Pohlédl mu do očí. „No....jak kdy. Někdy to je dobré jako by nic nebylo, ale někdy to je docela obtížné. To si radši vždy odpočinu, abych vydýchal a nebylo to tak nepříjemné. Snažim se i nazmatkovat." Byl rád, že aspoň něco pro něho má. Aspoň mu to pomůže, aby to nebylo takové. Když už měl po odpočinku vstal a trochu se protáhl.

Potuloval se a hledal vhodné místo, kde by nějak trénoval s křídly. Dokázal je už hezky udržet déle natažené a z toho měl už docela radost. Odlepit se ze země ještě nedokázal, ale bylo by fajn to vyzkoušet. Vyšel na spadlý strom, roztáhl křídla a skočil dolů. Během toho se snažil mávat křídly, ale nějak to nebylo zase tak jednoduché, jak se zdálo. Dopadl na všechny čtyři packy a rozhodl se to zkusit znovu a znovu. Tak lehce to nevzdá.

Jen co na něho někdo promluvil po hlase ho už znal. Nějak často na Feiera narazí. Nebo on na něho? Kdo ví. „Ahoj. A díky." Snažil se nějak slušně. „Snažím se být nějak užitečný a lovit i pro smečku a samo sebou něco i pro sebe na baštu." Takové loveni ho vždy unaví a zadýchá se. Jako to bylo i teď. „Koukám že i ty máš dneska úspěšnou práci." Podíval se na vak s bylinkami.

Tak jako skoro každý den se snažil v lovu zdokonalit. Jak pro smečku tak pro sebe nějakou tu baštu. No na nějakého jelena si zatím netroufl to by dostal asi zkopáno. Ale někdy to bude muset vyzkoušet. Byl na stopě jezevci no nic lepšího se zatím nenaskytlo. Tak proč ne. Čmuchal kolem, aby našel dobrou stolu a šel za tím. Jen co uviděl kde je přikrčil se za keřem a ve správný moment po něm vystartoval. Sice to nebylo nejlehčí, ale do krku se mu zakousl a nepouštěl. Sice schytal nějaký škrábanec, ale to ho netrápilo. Když už byl mrtví pustil ho na zem a lehl si. Musel se z běhu vydýchat.

Posledních pár dní se snažil být užitečný v lovu pro smečku. Ulovil pár králíků a sem tak i hlodavce, aby něco smlsnul. Nechtěl vypadat, že nic nedělá a teď když už byla jeho noha v pohodě měl konečně tu možnost nevypadat tak debilně. Zkoušel a využíval rady od Feiera ohledně křídel. Čím víc to zkoušel, tím déle dokázal udržet křídla natažená. Občas zkusil i zamávat, jak náročné to je, když to dělá delší dobu. Ale odlepit se ze země to si ještě moc netroufal. Kord když o létání toho zrovna moc neví a ublížit si zrovna zase nechtěl. Když už pro dnešek s lovením skončil, tak si šel někde odpočinout a lehnout si.

Chtěl se zakousnout, ale ohlédl se za přicházejícím hlasem. „Taky zdravím." Zakousl se do králíka a pochutnával si. „Díky. Taky že mám pořádný hlad." Jeho hručící žaludek mluvil za vše. To zranění mu nedovolovalo toho moc dělat, ale i tak si nějak poradí.