Príspevky užívateľa

Kráčel pořád vedle něho. S emocemi měl docela pravdu a to mu musel přikývnout. „Když se magie projeví, tak cítím sílu. Cítím se být silný, že bych snad zvládl cokoliv." Měl z toho pozitivní pocit, když mu o tom mluvil. Zamýšlel se nad jeho slovy. Zasvil se a zadíval se před sebe a zavřel oči. Snažil se soustředit na to co chtěl. A to vytvořit plamínek. Snažil se jen jak mohl a jediné co se mu povedlo byl jen maličký plamínek na pár vteřin.

Napokon se tedy odebral za ním. Bedlivě ho u chůze poslouchal. „Poprvé jsem cítil spíše smutek. Poprvé se to objevilo, když odešla máma. Pak se to objevilo buď u adrenalinu nebo když jsem měl vztek. Teď to bylo tak půl adrenalin půl vztek." Přiznal vše co měl na srdci. Taky proč to držet v sobě dál. Jak by se měl víc zamýšlet? Přemýšlí nad tím už dlouho a nic tomu nepomáhá. V podstatě od doby co se to objevilo poprvé. Občas to bylo docela těžké.

Přikývl na souhlas. Ano jeho sestřička...nejvíc oblíbený vlček asi. No nic. „Ano ten oheň byl studený. A nikdy se mi to zatím nepovedlo vyvolat, když jsem chtěl. Objevuje se to jak se tomu zrovna za chce a je jedno jaké mám v tu chvíli pocity." Feier měl též ohnivou magii nepůjde to nějak stejně nebo podobně? I kdy je jeho oheň chladný a ten Feieruv klasicky horký.

Stáhl ocas k packám. „To taky. Většinou se objevuje náhodně." Docela ho to štvalo, že ji neovládá jak by chtěl. Jak tak už si stihl povšimnout odejít ho nenechá. Jaké nečekané. „Rád bych tomu přišel na kloub jak to přimět, aby mě to poslouchalo." Když chtěl nikdy se to neobjevilo. Dělá si to co chce a on o tom nevěděl nic.

Zprvu nechápal proč mu to vysvětluje až potom pochopil. Byla pravda, že se lovit naučil sám a jediný základ co mu kdo řekl byl právě Feier. Jinak to musel vše zvládnout sám. Bohužel...i tak mu přišlo, že to není dost a má co ještě nabídnout. Nevěděl co by mel udělat líp, jen aby se dostal dál a nebyl stejným vlkem jakým je teď. Lehce si povzdechl a sedl, když si před ním Feier stoupl. Už jen z principu vyššího postaveni mu neřekl, že není jeho otec, aby ho poučoval. No i když to měl na jazyku radši držel tlamu zavřenou. „Pravda. Ale připadá mi to, že nedělám nikdy dost. Ať dělám co dělám jsem pořád na stejném místě." Jakoby se nedokázal hnout dál a něco mu v tom bránilo.

Odtahoval ji dál. „Ne takto nemyslím. Na nasycení ano, ale pro mě není toho dost. Dělám toho příliš málo." Jakoby se lehce pomátl a myslel si, že je příliš líný a měl by udělat pro smečku víc, aby se nějak zavděčil. Myslel si, že je toho málo. Odtáhl ji k zásobám a hodlal ještě víc něco udělat.

Dostal se tam i s Feierem a jezevce přitáhl stranou. Posadil se a sledoval co jde dělat. Bylinky mu nikdy moc neříkali, a tak toho zase moc nevěděl. Nechal to celé na něm a on bude jen přihlížet.

Byl na chvíli docela mimo své smysly dokud oheň zcela neuhasl už byl zase ve své kůži. „Díky" Neměl dost prostě neměl a jeho vědomí chtělo toho víc. „I tak to není dost." Mel na mysli, že nedělá toho dost a měl by toho udělat víc. Neměl dost a musel něco dělat. Nestačilo to ani omylem. Jeho výraz se změnil na lehce naštvaný, ale ne na Feiera. Ale na sebe. Zahryzl se do laně a odtahoval ji mezi zásoby.

Pokývl k jeho slovům a létavce si nějakého snad najde. „Tak jo. Jdeme." Nechtěl ztrácet ani jen minutu. Čapl si kořist co ulovil a pajdal i s Feierem do jeskyně. Měl docela už kuráž a naučí se létat ať to stoji co to stojí.

--> Jeskyně

Byl jako většinu času opět na lovu. Snažil se, aby se v tom zdokonaloval co nejvíce. Lovil zajíce, hlodavce i jezevce. Rád by si troufl i na něco většího jak jsou tyhle maličkosti. Co tak jelena? Měl by na to? Rozhodně by se o to rád pokusil a udělal pro to co nejvíce. Ideálně se nepřizabít. Ňuchal kolem co se dalo prohledat a hodlal se zlepšovat co to šlo. Nakonec když už to chtěl vzdát objevil laň. Perfektní načasování. Kroužil kolem ní a dával si pozor odkud vane vítr, aby ho nezacítila. Jen co byl dostatečně blízko rozběhl se ji po krku. Hlavu měla skloněnou, tak to šlo lépe. Zakousl se vší silou co měl a držel se. Laň se sami sebou nenechala jen tak lehce. Ale ani Alaric nebyl zrovna slaboh a po nějaké chvíli laň ztracela síly a padla na zem. Alaric ji ještě jednou zakousl dokud nevykrvácela. Aspoň byl na sebe trochu pyšný za svůj výkon. Kéž by to aspoň někdo ocenil. Cítil v sobě nával energie, jakou už kdysi pocítil. Z tlamy mu kapala krev laně a on stál nad ní vzpřímeně s nataženými křídly. Celý pomalu vzplál modrým ohněm, který se docela držel a během toho lehce vrčel. Cítil se zase silný, plný energie a touhou si ukořistit další kořist.

Oddechoval. „Dobře stavím se rád." Pokud mu to pomůže bude tam jak na koni. „Snažím se to s nimi trénovat. A pomalu se to lepší aspoň si to myslím." snažil se o to jak mohl, aby se zlepšoval. Pohlédl na jezevce a na Feiera. „Dáš si?" Přece jen výše postavený vlk. A on by si něco ulovil ještě. Začínalo mu to jít a byl za to rád. Už se necítil být tak neužitečný.

Z jedné strany byl velice rád, že Roo takové problémy neměla. Lepší on jak ona aspoň si to tak říkal vždy. Polehával a začínal být docela unavený. Zývl si a pohlédl na ty dva. „Dám si větší pozor. Snad si to nějak uhlídám." Aspoň v to tedy tak nějak doufal, že se to povede. Otázky žádné neměl a asi mu řekli vše co bylo nutné.

Poslední dobou si dával do těla víc a víc. Jak lovení pro sebe a smečku, tak i létání. Využíval rad od Feiera a Dexe. Aspoň něco mu Dex ukázal jak na to a tak se rozhodl i trénovat sám víc. Někdy se povedlo utrpět pár šrámů, ale nix co by ho mělo v tom zastavit. Postupně se zlepšoval a přicházel na to, jak křídla používat. Dokonce se dokázal zvednout ze země na chvíli a pokud to zkusil z vyvýšeného místa dokázal chvíli něco málo uletět. Měl z toho ohromnou radost a snad se bude jen zlepšovat. Měl z toho i dobrý pocit a konečně si mohl o sobě myslet, že za něco stojí. U teď zkoušel létat a našel si hezké místo, kde to mohl zkoušet. Zlepšoval se a uletěl i pár metrů, než přistál. Rozhodl se to zkusit i sám bez pomoci nějakého šutru. Natáhl křídla a začal s nimi silně mávat, aby se zvedl ze země. Šlo to docela těžko, ale dařilo se mu a nakonec to i dokázal. Konečně dokázal létat! I když ne zrovna dokonale, ale něco jo. Bude to chtít ještě trénink i v zatáčení. Aby tam jen tak nevysel ve vzduchu rozhodl se hýbat. Letět rovně mu šlo, ale zatáčení v tom ještě trochu zadrhával. Avšak i tak měl ze sebe dobrý pocit.

Packy ho trochu boleli, ale co by nespravil odpočinek. Byl by i usnul, kdyby si někdo nelehl vedle něho. Hm? Podíval se kdo to je a bylo to vlče zdálo se být mladší. Kdo to je? „Nevadí." Co víc taky říct že jo. „Em...jo proč ne. Jsem Alaric." Océ bylo asi jeho jméno. Tedy předpokládal a doufal, že už tak blízko si k němu nelehne.

No snažil se jak mohl, aby nic nepřehnal. Zvyšovat kondici? To už nejspíš asi i dělal jak poslední dny lovil pro smečku. Někdy se asi udřel za den víc jak normálně. „Zkoušim to. Jen to lovení pro smečku je docela někdy boj. A občas to přeženu." Aspoň přiznal věc na pravou míru. „Jsem i docela zvědavý jak to tam bude vypadat." Přece jenom to bylo další území co se dalo objevovat. „Ne ještě jsem s tím novým nemluvil a nějak jsem jo zatím nezastihl. Ale snad se povede co v nejkratší době." Rád by se už létat naučil. Hrozně moc by si vyzkoušel jaké to je létat nad stromy.