Príspevky užívateľa

Trochu se vlka polekal, když přistál nedaleko. Nečekal, že tu bude. „Jo všechno v pořádku." Vyběhl zpátky na kmen. „Nene žádné včely. Víceméně se snažím naučit létat, ale je to těžší, než to prvně vypadá." Pohlédl na jeho křídla a opět seskočil a nemotorně máchal křídly. Zkoumal je ze všech stran. „Juu...naučil by jste mě pár triků? Já to fakt neumím a nemá mě to kdo naučit." Skoro by škemral, aby ho učil rád by se už létat naučil.

Pohlédl mu do očí. „No....jak kdy. Někdy to je dobré jako by nic nebylo, ale někdy to je docela obtížné. To si radši vždy odpočinu, abych vydýchal a nebylo to tak nepříjemné. Snažim se i nazmatkovat." Byl rád, že aspoň něco pro něho má. Aspoň mu to pomůže, aby to nebylo takové. Když už měl po odpočinku vstal a trochu se protáhl.

Potuloval se a hledal vhodné místo, kde by nějak trénoval s křídly. Dokázal je už hezky udržet déle natažené a z toho měl už docela radost. Odlepit se ze země ještě nedokázal, ale bylo by fajn to vyzkoušet. Vyšel na spadlý strom, roztáhl křídla a skočil dolů. Během toho se snažil mávat křídly, ale nějak to nebylo zase tak jednoduché, jak se zdálo. Dopadl na všechny čtyři packy a rozhodl se to zkusit znovu a znovu. Tak lehce to nevzdá.

Jen co na něho někdo promluvil po hlase ho už znal. Nějak často na Feiera narazí. Nebo on na něho? Kdo ví. „Ahoj. A díky." Snažil se nějak slušně. „Snažím se být nějak užitečný a lovit i pro smečku a samo sebou něco i pro sebe na baštu." Takové loveni ho vždy unaví a zadýchá se. Jako to bylo i teď. „Koukám že i ty máš dneska úspěšnou práci." Podíval se na vak s bylinkami.

Tak jako skoro každý den se snažil v lovu zdokonalit. Jak pro smečku tak pro sebe nějakou tu baštu. No na nějakého jelena si zatím netroufl to by dostal asi zkopáno. Ale někdy to bude muset vyzkoušet. Byl na stopě jezevci no nic lepšího se zatím nenaskytlo. Tak proč ne. Čmuchal kolem, aby našel dobrou stolu a šel za tím. Jen co uviděl kde je přikrčil se za keřem a ve správný moment po něm vystartoval. Sice to nebylo nejlehčí, ale do krku se mu zakousl a nepouštěl. Sice schytal nějaký škrábanec, ale to ho netrápilo. Když už byl mrtví pustil ho na zem a lehl si. Musel se z běhu vydýchat.

Posledních pár dní se snažil být užitečný v lovu pro smečku. Ulovil pár králíků a sem tak i hlodavce, aby něco smlsnul. Nechtěl vypadat, že nic nedělá a teď když už byla jeho noha v pohodě měl konečně tu možnost nevypadat tak debilně. Zkoušel a využíval rady od Feiera ohledně křídel. Čím víc to zkoušel, tím déle dokázal udržet křídla natažená. Občas zkusil i zamávat, jak náročné to je, když to dělá delší dobu. Ale odlepit se ze země to si ještě moc netroufal. Kord když o létání toho zrovna moc neví a ublížit si zrovna zase nechtěl. Když už pro dnešek s lovením skončil, tak si šel někde odpočinout a lehnout si.

Chtěl se zakousnout, ale ohlédl se za přicházejícím hlasem. „Taky zdravím." Zakousl se do králíka a pochutnával si. „Díky. Taky že mám pořádný hlad." Jeho hručící žaludek mluvil za vše. To zranění mu nedovolovalo toho moc dělat, ale i tak si nějak poradí.

Jen se mile usmál. Aspoň v tom nebyl nějaký špatný záměr. Sáhnout někdo na jeho sestru, tak si ho podá! Ať už by to byl kdokoliv svoji mladší sestru nedá. I tak už dál nevěděl co říct do ticha. Nenapadlo ho ani jediné slovo. Tak tam seděl jak pytel brambor a čekal zdali Art něco nenapadne.

Díval se střídavě na ty dva. Informace poněkud zajímavé, ale jak má vědět, zdali někdo z rodiny tohle měl? U mamky něco takového nevidět a otec...bůh ví kdo to je nebo kdo to byl. Nikdy ho neviděli jak už Roo zmínila. Tiše si povzdechl a bude muset uznat fakt, že to asi lepší nebude. Hold si bude muset zvyknout na další novou věc. Ach někdy AI vážně připadal jako troska a těžítko co mu pořád něco je. Proč já? Ptal se sám sebe dost nejistě. Kéž by tomu chtělo být jinak a nebyl už takový moula. Jediné co může dělat je doufat, že to bude časem lepší. I tak však to nejspíš lehké nebude.

Snažil se intenzivně poslouchat. Dva krát nebyl zrovna nadšený, že se toho už nezbaví. Znělo to dost děsivě, ale buse muset se s tím poprat a to nejlépe jak umí. Bude si tedy dávat větší pozor na sebe. Roo měla docela dobrou otázku, jak to že to má? Taky ho to docela zajímalo.

Snažil se řídit jeho pokyny a pomalu si na to dokázal i zvyknout a šlo to lépe. Ono pošťuchování čumákem začalo být docela příjemné a dost užitečné. ,,Dě..ku..ju." Když už bylo lépe, tak se nadechoval voňavých bylinek a to bylo taky k užitku a docela voňavé. Lehl si na břicho víc pohodlně a už mu bylo konečně dobře. ,,To se to bude opakovat? Proč? Co to bylo? Dá se to vyléčit že ano?" Vybalil snad všechny otázky, které ho hned napadli.

Docela si v tomto máknul a začala ho jen trochu víc bolet noha. Avšak co by odpočinek nespravil. Pustil zajíce a a sedl si, aby si odpočinul. Olízl si z krev kolem pusy a ani si nevšiml, že proběhl kolem Artemis, která se na Alarica teď dívá. Každopádně teď chtěl si spíš víc odpočinout.

Pískavým dechem se díval co se kolem něho děje. Tedy snažil se aspoň o něco takového. ,,R..oo..." Na víc se nedokázal sebrat, než na její jméno. Byl vyděšený docela co se to jen děje. Povšiml si i Feiera, který se sem přiřítil. Byl docela rád, že tu je a zase ho bude muset tahat ze šlamastiky. Ale za tohle tentokrát nemohl.

Díval se na Roo tak polovičním pohledem a tímto se docela polekal. Netušil co to má být a pískání bylo jen víc hlasité, i když ležel na zemi. Nemohl ani nic říct, aby Roo něco udělala. Byl i slabý, aby se aspoň mohl zvednout na nohy a někam dojít. Jediné co teď mohl dělat bylo jen ležení. Roo snad něco napadne, í když asi zrovna léčit neumí. Ani odpovědět nebyl schopný.

Koukal na ní. ,,Sice jsou křídla fajn, ale někdy je s nima pěkná práce. Někdy se někam zaseknou, nebo občas překáží." Sice byla pravda, že poletovat v oblacích musí být zábava. Docela se těší až to bude umět. ,,Víš ty co? Jak se naučím létat, tak tě vezmu na vyhlídkový let. Ale nějakou dobu to ještě potrvá, ale rozhodně tě vezmu." Pro svoji sestřičku by udělal cokoliv I když se dnešní den zdál být super jaksi se pro Alarica začal pomalu hroutit. Opět byl takový unavený jak bývá poslední dobou, že by snad pořád jen spal. I tak se snažil však být vzhůru. Zvedl se na čtyři a oklepal se, aby to ze sebe nějak dostal, ale nic. Asi bude muset vzít pohybovou alternativu, tak začal kolem Roo v okruhu dvou metrů pobíhat, aby se nějak probral. Naopak to bylo horší a u dýchání začal pískat. Musel se zastavit a lehnout si, aby si to nějak uklidnil. Nebylo mu nějak moc dva krát dobře.