Príspevky užívateľa

Cítil se hrozně super ani to nedokázal pořádně popsat. ,,Nejspíš ano. Ale tahle magie se zatím objevuje jen tak náhodně, pokud mám až moc silné emoce. Poprvé se mi to stalo, když jsem se dozvěděl, že maminka odešla. A teď podruhé." Měl z toho docela radost. ,,Vždy se pak cítím plný síly jako ještě nikdy. Ale zatím jsem nepřišel na to, jak to ovládat vůlí." Tohle byl docela oříšek. Pokud se to bude objevovat náhodně, tak by nerad ještě někomu ublížil v nevhodnou situaci. Zapeklitá to věc tahle magie.

Byl za menší pochvalu rád a určitě jeho rady využije. Je pravda, že by s křídly už měl něco dělat. Podíval se na ně a potom na Feiera. ,,Dobře." Po odpočinku se zvedl a rozhodl se najít si něco k jídlu. ,,Děkuju za pomoc a zase někdy." Mile se rozloučil a odkráčel si to směrem hledat nějakou tu potravu. Už měl hlad jako vlk.

Zajímavé netušil, že to lze využít i takto. Každopádně to dál zkoušel a občas byl nemotorný. Aspoň mu však i vysvětloval co a jak. bylo to náhodou i docela fajn si takto pomáhat křídly. Snažil se s tím i chodit a nebylo to tak špatné. Ano nepohodlné, ale snad by se dalo si na to zvyknout. Zase až tak marný nebyl, jak prvně očekával. Když už měl sám dost, tak si odpočinul. Na druhou stranu byl i rád, že se mu to povedlo. Lehl si na chvíli a začalo mu nahlas kručet v břiše. Nejspíš si bude muset najít pak něco malého k zakousnutí.

Blížil se víc a nakonec i toho vlka viděl. Hnědo bílí. Nejspíš bude ze smečky, a tak se to rozhodl prozkoumat. ,,Zdravím." Jakož to mladší jedinec se slušně pozdravil staršímu. ,,Kdopak jste?" Posadil se opodál a voněla tak, že zde patří. Netušil na co víc by se měl zeptat, tak jen tam mlčky seděl. Snad se dozví i něco víc.

Rozplácl se na zem jako kus klády a snažil se uklidnit svůj dech. Byl docela rád, že si dají pauzu. Bylo to náročnější, než se na první pohled zdálo. Když zmínila onu situaci trochu posmutněl. ,,No nějak jo. Co jsem se docela surově dozvěděl, že mamka odešla dost mě to vzalo. Ale díky někomu jsem si uvědomil, že nad tím dlouho truchlit nemůžu a být naopak silnější. Dodalo mi to sice trochu sebedůvěry, ale i tak mě to docela mrzí pořád." Svěřil se ji jak to má. Je to jeho sestra a proč ji lhát? Stejně ho moc dobře znala a dokázala odhadnout jak se cítí. ,,Popravdě jsem plánoval jít za ní a najít ji, když kamsi šla bez rozloučení, ale také mi došlo, že tu nemůžu svoji mladší sestru nechat." Aspoň mají jeden druhého a smečku. Zvedl se do sedu a začal mít vztek, který byl docela vidět. Byl sice i smutný, ale také naštvaný jak se k nim máma zachovala. A později si odejde i brácha a beze slova. Koho by to nenaštvalo? Docela mu to přišlo nezodpovědné. No...stalo se teď s tím nic neudělá ani jeden z nich. Opět cítil ten zvláštní nával síly, jako předtím. Zvedl se na všechny čtyři a roztáhl křídla. Tentokrát se nechal tou energií naplnit a nebránil se ji tolik jako když se mu to stalo poprvé. Vzplanul celý modrým ohněm, ale netrvalo to déle, než pár vteřin. Ani ne půl minuty a zase jeho oheň uhasl.

Snažil se ho bedlivě poslouchat a napodobit jeho pokyny. Odtáhl křídla od sebe a nerozložil je což byla ta snažší část na tom všem. Zkoušel si je dávat dolů a na ten kloub, který mu čumákem naznačil. To už bylo trochu těžší a šlo to zhurta. Snažil se jak mohl, než se mu to nakonec povedlo. Sice to nebylo nic zrovna pohodlného, ale dalo se to přežít. ,,Takto?" Dlouho mu to nevydrželo a jedno křídlo se odlepilo od země. snažil se to napravit, no moc ho poslouchat nechtěli. Trvalo mu to, než si je srovnal a udělal to znovu. Tentokrát to už bylo lepší.

Snažil se jak mohl a docela to dalo zabrat. To bylo asi poprvé, kdy slyšel od své sestry aspoň nějakou tu pochvalu. To ho donutilo k úsměvu a dál se snažil ji povalovat na zem. Nechtěl nic víc, aby ji nedopatřením neublížil. Ale když už trénovali delší dobu začínal být unavený. ,,Nedáme si pauzu?"

Je pravda, že je tak trochu hloupější jak ostatní, ale vskutku mu přece jen něco docházelo Nadále sledoval jak se mu o nohu stará. ,,Nejsem sice typ, který v učení vyniká, ale rád se něco přiučím. Tak jo to svolení máš." Jen se tak trochu usmál no věděl, že s ním lehké pořízení nebude. Snažit se však trochu posnaží a udělá co bude moci.

Byl docela hodně rád, že to bylo na dobré cestě. Aspoň na něco měl nějaké štěstí. ,,Dobře." Poslouchal ho nadále a snad si zapamatuje co nejvíc. ,,S křídly moc kamarád nejsem. Létat jsem se ještě pořádně nenaučil." Nemá ho to kdo naučit a jediné co s nimi umí je mávat, ale jak má přijít na to jak to má být dobře? ,,Jak bych si s nimi mohl pomoct?" Nebyl tak znalý a snad mu něco prozradí. Rád by se něco dozvěděl ještě.

Koukal se co dál udělá a ačkoliv se snažil udržet na nohou nakonec mu to po nějaké době nevyšlo a upadl. Nenechal se jen tak, tak ji zkusil ze sebe dostat a znovu povalit na zem. Musel u toho víc přemýšlet no pomalu se přece jen dařilo. Není to sice nic moc, ale snažil se.

Snažil se odpovědět na všechny otázky, ketré dostal. ,,Spíš když chodím tak dvě hodiny To už si radši na chvíli odpočinu. Skoušel jsem jen menší dostkoky a trochu to zabolelo, tak jsem to radši přestal dělat." Střihl oušky a snažil se registrovat všechno co dělal. ,,Tupá a otravná. Ale odpočinek tomu hezky pomůže. Většinou mě to bolí jen na jednom místě." Ukázal čumákem na to místo přibližně doprostřed nohy. Jen se trochu pousmál a dal ocásek stranou, aby mu v chození pro věci nepřekážel. ,,Ne nechci to riskovat." Radši s tím ještě nějakou tu chvíli vydrži, než aby musel celé toto absolvovat znovu.

Byl tu někdy vůbec? Pokud ano, tak si na to moc nevzpomínal, ale snad někdy ano. Zkoumal to tu dost pečlivě, ať se naučí toto území si lépe zmapovat. I to se bude jednou hodit. Zkoušel čichat kolem, jestli nějakou kořist nezacítí, aby se najedl. Tak nechtěl nic náročného kvůli noze. Ale místo možné potravy zacítil spíš pach nějakého vlka, avšak nemohl říct, že ho znal. Aspoň ho možná pár krát zacítil. Rozhodl se zjistit kdo to je, tak se vydal za pachem.

Koukal se celou dobu co dělá a snažil se z toho něco pochytit, ale bylo to asi marné. ,,Den přesně nevím, ale bylo to po ceremoniálu pro vlčata. Netušil, zdali to řekl dobře, ale přesný den si bohužel nepamatoval. [/b]Bolí hodně, jen když déle chodím jinak mi to ani moc nevadí."[/b] Už by se rád toho popravdě zbavil, ale asi to ještě nebude. ,,Jak dlouho to ještě to budu mít?" Nebylo mu to nějak extra pohodlné, ale co se dalo dělat.

Hned se otočil za hlubokým hlasem, který se tu vanul a nejspíš to bylo na něho, když tu nikoho jiného neviděl. Zahlédl dosti známého vlka a poznal, že zase ho setkání s ním nemine. Ukázal mu tedy nohu jak chtěl no neměl navybranou. ,,Ta samá vlčice jako posledně. Sariane." Jmenovala se tak? Říká to dobře? Na jména neměl zrovna moc dobrou paměť, ale snad si tohle aspoň pamatuje dobře.

Potuloval se dál po smečce, když už mu bylo na nohu mnohem líp, tak toho musel hned využít. Cítil se občas dost sám a netušil někdy kudy kam. Tak aspoň ho nějak zabaví tyhle procházky. Začínal mít už i docela hlad, tak by snad na něco dobrého mohl cestou narazit. Kdo ví, možná se mu poštěstí. Kráčel si to tedy dál mezi stromy a možná na někoho snad i narazí.