Príspevky užívateľa

Nenechal se jen tak zkopat to ne. Snažil se ji tam držet co nejvíc to šlo, ale přece jen se ji to po chvilce povedlo. Co nejrychleji se zvedl na všechny čtyři a díval se co udělá. Nechtěl ji nijak ublížit a někdy byl takový, že se bál, že ji něco udělá, když byla menší jak on. Ale bude doufat, že i to žádné omylem nebude na to jaký to je nešika.

Posledních pár dnů se jen toulal po smečce a jen někdy někoho potkal. Avšak do řeči mu někdy nebylo, tak jen slušně pozdravil a šel dál. Došel až ke stromu kde zkoušeli nějaký ten trénink s Roo. Jeho noha už ho tak nebolela a klidový režim si snad už odtrpěl. Už by rád něco dělal a začal by asi s jeho křídly. Jak je správně používat a trochu zapracovat na jeho obratnosti nešika jeden malej. Od té doby co odešla maminka začal nad sebou samým víc přemýšlet. Neříkal by, že mu nechybí, protože chybí, ale co s tím by mohl nadělat. Musel si vystačit sám. Ale měl aspoň ségru tady a bráchu, kterého dost dlouho neviděl. Že by šel za maminkou? No těžko říci, ale snad se má hezky.
Lehl si pod strom a chvíli odpočíval, dívajíc se na okolí kolem. Tohle místo ho asi nikdy nepřestane fascinovat, ale taky ho zajímalo co je tam dál za hranicemi smečky. Nikdy moc daleko nebyl a rád by to někdy zjistil. Jak velké to tu musí být? To se však mohl zatím jen domnívat. Snad to jednoho dne zjistí.

Její slova mu začala výřit hlavou. Možná opravdu by mu pravda jen víc ublížila a jen by mrhal svým časem. „Pravda." Zakoukal se před sebe a měl konečně nějaké to odhodlání nebýt takový jaký je. Změnit svůj životní postoj i k sobě. Konečně se trochu usmál. „Dám na tvoji radu. Děkuju." Už jen si trošku počkat, aby se jeho noha napravila a rozhodně s tím něco udělá. „Udělám vše pro to, abych byl! Už nechci být to malé ustrašené škrvně už ne!" Spíš to říkal odhodlaně než aby řval. Zacítil tělem příjemný chlad a vyhupsl na nohy v pozici plné odhodlání. Očima mu bleskla modrá záře a celým kožichem se mu prohnal modrý chladný oheň. Bylo to jen na chvilku jen jakoby ho objal. Bylo to příjemné pocítit i ten nával síly.

Nepohlédl na ni, když poprvé promluvila. Těžký den? To teda rozhodně. Jinak by nevypadal tak sešle. „Jo těžký." vylezl z díry a sedl si vedle Mal. „Ukončit? To zase ne. Jen bych rád od ní dostal vysvětlení, proč to udělala a bez rozloučení." Docela ho to vzalo. „Bude to sice těžké, ale snad se to nějak napraví." Teď mohl jen doufat v lepší. „Zesílit to bych rád aspoň bych už nebyl takový ubožák co se zrakví u lovu." Snad nějak trénovat s někým? Ale nejspíš na to bude myslet, až se mu noha napraví. Zatím to byl však jen plán.

Byl v díře takový schoulený a hlavu měl pořád upřenou na oblohu když v tom zaslechl čísy hlas a otočil hlavou. Byla to Mal, která se k němu pomalu přiblížila. Copak by ještě chtěla? Víc mu říct, že maminku už třeba nikdy neuvidí? To zatím nemohl vědět a tak vyčkával co dál řekne, ale nic. Upřela zrak na oblohu stejně jako on před chvíli. „A-Ahoj." Aspoň pozdravil. Přece jenom byla větší a starší, že by Ala smázla ze světa rychle. Neodvážil se zeptat copak tu dělá. Možná se tu jen procházela a zahlédla ho nebo ho naopak hledala. To se mohl vlček zatím jen domnívat.

Jen co si jeho nohy odpočinuly, tak se rozhodl si najít místo, kde na něho nebude tolik vidět. Avšak přišel na to, že tady to bude docela obtížné. Cupital si to po cestičce a narazil na menší prohlubeň v zemi. No pořad lepší něco jak nic. Nějak si tam pohodlně ulehl a díval se na modrou oblohu. Netušil co by měl dělat dřív. Rád by ji našel, ale taky věděl, že by to tu opouštět neměl a s jeho nohou by se ani daleko nedostal.

Se sklopenýma ušima se docoural modrásek až sem. Teď nechtěl nikoho vidět ani s nikým mluvit. Když už byl ve fázi, že ho bolely nohy, tak si odpočinul. V hlavě měl tolik otázek na které však dlouho odpověď nedostane. Proč se to rozhodla udělat? Cožpak je neměla ráda? Udělal něco on špatně? Je snad příčinou toho, že odešla? Měl u toho deprese a objevilo se i pár slzyček. Věděl, že by plakat neměl, ale ted snad na to měl právo no ne?

Něco takového nečekal. Jak jako opustila? Nevrátí se? Proč? Měl tolik otázek a ani se s ním nebo se sourozenci nerozloučila? To je tu jen tak nechala? Byl z toho dost smutný a málem by se rozplakal, ale ještě to v sobě držel. Jen se díval, když ti dva mluvili, ale ze sebe už nevydal ani hlásku. Sice měl ten hnědý vlk pravdu, že má smečku, ale smeček je několik avšak mamka je jen jedna. Pomalu mu i docházelo, proč se u ceremoniálu neobjevila. Nebo že ji už ani na území nevídal. Radši se pomalým "krokem" vydával jinam. Teď chtěl být sám, kde ho nebude nikdo rušit.

Zaujatým pohledem se na hnědého vlka díval jak furt zírá na jeho nohu. Co na tom bylo tak zajímavého? Však je to jen noha mezi dvěma klacky. Ale jak začal rozvíjet popis práce asi na tom vážně něco bude. Hned se podíval na Mal, když se ho optala kdo mu to udělal. „No...Nohu jsem si omylem zlomil já při lovu u ceremoniálu. Jen jsem blbě spadl a spadl jsem na nohu. A to zranění mi ošetřila moc hodná vlčice. I když byl můj záměr najít mamku, ale tu jsem nenašel nikde. Než jsem se nadál byl jsem kousek za hranicemi a tam jsem ji potkal. Byla moc milá." Byl s ní spokojený a ještě jednou by ji moc rád potkal. Když už zmínil maminku, tak by moc rád věděl kde je. Snad se to jednou dozví.

Aspoň někdo pozdravil naoplátku taky. Někdy vážně nechápal zdejší vlky proč musí být někdy tak protivní? Nu což asi je nemá moc nikdo v lásce. „J-jo proč ne." Nemusel ani na to odpovědět, jelikož byl onen cizinec rychlejší a už si jeho dlahu prohlížel. Sice s tím problém neměl, ale proč ho zajímalo zrovna tohle? Že by byl taky onen léčitel jako Sari? Kdo ví na to se však nezeptal. Smečkový léčitel? Žádného nemají. Tohle však nahlas neřekl a nechá nějaké vysvětlení na někom, kdo je starší. Posadil se, aby si jeho nožky trochu odpočinuly.

Zkoumal ty dva z dálky no moc dlouho mu to nevydrželo být nenápadný. Ten druhy po něm koukl a rozhodl se přicupitat blíže. Zdálo se, že si ti dva docela rozumí. I on by rád měl někoho s kým by si tak rozuměl. Pomaličku k nim dohopsal a podíval se na toho nového. Taky měl na sobě něco červeného no přesněji červené části na kožichu. „Ahoj." Jo nakonec to Mal byla a on aspoň pozdravil slušně.

Loudavým hopsáním s dlahou na noze se nějak docoural zpátky na území. Tohle poskakování bylo únavnější než chození. Ach jo nebýt takový moula, tak se to nestane. Ale co už každý se poučí z vlastních chyb. A občas by neměl skočit na všechno, když se chce někomu zavděčit. Takto ho asi sestra bude mít za většího neschopa, než doteď. Jak šel spíše pohopsával zahlédl v dálce dva vlky. Že by někdo kdo by tu neměl být? Rozhodl se to prozkoumat a jak šel blíž jeden vlk mu byl povědomí. Mal? Že by? Na jména neměl zrovna chytrou hlavičku. Ale snad má pravdu. Posadil se tak, aby na ně viděl a zároveň nešel moc blízko. Nejspíš ten vlk tu byl s Mal, ale proč ho tu bere? Snad se to dozví, ale zatím tam bude sedět a pozorovat.

Jeho mamka ho něco takového neučila. Ani nevěděl, zdali to umí a otce nikdy neznal. Taky by ho zajímalo kdo to je a kde je. Jak asi vypadá? No tohle asi budou myšlenky na někdy jindy. „Tak jo a řeknu mu." Z Raye měl docela respekt a rozzlobit ho to by vážně nechtěl. Zkusil se zvednout a bylo to dost zvláštní mít tak zvláštně nohu a nehýbat s ní. To bude mít zvláštní cestu domů. Udělal pár krůčků a připadal ji jako šašek. No co nějakou tu chvíli s tím bude muset nějak vydržet.

Chvíli trvalo, než se jeho kňučení nějak trochu uklidnilo, aby mohl mluvit. Aspoň ze sebe vydat hlásku. Podíval se na Sarine a pak na svoji nohu. „Jsem z Ignisu." Lehl si na břicho, aby se mu líp leželo. „Kdepak jsi se to naučila? Je to fakt super a praktické." On by byl asi pěkný moula na to, aby se něco takového naučil. Nebo ne? Možná něco málo. „Nevím, jestli tam je někdo, kdo by mi to později vyměnil. Pokud vím, tak léčitelé nemáme." Pokud si to tedy dobře pamatoval. „A děkuji za pomoc."

Nějak se toho začínal obávat. Avšak poslouchal co říkala a taky udělal co chtěla. Pomalu si tam nějak nohu dal a už jen musel čekat co udělá. Nadechl se zhluboka jak po něm požadovala. Jakmile zatáhla zařval a rád by se z toho dostal, aby to nemusel dál trpět. Ke konci už jen začal kňučet a ani její utěšování mu moc nepomohlo. Netušil, že to bude až tak bolet.