Príspevky užívateľa

Koukl po něm, když se k němu přimluvil. ,,Zkoumám to tu a na tebe jsem narazil náhodou." Nebyl zrovna moc milý no to se tak trochu domníval, ale co už. ,,Pokud ruším, zase půjdu po svých." Nechtěl dělat zbytečné problémy jak pro sebe tak pro zbytek. A asi ne hlavně pro něho to by asi vážně nechtěl. Nedopadlo by to asi ani dobře jak se zná na to jaký je moula a to ještě s nohou v dlaze. Na prd by se utíkalo natož nějak bránilo.

Začal po ni docela civět. Jiná smečka? Proč? Nebyla snad jejich chyba, že mamka s bráchou odešli hold to byla jejich cesta. Teď asi vyzní jako ne úplně on a trochu hrubě. ,,Bohužel si to vybrali sami, že půjdou. A bylo od nich dost zprosté se ani nerozloučit ani nám to jen neoznámit. A víš ty co? Asi to tak mělo být, že odešli. Aspoň nám to dá nebo dalo životní lekci. Nedá se pomalu věřit ani některé rodině." Možná to vyznělo ne moc hezky, ale co se dalo dělat? Teď s tím nic nikdo už neudělá, ani to nevrátí zpět. ,,Jiná smečka? Což pak se ti tu nelíbilo?" Kdyby ho opustila i Roo, tak asi by netušil co by měl dělat. Nejspíš by tu asi úplně zešílel.

Sledoval to dění kolem a jak si už domyslel, vážně nebyl zdejší a byl to tulák. Jen se nepříjemně na něho díval a čekal tedy co bude dál. Lehce se usmál, když mu Stadley dal elektrickou ránu a jeho magii asi viděl i poprvé. To bylo hodně zajímavé. Jen co se vlk rozešel se chtěl Stadleyho na magii poptat, ale nestihl to, když dostaly rozkazy. Hodlal to také splnit a dal se na obhlídku kolem hranic. Šel na druhou stranu od sestry a snad se nic cestou nestane, i když by to bylo hodně zajímavé, kdyby ano. Avšak s tou nohou by moc toho asi nezvládl a jen by se více zrakvil. To by nebylo ani trochu dobré. Už tak si s tou nohou užil svoje a rád by se té otravné dlahy zbavil.

Nebyl zrovna moc daleko a jen co uslyšel vytí se rozhodl zjistit o co vlastně jde. Dorazil asi jak poslední a zahlédl tam pár vlků jak cosi řeší. Hmm? Šel blíže a zastavil se u sestry. Uviděl neznámého vlka co rozhodně nebyl odsud. Ale zaujala ho jeho křídla. Chvíli na ně koukal, než potom trochu zvážněl a z debaty co tu byla před ním toho zase moc nezaslechl ani nepobral. Aspoň teď ví, co tu děla on i ostatní. Když bude potřeba klidně se mu zakousne i do nohy a nepustí!

Zkoumal to zde nadále a když byla příležitost vždy někam zašel. Ani teď tomu nebylo jinak a šel zkoumat hory, až se dostal k jeskyni. Bylo to tu hodně zajímavé a nemohl si to přece nechat ujít! Tohle rozhodně ne e. Pomalu vešel a zahlédl tam ležet modrého vlka. Na toho si jen matně vzpomínal, když ho zachránil před zimou. ,,Zdravím." Jako pokaždé pozdravil staršího vlka. Docupital pomalu k němu.

Tak mu bylo docela hezky, když si to polehával no i teď zde někdo byl a vyrušil ho. Podle hlasu už věděl o koho jde. ,,Zdravím. Dobrý řekl bych, že i maličko lepší." Spíš by řekl, že by si to rád už sundal, ale asi bude ještě brzo na to. Nevadí ještě něco si s tím užije.

Po dobrém obědě si to vlček docupital na pláň, kde se rozhodl si odpočinou. Začal trochu nad celou situací s mámou a bráchou až moc přemýšlet. Lehl si do vysoké trávy a zároveň sledoval dění kolem. Docela klidu na to, jaké to je otevřené prostranství. Možná o to víc dobře, aspoň nebude mít u odpočinku tolik hluku. Co se nohy týče dokázal vydržet chodit i déle a to podepírání se křídly to bylo hodně mazané a pomohlo mu to ne jednou, hlavně když se snažil si něco ulovit.

Cítil se hrozně super ani to nedokázal pořádně popsat. ,,Nejspíš ano. Ale tahle magie se zatím objevuje jen tak náhodně, pokud mám až moc silné emoce. Poprvé se mi to stalo, když jsem se dozvěděl, že maminka odešla. A teď podruhé." Měl z toho docela radost. ,,Vždy se pak cítím plný síly jako ještě nikdy. Ale zatím jsem nepřišel na to, jak to ovládat vůlí." Tohle byl docela oříšek. Pokud se to bude objevovat náhodně, tak by nerad ještě někomu ublížil v nevhodnou situaci. Zapeklitá to věc tahle magie.

Byl za menší pochvalu rád a určitě jeho rady využije. Je pravda, že by s křídly už měl něco dělat. Podíval se na ně a potom na Feiera. ,,Dobře." Po odpočinku se zvedl a rozhodl se najít si něco k jídlu. ,,Děkuju za pomoc a zase někdy." Mile se rozloučil a odkráčel si to směrem hledat nějakou tu potravu. Už měl hlad jako vlk.

Zajímavé netušil, že to lze využít i takto. Každopádně to dál zkoušel a občas byl nemotorný. Aspoň mu však i vysvětloval co a jak. bylo to náhodou i docela fajn si takto pomáhat křídly. Snažil se s tím i chodit a nebylo to tak špatné. Ano nepohodlné, ale snad by se dalo si na to zvyknout. Zase až tak marný nebyl, jak prvně očekával. Když už měl sám dost, tak si odpočinul. Na druhou stranu byl i rád, že se mu to povedlo. Lehl si na chvíli a začalo mu nahlas kručet v břiše. Nejspíš si bude muset najít pak něco malého k zakousnutí.

Blížil se víc a nakonec i toho vlka viděl. Hnědo bílí. Nejspíš bude ze smečky, a tak se to rozhodl prozkoumat. ,,Zdravím." Jakož to mladší jedinec se slušně pozdravil staršímu. ,,Kdopak jste?" Posadil se opodál a voněla tak, že zde patří. Netušil na co víc by se měl zeptat, tak jen tam mlčky seděl. Snad se dozví i něco víc.

Rozplácl se na zem jako kus klády a snažil se uklidnit svůj dech. Byl docela rád, že si dají pauzu. Bylo to náročnější, než se na první pohled zdálo. Když zmínila onu situaci trochu posmutněl. ,,No nějak jo. Co jsem se docela surově dozvěděl, že mamka odešla dost mě to vzalo. Ale díky někomu jsem si uvědomil, že nad tím dlouho truchlit nemůžu a být naopak silnější. Dodalo mi to sice trochu sebedůvěry, ale i tak mě to docela mrzí pořád." Svěřil se ji jak to má. Je to jeho sestra a proč ji lhát? Stejně ho moc dobře znala a dokázala odhadnout jak se cítí. ,,Popravdě jsem plánoval jít za ní a najít ji, když kamsi šla bez rozloučení, ale také mi došlo, že tu nemůžu svoji mladší sestru nechat." Aspoň mají jeden druhého a smečku. Zvedl se do sedu a začal mít vztek, který byl docela vidět. Byl sice i smutný, ale také naštvaný jak se k nim máma zachovala. A později si odejde i brácha a beze slova. Koho by to nenaštvalo? Docela mu to přišlo nezodpovědné. No...stalo se teď s tím nic neudělá ani jeden z nich. Opět cítil ten zvláštní nával síly, jako předtím. Zvedl se na všechny čtyři a roztáhl křídla. Tentokrát se nechal tou energií naplnit a nebránil se ji tolik jako když se mu to stalo poprvé. Vzplanul celý modrým ohněm, ale netrvalo to déle, než pár vteřin. Ani ne půl minuty a zase jeho oheň uhasl.

Snažil se ho bedlivě poslouchat a napodobit jeho pokyny. Odtáhl křídla od sebe a nerozložil je což byla ta snažší část na tom všem. Zkoušel si je dávat dolů a na ten kloub, který mu čumákem naznačil. To už bylo trochu těžší a šlo to zhurta. Snažil se jak mohl, než se mu to nakonec povedlo. Sice to nebylo nic zrovna pohodlného, ale dalo se to přežít. ,,Takto?" Dlouho mu to nevydrželo a jedno křídlo se odlepilo od země. snažil se to napravit, no moc ho poslouchat nechtěli. Trvalo mu to, než si je srovnal a udělal to znovu. Tentokrát to už bylo lepší.

Snažil se jak mohl a docela to dalo zabrat. To bylo asi poprvé, kdy slyšel od své sestry aspoň nějakou tu pochvalu. To ho donutilo k úsměvu a dál se snažil ji povalovat na zem. Nechtěl nic víc, aby ji nedopatřením neublížil. Ale když už trénovali delší dobu začínal být unavený. ,,Nedáme si pauzu?"

Je pravda, že je tak trochu hloupější jak ostatní, ale vskutku mu přece jen něco docházelo Nadále sledoval jak se mu o nohu stará. ,,Nejsem sice typ, který v učení vyniká, ale rád se něco přiučím. Tak jo to svolení máš." Jen se tak trochu usmál no věděl, že s ním lehké pořízení nebude. Snažit se však trochu posnaží a udělá co bude moci.