Príspevky užívateľa

Začal žvýkat kůru, kterou mu přinesla. Nebylo to zrovna nic dobrého, ale co se dalo dělat. Bude to muset nějak vydržet. Ani si nebyl jistý, zdali připraveny je. „Asi...asi jo." Čím dřív to bude mít za sebou tím lépe. Trochu se toho obával jak moc to bude bolet.

Zůstal v klidu, když začala mluvit klidně. Vážně mu nechce ublížit, tak se sklidnil. „Jsem blbě upadl na lovu se sourozenci." Byl často dosti nemehlo, ale tak to nečekal. „Hodně to bolí." Nikdy předtím se mu něco tak vážného nestalo, že by měl něco zlomeného. Zažívá to poprvé a není to zrovna příjemný pocit. „Em...tak jo.." Moc ho nepotěšilo, že to bude nepříjemné, ale co se dalo dělat. Bude to muset vydržet, když chce mít nožku zase zdravou.

Polehával si v trávě a netušil co má dělat. Za kým by měl jít? Teď by fakt byl moc rád za maminku nebo někoho ze sourozenců, aby mu aspoň pomohli vrátit se zpátky. Teď ho spíš zajímala ona pochroumaná nožka, než okolí. A opět nezahlédl vlka, který se k němu blížil. Když promluvila, tak se docela polekal a vyšvihl se na nohy. Nedával pozor a došlápl na tu zlomenou a opět skončil na zemi překulený na zádech s kňučením. Teď vypadal možná roztomilé, jak máchá třemi nožkami ve vzduchu doufajíc, že se překulí na bok. Jeho křídla byla občas dost přítěží než k užitku. Ale povedlo se mu se překulit na bok a sledoval vlčici. „A..ahoj. Jsem Alaric." Mluvil trochu tiše byl ze začátku k cizincům stydlivý.

Potom co konečně dokončili se sourozenci úkoly, aby mohly zůstat ve smečce Al nechtěl, aby někdo viděl jak vážné jeho zranění je. Nejprve se snažil najít maminku, ale ta nikde nebyla. Ani před ceremoniálem ji neviděl. Bylo to dosti zvláštní, ale když ji nenašel ani teď se svým naříkáním, tak to opravdu netušil kam se poděla. Teď moc rychlí nebyl a byl docela snadný terč pro jiné, avšak to teď jinak nešlo, aby našel vůbec někoho kdo mu s jeho nohou na kterou nedokázal ani šlápnout pomohl. Šel tak podivně asi víc jak deset minut, ale už byl unavený, tak si lehl, aby si odpočinul. Svoji přední pravou nožku si dal tak, aby tolik nebolela.

Jo takže jeho částečná myšlenka byla zprávná. Proti někomu jinému by se snad vrhl hned, kdyby něco takového řekl, ale po sestře? I když zrovna neměli nejlepší vztah, i tak je to pořád jeho sestra. Nerad by ji ublížil. „Tak jo." lehce se přikrčil a pomalu se dal do chůze. Zkusil na ni zkošit, aby ji povalil na zem.

Díval se na ostatní a už jen čekal na poslední úkol. Popravdě už by to měl rád za sebou. Vyrazili tedy a chviličku to trvalo, ale přece jenom se jim povedlo něco najít. Roo zmínila, že by tam měl někdo jít a tak se sám nabídl. Chtěl být v očích své sestry trošku víc, než jen ustrašenou troskou, kterou často býval. Vlezl tam a toho jezevce vyhnal a docela se divil, že vyvázl nějak zpátky ven. To však ještě netušil, co ho ještě čeká. Rozběhli se i ostatní a stejně tak jak Roo a Kailan se po něm vrhli, tak to udělal taky, aby jim nějak pomohl. Avšak jak sebou házel docela se neudržel a spadl tak nešťastně na zem, že slyšel jak mu rupla kost v noze, když se během pádu blbě zkroutila. Objevili se z bolesti i nějaké slzy a menší pláč. Docela to bolelo no i tak se zkoušel postavit. Na třech nohách moc stabilní nebyl, ale to asi bez následků nebude.

Hleděl na ni jak mu něco vysvětluje. Asi jeho klidný den rázem skončil. No co možná v tom najde jistý druh "zábavy", aby to nebral jen jako něco co musí. Posbíral se ze země. „Čím bychom začli?" Měl občas no docela často dlouhé vedení a ne vše mu do hlavičky hned skončilo. Pochopil až po chvilce, že to jak ho povalila, asi měl být jako trénink, zdali je ostražitý. No nedával moc pozor v tu chvíli a pak to tak i dopadlo. Aspoň teď chtěl vypadat nějak zodpovědně.

Díval se do prostoru a moc nedával pozor a to taky nebyl úplně nejlepší nápad. Roo tu nečekal. „Ahoj." Koukal na ni zezdola, jelikož už zase skončil na zemi. Snažil se o menší úsměv, ale asi to nebylo zrovna úplně věrohodné. A když řekla trénink, tak by to snad mohlo být zajímavé.

Vydal se dál na lov a musel chvíli hledat, aby našel i zbylou kořist a také samo sebou ji i ulovil. Postupně ji přinesl s tudíž mohl jít na druhý úkol, ale toho se trochu obával. No snad to nějak zvládne a vyvázne v pohodě. Vydal se na plnění i dalšího úkolu a snažil se duševně uklidnit. Připadalo mu, že jde nějak dlouho. Že by už někoho minul? Zvláštní a možná se tak i stalo, tak se zkusil víc porozhlédnout. A přece jen si všiml tmavé vlčice s lehce namodralým kožichem. Snažil se být nenápadný a na moment překvapení si dal záležet. Skočil ji na záda a nějak to dlouho netrvalo a skončil na zemi. Snažil se ještě víc a nějak to nakonec dopadlo, že byl Al jen trochu špinavý a nakonec i ona odešla. Asi ji už nebavilo se na něho dívat, jaký je to moula. Měl trošku radost, ale mohlo do být i lepší. Nevadí no.. Trochu se otřepal od špíny a vrátil se.

Byl z toho všeho dění kolem trošku zmatený. Ldyž dorazil i on, tak byl nedaleko Roo a Kailana, aby se moc nevzdaloval. Nakonec se dočkal jakéhosi vysvětlení a hned byl "spokojenější" z nějaké míry. Nebyl si však jistý, jestli ty všechny úkoly zvládne a padl do menšího stresu. Věděl, jaký bývá moula, tak aby to ještě nějak nepokazil. Víc ho trápil ten případný pocit trapasu jak nějaké úrazu. I když byl na sklamání zvyklý tohle bylo jiné. Bude se muset tedy hodně snažit, aby to nějak zvládl. Zpracoval si v hlavě hlavně první úkol, aby se víc soustředil. Zamyslel se a asi si jako první vezme k úlovku nějakou rybu. Tohle zkoušel už víc krát a snad to nějak půjde šikovně. Vydal se tedy k nejbližší vodě a poslušně vyčkával dokud se nějaké ryby objeví. Když už jich tam pár bylo, tam tam skončil a do jedné se zakousl. Trošku se obával, aby nevyklouzla, ale nakonec se tak nestalo. Měl ze sebe docela radost a úlovek přinesl zpátky.

Poslední dobou trávil čas spíš někde osamotě pokud to bylo možné. I tak se někdy ale musel socializovat a to většinou nedobrovolně, ale co už.
Šel směrem ke stromu, na který se předtím snažil dostat a sedl si pod něj. Občas minul pár vlků, kteří učili ostatní novým věcem. U něj by to asi bylo pěkně marné a jen by se ztrapnil. Připadal si často slabý a neschopný. Ale snad se to jednoho dne změní.

Měl docela dobrou náladu. I když si s ním moc nikdo nehrál, tak se musel zabavit sám. Myslel si, že tu s ním nikdo není, ale přece jenom se mýlil a uslyšel svého bratra. „Vadím ti tu snad?" Jeho hlas naznačoval, že asi není z jeho přítomnosti nadšený. Popošel k němu blíže a sedl si. Někdy přemýslel nad tím, proč svým sourozencům vadí víc, než jiným vlkům. Cizí se k němu většinou chovali líp jak jeho rodina.

Sedl si pohodlně a hleděl na vlka. Čím byl milejší, tím se Al trochu uklidnil. Snad ho nikdo nesežere. Jakmile se mu představil, tak už Al věděl, že si to asi moc nezapamatuje celé. „Alaric." Aspoň jedine jmeno si pamatuje a to svoje. I když svůj rod ještě pořádně neuměl, ale základ měl.

Běžel a běžel, ale pak se zastavil u dvou cestiček. Kudy teď? Nebyl si jistý, kterým směrem má jí. Otočil se na Lunary, když se ho zeptala, jak daleko má smečku. Ale ani tim si nebyl jist. „Em...koufek." Uvěří mu nebo ne? No jak se tak díval na ty dvě cesty a hlava mu jela do prava a do leva, tak to asi pozna, že nevi.

Ťapkal si to mezi kameny a snažil se něco najit, aby mu to napovědělo, že už tudy šel. Cokoliv neobvyklého, ale zatím nic. Všechno mu připadalo úplně stejné. Začínal být nervózní, že jde špatným směrem. Ale nakonec přece jemon uviděl zvláštně vypadající šutr, kolem kterého šel. Vesele zavrtěl ocáskem a šel rovnou tím směrem. Konečně se mu něco přece jenom povedlo. Měl z toho radost.