Príspevky užívateľa

Byl docela hodně rád, že to bylo na dobré cestě. Aspoň na něco měl nějaké štěstí. ,,Dobře." Poslouchal ho nadále a snad si zapamatuje co nejvíc. ,,S křídly moc kamarád nejsem. Létat jsem se ještě pořádně nenaučil." Nemá ho to kdo naučit a jediné co s nimi umí je mávat, ale jak má přijít na to jak to má být dobře? ,,Jak bych si s nimi mohl pomoct?" Nebyl tak znalý a snad mu něco prozradí. Rád by se něco dozvěděl ještě.

Koukal se co dál udělá a ačkoliv se snažil udržet na nohou nakonec mu to po nějaké době nevyšlo a upadl. Nenechal se jen tak, tak ji zkusil ze sebe dostat a znovu povalit na zem. Musel u toho víc přemýšlet no pomalu se přece jen dařilo. Není to sice nic moc, ale snažil se.

Snažil se odpovědět na všechny otázky, ketré dostal. ,,Spíš když chodím tak dvě hodiny To už si radši na chvíli odpočinu. Skoušel jsem jen menší dostkoky a trochu to zabolelo, tak jsem to radši přestal dělat." Střihl oušky a snažil se registrovat všechno co dělal. ,,Tupá a otravná. Ale odpočinek tomu hezky pomůže. Většinou mě to bolí jen na jednom místě." Ukázal čumákem na to místo přibližně doprostřed nohy. Jen se trochu pousmál a dal ocásek stranou, aby mu v chození pro věci nepřekážel. ,,Ne nechci to riskovat." Radši s tím ještě nějakou tu chvíli vydrži, než aby musel celé toto absolvovat znovu.

Byl tu někdy vůbec? Pokud ano, tak si na to moc nevzpomínal, ale snad někdy ano. Zkoumal to tu dost pečlivě, ať se naučí toto území si lépe zmapovat. I to se bude jednou hodit. Zkoušel čichat kolem, jestli nějakou kořist nezacítí, aby se najedl. Tak nechtěl nic náročného kvůli noze. Ale místo možné potravy zacítil spíš pach nějakého vlka, avšak nemohl říct, že ho znal. Aspoň ho možná pár krát zacítil. Rozhodl se zjistit kdo to je, tak se vydal za pachem.

Koukal se celou dobu co dělá a snažil se z toho něco pochytit, ale bylo to asi marné. ,,Den přesně nevím, ale bylo to po ceremoniálu pro vlčata. Netušil, zdali to řekl dobře, ale přesný den si bohužel nepamatoval. [/b]Bolí hodně, jen když déle chodím jinak mi to ani moc nevadí."[/b] Už by se rád toho popravdě zbavil, ale asi to ještě nebude. ,,Jak dlouho to ještě to budu mít?" Nebylo mu to nějak extra pohodlné, ale co se dalo dělat.

Hned se otočil za hlubokým hlasem, který se tu vanul a nejspíš to bylo na něho, když tu nikoho jiného neviděl. Zahlédl dosti známého vlka a poznal, že zase ho setkání s ním nemine. Ukázal mu tedy nohu jak chtěl no neměl navybranou. ,,Ta samá vlčice jako posledně. Sariane." Jmenovala se tak? Říká to dobře? Na jména neměl zrovna moc dobrou paměť, ale snad si tohle aspoň pamatuje dobře.

Potuloval se dál po smečce, když už mu bylo na nohu mnohem líp, tak toho musel hned využít. Cítil se občas dost sám a netušil někdy kudy kam. Tak aspoň ho nějak zabaví tyhle procházky. Začínal mít už i docela hlad, tak by snad na něco dobrého mohl cestou narazit. Kdo ví, možná se mu poštěstí. Kráčel si to tedy dál mezi stromy a možná na někoho snad i narazí.

Nenechal se jen tak zkopat to ne. Snažil se ji tam držet co nejvíc to šlo, ale přece jen se ji to po chvilce povedlo. Co nejrychleji se zvedl na všechny čtyři a díval se co udělá. Nechtěl ji nijak ublížit a někdy byl takový, že se bál, že ji něco udělá, když byla menší jak on. Ale bude doufat, že i to žádné omylem nebude na to jaký to je nešika.

Posledních pár dnů se jen toulal po smečce a jen někdy někoho potkal. Avšak do řeči mu někdy nebylo, tak jen slušně pozdravil a šel dál. Došel až ke stromu kde zkoušeli nějaký ten trénink s Roo. Jeho noha už ho tak nebolela a klidový režim si snad už odtrpěl. Už by rád něco dělal a začal by asi s jeho křídly. Jak je správně používat a trochu zapracovat na jeho obratnosti nešika jeden malej. Od té doby co odešla maminka začal nad sebou samým víc přemýšlet. Neříkal by, že mu nechybí, protože chybí, ale co s tím by mohl nadělat. Musel si vystačit sám. Ale měl aspoň ségru tady a bráchu, kterého dost dlouho neviděl. Že by šel za maminkou? No těžko říci, ale snad se má hezky.
Lehl si pod strom a chvíli odpočíval, dívajíc se na okolí kolem. Tohle místo ho asi nikdy nepřestane fascinovat, ale taky ho zajímalo co je tam dál za hranicemi smečky. Nikdy moc daleko nebyl a rád by to někdy zjistil. Jak velké to tu musí být? To se však mohl zatím jen domnívat. Snad to jednoho dne zjistí.

Její slova mu začala výřit hlavou. Možná opravdu by mu pravda jen víc ublížila a jen by mrhal svým časem. „Pravda." Zakoukal se před sebe a měl konečně nějaké to odhodlání nebýt takový jaký je. Změnit svůj životní postoj i k sobě. Konečně se trochu usmál. „Dám na tvoji radu. Děkuju." Už jen si trošku počkat, aby se jeho noha napravila a rozhodně s tím něco udělá. „Udělám vše pro to, abych byl! Už nechci být to malé ustrašené škrvně už ne!" Spíš to říkal odhodlaně než aby řval. Zacítil tělem příjemný chlad a vyhupsl na nohy v pozici plné odhodlání. Očima mu bleskla modrá záře a celým kožichem se mu prohnal modrý chladný oheň. Bylo to jen na chvilku jen jakoby ho objal. Bylo to příjemné pocítit i ten nával síly.

Nepohlédl na ni, když poprvé promluvila. Těžký den? To teda rozhodně. Jinak by nevypadal tak sešle. „Jo těžký." vylezl z díry a sedl si vedle Mal. „Ukončit? To zase ne. Jen bych rád od ní dostal vysvětlení, proč to udělala a bez rozloučení." Docela ho to vzalo. „Bude to sice těžké, ale snad se to nějak napraví." Teď mohl jen doufat v lepší. „Zesílit to bych rád aspoň bych už nebyl takový ubožák co se zrakví u lovu." Snad nějak trénovat s někým? Ale nejspíš na to bude myslet, až se mu noha napraví. Zatím to byl však jen plán.

Byl v díře takový schoulený a hlavu měl pořád upřenou na oblohu když v tom zaslechl čísy hlas a otočil hlavou. Byla to Mal, která se k němu pomalu přiblížila. Copak by ještě chtěla? Víc mu říct, že maminku už třeba nikdy neuvidí? To zatím nemohl vědět a tak vyčkával co dál řekne, ale nic. Upřela zrak na oblohu stejně jako on před chvíli. „A-Ahoj." Aspoň pozdravil. Přece jenom byla větší a starší, že by Ala smázla ze světa rychle. Neodvážil se zeptat copak tu dělá. Možná se tu jen procházela a zahlédla ho nebo ho naopak hledala. To se mohl vlček zatím jen domnívat.

Jen co si jeho nohy odpočinuly, tak se rozhodl si najít místo, kde na něho nebude tolik vidět. Avšak přišel na to, že tady to bude docela obtížné. Cupital si to po cestičce a narazil na menší prohlubeň v zemi. No pořad lepší něco jak nic. Nějak si tam pohodlně ulehl a díval se na modrou oblohu. Netušil co by měl dělat dřív. Rád by ji našel, ale taky věděl, že by to tu opouštět neměl a s jeho nohou by se ani daleko nedostal.

Se sklopenýma ušima se docoural modrásek až sem. Teď nechtěl nikoho vidět ani s nikým mluvit. Když už byl ve fázi, že ho bolely nohy, tak si odpočinul. V hlavě měl tolik otázek na které však dlouho odpověď nedostane. Proč se to rozhodla udělat? Cožpak je neměla ráda? Udělal něco on špatně? Je snad příčinou toho, že odešla? Měl u toho deprese a objevilo se i pár slzyček. Věděl, že by plakat neměl, ale ted snad na to měl právo no ne?

Něco takového nečekal. Jak jako opustila? Nevrátí se? Proč? Měl tolik otázek a ani se s ním nebo se sourozenci nerozloučila? To je tu jen tak nechala? Byl z toho dost smutný a málem by se rozplakal, ale ještě to v sobě držel. Jen se díval, když ti dva mluvili, ale ze sebe už nevydal ani hlásku. Sice měl ten hnědý vlk pravdu, že má smečku, ale smeček je několik avšak mamka je jen jedna. Pomalu mu i docházelo, proč se u ceremoniálu neobjevila. Nebo že ji už ani na území nevídal. Radši se pomalým "krokem" vydával jinam. Teď chtěl být sám, kde ho nebude nikdo rušit.