Príspevky užívateľa

Odpočíval si hezky no někdo k němu přišel. Trochu se schoulil, protože netušil o koho jde. Neznal ho a odkud by měl znát, zdali mu nechce ublížit? No po nějaké chvilce to tak nevypadalo. „Um...ne. Já na prochazce." Střihl oušky a prohlížel si vlka, co měl dost světlý kožich a zvláštní věc na krku. To ho asi zajímalo víc jak vlk samotný. Takové ozdobné věcu se mu líbily, jelikož on něco takového neměl.

Rozhlížel se a rozhlížel no tak či onak cestu si nepamatoval. Připadal si jako dost hloupé vlče. Zkoušel zapojit znalosti co už měl, i když jich nebylo zrovna málo. No....když ho voda přinesla sem, tak by měl jít proti proudu nebo ne? I tak se to rozhodl vyzkoušet a vydal se proti směru řeky pomalými krůčky. Rychleji by to ani nešlo, jinak by zase skončil ve vodě a to už nechtěl. Dost se styděl, že neví kudy by měl jít přesně domů. No snad se mu jeho nápad povede.

Hrál si s tím co měla na krku a jak tak ležel na zádech se mu domů ani moc nechtělo. ,,Ach jo..skoda." No co, asi bude muset, i když by s touto milou vlčicí ještě chvilku rád zůstal. Co se dá dělat domů musí i tak. Ale kudy? Jak spadl do vody si moc nevšiml kudy šel. Ajeje to bude mít maminka radost. ,,Dobze." Zvedl se na nohy a čekal zda-li ho nějak nasměřuje zpátky domů.

Hned mu bylo lépe, když byl v teple a usmál se. ,,Mama doma. Smecku tu mam nedajeko." Nechtěl, aby to mamince řekla kde byl. Zlobila by se, kdyby se to dozvěděla. Uvelebil se a lehl si do klubíčka. Snažil se co nejvíce si udržet teplo. Až po chvilce začal zkoumat její kožíšek a nejvíce ho zajímalo to, co měla na krku. Ťapkou se toho dotkl a začalo se to houpat. Usmál se od ucha k uchu a bylo to pro něj zajímavé. Jak ho mohla tahle věc zabavit sám netušil.

Když už ho po pár minutách naříkání někdo vylovil, byl moc rád, že už tam nemusí trčet. S promočeným kožíškem se třásl zimou. I když svítilo sluníčko, až takové teplo na koupání zrovna nebylo. ,,Dě..kuju." Vypadala mile a byl ji vděčný, že mu pomohla. Začal se ji lísat k packám a snažil se nějak amatérsky zahřát. ,,Zi..ma." Snažil se nějak zareagovat na její otázku. ,,A-Ala-ric." Pomalu a správně se snažil říct i své jméno. Byla pravda, že zrovna učení mu moc nešlo.

Ťapkal si to ani ne tak daleko od nory. Sice by asi neměl být tak daleko od mámy, ale co by to nebyl za zvídavé vlče, aby to nezkoumal všude, kde se jen dalo. Ačkoliv z toho bude nejspíš problém u mámy, ale to mu zase až tak nepřekáželo. Dával si však pozor, aby si náhodou něco neudělal. Nechtěl by se nějak zranit to by bylo nepříjemné. Když přišel na bezpečnější místo, tak se posadil a odpočinul si. Boleli ho packy a už jaksi nemohl. Na takové vlče je taková procházka víc než dost.

Neustále se někde toulal, kde to bylo zrovna možné. Většinou dělal to, co neměl a obvykle si tím dost zavařil. Ale tak co...co by to bylo objevování bez nějakého toho maléru u mámy. To nějak přežije jako pokaždé, ale teď se chtěl soustředit na zkoumání pro něj nového místa. Tady ještě nebyl a měl v plánu objevovat každičký kamínek, klacek, strom prostě úplně všecičko! Cupital si to po kamenech a musel dávat pozor, aby nespadl do vody. Nerad by se namočil a od toho incidentu, co se dost nemile vykoupal, tak to mu bohatě stačilo. I když už od té události uplynula nějaká doba. Byl spíš takový trochu z té vody vystrašený. Kdo by taky nebyl, kdyby se málem utopil. Ještě že tam měl na blízko maminku, ale teď ji tady neměl, tak si hold musel dávat mnohem větší pozor. Pořad však taky nechtěl, aby mu vše uniklo, tak se někdy očkem podíval i jinam, než pod své packy. A co se taky nestalo uklouzla mu packa a spadl do vody. Sice nebyla zde až tak hluboká, ale nedokázal se po kluzkém kameni dostat zpátky nahoru. Nažal kníkat, štěkat a naříkat doufajíc, že ho někdo kdo půjde kolem snad uslyší.

Zde se moc nerad vracel, jelikož tu málem umrzl, ale jinde a blízko mu to nevyhovovalo. Vždy sem docupital, když se chtěl na chvíli vytratit a pořádně to prozkoumat. Konečně i sníh se pomalu vytrácel a to byl víc natěšený. Vůbec to neměl rád a radši má krajinu bez toho bílého hnusu. To se dá víc objevovat a není taková zima.
Poskakoval si to radostně mezi stromy. Zkoumal vše co se jen pohnulo a musel hned vědět co to je. Většinou to byli ptáci, které svým hlukem vyplašil. I tak ho to bavilo a tu a tam se snažil vzlétnout, ale to mu pořád nešlo.

Z klidného sezení ho vyrušil nějaký cizinec. Trochu uskočil a pohlédl na toho, kdo za ním přišel. Má mu věřit nebo ne? Ale když o sobě řekl docela dost a to své jméno, tak asi nebezpečný nebude. Ani netušil jak ty to tady měl popsat, aby mu řekl kde je. ,,Em...hranice smečky." Snažil se být stručný a moc nemluvit. Jeho jméno bylo dost dlouhé a pro Alarica moc dlouhé. Ayde....cože to? Pořádně si to nedokázal ani říct v hlavě. ,,jsem Alaric." Trošičku a nejistě k němu přišel blíž a začal ho zkoumat. Taky byl moc zajímavý a co to měl na hlavě? Hodně podivné. ,,Mám sourozence. Roo a Kailana." I když s Kailanem moc času netrávil. Přišla mu to docela škoda.

Netušil, zdali by se to dalo nazvat učením spíše...to jen zkoušel, ale chabí pokus. ,,No tak trošku. Ale moc mi to nejde. Ani nevim jak na to správně." Nevěděl ani jak má začít. ,,Spíš takový pokus." Šel od ni trošku dál, aby ji omylem nepraštil a zkoušel to ještě nějakou chviličku dokud ho to neunavilo. ,,Docela....únavné." Lehl si na zem a odpočíval. Moc toho dneska s létáním nedokázal no snad to půjde příště o něco lépe. Byl z toho trošku smutný, ale ani nečekal, že by se neučil létat za jeden den.

Pomalu se dostal na docela známé místo, kde kdysi potkal Iceeho. Zvláštní to vlk, ale moc se mu líbil jeho roh což mu dávalo plusové body na stupni oblíbených. Alaric měl rád typ vlků co byli něčím neobvyklí a zvláštní. On sám má křídla, se kterými si ještě moc dobře nerozumí. I když to už mnohokrát zkoušel ještě nepřišel na způsob létání jak by si přál. Snad na to jednou přijde no teď měl trošku víc práce probořit se touto krajinkou. Začal vesele hopsat kolem a i když se mu povedlo po chvilce uklouznout nijak ho to nerozhodilo. Zase se zvedl a šel prostě dál jakoby nic s natlouknutým čumáčkem. No co s chybami se učí a příště takovou kravinku neudělá. Možná. Posadil se na své oblíbené místo, kde měl hezký výhled. Taky si dával pozor, aby někam nezklouzl a nezabil se. To by ho za to máti pěkně seřezala.

Zas a znova si dělal výlety kolem. Teď se už víc poučil a nešel nikam daleko, i když to měl prvně v plánu. Radši si to rychle rozmyslel a šla s ním i maminka. Konečně s ní stráví nějaký ten čas navíc. Neměl sníh moc rád byl studený a nechodilo se mu v něm nejlépe. Někdy ho to pěkně štvalo, že to musí být. Vždy se trochu rozběhl dopředu a počkal, dokud mamku zase uvidí a dělal to do té doby, než už ho boleli nohy a dal si odpočinek normální chůzí. Šel vedle mámy a koukal radši po okolí. Tady ještě nebyl, tak měl víc koukání než jinde.

Tentokrát ho zdá se nesledovala, jak si myslel. Asi by už neměl být tak pošetilý a hned si myslet tohle. ,,A-Ale nic." Nechtěl to moc rozebírat, i když ji to asi napadlo. No nic tohle radši hodí za hlavu. ,,Taky jsi na pjochajdě?" Některá písmenka mu ještě dělali problémy s výslovností a jen málo kdy se trefí. možná tohle byla jen shoda náhod, že se tu potkali. Na druhou stranu nebyl aspoň sám. Usmál se na ni mile a zavrtěl ocasem.

Zkoušel to nějakou chvíli, dokud ho někdo neoslovil. Podíval se na svou sestru a přišel k ní blíže. „Ahoj." Sedl si naproti a jen na ni čučel. „Copak?" Nějak se chtěl zeltat, zdali něco potřebuje. Nebo ho prostě jen zase sleduje. Nepotřebuje pořád hlídat jako škvrně. Už se z minula poučil, že nemá nikam daleko chodit aniž bx něco řekl. Teď to aspoň mamce najlásil, že se jde projit.

Byl teď dost nesvůj, potom co dostal před pár týdny menší seřváno od maminky, že šel sám bůh ví kam a málem umrzl. Zasloužil si to a pár dní byl jen v noře, aby se z toho nějak dostal. Zamýšlel se nad sebou a nad vším, co udělal zle a dobře. Nejspíš, by měl na sobě víc zapracovat. Začal být uzavřený s nikým už moc nemluvil, jen když musel. Přestával být ten otravný a začal být už spíš tichý. Začal v tom svém tichu přemýšlet i nad tátou. Je tu někde? Žije? Měl spoustu otázek na které nedokázal najít odpověď a mamky se ještě nestihl zeptat. Jednou se však zeptá a snad mu odpověď dá. Teď však neměl úplně náladu se vracet zpátky domů. Sedl si a díval se na ten vysoký strom. Jaký je asi výhled úplně z vrchu? Dost ho to zajímalo a chtěl zkusit vzlétnout no byl v tom ještě marný, tak mu to moc nešlo a hned skončil na zemi.