Príspevky užívateľa

Zaujatým pohledem se na hnědého vlka díval jak furt zírá na jeho nohu. Co na tom bylo tak zajímavého? Však je to jen noha mezi dvěma klacky. Ale jak začal rozvíjet popis práce asi na tom vážně něco bude. Hned se podíval na Mal, když se ho optala kdo mu to udělal. „No...Nohu jsem si omylem zlomil já při lovu u ceremoniálu. Jen jsem blbě spadl a spadl jsem na nohu. A to zranění mi ošetřila moc hodná vlčice. I když byl můj záměr najít mamku, ale tu jsem nenašel nikde. Než jsem se nadál byl jsem kousek za hranicemi a tam jsem ji potkal. Byla moc milá." Byl s ní spokojený a ještě jednou by ji moc rád potkal. Když už zmínil maminku, tak by moc rád věděl kde je. Snad se to jednou dozví.

Aspoň někdo pozdravil naoplátku taky. Někdy vážně nechápal zdejší vlky proč musí být někdy tak protivní? Nu což asi je nemá moc nikdo v lásce. „J-jo proč ne." Nemusel ani na to odpovědět, jelikož byl onen cizinec rychlejší a už si jeho dlahu prohlížel. Sice s tím problém neměl, ale proč ho zajímalo zrovna tohle? Že by byl taky onen léčitel jako Sari? Kdo ví na to se však nezeptal. Smečkový léčitel? Žádného nemají. Tohle však nahlas neřekl a nechá nějaké vysvětlení na někom, kdo je starší. Posadil se, aby si jeho nožky trochu odpočinuly.

Zkoumal ty dva z dálky no moc dlouho mu to nevydrželo být nenápadný. Ten druhy po něm koukl a rozhodl se přicupitat blíže. Zdálo se, že si ti dva docela rozumí. I on by rád měl někoho s kým by si tak rozuměl. Pomaličku k nim dohopsal a podíval se na toho nového. Taky měl na sobě něco červeného no přesněji červené části na kožichu. „Ahoj." Jo nakonec to Mal byla a on aspoň pozdravil slušně.

Loudavým hopsáním s dlahou na noze se nějak docoural zpátky na území. Tohle poskakování bylo únavnější než chození. Ach jo nebýt takový moula, tak se to nestane. Ale co už každý se poučí z vlastních chyb. A občas by neměl skočit na všechno, když se chce někomu zavděčit. Takto ho asi sestra bude mít za většího neschopa, než doteď. Jak šel spíše pohopsával zahlédl v dálce dva vlky. Že by někdo kdo by tu neměl být? Rozhodl se to prozkoumat a jak šel blíž jeden vlk mu byl povědomí. Mal? Že by? Na jména neměl zrovna chytrou hlavičku. Ale snad má pravdu. Posadil se tak, aby na ně viděl a zároveň nešel moc blízko. Nejspíš ten vlk tu byl s Mal, ale proč ho tu bere? Snad se to dozví, ale zatím tam bude sedět a pozorovat.

Jeho mamka ho něco takového neučila. Ani nevěděl, zdali to umí a otce nikdy neznal. Taky by ho zajímalo kdo to je a kde je. Jak asi vypadá? No tohle asi budou myšlenky na někdy jindy. „Tak jo a řeknu mu." Z Raye měl docela respekt a rozzlobit ho to by vážně nechtěl. Zkusil se zvednout a bylo to dost zvláštní mít tak zvláštně nohu a nehýbat s ní. To bude mít zvláštní cestu domů. Udělal pár krůčků a připadal ji jako šašek. No co nějakou tu chvíli s tím bude muset nějak vydržet.

Chvíli trvalo, než se jeho kňučení nějak trochu uklidnilo, aby mohl mluvit. Aspoň ze sebe vydat hlásku. Podíval se na Sarine a pak na svoji nohu. „Jsem z Ignisu." Lehl si na břicho, aby se mu líp leželo. „Kdepak jsi se to naučila? Je to fakt super a praktické." On by byl asi pěkný moula na to, aby se něco takového naučil. Nebo ne? Možná něco málo. „Nevím, jestli tam je někdo, kdo by mi to později vyměnil. Pokud vím, tak léčitelé nemáme." Pokud si to tedy dobře pamatoval. „A děkuji za pomoc."

Nějak se toho začínal obávat. Avšak poslouchal co říkala a taky udělal co chtěla. Pomalu si tam nějak nohu dal a už jen musel čekat co udělá. Nadechl se zhluboka jak po něm požadovala. Jakmile zatáhla zařval a rád by se z toho dostal, aby to nemusel dál trpět. Ke konci už jen začal kňučet a ani její utěšování mu moc nepomohlo. Netušil, že to bude až tak bolet.

Začal žvýkat kůru, kterou mu přinesla. Nebylo to zrovna nic dobrého, ale co se dalo dělat. Bude to muset nějak vydržet. Ani si nebyl jistý, zdali připraveny je. „Asi...asi jo." Čím dřív to bude mít za sebou tím lépe. Trochu se toho obával jak moc to bude bolet.

Zůstal v klidu, když začala mluvit klidně. Vážně mu nechce ublížit, tak se sklidnil. „Jsem blbě upadl na lovu se sourozenci." Byl často dosti nemehlo, ale tak to nečekal. „Hodně to bolí." Nikdy předtím se mu něco tak vážného nestalo, že by měl něco zlomeného. Zažívá to poprvé a není to zrovna příjemný pocit. „Em...tak jo.." Moc ho nepotěšilo, že to bude nepříjemné, ale co se dalo dělat. Bude to muset vydržet, když chce mít nožku zase zdravou.

Polehával si v trávě a netušil co má dělat. Za kým by měl jít? Teď by fakt byl moc rád za maminku nebo někoho ze sourozenců, aby mu aspoň pomohli vrátit se zpátky. Teď ho spíš zajímala ona pochroumaná nožka, než okolí. A opět nezahlédl vlka, který se k němu blížil. Když promluvila, tak se docela polekal a vyšvihl se na nohy. Nedával pozor a došlápl na tu zlomenou a opět skončil na zemi překulený na zádech s kňučením. Teď vypadal možná roztomilé, jak máchá třemi nožkami ve vzduchu doufajíc, že se překulí na bok. Jeho křídla byla občas dost přítěží než k užitku. Ale povedlo se mu se překulit na bok a sledoval vlčici. „A..ahoj. Jsem Alaric." Mluvil trochu tiše byl ze začátku k cizincům stydlivý.

Potom co konečně dokončili se sourozenci úkoly, aby mohly zůstat ve smečce Al nechtěl, aby někdo viděl jak vážné jeho zranění je. Nejprve se snažil najít maminku, ale ta nikde nebyla. Ani před ceremoniálem ji neviděl. Bylo to dosti zvláštní, ale když ji nenašel ani teď se svým naříkáním, tak to opravdu netušil kam se poděla. Teď moc rychlí nebyl a byl docela snadný terč pro jiné, avšak to teď jinak nešlo, aby našel vůbec někoho kdo mu s jeho nohou na kterou nedokázal ani šlápnout pomohl. Šel tak podivně asi víc jak deset minut, ale už byl unavený, tak si lehl, aby si odpočinul. Svoji přední pravou nožku si dal tak, aby tolik nebolela.

Jo takže jeho částečná myšlenka byla zprávná. Proti někomu jinému by se snad vrhl hned, kdyby něco takového řekl, ale po sestře? I když zrovna neměli nejlepší vztah, i tak je to pořád jeho sestra. Nerad by ji ublížil. „Tak jo." lehce se přikrčil a pomalu se dal do chůze. Zkusil na ni zkošit, aby ji povalil na zem.

Díval se na ostatní a už jen čekal na poslední úkol. Popravdě už by to měl rád za sebou. Vyrazili tedy a chviličku to trvalo, ale přece jenom se jim povedlo něco najít. Roo zmínila, že by tam měl někdo jít a tak se sám nabídl. Chtěl být v očích své sestry trošku víc, než jen ustrašenou troskou, kterou často býval. Vlezl tam a toho jezevce vyhnal a docela se divil, že vyvázl nějak zpátky ven. To však ještě netušil, co ho ještě čeká. Rozběhli se i ostatní a stejně tak jak Roo a Kailan se po něm vrhli, tak to udělal taky, aby jim nějak pomohl. Avšak jak sebou házel docela se neudržel a spadl tak nešťastně na zem, že slyšel jak mu rupla kost v noze, když se během pádu blbě zkroutila. Objevili se z bolesti i nějaké slzy a menší pláč. Docela to bolelo no i tak se zkoušel postavit. Na třech nohách moc stabilní nebyl, ale to asi bez následků nebude.

Hleděl na ni jak mu něco vysvětluje. Asi jeho klidný den rázem skončil. No co možná v tom najde jistý druh "zábavy", aby to nebral jen jako něco co musí. Posbíral se ze země. „Čím bychom začli?" Měl občas no docela často dlouhé vedení a ne vše mu do hlavičky hned skončilo. Pochopil až po chvilce, že to jak ho povalila, asi měl být jako trénink, zdali je ostražitý. No nedával moc pozor v tu chvíli a pak to tak i dopadlo. Aspoň teď chtěl vypadat nějak zodpovědně.

Díval se do prostoru a moc nedával pozor a to taky nebyl úplně nejlepší nápad. Roo tu nečekal. „Ahoj." Koukal na ni zezdola, jelikož už zase skončil na zemi. Snažil se o menší úsměv, ale asi to nebylo zrovna úplně věrohodné. A když řekla trénink, tak by to snad mohlo být zajímavé.