Príspevky užívateľa

Těžko říci jak dlouho v této části nebyl. Začínal pomalu litovat, že na něho přišlo zase období kdy chtěl být převážně sám. No....sám jak sám....měl vždy blízko sebe Leviatana, jež bylo káně, které kdysi zachránil. Postupem času se z nich stali docela kamarádi a jeden na druhého si zvykli. Oba dva většinu času trávili v oblacích nebo někde zalezlí. Nikdy by si neřekl, že by někdo takový dokázal mu nahradit společnost jiných. Sice mu nikdy nerozuměl co říká a většinou to bylo spíš mluvení sám se sebou.
Momentálně se zase hnali po nebi a z výšky se rozhlížely copak kde se děje. Levi byl u lovu i docela nápomocný. Někdy dokázal zahlédnout něco co on ne. I teď ho skřekem upozornil na nějaký pohyb pod ním. Dle tvaru to byl vlk, tak mu zvědavost nedala a sletěl se podívat. Přistál opodál před ním a chvíli na to mu Leviatan přistál na zádech.

Tyto zmíní dny trávil Alaric povětšinou sám. Neměl náladu se nějak socializovat a jediné co dělal ku prospěchu bylo loveni. Taky asi to bylo to jediné co ho nějak bavilo, zabavilo i odreagovalo od svých pochmurných myšlenek. Vyšel na jeden z kopců, kde de spokojeně usadil a díval se na krajinu, která byla hezky pokrytá sněhem kam až oko dohledlo. Z dětství neměl na zimní období moc dobré vzpomínky, když malém umrzl. Avšak měl i pár veselejších, i když jich nebylo zrovna moc. To ticho ho lehce uklidňovalo a mohl začít přemýšlet víc o sobě. Promítal si v hlavě události posledního roku i ty, co se staly. Nepřinesly mu zrovna pozitivní zážitky a už začínal být z neustálého neúspěchu unavený a neměl vůbec žádnou motivaci. Hodně krát si říkal, co tu asi dělá? Co je jeho poslání v tomto životě? Čekat na smrt nebo ho snad v tomto světě ještě něco čeká? Ah kdo by jen mohl odpovědět na jeho otázky. Rád by znal aspoň něco z toho všeho. Už ani neměl pocit, že by ho něco mělo dělat ještě šťastným. Že by smečka? No....i když o ni nepochyboval a je hezké být součástí něčeho, tak to přece není úplně ono. To po čem jeho zlomená duše touží je něco jiného......to.však tento vlk ještě poznat nestihl. Doufal, že má ještě nějakou naději se psychicky zotavit, ale v hlouby sebe věděl, že to už to asi bohužel nebude tak snadné, ba dokonce to nepůjde.

Jeho nenápadní courání asi nebylo tak nenápadné jak si myslel. Cyrano si zdá se něco přece jen všiml a vysvětlovat to on moc nerad. „Ahoj. Ale jo....jen jsem se z toho s Roo ještě nesebral a teď mi má odejit i další část mé rodiny. I když vzdálená, ale i tak...." Snad pochopil co tím chtěl říci. „Z toho se nějak seberu." Nechtěl ukazovat svoji psychickou slabost. Nepatřilo by se to dát najevo, když má být silný vlk. Jak daleko se přes všechno dostal a teď to s ním šlo zase do háje. Nevěděl, jak dlouho to se sebou ještě takto vydrží, ale bude se muset snažit to co nejvíc potlačit.

Tohle svolávání shromáždění přestal mít Alaric rád od doby, co mu většinou přinesou jen špatné zprávy. Seděl vzadu za ostatníma no dostatečně aby slyšel vše potřebné.
Dozvěděl se však informaci co z jedné strany úplně nerad slyšel, že Ray odchází. Začal ho mít i dost v oblibě, ale ne že by Feiera taky neměl rád. Měl ho taktéž v oblibě, ale když si to vzal všemi směry, tak mu odejde další část rodiny. Přece jenom i Alaric měl v sobě část krve Heltyr de Zereas. Nevěděl, jestli jsou v Norestu i další vlci s tímto rodem, jakožto jeho vzdálená rodina nebo rodina ze strany otce, kterého nikdy nepoznal, ale docela se obával, že už ne. Bude si muset na novou alfu zvyknout a možná i na nová pravidla pokud se budou měnit. Doufal, že to nebude nic převratného a sám byl z toho trošku vykolejený. Nebyl moc zrovna výřečným vlkem, a proto se radši držel na místě a pogratuluje Feierovi později. Zaslechl slova Cyrana a měl pravdu. Z pohledu Alarica bude Feier dobrý vůdce. Taky v to spíš doufal a věřil, že se nikdo nemyslí. Nemohl zase moc dělat hned z rány závěry, a tak si rád počká na další jeho kroky. Podíval se ještě po ostatních, než se definitivně více připojil.

Přemýšlel až příliš moc nad celou touhle situací. Všechno se stávalo až moc rychle a to ho trochu i rozhodilo. Rád by snad ještě něco udělal, ale stmívalo se a to už asi nebyl úplně nejlepší nápad. Bude to hold muset nechat na zítra. Avšak mu sem přišla společnost docela milá aby podotkl. „Ahoj." Posadil se. Chvíli mlčel a tu otázku popravdě čekal. Jen si povzdechl a podíval se na ni. „Fyzickou energii bych snad mohl rozdávat na potkání. Ale psychicky jsem docela zničený, i když si to nerad přiznávám." Nechtěl to úplně říkat, ale proč by měl lhát? Stejně to asi bylo na jeho výrazu poznat. Možná víc, než by chtěl. „Vím, že mám pořád smečku, ale to není tak úplně totéž." Tím chtěl říct, že nezůstal úplně na světě sám, ale rodina se prostě nikým nedá zcela nahradit.

Vrátil se po menší hlídce a taky zkoušel vzdušným prostorem pátrat po Roo. Avšak ona nikde a její pach slábnul na některých místech. Kéž by jen mohl.vrátit čas a třeba zjistit jestli to plánovala dříve či to bylo narychlo. Napadalo ho mnoho věci co by bylo, ale pravdu se už nejspíš nedozví. Z rodiny zde už zůstal sám a jediné co mu zbylo byla aspoň smečka. Své povinnosti bude nadále plnit i přes svoje psychické problémy. Prolézal mezi stromy a u jednoho si na chvíli lehl. Byl trochu unavený a psychicky dost zničený.

Zajímalo ho co vlastně se zase tentokrát semlelo. Že by nějaký přízračný měl nějaký problém s nima? Asi by se ani nedivil, ale to co slyšel by opravdu ani v nejhorší noční můry nečekal. Měl před sebou milion scénářů jeden horší jak ten druhý. Kde jen mohla být? Odešla sama? Donutil ji někdo? Mnoho otázek, ale žádná odpověď. Vnitřně se zhroutil a nevěděl co dřív. Tak rád by ji našel hned teď, ale neměl sílu něco dělat v tuto chvíli. Na chvíli si lehl na zem trošku dál od ostatních a chtěl být sám. Jen potřeboval chvíli na to všechno zpracovat, aby mohl se sebou něco dělat. Měl pořád smečku a svého mazla, které bral jako rodinu, ale řekneme si popravdě, že to není úplně ono. Výplní to jen určitou část díry uvnitř něho, ale nikdy nic to nezaplni celé. Prvně máma s bratrem a teď sestra. Kdo snad bude další on? Nebo mu jen bylo souzeno tu zůstat sám?

Oba dva se najedli dosytosti a chvíli si odpočinuli. I když na něm viděl, že by si už rád zalital, ale musel ještě aspoň dva dny počkat, než mu sundá ty obvazy. I tak mu to chvíli bude trvat, než se zase rozlítá. Olízl si čumák a trochu sledoval okolí. Pod stromem kohosi zahlédl ležet. Chvíli musel zírat, než si vzpomněl. Stadley. Neviděl ho už pořádně nějakou dobu a nemohl říci, že mají nejlepší vztah co se v rámci možností týče. Odvrátil zrak a možná se cestou staví na pokec. I když zrovna na to nevypadal, že by si byl povídal.

Byl zrovna na lovu svačiny jak pro sebe, tak i pro Káně co se o něho staral a také mu dělal společnost na cesty. Někdy ho měl na zádech a jindy cupital vedle něj, když měl pochroumané křídlo. Nejprve chtěl najít něco sobě na rychlé zakousnutí, aby utišil svůj hlad. Zavětřil a chtěl aspoň králíka no nic velkého. Chvíli mu trvalo, než se mu povedlo najít ten správný pach. Pomalu se proplížil vším možným co mu přišlo do cesty, než uviděl svou lahodnou svačinu. Okamžitě po ní vystartoval a během pár vteřin už držel krk králíka ve svých zubech. Rychle a silně zakousl, aby mu zkrátil trápení a on se mohl v klidu nažrat. Hned se však rozhodl chytit nějaké žrádlo i pro svého společníka. Svou oběť donesl k němu a netrvalo mu tak dlouho najít nějakou tu myš a hraboše. Taky mu to přinesl a každý se hned pustil do toho svého. Jak tak koukal, tak ten opeřenec neměl dost a malé kousky masa trhal i z jeho svačiny.

Dopomáhal Feierovi a potom si poslechl informace. „Jo postarám se o něho." Nejspíš vše co bylo nutné už od něj znal, tak ho pak vezme někam na lepší místo, aby tu jen tak nebyl. „Budu se snažit co nejlíp." Nevypadalo to tak složitě, ale jak říkal Feier nedokáže mu vysvětlit, aby byl na jednom místě a odpočíval. Nějak si bude muset poradit, aby se nesnažil létat nebo někam nezdrhl. Každopádně to bude ještě docela zajímavá situace. „Diky za pomoc." Lehl si nedaleko od ptáčka a nechal ho si trochu zvyknout a hlavně sklidnit, pokud ho měl dostat jinam.

Na chvíli mu to přišlo i zábavné jak koukal. No Feier měl i jiný nápad s tím křidlem. Přikývl a opět se k němu začal přibližovat až se mu nakonec tlapkou povedlo ho lehce a zároveň pevně držet u země. Sice se cukal, ale to bylo předvídatelné, že se mu to nebude líbit. Avšak pokud chtěl zase tento prcek létat, tak musel něco vydržet. Hlídal ho jak mu Feier řekl a čekal co bude dál. Typoval, že mu to křídlo nějak zpevni jako kdysi jemu. Ne moc hezká vzpomínka to byla.

Nechal se pár vteřin poučit a vždy se něco hodí. Pote se podíval na křoví a Feiera. Aspoň přišel s efektivním nápadem. „Tak jo." Alaric to vzal z druhé strany. Okoukl si to tam a taky jednu větev zlomil. Postupně se takto dostávaly dál až se mladému Káněti povedlo dostat ven. Hned si myš sežral a podíval se přímo na ně. Chtěl odletět, ale to se mu bohužel nepovedlo. Měl trošku naražene křídlo po tom pádu. Začal vřískat strachy na celé kolo. Al přišel trochu blíž a roztáhl křídla, aby ukázal, že nejsou zas tak odlišní. Káně se pak už jen na něho divalo divnym kukučem.

Olízl si čumák a chvíli tak ještě civěl. „Zaseklo se tam Káně i s kořistí v drápech. Malém mě klovl nebo klovla." Nestihl moc zaregistrovat, když měl malém zobák v čumáku. „Nejspíš se tam zamotalo během lovu." Nebojácný ptáček to musel uznat. Nevzdá se ani kdyby chtěl. „Pomůžeš mi ho odtamtud dostat?" Sám by na to asi tak úplně nestačil. Možná i jo, jen by skončil poklovanej jak cednik.

Nechal ho se oklepat a pohodlněji se usadil na zemi. Ty jeho bylinky mu nikdy moc neříkaly hold na tohle Al nebyl stavěny. „Jest tak už nejsem jediný. A je to docela k užitku tu nebýt sám okřídlený." V podstatě mu to bylo i jedno, jestli tu jsou další s křídly či ne. I když je už viděl no ještě se neměli tu čest pobavit jeden s druhým. „Pochytat něco jo, ale už jen nějaké extra rady. Létat jsem se do té doby naučil docela slušně. A co se křídel týče jsou lepší, než byly předtím. Ovládám je už mnohem lip." Taky mu to dalo zabrat, aby na to přišel s pár rady sám. Tyhle věci jsou ze začátku složité, ale pak už to šlo lépe, když si na sobě máknul ne jednou. „Ještě něco málo bych na tom dopiloval, ale to až trochu později. Pokud bych potřeboval poradit někde si je najdu." Koneckonců na sebe by někde jen narazili, když by šmejdil po smečce. Avšak ten zvuk toho křoví tu byl zase a ne moc daleko od nich. To jeho pozornost zase upoutalo a šel se podívat. Strčil hlavu do křoví a nestačil se divit. Do roští se zamotalo káně i s kořisti v drápech, kterou odmítal pustit. Už by ho malém klovnul do čumáku, kdyby rychle neodtáhl hlavu zpátky nahoru.

Ono šustěni bylo blíž k němu, tak aspoň věděl, že jde dobrým směrem. Bylo to každopádně divný a když se najednou Feierova hlava objevila z křoví, tak ho to na jednu stranu pobavilo a na druhou překvapilo. „Čekal bych v tom křoví cokoliv, ale tebe fakt ne." Couvl si trochu, aby mu dal prostor na to, aby vylezl. Takový zvláštní návštěvy najednou tohle.