Príspevky užívateľa

Pořád se klepal zimou jako osika. Nedokázal se pořádně ani zvednout, jak mu byla zima. Tohle nebyl zrovna nejlepší nápad. ,,Zi...ma. pjo..moc pjo...sim." Snad se dostatečně vykoktal. Očkem se podíval na neznámého vlka. Teď moc ani nepřemýšlel, jestli mu chce ublížit, nebo ne. Trochu škemral o pomoc a snad se mu naskytne.

Vlci: Noro, Aikan, Dudek
Vlčice: Freya, Charine, Arthemis

Zašel si o něco dál od nory než původně plánoval a než měl. No přišlo mu to celkem fajn, aby si od ně ostatní odpočinuli od neustálého hluku, který tropil. Připadal si takový bezcenný, když tam už i jeho bratr věděl víc jak on. Moc rozumu nepobral a asi ani mít nebude. Tedy si to pouze myslel, že už to jiné nebude. Jak by mohl být více nápomocný? Ulovil by nějaké jídlo, kdyby to uměl a v této pokrývce sněhu to nejspíš půjde těžko. Už i tak se v tom blbě chodilo. Posadil se na vrcholku a dolů pro jistotu už nešel, aby si neublížil, i když ho to lákalo poznat svět. Nebavilo ho být v noře kde se jen díval na jedno místo hodiny v kuse. A když už si chtěl hrát, tak neměl moc s kým, když jeho sestra si s ním spíše hraje většinou z donucení. Ah jak ji to záviděl, že toho kolik umí a on si jen tak tak zapamatuje cestu domů. Připadal si takový moc zbytečný. Černá ovce rodiny no v jeho případě modrá. Pohlédl za sebe, jestli ho někdo nesledoval, no byl tu sám. Nikde na okolí ani jen živáčka. A tak to nejspíš mělo být. Myslel si, že samota ho naučí novým věcem a trochu ho naučí být soběstačný. Byl dost odhodlaný jim dokázat, že toho umí víc, než jen dělat rámus a potíže. Vyškubl si pírko a zabodl ho do sněhu. Cítil se být silný že něco konečně dokáže a nebude jen za hlupáka jako doteď. Odhodlal se sejít kopec dolů a být jen sám za sebe. Kdo by potřeboval rodinu. Tss. I když maminka mu bude chybět no on se vrátí a ukáže jim, že není slabý.
No ušel sotva dva kilometry a začali ho bolet nožky a dostával hlad. Ani nemluvil o té zimě, kterou pociťoval. Zvedající se vítr byl minutou chladnější a přes ten hustý sníh který padal pomalu nic neviděl. Ach jak toho zase litoval, že udělal další volovinu. Rád by šel zpátky, ale kudy a jak? Když nebylo nic vidět ani na čumák se nedokázal podívat natož na cestu domů. Jeho stopy, které se rozhodl sledovat doufajíc, že ho zavedou domů po pár krůčcích byly pryč. Zakryl je sníh a už nebyly vidět. Co teď? Nikomu nic neřekl, že jde tak daleko. Aspoň si lehl pod strom a schoulil se do klubíčka. Snažil se vít, štěkat, naříkat prostě cokoliv jen aby ho někdo uslyšel a našel. Snažil se o to dost dlouho než s tím přestal. Bolel ho z toho už krk a stáhl ouška k hlavě. Asi by neměl no pomalu usínal. Byl z té zimy už dost vyčerpaný a promrzlý.

Rozkoukával se do všech stran než se podíval kdo za ním běží. Neříkala snad předtím, že chce být sama? No když mu oznámila, že by taky šla domů a ukázala packou na jinou stranu, tak pochopil už, že už zase jde blbě. Beze slova a tichý jako myška si to kráčel vedle Roo. Po příchodu domů si lehl na své oblíbené spací místo. Uvelebil se tam a pomalu usínal.

Díval se na Iceeho na jeho zajímavou věc na hlavě. No jak mu dopadl sníh na čumák, tak ho to zaujalo trochu více a začal hopsat a chytat vločky. Byl moc hravé vlče až to někdy přeháněl. Hned toho nechal, když mu něco dalšího řekl. Přicupital blíže a nevěděl jaké pak nebezpečí to mohlo být. Rozkoukával se zdali to tu někde není. To údajné nebezpečí. ,,Domu.." Věděl kudy? Asi by se nějak dostal za maminkou.

Vypadal dost podivně a netušil jak se bude chovat, ale zatím byl milý. ,,Em...ja prochavka." Chtěl říct. že šel na procházku, ale asi to nebude znít moc zrozumitelné. ,,Al." Celé své jméno nedokázal říct tak, aby bylo poznat každé písmenko správně. Ještě by to spackal.

Objímal ji dokud se mu nevysmekla. Opravdu se snažil být milý, aby si získal to, aby ho měla ráda. No on to viděl už jinak. Hrála si s ním jen občas no většinou ho vždy posílala pryč. Jen ji objal...cožpak se na tom dá něco pokazit? Nejspíš ano. Zvedl se a pomaličku šel pryč. „Omjouvám." Odťapkával si to někam ani netušil kam jde. No nějak se jen domů dostane. Nechal ji samotnou jak chtěla a teď měl v sobě dost smíšené pocity. Měl ho někdo vůbec rád? On se viděl jako hloupé malé trdílko co všem leze akurát na nervy. Rád by jim tu už nepřekážel.

Zastavil se, když ho dohnala a podíval se na ní. On už nedokázal rozeznat u ní co myslí dobře a co ne. Ukápla mu slzyčka a omotal si packy kolem jejího krku. Byl to pokus o objetí no aspoň se snažil o něco takového a nedopatřením oba překulil na zem. No i tak ji rád obímal.

Pokývl hlavou na souhlas. Co víc jen mohl dělat, stejně ji nijak nepřemluví. Stáhl ouška k hlavě a byl smutný. Vždy mu mamka říkala, že by jako nejstarší měl dávat pozor na mladší sourozence. No o tom, že by měl na tohle poslouchat nevěděl. Zvedl se a odťapkával si to jinam. Když chtěla být sama, tak ji nechá. A pokud dostane od maminky seřváno, tak si to stejně zaslouží. Takové vlče jako je on by snad nikde nechtěli. Aspoň si to myslel.

Pohrabkával si packou ve sněhu no aspoň v tom kousku co tu byl. Než uslyšel nějaké kroky nedaleko od něj. Koukal se všude a neznámého uviděl. Vyhupsl na nožky a sledoval ho. Byl připraven zdrhnout, kdyby to bylo nutné. ,,Kjo ty?" Pokoušel se o nějakou otázku, aby zjistil kdo ten cizinec je. A co to měl na hlavě? Hodně zvláštní věc a začal se na to dívat víc. Zaujalo ho a to dostával onen neznámý plusové body.

Koukal na ni a jako obvykle nebo spíš pořád měla podobnou otázku. Je její starší bráška, tak by ji snad měl chránit ne? ,,Ja chtev s ty." Chtěl naznačit, že chtěl by být s ní. ,,Být ja stajsí a já hjídat ty." Nechtěl, aby si něco udělala, i když o jeho společnost nestála. Nejspíš znal, že jí to zajímat nebude, ale snažil se říci svůj názor.

Udělal si tajný výlet někam pryč od všech. Každý vždy jen poučoval a jeho to už přestávalo bavit. Hlavně jeho sestra, která byla chytrá až moc. On se furt cítil takový hloupý, že nic neumí. Jen snad dělat maléry všude kam se pohne. Takový trochu problémový to vlček co nedokáže chvíli posedět. Ťapkal si to už dlouho a zastavil se zde. Sedl si vyčerpaný z tak dlouhé cesty a bolely ho už nohy. Kdo by to byl řekl, že chůze bude až tak namáhavá.

Jako vždy si musel najít oběť za kým by šel. Když už to nebyla maminka nebo brácha, tak jeho sestra. Obvykle byla mnohem chytřejší jak on nebo brácha. Opět si ho všimla jako pokaždé. Netušil proč je zas naštvaná však ji nic neudělal. ,,Ajeeee..." To měl být nějaký chabí protest vůči jejím slovům. Proč by nemohl? Nechtělo se mu zrovna furt ležet u mamky. To nebyla zrovna zábava.

Sledoval pečlivě maminku, aby se toho co nevíce naučil. Začal hopsat radostí, když mamka rybu chytla a Al ji hned začal zkoumat. Ťapkou se ji dotkl, ale nebyla moc příjemná, taková...slizká fuj. Přičichl si, no hned dal hlavu pryč a na nos si dal packy. Vůbec mu nevoněla. Jak tohle může někdo jíst? Jak zvláštní to věc. Neměl vůbec chuť do jídla a to si myslel, že ryba bude fajn. Radši šel vyhlížet další rybky o kousek dál. Nějaké tam našel a byli o dost menší než tamty. Snažil se na ně dosáhnout no nešlo mu to a víc se předkláněl a strkal tam packu. Snažil se napodobit mamku, no uklouzlo mu to a spadl do vody. Nebyla zde nějak moc hluboká no pro vlče to nebylo moc příjemné.

Tiše se díval na mámu, jak bude lovit. Lehl si na o kousek dál od břehu, aby moc nepřekážel a aby žádnou rybu nevyplašil. Rád by si to také zkusil, ale na to byl ještě moc malý. Tss...i tak si to možná zkusí jen co se nebude někdo dívat. Chtěl by dokázat, že umí něco užitečného i on a ne jenom dělat problémy a paseku. No nejprve musel o koukat jak se taková ryba loví.