Príspevky užívateľa

Vydal se dál na lov a musel chvíli hledat, aby našel i zbylou kořist a také samo sebou ji i ulovil. Postupně ji přinesl s tudíž mohl jít na druhý úkol, ale toho se trochu obával. No snad to nějak zvládne a vyvázne v pohodě. Vydal se na plnění i dalšího úkolu a snažil se duševně uklidnit. Připadalo mu, že jde nějak dlouho. Že by už někoho minul? Zvláštní a možná se tak i stalo, tak se zkusil víc porozhlédnout. A přece jen si všiml tmavé vlčice s lehce namodralým kožichem. Snažil se být nenápadný a na moment překvapení si dal záležet. Skočil ji na záda a nějak to dlouho netrvalo a skončil na zemi. Snažil se ještě víc a nějak to nakonec dopadlo, že byl Al jen trochu špinavý a nakonec i ona odešla. Asi ji už nebavilo se na něho dívat, jaký je to moula. Měl trošku radost, ale mohlo do být i lepší. Nevadí no.. Trochu se otřepal od špíny a vrátil se.

Byl z toho všeho dění kolem trošku zmatený. Ldyž dorazil i on, tak byl nedaleko Roo a Kailana, aby se moc nevzdaloval. Nakonec se dočkal jakéhosi vysvětlení a hned byl "spokojenější" z nějaké míry. Nebyl si však jistý, jestli ty všechny úkoly zvládne a padl do menšího stresu. Věděl, jaký bývá moula, tak aby to ještě nějak nepokazil. Víc ho trápil ten případný pocit trapasu jak nějaké úrazu. I když byl na sklamání zvyklý tohle bylo jiné. Bude se muset tedy hodně snažit, aby to nějak zvládl. Zpracoval si v hlavě hlavně první úkol, aby se víc soustředil. Zamyslel se a asi si jako první vezme k úlovku nějakou rybu. Tohle zkoušel už víc krát a snad to nějak půjde šikovně. Vydal se tedy k nejbližší vodě a poslušně vyčkával dokud se nějaké ryby objeví. Když už jich tam pár bylo, tam tam skončil a do jedné se zakousl. Trošku se obával, aby nevyklouzla, ale nakonec se tak nestalo. Měl ze sebe docela radost a úlovek přinesl zpátky.

Poslední dobou trávil čas spíš někde osamotě pokud to bylo možné. I tak se někdy ale musel socializovat a to většinou nedobrovolně, ale co už.
Šel směrem ke stromu, na který se předtím snažil dostat a sedl si pod něj. Občas minul pár vlků, kteří učili ostatní novým věcem. U něj by to asi bylo pěkně marné a jen by se ztrapnil. Připadal si často slabý a neschopný. Ale snad se to jednoho dne změní.

Měl docela dobrou náladu. I když si s ním moc nikdo nehrál, tak se musel zabavit sám. Myslel si, že tu s ním nikdo není, ale přece jenom se mýlil a uslyšel svého bratra. „Vadím ti tu snad?" Jeho hlas naznačoval, že asi není z jeho přítomnosti nadšený. Popošel k němu blíže a sedl si. Někdy přemýslel nad tím, proč svým sourozencům vadí víc, než jiným vlkům. Cizí se k němu většinou chovali líp jak jeho rodina.

Sedl si pohodlně a hleděl na vlka. Čím byl milejší, tím se Al trochu uklidnil. Snad ho nikdo nesežere. Jakmile se mu představil, tak už Al věděl, že si to asi moc nezapamatuje celé. „Alaric." Aspoň jedine jmeno si pamatuje a to svoje. I když svůj rod ještě pořádně neuměl, ale základ měl.

Běžel a běžel, ale pak se zastavil u dvou cestiček. Kudy teď? Nebyl si jistý, kterým směrem má jí. Otočil se na Lunary, když se ho zeptala, jak daleko má smečku. Ale ani tim si nebyl jist. „Em...koufek." Uvěří mu nebo ne? No jak se tak díval na ty dvě cesty a hlava mu jela do prava a do leva, tak to asi pozna, že nevi.

Ťapkal si to mezi kameny a snažil se něco najit, aby mu to napovědělo, že už tudy šel. Cokoliv neobvyklého, ale zatím nic. Všechno mu připadalo úplně stejné. Začínal být nervózní, že jde špatným směrem. Ale nakonec přece jemon uviděl zvláštně vypadající šutr, kolem kterého šel. Vesele zavrtěl ocáskem a šel rovnou tím směrem. Konečně se mu něco přece jenom povedlo. Měl z toho radost.

Odpočíval si hezky no někdo k němu přišel. Trochu se schoulil, protože netušil o koho jde. Neznal ho a odkud by měl znát, zdali mu nechce ublížit? No po nějaké chvilce to tak nevypadalo. „Um...ne. Já na prochazce." Střihl oušky a prohlížel si vlka, co měl dost světlý kožich a zvláštní věc na krku. To ho asi zajímalo víc jak vlk samotný. Takové ozdobné věcu se mu líbily, jelikož on něco takového neměl.

Rozhlížel se a rozhlížel no tak či onak cestu si nepamatoval. Připadal si jako dost hloupé vlče. Zkoušel zapojit znalosti co už měl, i když jich nebylo zrovna málo. No....když ho voda přinesla sem, tak by měl jít proti proudu nebo ne? I tak se to rozhodl vyzkoušet a vydal se proti směru řeky pomalými krůčky. Rychleji by to ani nešlo, jinak by zase skončil ve vodě a to už nechtěl. Dost se styděl, že neví kudy by měl jít přesně domů. No snad se mu jeho nápad povede.

Hrál si s tím co měla na krku a jak tak ležel na zádech se mu domů ani moc nechtělo. ,,Ach jo..skoda." No co, asi bude muset, i když by s touto milou vlčicí ještě chvilku rád zůstal. Co se dá dělat domů musí i tak. Ale kudy? Jak spadl do vody si moc nevšiml kudy šel. Ajeje to bude mít maminka radost. ,,Dobze." Zvedl se na nohy a čekal zda-li ho nějak nasměřuje zpátky domů.

Hned mu bylo lépe, když byl v teple a usmál se. ,,Mama doma. Smecku tu mam nedajeko." Nechtěl, aby to mamince řekla kde byl. Zlobila by se, kdyby se to dozvěděla. Uvelebil se a lehl si do klubíčka. Snažil se co nejvíce si udržet teplo. Až po chvilce začal zkoumat její kožíšek a nejvíce ho zajímalo to, co měla na krku. Ťapkou se toho dotkl a začalo se to houpat. Usmál se od ucha k uchu a bylo to pro něj zajímavé. Jak ho mohla tahle věc zabavit sám netušil.

Když už ho po pár minutách naříkání někdo vylovil, byl moc rád, že už tam nemusí trčet. S promočeným kožíškem se třásl zimou. I když svítilo sluníčko, až takové teplo na koupání zrovna nebylo. ,,Dě..kuju." Vypadala mile a byl ji vděčný, že mu pomohla. Začal se ji lísat k packám a snažil se nějak amatérsky zahřát. ,,Zi..ma." Snažil se nějak zareagovat na její otázku. ,,A-Ala-ric." Pomalu a správně se snažil říct i své jméno. Byla pravda, že zrovna učení mu moc nešlo.

Ťapkal si to ani ne tak daleko od nory. Sice by asi neměl být tak daleko od mámy, ale co by to nebyl za zvídavé vlče, aby to nezkoumal všude, kde se jen dalo. Ačkoliv z toho bude nejspíš problém u mámy, ale to mu zase až tak nepřekáželo. Dával si však pozor, aby si náhodou něco neudělal. Nechtěl by se nějak zranit to by bylo nepříjemné. Když přišel na bezpečnější místo, tak se posadil a odpočinul si. Boleli ho packy a už jaksi nemohl. Na takové vlče je taková procházka víc než dost.

Neustále se někde toulal, kde to bylo zrovna možné. Většinou dělal to, co neměl a obvykle si tím dost zavařil. Ale tak co...co by to bylo objevování bez nějakého toho maléru u mámy. To nějak přežije jako pokaždé, ale teď se chtěl soustředit na zkoumání pro něj nového místa. Tady ještě nebyl a měl v plánu objevovat každičký kamínek, klacek, strom prostě úplně všecičko! Cupital si to po kamenech a musel dávat pozor, aby nespadl do vody. Nerad by se namočil a od toho incidentu, co se dost nemile vykoupal, tak to mu bohatě stačilo. I když už od té události uplynula nějaká doba. Byl spíš takový trochu z té vody vystrašený. Kdo by taky nebyl, kdyby se málem utopil. Ještě že tam měl na blízko maminku, ale teď ji tady neměl, tak si hold musel dávat mnohem větší pozor. Pořad však taky nechtěl, aby mu vše uniklo, tak se někdy očkem podíval i jinam, než pod své packy. A co se taky nestalo uklouzla mu packa a spadl do vody. Sice nebyla zde až tak hluboká, ale nedokázal se po kluzkém kameni dostat zpátky nahoru. Nažal kníkat, štěkat a naříkat doufajíc, že ho někdo kdo půjde kolem snad uslyší.

Zde se moc nerad vracel, jelikož tu málem umrzl, ale jinde a blízko mu to nevyhovovalo. Vždy sem docupital, když se chtěl na chvíli vytratit a pořádně to prozkoumat. Konečně i sníh se pomalu vytrácel a to byl víc natěšený. Vůbec to neměl rád a radši má krajinu bez toho bílého hnusu. To se dá víc objevovat a není taková zima.
Poskakoval si to radostně mezi stromy. Zkoumal vše co se jen pohnulo a musel hned vědět co to je. Většinou to byli ptáci, které svým hlukem vyplašil. I tak ho to bavilo a tu a tam se snažil vzlétnout, ale to mu pořád nešlo.