Príspevky užívateľa

Z klidného sezení ho vyrušil nějaký cizinec. Trochu uskočil a pohlédl na toho, kdo za ním přišel. Má mu věřit nebo ne? Ale když o sobě řekl docela dost a to své jméno, tak asi nebezpečný nebude. Ani netušil jak ty to tady měl popsat, aby mu řekl kde je. ,,Em...hranice smečky." Snažil se být stručný a moc nemluvit. Jeho jméno bylo dost dlouhé a pro Alarica moc dlouhé. Ayde....cože to? Pořádně si to nedokázal ani říct v hlavě. ,,jsem Alaric." Trošičku a nejistě k němu přišel blíž a začal ho zkoumat. Taky byl moc zajímavý a co to měl na hlavě? Hodně podivné. ,,Mám sourozence. Roo a Kailana." I když s Kailanem moc času netrávil. Přišla mu to docela škoda.

Netušil, zdali by se to dalo nazvat učením spíše...to jen zkoušel, ale chabí pokus. ,,No tak trošku. Ale moc mi to nejde. Ani nevim jak na to správně." Nevěděl ani jak má začít. ,,Spíš takový pokus." Šel od ni trošku dál, aby ji omylem nepraštil a zkoušel to ještě nějakou chviličku dokud ho to neunavilo. ,,Docela....únavné." Lehl si na zem a odpočíval. Moc toho dneska s létáním nedokázal no snad to půjde příště o něco lépe. Byl z toho trošku smutný, ale ani nečekal, že by se neučil létat za jeden den.

Pomalu se dostal na docela známé místo, kde kdysi potkal Iceeho. Zvláštní to vlk, ale moc se mu líbil jeho roh což mu dávalo plusové body na stupni oblíbených. Alaric měl rád typ vlků co byli něčím neobvyklí a zvláštní. On sám má křídla, se kterými si ještě moc dobře nerozumí. I když to už mnohokrát zkoušel ještě nepřišel na způsob létání jak by si přál. Snad na to jednou přijde no teď měl trošku víc práce probořit se touto krajinkou. Začal vesele hopsat kolem a i když se mu povedlo po chvilce uklouznout nijak ho to nerozhodilo. Zase se zvedl a šel prostě dál jakoby nic s natlouknutým čumáčkem. No co s chybami se učí a příště takovou kravinku neudělá. Možná. Posadil se na své oblíbené místo, kde měl hezký výhled. Taky si dával pozor, aby někam nezklouzl a nezabil se. To by ho za to máti pěkně seřezala.

Zas a znova si dělal výlety kolem. Teď se už víc poučil a nešel nikam daleko, i když to měl prvně v plánu. Radši si to rychle rozmyslel a šla s ním i maminka. Konečně s ní stráví nějaký ten čas navíc. Neměl sníh moc rád byl studený a nechodilo se mu v něm nejlépe. Někdy ho to pěkně štvalo, že to musí být. Vždy se trochu rozběhl dopředu a počkal, dokud mamku zase uvidí a dělal to do té doby, než už ho boleli nohy a dal si odpočinek normální chůzí. Šel vedle mámy a koukal radši po okolí. Tady ještě nebyl, tak měl víc koukání než jinde.

Tentokrát ho zdá se nesledovala, jak si myslel. Asi by už neměl být tak pošetilý a hned si myslet tohle. ,,A-Ale nic." Nechtěl to moc rozebírat, i když ji to asi napadlo. No nic tohle radši hodí za hlavu. ,,Taky jsi na pjochajdě?" Některá písmenka mu ještě dělali problémy s výslovností a jen málo kdy se trefí. možná tohle byla jen shoda náhod, že se tu potkali. Na druhou stranu nebyl aspoň sám. Usmál se na ni mile a zavrtěl ocasem.

Zkoušel to nějakou chvíli, dokud ho někdo neoslovil. Podíval se na svou sestru a přišel k ní blíže. „Ahoj." Sedl si naproti a jen na ni čučel. „Copak?" Nějak se chtěl zeltat, zdali něco potřebuje. Nebo ho prostě jen zase sleduje. Nepotřebuje pořád hlídat jako škvrně. Už se z minula poučil, že nemá nikam daleko chodit aniž bx něco řekl. Teď to aspoň mamce najlásil, že se jde projit.

Byl teď dost nesvůj, potom co dostal před pár týdny menší seřváno od maminky, že šel sám bůh ví kam a málem umrzl. Zasloužil si to a pár dní byl jen v noře, aby se z toho nějak dostal. Zamýšlel se nad sebou a nad vším, co udělal zle a dobře. Nejspíš, by měl na sobě víc zapracovat. Začal být uzavřený s nikým už moc nemluvil, jen když musel. Přestával být ten otravný a začal být už spíš tichý. Začal v tom svém tichu přemýšlet i nad tátou. Je tu někde? Žije? Měl spoustu otázek na které nedokázal najít odpověď a mamky se ještě nestihl zeptat. Jednou se však zeptá a snad mu odpověď dá. Teď však neměl úplně náladu se vracet zpátky domů. Sedl si a díval se na ten vysoký strom. Jaký je asi výhled úplně z vrchu? Dost ho to zajímalo a chtěl zkusit vzlétnout no byl v tom ještě marný, tak mu to moc nešlo a hned skončil na zemi.

Pořád se klepal zimou jako osika. Nedokázal se pořádně ani zvednout, jak mu byla zima. Tohle nebyl zrovna nejlepší nápad. ,,Zi...ma. pjo..moc pjo...sim." Snad se dostatečně vykoktal. Očkem se podíval na neznámého vlka. Teď moc ani nepřemýšlel, jestli mu chce ublížit, nebo ne. Trochu škemral o pomoc a snad se mu naskytne.

Vlci: Noro, Aikan, Dudek
Vlčice: Freya, Charine, Arthemis

Zašel si o něco dál od nory než původně plánoval a než měl. No přišlo mu to celkem fajn, aby si od ně ostatní odpočinuli od neustálého hluku, který tropil. Připadal si takový bezcenný, když tam už i jeho bratr věděl víc jak on. Moc rozumu nepobral a asi ani mít nebude. Tedy si to pouze myslel, že už to jiné nebude. Jak by mohl být více nápomocný? Ulovil by nějaké jídlo, kdyby to uměl a v této pokrývce sněhu to nejspíš půjde těžko. Už i tak se v tom blbě chodilo. Posadil se na vrcholku a dolů pro jistotu už nešel, aby si neublížil, i když ho to lákalo poznat svět. Nebavilo ho být v noře kde se jen díval na jedno místo hodiny v kuse. A když už si chtěl hrát, tak neměl moc s kým, když jeho sestra si s ním spíše hraje většinou z donucení. Ah jak ji to záviděl, že toho kolik umí a on si jen tak tak zapamatuje cestu domů. Připadal si takový moc zbytečný. Černá ovce rodiny no v jeho případě modrá. Pohlédl za sebe, jestli ho někdo nesledoval, no byl tu sám. Nikde na okolí ani jen živáčka. A tak to nejspíš mělo být. Myslel si, že samota ho naučí novým věcem a trochu ho naučí být soběstačný. Byl dost odhodlaný jim dokázat, že toho umí víc, než jen dělat rámus a potíže. Vyškubl si pírko a zabodl ho do sněhu. Cítil se být silný že něco konečně dokáže a nebude jen za hlupáka jako doteď. Odhodlal se sejít kopec dolů a být jen sám za sebe. Kdo by potřeboval rodinu. Tss. I když maminka mu bude chybět no on se vrátí a ukáže jim, že není slabý.
No ušel sotva dva kilometry a začali ho bolet nožky a dostával hlad. Ani nemluvil o té zimě, kterou pociťoval. Zvedající se vítr byl minutou chladnější a přes ten hustý sníh který padal pomalu nic neviděl. Ach jak toho zase litoval, že udělal další volovinu. Rád by šel zpátky, ale kudy a jak? Když nebylo nic vidět ani na čumák se nedokázal podívat natož na cestu domů. Jeho stopy, které se rozhodl sledovat doufajíc, že ho zavedou domů po pár krůčcích byly pryč. Zakryl je sníh a už nebyly vidět. Co teď? Nikomu nic neřekl, že jde tak daleko. Aspoň si lehl pod strom a schoulil se do klubíčka. Snažil se vít, štěkat, naříkat prostě cokoliv jen aby ho někdo uslyšel a našel. Snažil se o to dost dlouho než s tím přestal. Bolel ho z toho už krk a stáhl ouška k hlavě. Asi by neměl no pomalu usínal. Byl z té zimy už dost vyčerpaný a promrzlý.

Rozkoukával se do všech stran než se podíval kdo za ním běží. Neříkala snad předtím, že chce být sama? No když mu oznámila, že by taky šla domů a ukázala packou na jinou stranu, tak pochopil už, že už zase jde blbě. Beze slova a tichý jako myška si to kráčel vedle Roo. Po příchodu domů si lehl na své oblíbené spací místo. Uvelebil se tam a pomalu usínal.

Díval se na Iceeho na jeho zajímavou věc na hlavě. No jak mu dopadl sníh na čumák, tak ho to zaujalo trochu více a začal hopsat a chytat vločky. Byl moc hravé vlče až to někdy přeháněl. Hned toho nechal, když mu něco dalšího řekl. Přicupital blíže a nevěděl jaké pak nebezpečí to mohlo být. Rozkoukával se zdali to tu někde není. To údajné nebezpečí. ,,Domu.." Věděl kudy? Asi by se nějak dostal za maminkou.

Vypadal dost podivně a netušil jak se bude chovat, ale zatím byl milý. ,,Em...ja prochavka." Chtěl říct. že šel na procházku, ale asi to nebude znít moc zrozumitelné. ,,Al." Celé své jméno nedokázal říct tak, aby bylo poznat každé písmenko správně. Ještě by to spackal.

Objímal ji dokud se mu nevysmekla. Opravdu se snažil být milý, aby si získal to, aby ho měla ráda. No on to viděl už jinak. Hrála si s ním jen občas no většinou ho vždy posílala pryč. Jen ji objal...cožpak se na tom dá něco pokazit? Nejspíš ano. Zvedl se a pomaličku šel pryč. „Omjouvám." Odťapkával si to někam ani netušil kam jde. No nějak se jen domů dostane. Nechal ji samotnou jak chtěla a teď měl v sobě dost smíšené pocity. Měl ho někdo vůbec rád? On se viděl jako hloupé malé trdílko co všem leze akurát na nervy. Rád by jim tu už nepřekážel.

Zastavil se, když ho dohnala a podíval se na ní. On už nedokázal rozeznat u ní co myslí dobře a co ne. Ukápla mu slzyčka a omotal si packy kolem jejího krku. Byl to pokus o objetí no aspoň se snažil o něco takového a nedopatřením oba překulil na zem. No i tak ji rád obímal.