Príspevky užívateľa

To by bylo vážně super, kdyby ho provedla po Norestu. „Jistě rád ty prcky budu učit něčemu novému." Pomalu kráčel pořád vedle ní. „Rád bych měl průvodce Norestem. Jsem zvědavý co tam všechno je." Neznal toho zrovna moc mimo hranic smečky. Tady to už měl prolezlé a téměř nic jiného nezná. Znělo to každopádně hezky takový výlet. Ale tohle by se naplanovalo až se vše uklidní.

Po dobré svačině a nějakém lovu navíc si sem šel dát Alaric pauzu a odpočinout si procházkou. Nádherný les s pěknou rovinkou. Nemusel aspoň nikam extra šlapat do hor nebo po kopcích. Tady byl vždy docela klid a zvuky lesa byly docela uklidňující. Něco jako terapie o samotě. Našel si fajn místo na odpočinek a hned se rozvalil na zem, aby dal svým nohám oddech. Trochu ho po tom dnešním běhání bolely. Kupodivu měl tento vlk docela dobrou náladu, i když to na něm nějak znát nebylo. Vše se mu zatím dařilo a to bylo jen dobře po těch událostech. Sledoval klidně krajinu, ale jeden specifický divný zvuk roští mu nedalo ten správný klid. Copak to asi mohlo být? Hlavou mu hned proběhla myšlenka, že se může jednat jen o zvěř, která tu probíhá. Nechal to na chvíli být, ale zvuk byl pořád stejně hlasitý, tak se napokon zvedl a šel se podívat za tím záhadným zvukem, který nebyl zas tak daleko.

To ticho co bylo mezi nimi začalo být trochu nepříjemné a Al nevěděl jaké téma na konverzaci zvolit. Artemis však přece jenom něco začala a už se necítil tak blbě. „Je to.....celé nějaké domotané a hrozně popletené. A jo taky jsem zvědavý jak to nakonec celé dopadne. Snad se to zase vrátí do starých kolejí." Bylo by to tak nejlepši a ne se všude honit za kým možným vlkem nebo nějakým problémem. Těch tu bylo poslední dobou až až. „Tak snad to svým potomkům brzo splníš a vezmeš je někam ven." Byla by škoda, kdyby to tu pořádně neviděli. Je tu dost toho co objevovat a ani sam Alaric nemá Norest prolezly. „Pokud by jsi někdy šla, tak bych rád šel taky. Ani já nemám ještě Norest nějak extra prolezlý a rád bych se někam vydal, až bude klid."

Lépe by to snad neřekl ani Al. Taktéž doufal, že sw vše vrátí zase do starých kolejí a bude to zase lepší. Na to je však čeká ještě kus cesty. „Také doufám, že to zase bude v normálu a že se už nic nepokazí." Byla by to jen další starost navíc a jen i případné zbytečné problémy. „Nechtěla by jsi se projít?" Pokud teda neměla v plánu se jít namočit. Pokud ne, tak by snad mohli to tu trošku projít. Přece jen bylo na to pěkné počasí a Al zrovna nespěchal moc z prací.

Ochlazení mu přišlo snad za dnešek nejvíc v hod. Artemis ho však docela mile překvapila a musel se trošku pousmat. „Díky." Nevěděl co víc tak dodat. Stalo ho to docela dost sil se někam dostat. „Jak se vede tobě?" Přece jenom se déle neviděli, tak neměl tu možnost se zeptat. I vzhledem k oné potyčce s nihilkou to neměla zrovna růžové. Ale ve smečce byla aspoň v bezpečí tak jako všichni. Dokud jsou si navzájem na blízku, tak se není čeho bát. Aspoň v to tedy v rámci možností tak nějak doufal. Nebylo vyloučené, že nehrozí vůbec přece jen se může stát cokoliv a kdykoliv.

Sledoval tekoucí řeku AI rybky, které se tam myhly. Neodolal a skočil do ni se trochu osvěžit a vyválet se ve vodě. Však na sluníčku raz dva uschne o tom žádná. Voda byla hodně příjemné pro takové teplé dny. Stejně neměl nejčistší kožich, tak nějakou tu koupel potřeboval. Až později uslyšel blížící se kroky a podíval se tím směrem. Byl docela mile překvapen. Artemis. Tu viděl jen občas no bylo by fajn si zase popovídat. Neměl tuhle přiležitost už dlouho, když se pořád něco dělo nebo byl zrovna na lovu. Vyskočil z vody a pořádně se otřepal. Aspoň do té doby došla. „Rád tě zase vidím Artemis." Posadil se a nechal se sušit sluníčkem.

Zaletěl si sem trochu odpočinout a srovnat si myšlenky. Tolik se toho událo za poslední dobu, že to neměl čas si ani pořádně v hlavě urovnat. I když měl pořád svůj neutrální výraz, tak ho to všechno vnitřně přece jen trochu trápilo. Lehl si na trávu blíže k řece a jen se podíval za sebe ke kopcům přemýšlejíc, že si tam později zajde na procházku a i něco ulovit. Pro něho neexistuje nic lepšího, než odreagování se lovem. Jak tak ležel roztáhl si svá velká křídla a nechal si peří čechrat letním jemným vánkem. Nevěděl co vše se ještě semele a nerad by, aby ještě něco. To by mu asi nestačil jen ten lov, aby se eventuálně uklidnil. Teď však měl zatim docela pohodlí.

Za nějakou dobu se přihodilo víc věcí, než by kdy byl očekával. Jiné byly v nádechu radosti jiné zase smutku. Vše se mu tak prolínalo v hlavě a těžko přecházel do jednoho nebo druhého. Některé dny se cítit, že neví jak má reagovat na některé situace co se týče emocí. Bylo toho hold příliš moc.
No tentokrát měl být den radosti pro jeden pár. Přál jim vše dobré co šlo, i když Al zrovna lásce moc nerozuměl, když to ještě nikdy nezažil. Mohl bohužel víceméně reagovat jak se od něj očekávalo. Dával do toho i své pravé emoce, ale u něho nikdy nevíte co předstírá a co myslí vážně. Vždy se tvářil spíš tak neutrálně. Díval se na tu radostnou událost spolu s ostatními až do konce obřadu. I poté tam pořád seděl jak přikovaný už však duchem trochu mimo. Hlavu sklonil k zemi k packám a byl zase ve svém malém tranzu, které pominulo až asi po pěti minutách. Doufal, že ho tak nikdo neviděl. Kdyby ano, tak by asi musel vysvětlovat některé věci a to nerad. Otřepal se a ještě se snažil trochu dostat do oné radostné atmosféry co tu byla no marně. Hlavně, že byli šťastní Ray s Marielle.

Postupně si zase dával do těla zdokonalováním se. Krom lovu si dneska dal i letecký trénink. Začínal být v tom čím dál tím lepší, ale i tak je pár drobností co chce dopilovat. Zvládal kličkovat mezi stromy o něco lépe s menšími zádrheli. Jen co přistál si na chvíli odpočinul, aby se vydýchal a mohl ještě na chvíli pokračovat dál. Už pár dnů neměl dobrou náladu a měl svoji chvilku, kdy nerad trávil čas s vice vlky. Byl zase v sobě uzavřený jako kdysi. Musel si to zase všechno v hlavě srovnat, aby v tom měl pořádek. I když tomu moc nevěřil, že ho jednou mít bude. I když si šel za svým a dokázal se takto vyšplhat, ale u sebe pořád nedokázal pokročit. Teď bude muset zamakat i na tom.

Bran x Amaya

Nebyl zase tak daleko a zřetelné zavytí slyšel moc dobře. Doletěl jak nejrychleji mohl a přistál kde se dalo. Vyslechl si ho a bohužel tu zprávu a Roo věděl a taky to viděl. Doteď byl naštvaný a kožichem mu sálal oheň. Malé plamínky, které jen co by blikly a zmizeli. Vřela mu krev a nejraději by se otočil a šel si pro ni. Jak rád by tehdy něco udělal....tohle si bude vyčítat dlouho. Jen co Ray skončil vydal se k němu. Bohužel i když chtěl svůj vztek nemohl schovat, i když se snažil. „Ctěný alfo..." Snažil si hlas uklidnit, aby nezněl tak špatně. „Co jsem zaslechl a viděl Roo odvedli do nory Noxe." Snažil se moc neběsnit a nevychrlit toho moc. „Zapřísahám se, že bych rád udělal cokoliv, jen abych svoji sestru dostal zpátky." Nechtěl tu jen tak sedět jako tvrdé y a dívat se do blba. Byla jediná kdo mu zbyl a rodinné pouto bylo pro něho trochu silnější než postavení. I když to respektoval taky museli i druzí chápat jeho. Čím víc byl naštvaný tím to bylo vidět i na venek, že se plamínky drželi o něco déle, než jen problikly.

Z prvu to vypadalo, že to Roo zvládne a na chvíli by si i myslel, že to dá bez problémů a chtěl jít dál. Pošel pár metrů, než jeho uši uslyšeli něco co nechtěl. Trhl hlavou za sebe a co nejvíc nenápadně a sledoval dění kolem. Tohle nemohl jen tak nechat na jeho sestru nikdo sahat nebude! Jak rád by se do každého z nich zakousl, ale on proti přesile nebylo zrovna rozumné a mohl by ji jen víc uškodit. Silný je sice dost, ale není zrovna zdatný bojovník. Nejraději by je roztrhal v zubech. Držel samého sebe na uzdě, aby to nakonec neudělal. Zahlédl však jak někdo vzlétl. Poznal v něm Rufuse a očividně si ho nevšiml. Možná by dva zvládli víc, než sám. Ještě dál poslouchal jejich rozhovor, aby věděl kam s ní mají namířeno. S těžkým srdcem a vztekem v sobě musel udělat totéž co Rufus a co nejrychleji vzlétl a letěl za ním zpátky ke smečce. Pokud to bude nutné dojde si pro ni ať ho to klidně stojí i život.

Hleděl jak Targa se Saturejkou odchází vstříc svému úkolu, který jim snad nebude moc dlouho trvat. Objevila se tu zanedlouho i další vlčice a přišel k ní blíže. „Také tě zdravím. Tvůj úkol spočívá v lovu čtyř králíků, které mi sem přinešel bez použití magie." To měla v něčem pravdu každý zde je připraven pokračovat dále a jak se zdálo nikdo neodejde zklamaný. Smečka potřebuje členy a to co nejvíc by se dalo. Zatím tu viděl dost potencionálních nováčků. Nechal i ji odejít a díval se, dokud neopustila jeho zorné pole. Vrátil se o kus dál a nemusel zase moc dlouho čekat a Targa byl zpátky i se svým úlovkem. „Dobře. Máš splněno." Kéž by na to bylo víc času nachystal by něco speciálního. Snad někdy jindy. Teď už zbývalo jen počkat na hrstku vlků a budou mít oficiálně splněno všichni do jednoho.

Jewel x Akryl

Bellanna x Kettu

Nevaeh x Cielo