Príspevky užívateľa

Byl zrovna na lovu svačiny jak pro sebe, tak i pro Káně co se o něho staral a také mu dělal společnost na cesty. Někdy ho měl na zádech a jindy cupital vedle něj, když měl pochroumané křídlo. Nejprve chtěl najít něco sobě na rychlé zakousnutí, aby utišil svůj hlad. Zavětřil a chtěl aspoň králíka no nic velkého. Chvíli mu trvalo, než se mu povedlo najít ten správný pach. Pomalu se proplížil vším možným co mu přišlo do cesty, než uviděl svou lahodnou svačinu. Okamžitě po ní vystartoval a během pár vteřin už držel krk králíka ve svých zubech. Rychle a silně zakousl, aby mu zkrátil trápení a on se mohl v klidu nažrat. Hned se však rozhodl chytit nějaké žrádlo i pro svého společníka. Svou oběť donesl k němu a netrvalo mu tak dlouho najít nějakou tu myš a hraboše. Taky mu to přinesl a každý se hned pustil do toho svého. Jak tak koukal, tak ten opeřenec neměl dost a malé kousky masa trhal i z jeho svačiny.

Dopomáhal Feierovi a potom si poslechl informace. „Jo postarám se o něho." Nejspíš vše co bylo nutné už od něj znal, tak ho pak vezme někam na lepší místo, aby tu jen tak nebyl. „Budu se snažit co nejlíp." Nevypadalo to tak složitě, ale jak říkal Feier nedokáže mu vysvětlit, aby byl na jednom místě a odpočíval. Nějak si bude muset poradit, aby se nesnažil létat nebo někam nezdrhl. Každopádně to bude ještě docela zajímavá situace. „Diky za pomoc." Lehl si nedaleko od ptáčka a nechal ho si trochu zvyknout a hlavně sklidnit, pokud ho měl dostat jinam.

Na chvíli mu to přišlo i zábavné jak koukal. No Feier měl i jiný nápad s tím křidlem. Přikývl a opět se k němu začal přibližovat až se mu nakonec tlapkou povedlo ho lehce a zároveň pevně držet u země. Sice se cukal, ale to bylo předvídatelné, že se mu to nebude líbit. Avšak pokud chtěl zase tento prcek létat, tak musel něco vydržet. Hlídal ho jak mu Feier řekl a čekal co bude dál. Typoval, že mu to křídlo nějak zpevni jako kdysi jemu. Ne moc hezká vzpomínka to byla.

Nechal se pár vteřin poučit a vždy se něco hodí. Pote se podíval na křoví a Feiera. Aspoň přišel s efektivním nápadem. „Tak jo." Alaric to vzal z druhé strany. Okoukl si to tam a taky jednu větev zlomil. Postupně se takto dostávaly dál až se mladému Káněti povedlo dostat ven. Hned si myš sežral a podíval se přímo na ně. Chtěl odletět, ale to se mu bohužel nepovedlo. Měl trošku naražene křídlo po tom pádu. Začal vřískat strachy na celé kolo. Al přišel trochu blíž a roztáhl křídla, aby ukázal, že nejsou zas tak odlišní. Káně se pak už jen na něho divalo divnym kukučem.

Olízl si čumák a chvíli tak ještě civěl. „Zaseklo se tam Káně i s kořistí v drápech. Malém mě klovl nebo klovla." Nestihl moc zaregistrovat, když měl malém zobák v čumáku. „Nejspíš se tam zamotalo během lovu." Nebojácný ptáček to musel uznat. Nevzdá se ani kdyby chtěl. „Pomůžeš mi ho odtamtud dostat?" Sám by na to asi tak úplně nestačil. Možná i jo, jen by skončil poklovanej jak cednik.

Nechal ho se oklepat a pohodlněji se usadil na zemi. Ty jeho bylinky mu nikdy moc neříkaly hold na tohle Al nebyl stavěny. „Jest tak už nejsem jediný. A je to docela k užitku tu nebýt sám okřídlený." V podstatě mu to bylo i jedno, jestli tu jsou další s křídly či ne. I když je už viděl no ještě se neměli tu čest pobavit jeden s druhým. „Pochytat něco jo, ale už jen nějaké extra rady. Létat jsem se do té doby naučil docela slušně. A co se křídel týče jsou lepší, než byly předtím. Ovládám je už mnohem lip." Taky mu to dalo zabrat, aby na to přišel s pár rady sám. Tyhle věci jsou ze začátku složité, ale pak už to šlo lépe, když si na sobě máknul ne jednou. „Ještě něco málo bych na tom dopiloval, ale to až trochu později. Pokud bych potřeboval poradit někde si je najdu." Koneckonců na sebe by někde jen narazili, když by šmejdil po smečce. Avšak ten zvuk toho křoví tu byl zase a ne moc daleko od nich. To jeho pozornost zase upoutalo a šel se podívat. Strčil hlavu do křoví a nestačil se divit. Do roští se zamotalo káně i s kořisti v drápech, kterou odmítal pustit. Už by ho malém klovnul do čumáku, kdyby rychle neodtáhl hlavu zpátky nahoru.

Ono šustěni bylo blíž k němu, tak aspoň věděl, že jde dobrým směrem. Bylo to každopádně divný a když se najednou Feierova hlava objevila z křoví, tak ho to na jednu stranu pobavilo a na druhou překvapilo. „Čekal bych v tom křoví cokoliv, ale tebe fakt ne." Couvl si trochu, aby mu dal prostor na to, aby vylezl. Takový zvláštní návštěvy najednou tohle.

To by bylo vážně super, kdyby ho provedla po Norestu. „Jistě rád ty prcky budu učit něčemu novému." Pomalu kráčel pořád vedle ní. „Rád bych měl průvodce Norestem. Jsem zvědavý co tam všechno je." Neznal toho zrovna moc mimo hranic smečky. Tady to už měl prolezlé a téměř nic jiného nezná. Znělo to každopádně hezky takový výlet. Ale tohle by se naplanovalo až se vše uklidní.

Po dobré svačině a nějakém lovu navíc si sem šel dát Alaric pauzu a odpočinout si procházkou. Nádherný les s pěknou rovinkou. Nemusel aspoň nikam extra šlapat do hor nebo po kopcích. Tady byl vždy docela klid a zvuky lesa byly docela uklidňující. Něco jako terapie o samotě. Našel si fajn místo na odpočinek a hned se rozvalil na zem, aby dal svým nohám oddech. Trochu ho po tom dnešním běhání bolely. Kupodivu měl tento vlk docela dobrou náladu, i když to na něm nějak znát nebylo. Vše se mu zatím dařilo a to bylo jen dobře po těch událostech. Sledoval klidně krajinu, ale jeden specifický divný zvuk roští mu nedalo ten správný klid. Copak to asi mohlo být? Hlavou mu hned proběhla myšlenka, že se může jednat jen o zvěř, která tu probíhá. Nechal to na chvíli být, ale zvuk byl pořád stejně hlasitý, tak se napokon zvedl a šel se podívat za tím záhadným zvukem, který nebyl zas tak daleko.

To ticho co bylo mezi nimi začalo být trochu nepříjemné a Al nevěděl jaké téma na konverzaci zvolit. Artemis však přece jenom něco začala a už se necítil tak blbě. „Je to.....celé nějaké domotané a hrozně popletené. A jo taky jsem zvědavý jak to nakonec celé dopadne. Snad se to zase vrátí do starých kolejí." Bylo by to tak nejlepši a ne se všude honit za kým možným vlkem nebo nějakým problémem. Těch tu bylo poslední dobou až až. „Tak snad to svým potomkům brzo splníš a vezmeš je někam ven." Byla by škoda, kdyby to tu pořádně neviděli. Je tu dost toho co objevovat a ani sam Alaric nemá Norest prolezly. „Pokud by jsi někdy šla, tak bych rád šel taky. Ani já nemám ještě Norest nějak extra prolezlý a rád bych se někam vydal, až bude klid."

Lépe by to snad neřekl ani Al. Taktéž doufal, že sw vše vrátí zase do starých kolejí a bude to zase lepší. Na to je však čeká ještě kus cesty. „Také doufám, že to zase bude v normálu a že se už nic nepokazí." Byla by to jen další starost navíc a jen i případné zbytečné problémy. „Nechtěla by jsi se projít?" Pokud teda neměla v plánu se jít namočit. Pokud ne, tak by snad mohli to tu trošku projít. Přece jen bylo na to pěkné počasí a Al zrovna nespěchal moc z prací.

Ochlazení mu přišlo snad za dnešek nejvíc v hod. Artemis ho však docela mile překvapila a musel se trošku pousmat. „Díky." Nevěděl co víc tak dodat. Stalo ho to docela dost sil se někam dostat. „Jak se vede tobě?" Přece jenom se déle neviděli, tak neměl tu možnost se zeptat. I vzhledem k oné potyčce s nihilkou to neměla zrovna růžové. Ale ve smečce byla aspoň v bezpečí tak jako všichni. Dokud jsou si navzájem na blízku, tak se není čeho bát. Aspoň v to tedy v rámci možností tak nějak doufal. Nebylo vyloučené, že nehrozí vůbec přece jen se může stát cokoliv a kdykoliv.

Sledoval tekoucí řeku AI rybky, které se tam myhly. Neodolal a skočil do ni se trochu osvěžit a vyválet se ve vodě. Však na sluníčku raz dva uschne o tom žádná. Voda byla hodně příjemné pro takové teplé dny. Stejně neměl nejčistší kožich, tak nějakou tu koupel potřeboval. Až později uslyšel blížící se kroky a podíval se tím směrem. Byl docela mile překvapen. Artemis. Tu viděl jen občas no bylo by fajn si zase popovídat. Neměl tuhle přiležitost už dlouho, když se pořád něco dělo nebo byl zrovna na lovu. Vyskočil z vody a pořádně se otřepal. Aspoň do té doby došla. „Rád tě zase vidím Artemis." Posadil se a nechal se sušit sluníčkem.

Zaletěl si sem trochu odpočinout a srovnat si myšlenky. Tolik se toho událo za poslední dobu, že to neměl čas si ani pořádně v hlavě urovnat. I když měl pořád svůj neutrální výraz, tak ho to všechno vnitřně přece jen trochu trápilo. Lehl si na trávu blíže k řece a jen se podíval za sebe ke kopcům přemýšlejíc, že si tam později zajde na procházku a i něco ulovit. Pro něho neexistuje nic lepšího, než odreagování se lovem. Jak tak ležel roztáhl si svá velká křídla a nechal si peří čechrat letním jemným vánkem. Nevěděl co vše se ještě semele a nerad by, aby ještě něco. To by mu asi nestačil jen ten lov, aby se eventuálně uklidnil. Teď však měl zatim docela pohodlí.

Za nějakou dobu se přihodilo víc věcí, než by kdy byl očekával. Jiné byly v nádechu radosti jiné zase smutku. Vše se mu tak prolínalo v hlavě a těžko přecházel do jednoho nebo druhého. Některé dny se cítit, že neví jak má reagovat na některé situace co se týče emocí. Bylo toho hold příliš moc.
No tentokrát měl být den radosti pro jeden pár. Přál jim vše dobré co šlo, i když Al zrovna lásce moc nerozuměl, když to ještě nikdy nezažil. Mohl bohužel víceméně reagovat jak se od něj očekávalo. Dával do toho i své pravé emoce, ale u něho nikdy nevíte co předstírá a co myslí vážně. Vždy se tvářil spíš tak neutrálně. Díval se na tu radostnou událost spolu s ostatními až do konce obřadu. I poté tam pořád seděl jak přikovaný už však duchem trochu mimo. Hlavu sklonil k zemi k packám a byl zase ve svém malém tranzu, které pominulo až asi po pěti minutách. Doufal, že ho tak nikdo neviděl. Kdyby ano, tak by asi musel vysvětlovat některé věci a to nerad. Otřepal se a ještě se snažil trochu dostat do oné radostné atmosféry co tu byla no marně. Hlavně, že byli šťastní Ray s Marielle.