Príspevky užívateľa

Charine x Bran


Bellanna x Alaric


Primrose x Feier

Po rozchodu se vydal na území sousední smečky. Nebyl zrovna klidný, ale musel se uklidnit. Co nejvíc se snažil splynout s okolím avšak nebyl tu jediný. V dálce zahlédl Roo s Rufusem. Nechtěl se k nim hrabat, a tak kráčel dál, aby našel pro co přišel. Informace a zjistit zdali ve smrti měli opravdu packy. Zkusí něco zjistit pokud na někoho natrefi cestou.

Zbývalo už jen pár vlků, kteří ještě nic neměli. Část už to měla za sebou a někteří téměř. V dálce zahlédl dva vlky jak sem míří. A nebyly jediní blížil se i Ace s úlovky. Počkal, než přijde a odkývl mu to. „Máš splněno." Lehce se jen pousmál a už se věnoval nově příchozím. Targu poznal hned setkali se už kdysi. „Také vás zdravím." Ale Saturejka tu jen viděl, ale ještě se s ní nesetkal na pokec. „Těší mě." Bylo fajn poznat zbytek. „Ode mě dostanete za úkol ulovit čtyři králíky." Nechtěl je zdržovat od práce. Čím dřív se vydají, pak budou mít splněno. Těch králíků se pak budou muset zbavit. Část dát do jeskyně na zásoby a zbytek kdo bude potřebovat k rychlému jídlu. Bylo jich na kupě už dost a Al přidal i ty od Aceho na hromadu.

Na svolání smečky přišel nejrychleji jak jen mohl vzdušnou cestou. Přistál, když dole zahlédl zbytek smečky a hodlal si vyslechnout co se stalo. Tahle zpráva nebyla zrovna dobrá a tak nějak tušil, že to nebude nic dobrého, když je Ray svolal. Zmínka Přízračných a informace kolem toho mu zapadly do hlavy tak hluboko, že se jich jen tak nezbaví. To ho rozčílilo a začal trochu vrčet. Nehodlal tu jen tak stát a nic nedělat to jako ne! Udělal pár kroků dopředu. „Hlásím se." Jeho hlas byl plný sebevědomí a hodlal něco pro to udělat. Taková drzost a nehoráznost! V očích mu plál oheň a poháněl ho vztek. Bude si muset dávat pozor, aby někoho tam nezakousl, pokud by se ukázalo, že v tom packy mají. I když by rád trochu udělal rozruch no smečce uškodit svou horkou hlavou nechtěl, tak se bude krotit a sledovat, aby získal co nejvíc informací. Přihlásilo se i pár dalších vlků, a jen co dal Ray rozchod nehodlal ztrácet čas nějakým tlacháním a vydal se tedy na průzkum a získat toho co nejvíc šlo. Tím, že byl lovec dokázal lépe splynout s okolím a toho taky bude celou cestu využívat, aby ho nebylo pořádně vidět. Pokud bude potřeba bude i bránit.

Začalo se to pomalu hromadit a snažil se vyhovět všem co přišli. Někteří zde už měli splněno a i Dex zkontroloval další úkol. Bylo fajn tu mít někoho, kdo to trochu pomáhal. Pomalu přestával vnímat kdo co má udělané a ne, jak se tu kupilo víc a víc vlků. Tak to pojal trochu improvizovaně. Acemu se úkol zkontroloval a byl mu uznán za splněný. Koukl po Dexovi a trochu se mu to taky kupilo no snad se to bude dát. Nechal ho odejít, aby dokončil svůj úkol a vydal se k dalšímu. Snažil se rozdat úkol lovu těm, kteří ho ještě nesplnili. Koukl po malé skupince co už měla splněno a snažil se zase zorientovat. Snad udělal co měl a musel jen už čekat na zbytek, aby jim dali úkol taky. Kdo ví, kde se tak dlouho zdrželi. Snad dojdou co nejdříve.

Nakonec si ulovil menšího zajíce jako něco k zakousnutí. Posadil se, aby si ho mohl sežrat, ale v dálce zahlédl nově příchozího. Toho snad ještě neviděl a ta zelená barva mu byla trochu povědomá. No kde kdo tu má docela divné barvy. Nemluvě o něm ani Al neměl úplně normální barvy. Narychlo si sežral svačinu a chtěl zjistit kdo to je. O jídlo se dělit nechtěl a pomalým krokem se vydal nenápadně za tím cizincem. Neměl v plánu se nějak kamarádit no záleží na jeho charakteru. Sledoval ho co nejnápadněji to šlo a dával si pozor, aby ho nezahledl ani nezacitil. Vypadal dost mladý a asi si rozmyslí, jestli bude milý nebo ne.

Úkol zvládly dobře a Ala trochu přestávalo bavit zde jen sedět a nic nedělat. Posadit na zadek energického vlka bylo na obtíž. „Velmi dobře." Zvládaly úkoly dobře a v dálce zahlédl nově příchozího. Dex měl vždy trochu víc práce kontrolovat věci, jestli jsou správně. Pro Ala to bylo jednodušší napočítat čtyři králíky. Popošel k Acemu a pozdravil ho. „Zdravím." Posadil se opět a nechal ho vydýchat. „Ode mě dostaneš lovecký úkol a to ulovit čtyři králíky." Nezáleželo jak dlouho mu to bude trvat jen nerad by tu čekal věčnost. Ještě mu pověděl to co i předtím jim. Úkoly plnit bez použití magie. Ještě mu popřál příjemný lov a nechal ho být. Ať si třeba trochu odpočine jemu to bylo fuk. Al už zkoušku dělat nemusel, a tak se vrátil zpátky na místo.

Vyčkával na místě a tohle podle zvládne snad každý a aspoň se Al tolik nenudí no uvidí se. Tahle část byla snadná a jak tak koukal bylo docela hodně času dokud se tu objeví zbytek. Tohle Jarumimu netrvalo moc dlouho jak předpokládal. Měl v plánu i něco jiného, ale nechá ho během vydechnout a přenechá ho teď Dexovi, aby mu dal něco na odpočinek. ,,Hezky. Teď tě přenechám Dexovi na menši odpočinkový úkol. Pak se ke mě vrať." Proč si to neudělat zajímavější přece?

Jarumiho nechal plnit tedy svůj úkol a později se obrátil na Adaina, který skoužkou od Dexe prošel. Popošel k Adainovi a před ním se zastavil. ,,Zdravím i tebe. Tvůj úkol ode mě bude stejný, jako pro Jarumiho. Tedy ulovit čtyři králíky a přinést mi je sem. Žádná křídla ani magie pouze hrubá síla." Poznamenal ještě jako dodatek, aby na nic nezapomněl. Snad řekl dost podstatně věci a tudíž nechal Aidana plnit si další úkol ceremoniálu. ,,Snad se ti bude dařit." Nedokázal popřát štěstí, jelikož on na štěstí nevěřil pouze na zkušenosti a síle vlka.

Nic moc se zatím nedělo a byl docela klid. První zaúkolovaný odešel a jen co se vrátil nechal Dexe, aby mu přinesené věci zkontroloval. Hned poté se objevil i jiný vlk Jarumi, jak se tedy představil. Jen kývl hlavou, že narazil na ně správně. Přišel blíže k němu a aspoň dokud mu to zkontroluje mohl Al zatím zaúkolovat jeho. „Také zdravím." Ještě před začátkem ceremoniálu si stačil proletět zběžně území nedaleko hory. Takže měl přibližně představu kde je jaká zvěř. „Ode mě obdržíš lovení. Přineseš čtyři králíky a během lovu žádná křídla ani magie." Mohl by to vymyslet trochu těžší, ale nechtěl tu zase zkejsnout do rána. Viděl totiž mezi horou a řeknou srnky, ale tahat to nahoru do hor bylo až moc obtížné. Ale ani králíci nebyli někdy snadná kořist. Rychlé malé mršky no i to mu dá zabrat. Nechtěl ho už nadále zdržovat. „Doufám, že se ti bude dařit." Snad řekl vše podstatné.

Čekal zde společně s Dexem a ne že by byl nejlepší společnost pod sluncem se trochu říct nedalo. Radši Alaric většinu času jen mlčel a vyhlížel vlky, kteří se tu měli objevit. Sem tam vzlétl, aby se podíval lépe kde asi přibližně mohou být. Udělal to tak za celou dobu dbá krát, než se stačil někdo objevit. Dexter položil první úkol a měl cosi přinést. V bylinkách on nijak nevynikal téměř vše mu připadalo stejné. No držel se nedaleko a čekal, dokud splní první úkol, aby se mohl vydat k druhému. Teď prozatím věděl vše co vlk potřeboval a tiše mu popřál hodně štěstí. No i když to štěstí mohlo být diskutabilní. Tady by se štěstí neprojevilo, nýbrž vlkova znalost toho co umí.

Byl za tu pomoc opravdu vděčný a připadal si hloupě. Kdyby si byl "zalehl" někam jinam tohle by se stát nemuselo. Nebo by to mohlo být jen horší kdo co by se stát mohlo. Dokázal chodit víceméně sám, aby nemusel Kari ho tak moc přidržovat. Jen co dorazili do cíle si lehl a cítil se o něco lépe to musel uznat. No bohužel ne úplně sto procentně což bylo na obtíž hlavně jim. Z jedné strany ho štvalo, že tu musí jen ležet a být v klidu. Nedokáže dlouho nic nedělat je typ energického vlka. Teď se však bude muset naučit usměrnit se. Jinak by to příště nemuselo být až tak veselé jako tomu bylo teď.

Nějakou dobu nebyl úplně sám se sebou spokojený, jako by mu něco chybělo a on to nemohl najít. To jeho přetěžování tréninkem pořád neskončilo, ale nezacházel do extrémů, jako tomu bylo předtím.
Dával si den pauzy na odpočinek, aby se mu mohly svaly uklidnit a on taky. Chtěl mít ode všech klid, tak si zaletěl dál od území, aby nebyl moc rušen. Přistál v lese, kde si chtěl ulovit něco k jídlu. Od rána nejedl a měl by něco sežrat, aby ho nadále nesužoval hlad. Čmuchal a snažil se vystopovat hodně rychlou a nenáročnou svačinu. Neměl zájem se dneska honit nad nějakýma kravinama.

Tohle popravdě čekal, že se stane pokud ho tak někdo najde. Ano poučování a promlouvání do duše. Avšak tento vlk byl na to moc tvrdohlavý, aby si to nějak vzal jako ponaučení. Nedával na sobě moc znát emoce a jen přikývl. Pohlédl na Kariho a Roo, když se na sebe divně podívali. Ah toho mě jeden mohl ušetřit. Pomalu se zvedl na nohy. Věděl, že se o něho Roo bojí, ale Al u sebe neznal něco jako práh bolesti. Ani jen svých možností a nedokázal si říct dost, i když by měl.

No aspoň nějaká cena útěchy pro něj, že to půjde vyléčit úplně. Rád by se toho zbavil, i když jsou i horší věci na světě, jak tohle. Kmital očima mezi ně a netušil, jak by měl reagovat. V léčení a bylinkách byl fakt marnej. „Jak dlouho asi může trvat to léčení? Abych se toho zbavil." Nebo jak často sem bude muset chodit na kontroly? Být pacientem není zrovna zábavné. Nikdo Ala nebavilo sedět na jednom místě moc dlouho.