Príspevky užívateľa

Tolik otázek najednou ani nečekal. Nechal si olíznout ucho a mile se na Roo usmál. Zývl si před tím, než začal mluvit. „Přetížil jsem se." Nebyl na to moc hrdý, že ho tak musela vidět. „Poslední dobou na sobě tvrdě dřu. Někdy až moc. Občas ani nevnímám kdy jíst, pít či spát. Tak moc jsem si vzal do hlavy, že se chci co nejlépe zdokonalit a něco v životě dosáhnout, že to ne jednou přepísknu." Tím i naznačil, že se mu tohle nestalo poprvé. To kdyby ho viděli, jak trénuje let v dešti, tak by ho asi pověsili za kožich na strom.

Nebylo to zase nic moc, ale reagoval aspoň trochu. Cukl ouškem, když Kari zacvakal zuby tak blízko. Tohle slyšel, ale byl moc vyčerpaný na to se probouzet. A i ta zima dělala svoje. I když už bylo i hůř, když zmokl jak slepice a co byla v noci zima to nebylo dva krát ideální. Alalric by si už měl konečně nastavit hranice svých možností. Nemohl se takto vysilovat donekonečna. Jednou na to pěkně doplatí.
Trvalo nějakou tu chvíli, než se stačil pomalu probouzet. Cítil se celý dolámaný a hlavně mu byla pěkná zima. Lehl si na břicho a jeho pohled spočinul na Roo a Karim. Díval se na né lehce zmateně a hlavně byl ještě ospalý a lehce vyplepaný od zimi.

Letmo slyšel, co se kolem něho děje. Avšak nemohl sám sebe přesvědčit, aby se probral a vstal na nohy. Bylo na něm jen vidět, jak se mu zvedá hrudník, jak dýchá. Nepohnul ani kouskem svého těla. Docela přemýšlel, jak se z toho všeho vymotá. Přetížení si vzalo svou daň a zrovna dneska to nebylo zrovna ideální. Chtěl víc trénovat, a to byl jeho největší problém. Nedokázal si říct dost, když to potřeboval.

Jen co pár vteřin ležel na zemi, tak se mu tak povedlo hluboce usnout, že ho nedokázala ze spánku probudit ani jeho sestra, která do něho šťouchala. Ukázalo se až teď, jak moc mu ten spánek a odpočinek chyběl. Dokázal jen lehce reagovat cuknutim nohy, ale otevřít oči nedokázal. Myslel si, že to bude dobrý, že mu tolik spánku stačit bude, ale hluboce se mýlil. Pomalu si to vybíralo svou daň.

Potuloval se čím dál častěji po území smečky a sem tam zašel i trochu dále. Neměl by snad nějaký den, kdy by jen odpočíval. Poslední dobou se přetěžoval víc, než by měl. Avšak pokud chce dosáhnout svého cíle a stát se nejlepším lovcem, tak pro to taky musel něco udělat. Pořádně nespal už pár nocí a místo toho trénoval a trénoval. Dával si do těla a nedokázal si říct dost. Dával si pauzy na jídlo a kratší odpočinek. Poté pokračoval dál aniž by si uvědomil, jak moc zdrceně vypadá. Lovil i zásoby na zimu a pokaždé větší úlovek odnesl do jeskyně a pár menších úlovků jako jsou třeba zajíci si dal, aby utišil svůj hlad. Trénoval si i létání a nezáleželo na tom, jaké bylo počasí. Musel si to vyzkoušet i v dešti jak to zvládne. Nenechal se zastrašit ničím, co mu přišlo do cesty. Snažil se, i když byl nějak unavený nenechal to, aby ho to zastavilo. V hlouby duše věděl, že se ničí, ale jeho hlava do brala úplně jinak. Jeho astma už nedělalo takový problém, jako kdysi, ale bylo tu něco jiného, s čím se musel poprat. Jak pořád jen trénoval a i v dešti, tak byl trochu nemocný. Bolela ho hlava a měl někdy z něčeho nic návaly zimy a únavy. I přes to, se snažil dál, ale dneska si jeho tělo během trénování magie řeklo "dost" a vyčerpáním lehl na zem.

Hlásím se

Hleděl na Feiera a naslouchal jak vrčí. Tak rád by se zvedl a ze vzteku tomu vetřelci by se zakousl do krku. Ale to bohužel nemohl, ani se jen hnout. Cítil, jak mu vlhne od krve a krk a bohužel už nic nezmohl. Mohl jen a jen doufat, že to Feier nějak zvládne a pak pomůže i jemu. Necítil se zrovna nejlépe. Jediné co mohl bylo ležet a doufat. Avšak jeho pískání začalo být víc hlasité.

Naslouchal jim a byl by asi vážně nejradši, kdyby se astmatu zbavil úplně. Občas to nedělalo dobrotu. ,,Pokud by jste to zvládly vyléčit úplně, jen s chutí do toho." Bude se snažit jim vyhovět s požadavky co budou po něm chtít. Poslušně seděl na jednom místě. ,,rád bych se toho zbavil nadobro." Švihl ocáskem.

Snažil se jak jen mohl, aby to dostatečně dlouho udržel. Bylo to obtížné, jelikož ještě takto dlouho svůj oheň neovládal. Začal pociťovat pocit únavy a vyčerpanosti. Plameny se pomalu zmenšovaly, až zanikly úplně, jako by to ani jen nebyly. Naštěstí to ikkemu dostatečně stačilo na to, aby srnu usmrtil. Alaric si hned lehl a nevnímal nic jiného, než to , jak je slabý. Hlavu si položil na packy a málem tam usnul. No snažil se udržet oči otevřené.

Rád vyzkouší něco nového co ještě neměl a tohle byla docela dobrá příležitost to zkusit. Možná mu tak ryby zachutnají nakonec. Mile se usměje , no dlouho mu to zrovna nevydrží. Popadne ho lehce smutek, a už se jen dívá před sebe. Bude si muset najít přístřešek, aby během spánku nezmokl jak slepice. Ne že by mu mokrý kožich nějak extra vadil , ale nebylo to zrovna příjemný pocit. ,,Pro dnešek toho máme asi oba dost." Tím chtěl i naznačit, že je trochu unavený a rád by si odpočinul a ideálně to i zalehl.

Usmál se mile, že se pokusí s tím něco udělat. Bral to od ní jako dobré gesto a někdy ji to snad bude muset oplatit. ,,Děkuju moc." Lehce švihl ocáskem, jak ležel. Pro dnešek si vážně dá pauzu a pořádný odpočinek. Možná si později uloví něco málo k snědku, aby nepadl hlady. ,,Zatím." Odzdravil taktéž a napokon i v trávě usnul.

Vypadalo to zprvu dobře a i Ikke si vedl nádherně. Jen byl zrovna v dobré poloze na srně. Musel mu nějak pomoci, ale jeho nohy ho z běhu začali trochu bolet. Bude muset improvizovat. Vzlétl a snažil se je dohnat letem. No nebyl by i tak dost rychlý. Musel zapojit i magii, a tak vedle srny vzplály plameny. Pomalu je zaobloval a zaspiráloval, aby hned prudce nezastavila a kruhy zmenšoval dokud nezůstal malý kruh a srna se i zastavila. Neměla kam utéct a Al se snažil to udržet tak dlouho, dokud Ikke netrefi tepnu. Přistál nedaleko od nich.

Ani zdaleka s ním nebyla nuda. Skutečně se zabavil. „Rád si to zopakuju." Olízával si krev z tlamy. „Můžeme někdy tu onu zmiňovanou rybu." Usmal se mile a podíval se na oblohu. Zdá se, že se zatahovalo a asi bude taky pěkně chladno podle větru, který se spustil.

Byl jak Feieruv ocásek až do jeskyně. Posadil se na patřičně dobré místo. Netušil co budou chtít dělat první, a tak to nechal na nich. Mohl se jen dívat a poslouchat jejich pokyny. Taktéž Ikkeho pozdravil, když se objevil.

Jen co na něho Ikke promluvil vydal se za ním a taky to očuchal. Nebyli zas tak daleko a tedy se pomalu po něm vydal. Zahlédl jich podstatně víc jak jednu tedy, tak hold budou si muset najít nějakou co je patřičně blíže. Zahlédl tedy jednu co byla tak dál od ostatních a musel si zmapovat co nejlepší taktiku na to, aby ji nasměroval správným směrem. „Zkusím ji nalákat k tobě." Zašeptal k němu a šel tedy do akce. Bylo to trochu složitější, ale povedlo se mu to. Hnal ji k Ikkemu nejlíp jak mohl.