Príspevky užívateľa

Jarumiho nechal plnit tedy svůj úkol a později se obrátil na Adaina, který skoužkou od Dexe prošel. Popošel k Adainovi a před ním se zastavil. ,,Zdravím i tebe. Tvůj úkol ode mě bude stejný, jako pro Jarumiho. Tedy ulovit čtyři králíky a přinést mi je sem. Žádná křídla ani magie pouze hrubá síla." Poznamenal ještě jako dodatek, aby na nic nezapomněl. Snad řekl dost podstatně věci a tudíž nechal Aidana plnit si další úkol ceremoniálu. ,,Snad se ti bude dařit." Nedokázal popřát štěstí, jelikož on na štěstí nevěřil pouze na zkušenosti a síle vlka.

Nic moc se zatím nedělo a byl docela klid. První zaúkolovaný odešel a jen co se vrátil nechal Dexe, aby mu přinesené věci zkontroloval. Hned poté se objevil i jiný vlk Jarumi, jak se tedy představil. Jen kývl hlavou, že narazil na ně správně. Přišel blíže k němu a aspoň dokud mu to zkontroluje mohl Al zatím zaúkolovat jeho. „Také zdravím." Ještě před začátkem ceremoniálu si stačil proletět zběžně území nedaleko hory. Takže měl přibližně představu kde je jaká zvěř. „Ode mě obdržíš lovení. Přineseš čtyři králíky a během lovu žádná křídla ani magie." Mohl by to vymyslet trochu těžší, ale nechtěl tu zase zkejsnout do rána. Viděl totiž mezi horou a řeknou srnky, ale tahat to nahoru do hor bylo až moc obtížné. Ale ani králíci nebyli někdy snadná kořist. Rychlé malé mršky no i to mu dá zabrat. Nechtěl ho už nadále zdržovat. „Doufám, že se ti bude dařit." Snad řekl vše podstatné.

Čekal zde společně s Dexem a ne že by byl nejlepší společnost pod sluncem se trochu říct nedalo. Radši Alaric většinu času jen mlčel a vyhlížel vlky, kteří se tu měli objevit. Sem tam vzlétl, aby se podíval lépe kde asi přibližně mohou být. Udělal to tak za celou dobu dbá krát, než se stačil někdo objevit. Dexter položil první úkol a měl cosi přinést. V bylinkách on nijak nevynikal téměř vše mu připadalo stejné. No držel se nedaleko a čekal, dokud splní první úkol, aby se mohl vydat k druhému. Teď prozatím věděl vše co vlk potřeboval a tiše mu popřál hodně štěstí. No i když to štěstí mohlo být diskutabilní. Tady by se štěstí neprojevilo, nýbrž vlkova znalost toho co umí.

Byl za tu pomoc opravdu vděčný a připadal si hloupě. Kdyby si byl "zalehl" někam jinam tohle by se stát nemuselo. Nebo by to mohlo být jen horší kdo co by se stát mohlo. Dokázal chodit víceméně sám, aby nemusel Kari ho tak moc přidržovat. Jen co dorazili do cíle si lehl a cítil se o něco lépe to musel uznat. No bohužel ne úplně sto procentně což bylo na obtíž hlavně jim. Z jedné strany ho štvalo, že tu musí jen ležet a být v klidu. Nedokáže dlouho nic nedělat je typ energického vlka. Teď se však bude muset naučit usměrnit se. Jinak by to příště nemuselo být až tak veselé jako tomu bylo teď.

Nějakou dobu nebyl úplně sám se sebou spokojený, jako by mu něco chybělo a on to nemohl najít. To jeho přetěžování tréninkem pořád neskončilo, ale nezacházel do extrémů, jako tomu bylo předtím.
Dával si den pauzy na odpočinek, aby se mu mohly svaly uklidnit a on taky. Chtěl mít ode všech klid, tak si zaletěl dál od území, aby nebyl moc rušen. Přistál v lese, kde si chtěl ulovit něco k jídlu. Od rána nejedl a měl by něco sežrat, aby ho nadále nesužoval hlad. Čmuchal a snažil se vystopovat hodně rychlou a nenáročnou svačinu. Neměl zájem se dneska honit nad nějakýma kravinama.

Tohle popravdě čekal, že se stane pokud ho tak někdo najde. Ano poučování a promlouvání do duše. Avšak tento vlk byl na to moc tvrdohlavý, aby si to nějak vzal jako ponaučení. Nedával na sobě moc znát emoce a jen přikývl. Pohlédl na Kariho a Roo, když se na sebe divně podívali. Ah toho mě jeden mohl ušetřit. Pomalu se zvedl na nohy. Věděl, že se o něho Roo bojí, ale Al u sebe neznal něco jako práh bolesti. Ani jen svých možností a nedokázal si říct dost, i když by měl.

No aspoň nějaká cena útěchy pro něj, že to půjde vyléčit úplně. Rád by se toho zbavil, i když jsou i horší věci na světě, jak tohle. Kmital očima mezi ně a netušil, jak by měl reagovat. V léčení a bylinkách byl fakt marnej. „Jak dlouho asi může trvat to léčení? Abych se toho zbavil." Nebo jak často sem bude muset chodit na kontroly? Být pacientem není zrovna zábavné. Nikdo Ala nebavilo sedět na jednom místě moc dlouho.

Tolik otázek najednou ani nečekal. Nechal si olíznout ucho a mile se na Roo usmál. Zývl si před tím, než začal mluvit. „Přetížil jsem se." Nebyl na to moc hrdý, že ho tak musela vidět. „Poslední dobou na sobě tvrdě dřu. Někdy až moc. Občas ani nevnímám kdy jíst, pít či spát. Tak moc jsem si vzal do hlavy, že se chci co nejlépe zdokonalit a něco v životě dosáhnout, že to ne jednou přepísknu." Tím i naznačil, že se mu tohle nestalo poprvé. To kdyby ho viděli, jak trénuje let v dešti, tak by ho asi pověsili za kožich na strom.

Nebylo to zase nic moc, ale reagoval aspoň trochu. Cukl ouškem, když Kari zacvakal zuby tak blízko. Tohle slyšel, ale byl moc vyčerpaný na to se probouzet. A i ta zima dělala svoje. I když už bylo i hůř, když zmokl jak slepice a co byla v noci zima to nebylo dva krát ideální. Alalric by si už měl konečně nastavit hranice svých možností. Nemohl se takto vysilovat donekonečna. Jednou na to pěkně doplatí.
Trvalo nějakou tu chvíli, než se stačil pomalu probouzet. Cítil se celý dolámaný a hlavně mu byla pěkná zima. Lehl si na břicho a jeho pohled spočinul na Roo a Karim. Díval se na né lehce zmateně a hlavně byl ještě ospalý a lehce vyplepaný od zimi.

Letmo slyšel, co se kolem něho děje. Avšak nemohl sám sebe přesvědčit, aby se probral a vstal na nohy. Bylo na něm jen vidět, jak se mu zvedá hrudník, jak dýchá. Nepohnul ani kouskem svého těla. Docela přemýšlel, jak se z toho všeho vymotá. Přetížení si vzalo svou daň a zrovna dneska to nebylo zrovna ideální. Chtěl víc trénovat, a to byl jeho největší problém. Nedokázal si říct dost, když to potřeboval.

Jen co pár vteřin ležel na zemi, tak se mu tak povedlo hluboce usnout, že ho nedokázala ze spánku probudit ani jeho sestra, která do něho šťouchala. Ukázalo se až teď, jak moc mu ten spánek a odpočinek chyběl. Dokázal jen lehce reagovat cuknutim nohy, ale otevřít oči nedokázal. Myslel si, že to bude dobrý, že mu tolik spánku stačit bude, ale hluboce se mýlil. Pomalu si to vybíralo svou daň.

Potuloval se čím dál častěji po území smečky a sem tam zašel i trochu dále. Neměl by snad nějaký den, kdy by jen odpočíval. Poslední dobou se přetěžoval víc, než by měl. Avšak pokud chce dosáhnout svého cíle a stát se nejlepším lovcem, tak pro to taky musel něco udělat. Pořádně nespal už pár nocí a místo toho trénoval a trénoval. Dával si do těla a nedokázal si říct dost. Dával si pauzy na jídlo a kratší odpočinek. Poté pokračoval dál aniž by si uvědomil, jak moc zdrceně vypadá. Lovil i zásoby na zimu a pokaždé větší úlovek odnesl do jeskyně a pár menších úlovků jako jsou třeba zajíci si dal, aby utišil svůj hlad. Trénoval si i létání a nezáleželo na tom, jaké bylo počasí. Musel si to vyzkoušet i v dešti jak to zvládne. Nenechal se zastrašit ničím, co mu přišlo do cesty. Snažil se, i když byl nějak unavený nenechal to, aby ho to zastavilo. V hlouby duše věděl, že se ničí, ale jeho hlava do brala úplně jinak. Jeho astma už nedělalo takový problém, jako kdysi, ale bylo tu něco jiného, s čím se musel poprat. Jak pořád jen trénoval a i v dešti, tak byl trochu nemocný. Bolela ho hlava a měl někdy z něčeho nic návaly zimy a únavy. I přes to, se snažil dál, ale dneska si jeho tělo během trénování magie řeklo "dost" a vyčerpáním lehl na zem.

Hlásím se

Hleděl na Feiera a naslouchal jak vrčí. Tak rád by se zvedl a ze vzteku tomu vetřelci by se zakousl do krku. Ale to bohužel nemohl, ani se jen hnout. Cítil, jak mu vlhne od krve a krk a bohužel už nic nezmohl. Mohl jen a jen doufat, že to Feier nějak zvládne a pak pomůže i jemu. Necítil se zrovna nejlépe. Jediné co mohl bylo ležet a doufat. Avšak jeho pískání začalo být víc hlasité.

Naslouchal jim a byl by asi vážně nejradši, kdyby se astmatu zbavil úplně. Občas to nedělalo dobrotu. ,,Pokud by jste to zvládly vyléčit úplně, jen s chutí do toho." Bude se snažit jim vyhovět s požadavky co budou po něm chtít. Poslušně seděl na jednom místě. ,,rád bych se toho zbavil nadobro." Švihl ocáskem.