Príspevky užívateľa

Netušil, že to tak měla podobné. Řekl by, že vždy byla lepší jak on ve všem. Kdyby byla Roo odešla neměl by zde nikoho a kdo ví kde by ji nakonec někdy hledal. Od odchodu maminky a bratra byla ta jediná co tu pro něho byla. Aspoň v rámci možností. Vždy se uklidňoval myšlenkou, že tu je i ona. „To mě mrzí." Co víc měl říct? Ani jeden to neměl zrovna lehké. Kdyby jen existoval způsob jak si zlepšit život doslova hned. Nebylo by to tak na pytel jak teď. A bude tak nějak doufat, že to bude časem lepší. Nerad by Roo ztratil. To by překousával hodně dlouho. I když se mohl tvářit jako tvrďák uvnitř byl v nějakých situacích jak plyšové zvířátko.

Bylo to.od ni moc hezké, že se nabídla s pomocí. Vážil si toho. Vydechl si a zase se zvedl na čtyři vypadajíc spokojenější. „Děkuju. Poslední dobou jsem docela dřel, abych byl dobrý lovec." Každý den, aby se najedl a v rámci nějakých zásob. No i tak mu to nepřišlo zrovna nejlepší výkon. Zajíc nebyl pro něho už tak těžký.

Netušil, jestli to byl dobrej nápad zrovna stoupat výš. Jak mu měl sakra věřit po tomhle, že ho chytí? No Dexovi asi jen tak věřit moc nebude. Zatvářil se docela po divně no vyhověl mu. Lépe máchal křídly a dostával se výš. Začalo se mu to líbit a i když ta výška nebyla zvykem, tak to bylo docela boží.

Ano snažil se něčeho dosáhnout, ale připadalo mu to málo. „Snažím se, abych dosáhl svého a dřu docela hodně. No i tak mi to přijde málo. Jsem.už od ceremoniálu vlčat pořád na Thétě. Ať dělám co dělám pořád to není dost." Přes veškerou snahu co dělá se často přepne víc a pak je mu zle. Ale teď nechtěl depkařit a zavětřil nějaký pach. Art měla pravdu bylo toho tu dost a měl v sobě značný adrenalin. Rozběhl se po zajíci co se prohnal v křoví a rychle ho zakousl. Křupnutím mu praskla páteř a bylo po zajíci. Vrátil se s kořisti za Art a položil ji na zem. Zase mu nebylo zrovna nejlíp a lehl si. Přetížení si vzalo svoji daň.

Už by se byl malém rozběhl, ale hlad neměla. No nevadí. „Ne nevyrušovala jsi mě. Já se snažim zdokonalit téměř každý den." Neúnavný. „Jak loveni pro sebe tak do zásob. Popřípadě někomu nabídnu, když ma někdo hlad." a nebo pokud byl někdo linej lovit. „Rád si zalovím mám až moc energie a nevím kde se bere." Zazubyl se.

Snažil se jak mohl a to přineslo ovoce. Přistál docela ladně než u jiných jeho pokusů. „Tak jo. Vyzkoušim vše." Chvíli si odpočinul a vzlétl s ní. Bylo to mnohem lepší, než doteď. Poletovali a čím víc se s ní bavil a nemyslel na létání a případné chyby, tím to bylo lepší a šlo mu to jako po másle až na drobné chyby. Létali tak dvacet minut, než přistáli. „Bylo to super. A děkuji za lekci." Usmál se.

Potěšilo ho, že souhlasila na to ho učit. Jak mu tedy pokynula ukázal ji co umí. Nebylo to zrovna něco velkolepého a přistál. Nechal si poradit co má zlepšit. Následně sledoval jak máchá křídly a jak to dělá. Dával si záležet, aby mu nic neuniklo. „Dobře. Zkusim to znovu." Vyzkoušel vzlétnout opět a využil rad co mu dala. Šlo to mnohem lépe a hned měl lepší náladu. „Juu.." Pecka.

Přistál kousek od ní. „Snad tě neruším." Netušil co takové březí vlčice rádi dělají. Klepy se šíři rychle a taky si toho stihl všimnout. Nechtěl však na to upozornit. Nerad by ji urazil nebo něco, tak byl radši sticha. „A nemáš třeba hlad?" Možná působil otravně, ale chtěl jen pomoci. A taky chtěl vybít energii. Měl ji až mnoho a to chtělo nějak sklidnit.

Ulevilo se mu, že ho neodehnala od sebe. „Těší mě. Jsem Alaric Azuly de Bluemaire." I z jejího pachu bylo cítit jakousi smečku. Musel si dávat pozor bůh ví odkud je. „Em...všiml jsem si, že máš křídla a tak..." Trochu se styděl. „Nezkusila by jsi mě něco naučit?" Už netušil kudy kam. Od Dexe ty jeho morbidní způsoby neměl rád a nevyhovovalo mu to. A další létavec zatím ve smečce nebyl.

Měl svou chvilku depkaření a snažil se to nějak nedat na sobě znát. Potřeboval se provětrat a i křídla. Musel se už konečně naučit jednou pro vždy se to naučit ovládat. Kéž by to bylo tak jednoduché jak se zda. Jak usedl u řeky a napil se, zahlédl okřídlenou vlčici. Taky se přišla napít jak ji pozoroval. Roztáhl křídla a přelétl k ní. Vypadala mile. „Zdravím." Zněl mile a snažil se vypadat nevině.

Už si myslel, že to ztráta času a byl docela naštvaný. Hajzl jeden notaaaak! Přestávalo ho to bavit a začínal cítit vztek. Ale co nečekal nakonec přece jen se povedlo a Ikke ho chytře zalehl. Bylo to mazané, ale jezevec se nenechal. Chvíli sledoval jak si s tím Ikke poradi, ale už to bylo bledé jak se jezevec vrti a musel uznat není lehké takto ho zakousnout. Pomohl mu tedy a jezevce nějak zakousl do krku. No i on schytal pěkný kousanec do nohy. Držel dobře, dokud nepovoloval jak jezevec umíral.

Chyběl takový malý kousek, ale nebylo to tak špatné. Zastavil se a šel k Ikkemu. „Tak špatné to nebylo. Vedl jsi si dobře. Chceš to zkusit znovu?" Netušil, jestli si natloul či ne. Posadil se a bedlivě pozoroval jak na tom je. Rád to zkusí znovu pokud tedy bude chtít. Nebo zdali si dají pro dnešek padla.

Čekal takovou odpověď a taky to bral v potaz. Nemohl Al čekat, že se vše povede vždy na sto procent. Usmál se, když na něho mrkl. Zavětřil kořist také a ucítil nejspíš toho samého. A mohla začít sranda. Rozešel se směrem k noře i s Ikkem a jen co byli blízko snažil se ho z nory vystrnadit. Možná ho tím dusotem naštve a vyleze.

Byl rád, že to vzal dobře nestává se často, že někoho takto učí jak Ikkeho. Chvíli běhal kolem něho a pak odběhl kousek dál, kde se na chvíli zastavil. Ohlédl se za Ikkem a rozběhl se naproti němu. Už jen se mohl domnívat, zdali ho chytí či ne.

Opět přišel si trochu potrénovat co se týče létání. Uměl lovit už dobře, tak teď si vyhrazoval čas na létání co nejvíc. Hodlal být pro sebe víc než lepší a to jak nejvíc mohl. Udělal by pro to cokoliv. A to doslova. Rozběhl se a vzlétl, aby si procvičil let. Nebyl v tom sice už tak marný, ale chtělo doladit zatáčení a přistání. Hold musel co jiného mu zbývalo, jen aby se zdokonalil. Jak si poletoval zahlédl hnědou vlčici. Artemis jak si povšiml bílého znaku. Slétl dolů a pozdravil ji.