Príspevky užívateľa

Snažil se jak jen mohl, aby to dostatečně dlouho udržel. Bylo to obtížné, jelikož ještě takto dlouho svůj oheň neovládal. Začal pociťovat pocit únavy a vyčerpanosti. Plameny se pomalu zmenšovaly, až zanikly úplně, jako by to ani jen nebyly. Naštěstí to ikkemu dostatečně stačilo na to, aby srnu usmrtil. Alaric si hned lehl a nevnímal nic jiného, než to , jak je slabý. Hlavu si položil na packy a málem tam usnul. No snažil se udržet oči otevřené.

Rád vyzkouší něco nového co ještě neměl a tohle byla docela dobrá příležitost to zkusit. Možná mu tak ryby zachutnají nakonec. Mile se usměje , no dlouho mu to zrovna nevydrží. Popadne ho lehce smutek, a už se jen dívá před sebe. Bude si muset najít přístřešek, aby během spánku nezmokl jak slepice. Ne že by mu mokrý kožich nějak extra vadil , ale nebylo to zrovna příjemný pocit. ,,Pro dnešek toho máme asi oba dost." Tím chtěl i naznačit, že je trochu unavený a rád by si odpočinul a ideálně to i zalehl.

Usmál se mile, že se pokusí s tím něco udělat. Bral to od ní jako dobré gesto a někdy ji to snad bude muset oplatit. ,,Děkuju moc." Lehce švihl ocáskem, jak ležel. Pro dnešek si vážně dá pauzu a pořádný odpočinek. Možná si později uloví něco málo k snědku, aby nepadl hlady. ,,Zatím." Odzdravil taktéž a napokon i v trávě usnul.

Vypadalo to zprvu dobře a i Ikke si vedl nádherně. Jen byl zrovna v dobré poloze na srně. Musel mu nějak pomoci, ale jeho nohy ho z běhu začali trochu bolet. Bude muset improvizovat. Vzlétl a snažil se je dohnat letem. No nebyl by i tak dost rychlý. Musel zapojit i magii, a tak vedle srny vzplály plameny. Pomalu je zaobloval a zaspiráloval, aby hned prudce nezastavila a kruhy zmenšoval dokud nezůstal malý kruh a srna se i zastavila. Neměla kam utéct a Al se snažil to udržet tak dlouho, dokud Ikke netrefi tepnu. Přistál nedaleko od nich.

Ani zdaleka s ním nebyla nuda. Skutečně se zabavil. „Rád si to zopakuju." Olízával si krev z tlamy. „Můžeme někdy tu onu zmiňovanou rybu." Usmal se mile a podíval se na oblohu. Zdá se, že se zatahovalo a asi bude taky pěkně chladno podle větru, který se spustil.

Byl jak Feieruv ocásek až do jeskyně. Posadil se na patřičně dobré místo. Netušil co budou chtít dělat první, a tak to nechal na nich. Mohl se jen dívat a poslouchat jejich pokyny. Taktéž Ikkeho pozdravil, když se objevil.

Jen co na něho Ikke promluvil vydal se za ním a taky to očuchal. Nebyli zas tak daleko a tedy se pomalu po něm vydal. Zahlédl jich podstatně víc jak jednu tedy, tak hold budou si muset najít nějakou co je patřičně blíže. Zahlédl tedy jednu co byla tak dál od ostatních a musel si zmapovat co nejlepší taktiku na to, aby ji nasměroval správným směrem. „Zkusím ji nalákat k tobě." Zašeptal k němu a šel tedy do akce. Bylo to trochu složitější, ale povedlo se mu to. Hnal ji k Ikkemu nejlíp jak mohl.

Dožvýkal poslední kusy masa a lehl si. Pro dnešek měl Al toho docela dost a rád by už jen po zbytek dne odpočíval někde zalezlej. „Dneska to bylo super. Zabavil jsem se. Nebyla to taková nuda, jak z prvu očekával. Dalo se to a taky vybil přebytečnou energii. Kde ji občas furt bral těžko říci, ale když už se unaví, tak s nim málo co pohne.

Za pochvalu byl rád a nadále oddechoval. Dnešní lekce se mu líbila a bylo to mnohem lepší jak posledně. Poděkoval a následně se s ním rozloučil. Ještě tam nějakou dobu strávil a sledoval oblohu. Zůstal tam až do západu slunce. Odsud do byl hezký pohled, jak slunce zapadá za hory. To bylo znamení i pro Ala se vzdálit a najít si místo na spaní.

Horlivý nadšenec do učení a to Ala těšilo, že je dobrý "učitel". Myslel si, že nebude schopen nic vysvětlit, ale něco šlo opravdu líp, než čekal. „Dobrá. Tak už jen nějakou tu srnu někde najít." Vyrazil mezi stromy dál a hledal případné stopy, nebo nějaký výrazný pach srny. Zatím se to nejevilo nijak slibně.

Jeho nadšení se nedalo nevšimnout a nad tím se usmál. Taaak jo. Sice chtěl nabídnout jemu ať si dá první, ale jaksi ho předběhl. Zakousl se a urval kus masa, který postupně žral. Aspoň dá prostor Ikkemu, který by se mohl najíst taky, vzhledem k tomu, že měl docela radost, že ochutna jezevce. Jeho maso nebylo tak špatné a dalo se jíst. Al však radši srnu, jak tohle.

Jen pokývl rameny on o své pozici nerozhodoval. „S tím asi nic neudělám. Není na mě to rozhodnout." Musel hold jen doufat, že by se na něho mohlo usmát štěstí a být výš, než je teď. Potom co vše se stalo, a jak je opustila máma vzal si to hodně k srdci. Ale také ho to povzbudilo, aby byl lepší, než jako kdysi. Nemehlo co vše pokazil. Teď byl lepší v tom co ho doopravdy baví a v lovení si liboval.

Byl už zvyklí na čich a sluch v loveni sice používal, ale ne až tak moc. Zastavil se, když mu pokynula a na moment se zaposlouchal. Zavřel oči a snažil se si představit kde co se nachází. Bylo to sice složitější, ale dalo se to. Znovu je otevřel a rozkoukal se vydávajíc se za nějakým šumem. Zanedlouho zahlédl hlodavce. Nic moc úlovek, ale na zakousnutí proč ne. Byla to jen chvilka a ulovil ho. Vrátil se za Art a snědl si ho.

Jak šel vedle Targa dělalo se mu postupně líp. Bral to jako odpočinek a nenamáhal se. Pohlédl na něj očkem, když se zeptal. „Jsem ve smečce od narození." Byl to jediný domov, který znal. Jediný kousek krajiny co kdy potkal prozatím. Vzpomněl si i na to, jak to matka i bratr opustili. Beze slova se doslova vytratili. A Alarica s Roo tu nechali aniž by se rozloučili.

Usmál se a užíval si létání. Krásný to výhled a bude muset někdy vzít i Roo na záda, aby tu krásu taky viděla. Uposlechl radu a jen co se dotkly packy země začal utíkat. Malém si nabil čumák, jak se mu zamotaly nohy, ale ustal to dokud se úplně nezastavil. Sedl na zadek a odpočinul si trochu.