Príspevky užívateľa

Nechal ho vyléčit mu ránu a tento způsob se mu líbil. Bylo to.mnohem rychlejší. „Juuu" A kousnutí bylo rázem pryč. Poděkoval mile. Neviděl tu vodu, tak si to opláchne potom. Jen co zmínil kořist pohlédl na ni. „Jo to je. Na čase se najíst a sníst si úlovek." Dali si s tím práci, tak si dají odměnu.

Tento pokus se očividně povedl mnohem lépe. Jak mu Ikke skočil na záda tím ho i povalil. Bylo to mnohem ale mnohem lepší. „Suprové. To bylo dobré." zvedl se a oprášil. Skutečně si vedl dobře. „Zkusit to tak ještě s králíkem a srnou." Srna byla o něco větší jak on a možná větší věci by se lovili pro něho snáž.

Jen co souhlasil s dalším pokusem začal kolem Ikkeho opět kroužit, jako na začátku. Avšak teď delší dobu a vydal se dál od něho. Opakoval to celé znovu tudíž se tam zase zastavil, jako prvně. Chvíli tam stál a dělal menší hluk a hned na to se zase rozběhl jemu naproti.

Jako jeho sestra se beze slova zadival do dálky. Jen co si položila hlavu na jeho rameno, tak ji objal křídlem a na chvíli si jemně otřel hlavu o její. Jako milé gesto. Tahle chvilka byla pro Ala jak roztomilá, tak výjimečná.

Šlo to lépe, než Al očekával. Byl s výsledkem nadmíru spokojený. „Nah...jen mě hryzl do nohy nic vážného." Mrcha jedna kousavá nemusel ho rafnout! Maso dobré, ale sviňsky zákeřne tyhle potvory. Rozhodl se na chvíli odpočinout si. Polehl vedle zvěře a dáchnul si.

Pousmál se. Své limity překračoval docela často a ne vždy to bylo zrovna přívětivé. No proč ne popřípadě bude spát déle, než obvykle. Nechal ji tu králíka a vyrazil čmuchat dál kolem, jestli něco nezaciti. Ze začátku docela bídné, ale slabší pach se našel a hned po něm vyrazil.

Měl z toho radost, že se něco povedlo. I když řekl, že se nemá dívat dolů i tak se ze zvědavosti podíval. Juuu.. Líbilo se mu, že je všechno menší. Nebylo to vůbec špatné ba naopak. „Pěkné." Z výškami neměl problém. Plachtění se zdálo zprvu trochu složité, ale nakonec na to přišel a nebylo to tak složité.

Netušil, že to tak měla podobné. Řekl by, že vždy byla lepší jak on ve všem. Kdyby byla Roo odešla neměl by zde nikoho a kdo ví kde by ji nakonec někdy hledal. Od odchodu maminky a bratra byla ta jediná co tu pro něho byla. Aspoň v rámci možností. Vždy se uklidňoval myšlenkou, že tu je i ona. „To mě mrzí." Co víc měl říct? Ani jeden to neměl zrovna lehké. Kdyby jen existoval způsob jak si zlepšit život doslova hned. Nebylo by to tak na pytel jak teď. A bude tak nějak doufat, že to bude časem lepší. Nerad by Roo ztratil. To by překousával hodně dlouho. I když se mohl tvářit jako tvrďák uvnitř byl v nějakých situacích jak plyšové zvířátko.

Bylo to.od ni moc hezké, že se nabídla s pomocí. Vážil si toho. Vydechl si a zase se zvedl na čtyři vypadajíc spokojenější. „Děkuju. Poslední dobou jsem docela dřel, abych byl dobrý lovec." Každý den, aby se najedl a v rámci nějakých zásob. No i tak mu to nepřišlo zrovna nejlepší výkon. Zajíc nebyl pro něho už tak těžký.

Netušil, jestli to byl dobrej nápad zrovna stoupat výš. Jak mu měl sakra věřit po tomhle, že ho chytí? No Dexovi asi jen tak věřit moc nebude. Zatvářil se docela po divně no vyhověl mu. Lépe máchal křídly a dostával se výš. Začalo se mu to líbit a i když ta výška nebyla zvykem, tak to bylo docela boží.

Ano snažil se něčeho dosáhnout, ale připadalo mu to málo. „Snažím se, abych dosáhl svého a dřu docela hodně. No i tak mi to přijde málo. Jsem.už od ceremoniálu vlčat pořád na Thétě. Ať dělám co dělám pořád to není dost." Přes veškerou snahu co dělá se často přepne víc a pak je mu zle. Ale teď nechtěl depkařit a zavětřil nějaký pach. Art měla pravdu bylo toho tu dost a měl v sobě značný adrenalin. Rozběhl se po zajíci co se prohnal v křoví a rychle ho zakousl. Křupnutím mu praskla páteř a bylo po zajíci. Vrátil se s kořisti za Art a položil ji na zem. Zase mu nebylo zrovna nejlíp a lehl si. Přetížení si vzalo svoji daň.

Už by se byl malém rozběhl, ale hlad neměla. No nevadí. „Ne nevyrušovala jsi mě. Já se snažim zdokonalit téměř každý den." Neúnavný. „Jak loveni pro sebe tak do zásob. Popřípadě někomu nabídnu, když ma někdo hlad." a nebo pokud byl někdo linej lovit. „Rád si zalovím mám až moc energie a nevím kde se bere." Zazubyl se.

Snažil se jak mohl a to přineslo ovoce. Přistál docela ladně než u jiných jeho pokusů. „Tak jo. Vyzkoušim vše." Chvíli si odpočinul a vzlétl s ní. Bylo to mnohem lepší, než doteď. Poletovali a čím víc se s ní bavil a nemyslel na létání a případné chyby, tím to bylo lepší a šlo mu to jako po másle až na drobné chyby. Létali tak dvacet minut, než přistáli. „Bylo to super. A děkuji za lekci." Usmál se.

Potěšilo ho, že souhlasila na to ho učit. Jak mu tedy pokynula ukázal ji co umí. Nebylo to zrovna něco velkolepého a přistál. Nechal si poradit co má zlepšit. Následně sledoval jak máchá křídly a jak to dělá. Dával si záležet, aby mu nic neuniklo. „Dobře. Zkusim to znovu." Vyzkoušel vzlétnout opět a využil rad co mu dala. Šlo to mnohem lépe a hned měl lepší náladu. „Juu.." Pecka.

Přistál kousek od ní. „Snad tě neruším." Netušil co takové březí vlčice rádi dělají. Klepy se šíři rychle a taky si toho stihl všimnout. Nechtěl však na to upozornit. Nerad by ji urazil nebo něco, tak byl radši sticha. „A nemáš třeba hlad?" Možná působil otravně, ale chtěl jen pomoci. A taky chtěl vybít energii. Měl ji až mnoho a to chtělo nějak sklidnit.