Príspevky užívateľa

Helemese. Malá potvůrka již vylezla. Konečně. A zase měl to nutkání vlče sežrat ale nemohl, protože bylo až za hranicí. No zatím nesměl dát na jevo, že za ním nemůže. Jak se tak díval, tak by beztak vlče využilo toho, že může zdrhnout. Vždyť bylo vyděšené k smrti. "Oh no... Štěně zatím se mi moc nechce, ale neměl by jsi se tu potulovat, tady za hranicí tě totiž sežrat mohu." Aaa kruci! Možná právě mohlo tomu malému dojít, že bez toho Alex nemůže. Však má ještě plno věcí, kterými by jej mohl vystrašit tak, že by si bez důvodu za hranice nedovolil nebo naopak plno věcí na to, aby jej namotivoval tak, že by se k nim přidalo. Jenže vlčat už tu bylo přemnoho. Hodil by se vůbec.

Vypadalo to, že se prostě ten někdo moc bojí na to, aby vylezl, protože se křoví ano nepohlo. A jistěže si byl Alexei jist, že tam někdo byl, cítil ho, slyšel jeho vystrašený dech. Navíc se svým sebevědomím, Alexův mozek i kdby tam nikdo nebyl, tak so řekl, že tam je a hotovo. Alex se nikdy neplete. "Tak pohni, nebo tam po tobě fakt skočím!" Zavrčel znovu a tentokrát rázněji. Snad už ho to vyplaší lépe.

Alexei přišel, co nejdál to šlo, dál už by mu mohl hrozit přešlap mezi hranicí, a to nemohl přeci udělat. Tak tedy zůstal tam kde byl a jen byl chvíli zticha, aby se pořádně zaposlouchal. No jistě... slyšel to vystrašené oddychování, bylo jasné, že je ten někdo blízko. Každopádně se naštěstí ještě nedostal za hranice. Bylo to podobné, jako s tou odvážnou vlčicí, co tu před nedávnem potkal. "Vylez, ať už jsi kdokoliv, vím o tobě." Řekl tiše a jen do toho zavrčel, aby upozornil, že ho prudí, že tu vůbec ten někdo je.

Už už se mu málem podařilo usnout, když v tom on v dálce někdo zavolal. No to snad ne! Teď, když začne za pár chvil vycházet slunce, Alexei by po něm pak nemohl hned vyjet a zabít jej, když by vkročil na území! Co by se stalo? A hlavně pokud by odešel. Lexa už tedy slyšel o těch jakýchsi pláštích, ale přes to, mohl by pak pláchnout, než by dorazili ostatní. Každopádně dokud byla tma. Lexa nemohl váhat. Okamžitě se vykroutil z toho úzkého prostoru mezi kusy plechu a přiblížil se k hranici, tam, kde by se měl ten vlk nacházet, však ne moc daleko. Nezdálo se mu to vůbec jen?

Přišel se sem jen pořádně vyspat. Den už měl za nedlouhou dobu začít a Alexovi se přes den špatně usínalo. Stíny totiž nebyly tak temné, jako teď. Měl tedy vyhlédnuté místečko tady téměř u hranice města, kam ani přes den světlo nedosáhne a tak nemusel čekat na sluneční paprsky, aby mu stíny ukázaly, kde se může vyspat. No bylo to sice téměř mimo město, ale přes to tu byly poházeny nějaké staré plechy, pod které se teď jen zalezl, pořádně se schoulel, kvůli své velikosti, aby se sem vůbec vlezl a usínal ještě když byla noc.

Alexei zatřásl hlavou s trochu překvapeným výrazem. Vlastně hodně překvapeným výrazem. To štěně-bylo divný a na tom se všechny Lexovy smysly teď už shodovaly. No vzhledem k tomu, že nechtěl mít nic společného s tím, že tu Derik pravděpodobně chytne každou chvílí nějaký záchvat, hodlal se vydat co nejrychleji pryč. Ještě by to bylo Hati na něj! "Eeeh... no víš... a vlastně jo. Heh! vidíš? Tady nad okem se ti to začíná osypávat." Tak falešně se zasmál a velkým obloukem obešel Derika, aby se mohl vydat co nejrychleji pryč. Ještě od něj fakt něco chytne a to beze srandy. "J-já už radši půjdu. Chápeš, aby jsi mě nenakazil."

No opravdu byla odvážná, vlastně by řekl, že na první dojem působí jako taková drsňačka. První dojem. Možná by se Alexei dosti pobavil takovými hrátky s jejím tělíčkem. Škoda, že to zatím nemohl říci i nahlas. Mohla by to pobrat špatně a rozkecat okolo, jací jsou Kulťani potvory. Ovšem kdyby měl důvod, nebyl by z toho problém. Krátce se uchechtl, však tiše, aby to nemohlo zaslechnout více vlků, nežli ona. "Jak říkám." Dodal jen k jejím slovům. Neřekl tohle náhodou před tím? Byla odvážná už jen tím, že prostě stála. Však ono ji to přejde ta neohroženost. "Chceš snad něco?"

Hele, jak mu tady Derik chytne nějakej infarkt, epilepťák či tak něco, tak Lexa ho křísit určitě nebude jako. Ono to totiž vypadalo, že se k nějakému psychickému i fyzickému záchvatu schyluje, protože Derik neměl normální chování. Vlastně z toho začínal být nervózní asi taky. Nebo spíše... nebyl si jist, jestli přímo z toho. Počkat! Derik byl nervní - Alexei byl nervní a jak to vypadalo naposled? To samé. Že by to štěně nějak nakazilo tady Alexe? Každopádně v tom případě musel být hodně napnutej, chudák, asi byl nemocný. "Ještě aby jo. Nevypadáš tak." Naklonil se k němu a hodil po něm takový ten vyzývavý pohled. Možná se pak štěně naštve a vzpamatuje sa.

Dobře, byla to nuda... Ona byla za hranicí a ještě k tomu se držela trochu dál. Nemohl ji zabít ani přilákat k sobě pokud nechtěla, ne násilím. Škoda no, vypadalo to, že tohle bude jen obyčejná kecačka. Ovšem ještě tu byla jedna o trochu zábavnější činnost a to přilákat ji za hranice psychickou metodou. Mohl by ji zlákat na víru v Hatiho a tím by si vytáhnout plusový bod u mesiášky. Jistě by Alexei udělal dojem, kdyby přivedl do smečky další pomocnici. "Máš odvahu, že tu furt postáváš." Řekl tichým prázdným hlasem. Vlčice nevypadala, že by chtěla raději ucouvnout. Že by? Možná ji ani za ty hranice přemlouvat nebude.

On by tuze rád, po ní vyjel, ale holt byla nevinná a po takových vyjíždět nemohl a ani nechtěl. Alexei si boj, nebo vraždy dopřával jen v takových případech, ve kterých to byla potřeba. Proto chtěl, aby překročila hranici, proto k ní nepřistoupil hned a neupozornil ji. Ku jeho podivu se vlčice nezdála, jako nějaký huňatá a roztomilá kulička. I když byla tma, Alexei si i přes to všimnul výrazných jizev na jejím těle. No a co teprve ta velikost? Vůbec se to k těm jizvám a k celkovému vzhledu nehodilo. Takový prcek. Možná to neměla z bojů, ale že jí prostě jen někdo jiný ubližoval. Vydal se k ní tedy blíže. Nakračoval pomalu ale jistě, dokud nebyl tak blízko, co to jen šlo. Dál už by se to mohlo brát, že překročil hranici a to určitě nechtěl. Nejspíše ho bavilo vlky probodávat pohledem, protože to i v tomto případě dělal.

Neznělo to od Derika zas tak mile to byla pravda, ale na rozdíl od toho, co od něj slyšel vždy jindy to milé bylo. Řek by, že až moc. No prozatím to tak nechal a normálně mu na slova odpovídal. Případně když to bude pokračovat, už se jej začne vyptávat, jako proč je tak milý... najednou. "Já tu jen odpočívám... když v tom vidím, jak mi letí kniha na hlavu a nevím, nevím. Nespadla ti na hlavu nějaká taky?" Jen tak opatrně naznačil, že se opravdu chová divně. I když to mohlo vyznít až tak moc opatrně, že by si mohl Derik pomyslet, že to byla vážná otázka.

Konečně tu přestávala bejt zas taková nuda, protože nedaleko sebe uviděl tuláka, tedy tulačku. Tak a teď dostal chuť na krev, ale musel si počkat. Normálně by tam měl nakráčet a upozornit ji, že by neměla chodit za hranici, jenže on tak chtěl bojovat. Ach scházelo mu to období, kdy skoro s každým bojoval. Nejspíše mu už z toho hledání zoubčích hnízd hrabalo. Už chtěl zabíjet a to ať už to bylo cokoliv. Zatím to ale vypadalo, že je vlčka zkušená a drží se od hranice dál. I přes svůj očividný zájem o prohlížení si obřího kola. No dobrá tedy, asi bude se muset ukázat. Přeci jen byla blbost jen vyčkávat, až to překročí a následně se o ni postarat. Co když se k nim třeba chtěla přidat? Vydat se na správnou cestu a přidat se k víře v Hatiho. No co už, byl to špatný nápad a tak se znovu napřímil a odhalil se tedy.

Už si to opatrně cupital ze schodů dolů i tady. Jistě, že hledal zoubky. Začínala ho sžírat myšlenka, že už uběhla tak dlouhá doba a on stále ještě žádné další hnízdo nenašel. Asi mu to i začínalo lézt na mozek. Už si začínal dokonce zvykat na do, že kudy jde, tam už má čumák u země a hledá, kde to jen jde. Musel uznat, že to nebylo nic lehkého a to i přes to, že zoubci se přemnožili. Že by byl už z toho všeho závislý na adrenalinu? No bylo to dosti možné. On už dokonce si přál nějaké najít a tady se mu to pozdávalo takové dobré místo, pro hledání hnízda a tak se sem stavil.

Přikrčený téměř k zemi se plížil pro svůj úlovek. Bylo jistě, že to je pořádně vyžraná krysa podle velikosti a navíc, tady ve městě by vlk nemohl očekávat nic jiného, pokud to bylo tak časté. Krysa teď stála na místě a zřejmě se myla. Alexei se tedy divil, že takové zvíře může být tak čistotné. Každopádně za pár sekund už nebude mít žádné vlastnosti ať už dobré či zlé. Bude po ní. Určitě se jí bude lépe dařit v Lexově žaludku. Už byla jen na tři délky ocasu od Alexeie a tomu se z tohoto napětí naježila dlouhá srst za krkem.

Tentokrát se na těchto místech neobjevoval pro to, že chtěl hledat hnízdo zoubků, však i přes to párkrát začenichal kdyby náhodou se nějaký pach objevil, ale zatím nic necítil a tak se jen procházel s tím, že se chtěl zadívat do dálek za hranicemi. On totiž věřil, že se jednou dostane na post, díky kterému by mohl za hranice a bylo mu jedno, jestli tam bude chodit za povinnostmi a nebo ne. Kdyby neměl tolik sebevědomí, jistě by se nechtěl lákat i když by mu příliš pohled na venek nevadil. Byl spokojený ve městě. Možná to bylo tím, že tam stále nebyl zas tak dlouho.