Príspevky užívateľa

Kdyby byla Aysel starší, její ego považoval za zcela normální, ale vždyť byla ještě malá a ten její výraz se mu začal velice nepříjemně dostávat pod kožich. Jistě, že jí ten pohled oplatil. "Chápu, že vlci s hlubšími vztahy se začínají občas štvát, ale jakožto nový člen Kultu si nehodlám nikoho proti sobě stavět. A stejně předpokládám, že si ani on se o to nebude pokoušet." Doufal, že tohle vlčka pochopí. Prostě tím chtěl říct, že chce mít všechny tu na své straně. Ovšem nejspíše by tiše zavrčel, kdyby se nějakou náhodou dozvěděl, že tím Aysel narážela na to, že ji naštval. Chtěla ho snad nějak upozorňovat na sebe nebo co? Každopádně i proto doufal, že to myslela pouze jako jen takovou nekonkrétní poznámku. "Svého bratra jsem dlouho neviděl. Nemožu říct, že jsem nebo nejsem jako on. Stejně, jako nemůžu říct, jestli chci nebo nechci." Odpověděl jí a na jméno jen kývnul.

Pohodlně se posadil na prozatím nepohodlnou zem. Prcek byl roztomilý už jen tím, jak byl velký a když do něj dloubnul packou, bylo to, jako kdyby po něm lezl mravenec. Alexei mu musel to dloubnutí oplatit. Také to udělal jen doufal, že se nestane to samé, co s Reshi. To do té jen jemně dloubnul a ta už se začala valit k zemi. Chuděra. Snažil se být tedy opatrný a jen jemně do vlčete šťouchl packou. "To je mi milé přivítání." Odpověděl mu tentokrát již s úsměvem. Ta vlčata byla vtipná.

Byl potěšen tím, že ho tedy vlčice přijmula. Co mu na tom jen vadilo bylo to jeho postavení. No pro něco dobrého musí projít i něčím špatným ne? Musel to holt přetrpět a jen doufat, že se nebude muset sklánět před každým vlkem tady. Na její slova pouze kývnul. Ani otázky na ten zmíněný rituál neměl. Však rituály byly v mnoho smečkách normální. On se doví, čím bude muset projít to jistě. "Ovšem chápu." Řekl jen na její poslední větičku, aby tu jen neseděl a nemlčel. Popravdě se těšil, až se tu seznámí s jinými vlky. To, co vlčice říkala bylo pro Alexe dost pozitivní.

Alexei náhle pocítil takový opravdu divný pocit. Tento pocit už dlouho neměl. Takové to, že má vlk žaludek na chviličku až v krku, překvapením málem otevře tlamu, ale strach to není. Zdálo se, že šel tou správnou cestou, jestliže chtěl na svého bráchu narazit. Nevěděl, jestli z toho má být šťastný a nebo prostě jen překvapený. Vypadalo to, že se mu podařilo Tiaga najít. "V tom prípadě ano, je to můj brátr." Odpověděl jí konečně tím co chtěla slyšet na první otázku. Oklepal se, aby setřásl to napětí. Jen s váhou rohu na hlavě a svou velikostí bylo jeho oklepávání jen takový náznak. "Není třeba nikóho vyhánět slečinka. Jsem teď sic novým, ale členem. Alexei Adrik Lazarow." Svým oslovením naznačil, že chce vědět její jméno i když by ho to moc nezajímalo, měl by ji znát i jménem no ne? Pokud však tento náznak nepochopí, zeptá se jí pak, teď se ale začala předvádět s tím, jak umí létat. Sebevědomí měla fakt dost na věk, který by s postavou srovnal. "No když myslíš." Zasmál se u svého řekněme souhlasu. Ve skutečnosti nad touto informací pochyboval, ale tak udělá té slečince udělat radost. Bylo roztomilé, jak se nebojí říct, co si o sobě myslí.

Překvapeně naklonil hlavu na stranu. Opravdu ten její popis tak nějak seděl. Tedy až na tu lebku. Však byl to jen pouhý doplněk, který si za tu dobu mohl někde sehnat. Přeci neviděl svého bratra už velmi dlouho, pokud ovšem to on opravdu byl. Čím déle, tím méně nad tím, že je tady pochyboval. Navíc ta malá vlčka jestli nebyla žádnou hlupačkou, nejspíše věděla o čem mluvila. Co ovšem v něm vzbuzovalo největší pozornost bylo, jak popisovala jeho povahu. Tedy zdálo se, že svého bratra znal méně, než myslel. "Máš zajímavý názor na členy své smečky. A jeho jméno?" Opravdu byl překvapen jejím názorem. No jenom aby tady nebyla ta nejchytřejší ona. Při jejích dalších slovech se jen trochu pobaveně pousmál, ale nebyla třeba odpovídat. Kdoví jak ona brala věci okolo sebe.

Opravdu zrovna na to myslel a hned to stálo před ním. A nebo chtělo, aby na něj Alex narazil, to spíš. Však když to k němu přišlo blíže, pomyslel si, že jestli se na něj bude takto dlouho dívat, asi mu upadne krk. Už teď ho za tím krkem trochu šimralo, jak se na všechno musel dívat takto z hora. Chtělo by to trochu vyšší vlky a ne štěňata, pak se neměl čemu divit. "Zdrávim prcek, teda Derik je to tak?" Pozdravil vlče příjemným hlasem. Na takového prcka přeci nemohl nijak hrubě. Sice možná už to zas takový prcek nebyl, ale pro Lexu prostě jo hotovo, tečka. "Jak tak možeš vidět, na odchodu nejsem, takže dobre." Odpověděl mu a tentokrát se pomaličku začal na to pupko usmívat.

Vzhled míst se tady zatím nijak moc neměnil. Stále ty stejné stavby. Však jedna věc ho opravdu překvapila. Najednou totiž narazil na takovou divnou dlouhou věc vedoucí přes řeku tvořící jakýsi most. Opravdu pozoruhodné, proto se stále a stále rozhlížel jak na tu věc, tak i kolem sebe. Občas dal hlavu k zemi, aby si mohl očenichat dané místo. Hm no nějaké vlčí pachy by se tu našly. Ne, že by tedy nějak vyhledával společnost, ale jak už tomu chtěl od začátku, poznat vlky zde bylo prostě potřeba. Nakračoval tiše, ale ne opatrně. Už ho nějak ta opatrnost přešla, když už si na to prostředí zde trochu zvyknul. Kam se vlastně vůbec poděl ten Derik? Roztomilý prcek to byl. Od takového vlčete by spíše očekával, že ihned jak bude možnost, půjde Lexu poznat. Štěňata byla zvědavá, nebo ne?

Rozhodně by nečekal, že by se z takového ticha a prázdna mohl vynořit jeden skřítek ze stínu přímo u něj. Také proto ten jeh překvapený výraz. Vlastně si ani toho pachu nevšimnul. I nebyl to skřítek, tohle už se zdálo poněkud starší, ale nevychované to bylo určitě. Copak takhle se vítá nový člen smečky? Jistě musel počítat s tím, že o novém příspěvku, tedy Alexovi nemusela vůbec vědět. Nebyl tu skoro ani noc a s takovou přeci nemohl očekávat, že o něm bude každý vědět. I tak ovšem hodlal tu nezdvořilost vlčce oplatit. "Jestli jsem na nekoho podobný, tak beran to určitě nebude sluníčko." Jeho pohled začínal skřítka pomalu propalovat. Jakýpak beran? Slyšel on dobře? No to jeho hlas zněl zatím klidně i když by nejraději spíše zavrčel.

Zajímavé místo, velice zajímavé, musel si neustále dokola přiznávat. Tedy zvykat si na žití zde bude trvat nejspíše dlouho. Nejhorší z toho všeho byl ten tvrdý povrch všude okolo nebo spíše skoro všude. Však nemohl přeci mít nic proti tomuto místu. Alex nebyl žádná křehulka a rozhodně si nemohl stěžovat na takové kraviny. Navíc jestli zde sídlili ti, co se sklánějí před Hatim, jestli se tedy fakta o jeho jméně nelžou, tak toto muselo být místo jako zrozené pro vlky, jako je on. Nemohl se dočkat, až se tady usadí a bude již plnohodnotným členem smečky. Zatím si připadal jen jako ten pitomý nováček, kterým i samozřejmě byl. Doufal, že ne na dlouho.
Už se pomalu začínal blížit východ slunce, což byla škoda, protože by rád ještě za tuto noc stihl mnohem víc, než objevit jen pár místeček z jistě mnoha jiných a možná i zajímavějších. Však zatím neviděl ani malinký náznak slunečního světla a tak to bylo zatím v klidu. Byl ale dost nezvyk, že neviděl na východ přímo. Mezi těmi budovami mohl vidět jen růžově zbarvující se oblohu.

Cítil se trochu divně. Na takovém skoro výslechu nebyl už dlouho. Tuze rád by si jen flustnul na zem a ignoroval, ale tady nemohl, jestli chtěl pokračovat v tom, co už začal. Nelíbilo se mu odpovídat na takové otázky, ale jak řekla Reshi, tady by měli jeho názory, plány či podobně chápat. "Po všech informacích sem usoudil, že tady nebudu za pitomce, jako tomu bylo před tím. Patřím sem, pokud slova jiných nelžou. Navíc tu mám bratra." Odpověděl vlčici co nejjednodušeji to šlo, avšak pro mnohé dostatečně. Však ještě třeba k tomu dodat. "Nehodlám sobě dělat potíže a ani nikomu z tady ubližovat, pokud se mi samozřejmě nepřiplete do cesty." Tu poslední část řekl trochu tišeji. Přeci nebylo vhodné říkat nahlas, že no... prostě chápem.

Na chvíli ještě upřel pohled na Derika, ale pak už se hleděl do očí jedině té světlé vlčici. Bylo už zřejmé, že je u ní správě. Probodával ji pohledem, ale nehodlal ji tím provokovat a proto se nedíval tak intenzivně, jako na někoho jiného. Nechtěl si ji přece znepřátelit, tedy zatím. A navíc by měl projevovat spíše respekt, který tu chyběl, ale dal se přivolat i když to nebylo potřeba. On je slušný a umí poslouchat i když na to nevypadá a občas ani nechová. "Ano, vódkyňa předpokládám. Hm a presne tak. Nu esi se to tu niehemží idioty, jako tam venku, tak ano... mesiáška." Odpověděl a doufal, že všemu rozumí. Však co by asi tak měla být mesiáška. Pomyslel ještě na to, že po té cestě sem už se mu zrovna moc nechce stát. Posadil se tedy pohodlně, ale důstojně na poněkud tvrdou zem. Nezvyk to byl, ale dalo se to nějak přežít. Jestli tu chce přeci zůstat, tak by si měl zvykat na zdejší podmínky. "Mám důvody k tomu, abych tady našel svoje místo."

Ano přesně tak, poslušně vykračoval za vlčetem. Za pár chvil se kolem začaly objevoval jakési opravdu podivné stavby. Byl ohromený, protože něco takového ještě nikdy neviděl. Ach co tohle bylo za místo. Tohle je snad místo, kde sídlí poddaní nejvyššího? Pokračoval dále, dokud se mu do nozder nedostal jiný pach. Sice těch pachů tu bylo více, ale tenhle byl zcela přítomen a to v tuto dobu. Vlka následně i spatřil, tedy... vlčici. Že by tohle byla vůdkyně? nebo někdo jiný? No čekal, co světlá vlčice řekne. Byla moc dobře v té tmě vidět což byla jedna z jejích nevýhod, ale takových vlků bylo hodně, takže si toho ani nevšímal. Hm, takže Derik. Takto se jmenoval ten prcek. Na chvíli se podíval na štěně a pak zpět na vlčici. "Nic moc vám niepoví. Nezná mě." Pověděl. Přeci Derik, jak ho nazvala vlčice nemohl mít ani tušení, kdo je. Maximálně mu mohl Alexei připomínat Tiaga, jestli ho znal a vůbec jestli tu někde byl. "Jsem Alexei Adrik Lazarow. Móžu ja vědět, kdo jste vy?" Zabručel na ni vážně. Jestli mu tu chtěl někdo ublížit, měl by vědět, že ublížit jemu nebude, jako rozlomit špejli.

Pousmál se na roztomilé vlče, když mu povědělo přesně to, co chtěl slyšet. Vědělo, co má dělat a tak mu nezbyla jiná možnost, než jít za ním. Radši by sice takto důvěřoval dospělé osobě, ale tak to snad bylo jedno ne, hlavně ať tenhle mrňous trefí. Od té doby už nic neříkal. Jen se znovu napřímil a kráčel tam, kam ho mladý vlček vedl. Vlastně by ho i rád oslovoval jménem, než mrňous, bylo to takové divné volat na vlče hej ty mrňousi, ale tohle nechal na potom. Teď byl rád, že se zvládne vyhýbat šlápnutí na ty křehký pomačkaný věci okolo.

Alexei uslyšel cizí hlas a pak i vlka, tedy alespoň jeho obrys ve tmě spatřil. I přibližoval se ten vlk. Alexei se neubránil a se mu z hrdla vydralo hlasité zavrčení. Výhružně do vlka zabodl své zářivé oči a málem by použil magii, ale jednak, nechtěl přeci na místní vlky útočit, právě naopak a druhak... uvědomil si, že ono to bylo vlče! No tomu nechtěl ublížit už vůbec. Tedy pokud to nebyla nějaká malá svině, která by naopak mohla ublížit jemu, tedy alespoň by to chtěla. "Zdravím ťa drobek." Pozdravil jej trochu podezíravě. Drobek to sice už nejspíše nebyl, ale pro Alexeiho ano. Vlastně pro něj bylo malých opravdu mnoho vlků. Každopádně chtěl teď jednat docela rychle. Nepotřeboval se tady vybavovat s vlčetem dlouho a zdržovat tím čas. "Co tu dielám? Tak poslyš. Néchci potíže to ani v nejmenším. Pověz mi, jsi šchopen dovésť mě k tvému vódci?" Naklonil k vlčeti hlavu a netrpělivě čekal na jeho odpověď.

Po rozloučení s Reshi už netrvalo dlouho a narazil na opravdu podivná místa. Tak tohle je ten... kult? Všude okolo byly podivné kovové a pomlácené věci, po kterých když šel, tak to trochu praskalo a byl to opravdu nepříjemný pocit na tlapách. Bylo to pro něj neskutečné vzrušení už jen pro to, že je někde, kde v životě nebyl a bylo to tu velice neobvyklé. Jen musel se držet tiše a při zemi. Byla tohle noční smečka no ne. Tedy podle toho co mu Reshi řekla. A teď byla noc a kdekoliv za rohem ho mohlo pozorovat třeba i několik vlků a vymýšlet plán, jak Alexe dostat a následně případně zabít. Nacházet se přeci na území cizí smečky bylo nebezpečné. Však možná ne na dlouho. Sice riskoval, ale pro to, aby se k nim mohl přidat. Možná udělá ve svém životě chybu, ale také dost možná najde svůj nový domov. Kdoví. Po tom, co zjistil že, když šlape po těch divných věcech, tak to dělá nějaký zvuk, snažil se držet na pevné zemi a nešlapat po nich. Pod jeho váhou to dělalo rámus opravdu hodně.