Príspevky užívateľa

Když se vlče ukázalo, Lexu pohltila jakási vlna chladu. Jeho hřbet se celý zježil a on nedokázal zabránit hlubokému uchvácenému výdechu. Co tohle bylo za pocit, který vyvolal pouhý pohled na něco tak malého a zranitelného? To snad mohla tušit jen malá Ebony.
Alexei zůstal kamenně chvíli stát na místě, ovšem pak se přemluvil ke kroku vpřed. "Nikam." Pokusil se ji zastavit slovy a nyní už byl připraven v případě potřeby vykročit za ní. Srdce se mu roztlouklo a on si říkal, že to bude nejspíš tou nezvyklou situací, nikoli vlčetem. Zatím za ní nešel a ani s ní nijak nemanipuloval. Její následný nářek buďto ignoroval a nebo se vůbec ani nestal. (Záleží na hráči)

Překvapil jej náhlý hlas Doga, jenž se z čista jasna objevil přímo za jeho zády. Lexa se bez zaváhání otočil a mávnutím hlavy s úctou pozdravil. I hodil pohledem do země s náznakem své podřízenosti. Za ty roky, co Alexei strávil v Kultu, se toho naučil hodně a šlo to poznat. On jikdy nebyl ten vlk, který se hodil mezi vlky fungující dle nějaké hierarchie. Lexa vždycky byl a taky měl být v srdci tulákem, ovšem Hati ho přivedl do smečky s vírou, které se opravdu nechtěl vzdát. A proto musel obětovat vychování a zvyk pro členství v Kultu.
Když sem přišel, za žádnou cenu by nebyl schopen se někomu poklonit tak, jak to udělal právě nyní před svým Mesiášem. Lexova drzost vždy překračovala veškeré meze, no věkem nabíral moudrosti a nové zvyklosti. Zvláštní, co čas dokázal s vlkem udělat. "Povídej." Pobídl ho a zvědavě nastražil uši. Něco jako vzkaz od Hatiho nemohl přece odmítnout. Byl zvědavostí a nadšením bez sebe. Snad po něm nebude chtít sebevraždu, ha!

Od těch dob, co se z Laily začala stávat dospělá vlčice, Alexeie jenom štvala. Ještě, že ji znal dostatečně dlouho na to, aby ji měl nějakým způsobem rád a nesnědl ji zaživa. Jo a taky nad ní držel Hati ochranou tlapu, to byla jedna z velkých nevýhod kultské společnosti. Děcka si tu mohla dovoli kdovíco jen proto, že by Hati za jejich ublížení trestal. Většina dospělců si myslí, že jsou vlčata dost hloupá na to, aby si tuto skutečnost nebyla schopná uvědomit, ale Lexa se zastával opaku. Podle něj to ti malí haj*líci moc dobře věděli a jen toho využívali. No Laila už sice nebyla vlče, ale stále se tak chovala a ke vší smůle také zdědila tu nejvyčůranější papulku. Přesto, že Lexa vlčata miloval, jej tato Lailina vlastnost nanejvýš štvala. "Zkus si to!" Zabručel se vší podrážděností a vzhledem k tomu, že na tom očividně trvala, se i pomalu začal zvedat. Uhryznout mi jazyk, to určitě. Říkal si přitom. Ovšem udeřila jej ta potvora přes hlavu a to už jeho tělo prostě nevstřebalo. Ani se neprotáhl, zvednul se a s těžkostí vyskočil po své společnici. "Jo, radši si seď na zadku a nech se obsluhovat, ty lemra líná." Řekl rychle ještě před tím. Ach jaké divadlo.

I on kráčel tímto místem v ten sám čas, co neznámé malé vlče a ze začátku byl překvapen jeho pachem, jenž ho udeřil do čumáku. Měl zrovna poněkud volnou chvíli, šel přímo z bazénů, kde před chvílí zanechal nějakou menší kořist. Nebylo toho hodně, ale i tak úlovek obdařil Lexu jistou mírou uspokojení a tak měl velký vlk vcelku dobrou náladu. Ovšem, kam se poděly na chvíli všechny emoce, když se musel pořádně zasoustředit na pach cizince? Opravdu nyní nevnímal nic jiného, než onen pach a snažil se jej rozpoznat: Cizinec, byl to určitě cizinec! Ovšem mladý a taky drobný... bylo to vlče... vlče a dost vystrašené. Ach ano, toho strachy snad nelze si v tu chvíli nevšimnout. I vydal se dál ulicí vstříc té vůni a našlapoval tak potichu, jak jen dokázal. Ebony měla nesmírné štěstí, že byla ještě tak mladá, neboť dospělé vetřelce na kultském území Alexei přímo nenáviděl a nehledě na jejich požadavky byl schopen jim provést kdovíco. (Samozřejmě s výjimkou těch, kteří se chtěli taktéž vydat po stopách Hatiho a jeho poddaných.)
Pak zaslechl zvuk: pláč toho malého vlčete a v tu chvíli už i přišel na to, kde má cizinku hledat. Všude kolem se právě nacházelo mnoho suti a starých krámů, mezi které by se mohlo vlče dobře schovat. "Tak vylez, ty malá cizinka! Ukaž se!" Vyštěkl tak, aby jej vlče slyšelo i kdyby bylo za zdí a mávnul svým mocným ocasem nespokojeně tam a zpět. Jeho hlas začínál s věkem nabírat hloubky, čehož už si sám začínal všímat. Snad tím to vlče nevyděsil.

Vzhledem k tomu, ze byl na tomto místě již mnohokrát svědkem hroucení nebo praskání trámů, šel se dnes, jako správný údržbář, podívat i sem. Tohle místo se rychle měnilo v hromadu suti, což bylo celkem fascinující. Nejspíš to bylo trámy, které byly mnohdy tvořené ze dřeva a to se rychle rozpadalo.
Jak tak cupkal nepořádkem, nenalezl jedinou věc, na kterou by si měli vlci nově dávat pozor, našel však něco jiného. Narazil na pach vlka a to čerstvý. O koho se jednalo ovšem zatím nepoznal.

No jo, Lailin pokus číslo dva už zabral, neboť použila velmi oblíbenou metodu - zakousnutí se do slabého místečka. A Lexa by musel mít ale že o mnoho tvrdší spánek, aby jej ani tohle neprobralo.
S cuknutím zvedl hlavu a první se zmateně ohlédl, že co ho to tak štíplo, no netrvalo dlouho, než ve stínu noci rozpoznal Lailinu tvář. Ta ludra jedna prašivá! Dokonce už i stihnul zaregistrovat její poslední slova. "Lepší něco, než nic." Pronesl tak ostře, jak to jen šlo, ovšem hlas se mu ještě rozespale třásl. Ani pohled Lexův tak nepálil, byl rád, že je byl schopen vůbec otevřít. Jen tlamu dokázal vcelku dobře ovládnout a tak na mladou vlčici mírně vycenil zoubky. Jistě že svou odpovědí narážel na její každodenní činnost a hlavně profesi. Opravdu mu do toho zatím neměla co kecat přeci!

Kéž by Lai tušila, že tento velký bručoun je schopen spát i v noci a pak prospat dokonce i celý den. No jo, čím větší hmotnost, tím větší námaha při práci a pak také více spánku. Opravdu byl schopen prospat víc hodin, než kde kdo jiný. A dnes byl dokonce tak znaven, že při jejím pokusu o vzbuzení pouze zacvakal reflexivně ušima a pošoupnul hlavu dál od její tlamy. Ačkoli celkem rychle zareagoval, spal dál nevšímaje si hnědé vlčice. Stále byl myšlenkami někde jinde, ve snech, a o Lailiné společnosti stále neměl ani potuchy. Sice se to na Kultského popravce moc neslušelo, ovšem alespoň šlo poznat, že dnes odvedl řádnou práci. Obcházení hranic, sem tam nějaká polapená krysa a dokonce se mu v oblasti hranic u mladého lesa podařilo zavětřit jakéhosi cizince. Svému objevu ovšem nevěnoval mnoho pozornosti, jelikož pach přicházel z dost bezpečné vzdálenosti.

Botanická zahrada, jak krásné a zvláštní místo, které nejednomu poskytlo nejen střechu nad hlavou, ale také jisté soukromí na odpočinek nebo pokec. Sklo, jež tu z velké části obklopovalo rostlinný ráj, dokonce tlumilo okolní zvuky (od vlčích hlasů až po skřípání rozpadajících se budov - na nic takového zde nenarazíte). I Lexa už dávno věděl, že je zde, krom šustícího uschlého listoví a větviček, klid a ticho ideální pro odpočinek. I zelené světlo, jež se díky měsíci odráželo od listů místních rostlin, dokázalo vlku pomoci zrelaxovat. No... a místní koryta naplněná hlínou a plevelem posloužila, jako ideální pelech, pro velkého méďu Lexíka, který toho taky využil. Lehnul si do jednoho z nich a po náročné noci chrápal, jak zabitý. Ačkoli toho dnes dosti stihnul, do svítání bylo stále ještě daleko, a tak mohl s klidem pochrupovat. Navíc byl stále ještě nesvůj z té popravy Tiama. No řezal u toho dost, to je jisté.

Stál po celou dobu jen kousek od středu té vší pozornosti. Tak jako asi pro všechny, ani pro něj to nebyla zrovna jednoduchá situace. Tiam, ten, co ještě pár měsíců zpátky za Alexeiem dolézal s až podezřele přátelským chováním. Chtěl z něj mít přítele a aby si Lexa přiznal, jemu se to začínalo i líbit. Líbila se mu představa, že by zde narazil na někoho, kdo by byl schopen se jej při určitých situacích zastat, nebo Lexovi pomoct, ačkoliv ten si obvykle moc o pomoc nežádal. Alexei byl až přehnaně velký egoista a postrádal jakýsi cit, ale Tiama mu bylo líto. Věřte, nebo ne, této popravy by se radši nezůčastnil, což se mu stalo nejspíš poprvé v jeho douhém životě! Jenže když tak stál uprostřed dění a cítil některé možné pohledy na jeho srsti, chtěl jednoduše zapůsobit. Táhlo ho to ke zrádci, jelikož cítil potřebu si i dnes hrát na velkého chlapáka, který se o surovosti postará. A tak se i stalo.
Když Dog promluvil a následně vydal rozkaz - zničit zrádce (což na starého mrzouta značně zapůsobilo), Lexovi se zatřásly nohy, jak jimi proudila nejistota. I v tu chvíli řádně zaváhal, však i tak se o chvilce vrhnul na šedého vlka. V žilách se mu drážela krev
i když byl stále živ a zdráv. Zrádce, zrádce, je to zrádce! Můžeš ho zabít, ublížil Kultu, ublížil tobě. Dělej, zabij ho! Křičel sám po sobě ve své vlastní mysli, aby se ještě uprostřed konání nezastavil a nerozmyslel si to. Taková ostuda! Popravce, jenž už usmrtil či potrestal kde co a kde koho, no přesto má u jednoho pitomce problém. Alexei zcela chápal Tiamovu situaci. Hati se možná přeci dopustil chyby, že tak váženou dceru a členku Kultu nechal naposledy vydechnout, ovšem byl to Hati - bůh a stvořitel. Nedalo se mu odporovat, ledaže by svým činem klepnul někoho jiného přes palici. Tím klepnutým byl Tiam, kterému seočividbně po partnerce až příliš zastesklo. Smutek ho dohnal k šílenství, což bylo politováníhodné. Záležet na jeho vlastní vůli, nic z tohoto by se určitě nestalo. Za smrt Semie ale nemohl a za svůj zármutek zrovna tak.
Konečně se Lexa zakousnul do srsti jeho bývalého nadřízeného a v tu chvíli už na pochybnosti zapomněl. Jen nechť je to všechno už za ním. A ačkoli si to Mesiáš možná nepřál, Lexa se s tím drobkem nemazal. Nesnesl by další bolest, jež by tomu ubožákovi způsobil. Jen pár mocnými trhy byl Lexa schopen Tiamovi doslova rozpárat břich a tak netrvalo dlouho, než šedý ztratil vědomí. Kor když se mu popravce zaměřil především na krk a na hlavu. Lexu nezajímal názor Doga nebo zbytku Kultu, ať se jim to líbí nebo ne, tenhle umře rychle.

"Děláš dobře..." Dodal samozřejmě, když zmínila Hatiho. Ještě aby jej chtěla zklamat. Lexa si nebyl úplně jist tím, co by Hati s takovými dělal, no nepochyboval o tom, že by se Hati vyvaroval neštěstí, které by jim na oplátku seslal. I když měli v tlamě pěkné nářadíčko, jako tahle, a užitečnou sílu. "Kdybych lovil já se společníky, brzy bych si je znepřátelil ještě víc. Nemusím lov ve skupinách, ale nejsem proti." Řekl ještě docela neochotně a pak už se chystal sehnout ke své kořisti. "Do toho! Odtáhneme ji k bazénům." Dokud je ještě teplá. Za pár hodin by byla jak špatně vyuzené. Tuhé a pěkně hnusné maso.
Musel se podivit tomu, jak dobře s vlčicí zatím vycházel. Obvykle se v takových situacích už už pouštěl do hádky. Nakonec přece možná nezáleželo jen na něm.

Hluboká noc plná temna tvořila dosti příjemnou atmosféru. Na obloze nebylo ani jediné hvězdy na dohled, jenom samá mračna, jež se chvilami zableskla modravou září. Jistěže... tento přírodní jev Alexei dobře rozpoznával. Bouřka. Byla sice ještě daleko, ale i z té dálky blesky dokázaly ozářit město stejně jako úplněk, ne-li ještě jasněji. Co bylo však ještě příjemnější; byl hrom, který dokázal z malé vzdálenosti drtit uši, však nyní, když sem přicházel z tak velké dálky, tak byl tichý a nadmíru uklidňující. Jako ukolébavka. Zatím ani nepršelo, bylo jen dusno a docela i teplo. Ve vzduchu šla cítit jakási vlhkost, nejednalo se ale o blížící se déšť. Ten se možná objeví až tak za dvě hodiny.
Alexei posedával na samém okraji velké plošiny, které se říkalo most. Seděl čelem ke zbytku města a poslouchal zpěv vzdálené bouře.
A ku jeho neštěstí se zrovna v tak pohodlnou chvíli blížila jedna ze členů smečky. Nuž... co už? Snést ji bude muset. A jakže si její přítomnosti vlastně všimnul? No pachem. Ačkoli bylo cítit ve vzduchu převážně vlhko, nevládlo zde úplné bezvětří a pach vlka byl dostatečně výrazný.

Kdyby vyřkla vlčice svůj názor nahlas, odpověděl by jí, že je mu fuk, jak to zvíře zabije. Ona to totiž byla i pravda. Nezáleželo mu na tom, jak dlouho trpí, hlavně aby byla nehybná co nejdřív. Co by ale taky mohl jeden čekat od místního popravce? "Ne všichni nenápadně zbarvení lovci umí spolupracovat bez plánu a domluvy." Dodal dost sebejistě. Byl si plně jistý v tom, co říká a co si myslí. Nikdy nad sebou nenesl pochyby, a šlo to i slyšet v jeho slovech. "Šikovná, já někdy taky... Lovím sám." Oba jistě věděli, že samotný vlk má mnohem menší šanci na úspěšný lov. V Lexově případě se musel brát však ohled i na to, kdo byl vlastně ten samotný vlk. Kdyby totiž Alexei lovil často ve skupinkách, dřív nebo později by začal se svou pýchou ignorovat potřeby a názory ostatních. Jistě by se jim všem začal nadřizovat takovým způsobem, že by se jim mohlo o demokracii jen zdát a mnohým by se jeho způsob komunikace taky dost nelíbil. No zkrátka by to přineslo víc problémů než-li užitku. Lexa neměl rád společnost. Proto lovil sám. Díval se vždy jen na vlastní pohodlí a na Hatiho. Díky tomu se dostal do Kultu.

Srna byla již přidržena u země a Lexova společnice se přiblížila až k němu. Té si však zatím nevšímal. Většinou svou kořist nechával živou a dotáhnul ji také živou až na domluvené místo krmení, kde ji usmrtil vlastně jen proto, aby mu nikam neutekla. No dnes se s tím nehodlal takto štvát. Celkově nebyl ještě před pár chvilami připravený zcela na lov a jeho tradiční chování při něm.
Uchopil tedy srnu do zubů někde v oblasti krku, vlastně už spíš za hlavu a vší silou škubnul. Jednalo se o jakýsi pokus nebohému zvířeti zlomit vaz. To se bohužel napoprvé nepodařilo. Spíš jen šokovalo. Srna sebou začala smýkat, přičemž kopla Lexíka do ksichtu. Hluboce; ale přece vyjeknul. Nepustil
...naštval se, zavrčel a škubnul znova. Ozvalo se hlasité, přesto ale i trochu svalstvem a kůží tlumené rupnutí. Jako zlomení pevného klacku pod peřinou. Přesně tak. Pak už srna jen sem tam kopla nohama, ale šlo poznat, že je po ní. Že už provádí jen ty posmrtné záškuby, které za chvilku stejně ustanou. A Lexa se ani krví nepotřísnil, pěkné!
Teprve pak uvolnil svoje silné sevření a křečovitě se napřímil, snažíce se setřást bolest od kopnutí v oblasti levého oka. "Jo. Do tebe bych to ani neřek." I všímavost a schopnost využít náhlé příležitosti musel přece ocenit.

A stalo se tak nejlépe, jak jen mohlo. Zrovna v tu chvíli, kdy měl Lexa největší obavy, tak se vynořila tmavá vlčice ze tmy. Nedivil se, že si ještě před cbvílí všímal jen jejího pachu. Byla docela blízko, ale její tmavé zbarvení z ní dělalo téměř neviditelnou. Ten tmavý stín byla vlčice, kterou už tu párkrát zahlédl. Nebyla nějak extrémně nová a tak nebylo pochyb. Neměl však vůbec čas řešit osobnost té vlčice, jediné, na co měl trochu čas byla radost ze spolupráce. Srna se po jejím vyplašení ihned vydala přímo do míst, kde se nacházel Alexei, připravený kdykoliv zaútočit. V obratnosti nebyl sic mistrem, ale hýbat se uměl. Navíc mu stačilo nebohé zvíře uchopit za pouhý ocásek a už s ním dokázal zamávat jak s hadrem.
Byl dostatečně daleko na to, aby v hlavě zpracoval skutečnost, že se zvíře řítí k němu, takže ano... byl úspěšný. Mávnul mohutným ocasem a vší silou se odrazil směrem k srně, jež zrovna vyjeveně probíhala kolem. Kousek stihla uskočit, když se téměr vedle ní ze tmy vynořil velký Lexa, proto měl celkem štěstí, že se při úcuku kořisti lehce podlomila noha a on dostal na vteřinu šanci se do ní zakousnout. A mám tě, ty hloupá mrcha!

A ejhle! Do nozder se Alexovi dostal pach cizí vlčice. Nebyl tak úplně cizí, patřila totiž ke smečce, však nezdálo se mu, že je to někdo z těch, které měl šanci poznat lépe osobně. Docela ho to naštvalo, protože mohla něčí společnost zkazit celý lov. Pokud by si totiž cizinka nevšimla té krásné kořisti uprostřed jakési křižovatky, mohla by ji vyplašit a Lexa zatím nebyl v tak dobré vzdálenosti, že by ji mohl začít rovnou pronásledovat. V této chvíli by mu srna uprchla do zatáčky a dostala se někam do bezpečí. Nebyl dost blízko. Proto trochu přidal do kroku. Bál se, že se kvůli onomu vlku něco pokazí.
Kráčel dál a dál a ku jeho neštěstí zapraskala mu suchá tráva a zanesené listí pod nohou. Srna se na chvíli ohlédla jeho směrem a nastražila uši, přičemž celý zkameněl a srdce se mu lehce rozbušilo tím adrenalinem. Nemohl se hnout. Hleděla v podstatě přímo na něj a kdyby se pohnul, nejspíš by začala prchat.
Kdyby tušil, že se na druhé straně nachází vlčice též připravena srnu lapit, snad i úmyslně by Lexa zvíře vyplašil a poslat ji tím přímo do spárů někoho jiného. Měla sic více únikových cest, však ty už by Lexa snad zvládnul za částečně zablokovat.