Príspevky užívateľa

Plížil se stínem směrem ke své kořisti. Támhle nedaleko od něj se pomalými a nejistými kroky procházela mladá srnka. Když si Alexei všimnul pár minut zpět jejího pachu, ihned se za ní musel vydat. Bylo to pro něj jako Hatiho požehnání! Takové divoké zvíře a uprostřed města! To se jen tak nevidí. Vlastně si ani nepamatoval, kdy naposledy ulovil srnu takto na území. Nejspíš se zatoulala, protože byla sama a tato zvířata se obvykle drží ve stádech někde v lesích či na loukách.
Nemohl se dočkat až se do ní pustí. Ano, věřil si. V lovu měl již mnoho mnoho zkušeností a tato vypadala dosti slabá na to, aby se rychle vyčerpala a po nějakém tom běhu padla k zemi. Dokonce se neuhlídal a jednou mu na studený chodník ukápla slina, jak mlsný a nadšený z toho byl z té nevšední nabídky. Jistě, musel se rozdělit se smečkou, ale i tak měl dost chutě hehe.

Jedním z těch, kteří zde v tuto noční chvíli nesměli chybět, byl Alexei. Nehledě na to, jak moc toužil po pořádném dramatu, byl popravčím. No a takový popravce byl jistě žádaný na každé takové nevšední akci.
Když se konečně po svolání dostal na toto místo, postavil se nedaleko Batdoga. Nevěříc tomu, jak moc byl ochotný se podřídit a být věrný tomu černému nemehlu, poslouchal Dogova slova a rozkazy. U toho probodával pohledem Tessu, ke které ještě stále cítil jakousi zášť. Možná to byl právě strach z oné vlčice, co nutilo Lexu nesnášet tu mladou vlčici. A právě její magie byla zdrojem toho strachu, což pochopitelně Alexei nemohl tušit. Stále byl zmatený z toho, jak moc se mu Tessa protivila a byl v její společnosti nervózní. Nuž... dnes se mu potvrdila zvláštnost této vlčice. Očividně nebyl totiž jediný, komu se protivila. Hah! Samotný Hati byl na stejné straně jako Lexa. Stejně jako Mesiáš nebo Tiam. "Zabít ji a předhodit jako večeři krysám! To klidně sám zařídím." Neudržel se a vykřikl svůj návrh tak, aby ho co nejvíc vlků v okolí slyšelo. A hlavně Tessa. Zmije jedna drzá. Alexei sic žádnou vizi nedostal, ale byl si zcela jist, že takhle by to Hati chtěl. Zbavit se jí krvavě a pomalu.

Když už si byl velký vlk jistý tím, že vlčice drží jeho úlovek dostatečně pevně, povolil sevření svých čelistí a následně ji úplně pustil. Srna sebou jen trochu ucukla, protože ucítila náhlé povolení Lexova stisku a pak už bylo pouze na Lailah, jestli se srnce podaří vymanit ze sevření vlčice nebo ne.
Trochu nedůvěřivě se na Růžu a světle zbarvené zvíře chvíli díval a pak se konečně vydal ke kaluži vody. Sehnul se, aby se napil, když už se ocitl přímo před trochou vody. Konečně. Zaradoval se v duchu a spokojeně zamával dlouhým ocasem. Už měl po tom vyčerpávajícím tahání sucho v tlamě. Nést takové nemalé zvíře nebylo něco, co se dalo zvládnout raz dva. Však alespoň dostane smečka dost čerstvou kořist ještě za tepla. No a také si na této práci procvičí svaly. No ne?
Cukal učima sem a tam, když pil, to aby slyšel každý pohyb srny nebo Lailah. Uvidíme, jak se jí podaří zvíře udržet. Hehe!

Protivila se mu nejen díky své magii, která v něm probouzela nervozitu, ale i díky tomu, jak moc velké měla ta krysa ego. Šlo poznat, že toho neměla v Kultu moc zažitého, protože to by si více vážila ostatních autorit. Sice býval Alexei jako nováček také drzý, ale ne tím způsobem, že by otravoval i ty, kteří ho nechtěli vidět. Copak nebylo dostatečně zřetelné, že si přál, aby Tessa nebyla v jeho přítomnosti? Možná ano. Jen jí bylo ukradené, jestli ji chce nebo nechce vidět. A nebo byla tak tupá, že si toho jednoduše nevšimla. "Dlouho." Zabručel a svůj čumák zvednul vysoko, jakoby se vlčice štítil. Pak se rychlostí světla otočil čelem ke vchodu dovnitř budovy a rychle se vydal zase zpět, odkud přišel. On by možná jen tak neodešel, ale dnes měl důvod k tomu , aby se takto rychle otočil jakoby chtěl vlčici utéct. Jednoduše chtěl vlčici něčím šlahnout přes čumák a to také udělal. Svůj dlouhý a silný ocas využil k tomu, aby jím lisknul v té své otočce Tessu přes čumák. Vůbec se toho nebál a surově se do toho opřel. Ovšem se snažil ocasem máchnout tak, aby to vypadalo jako pouhá nehoda. "Ups! Jsem já to ale neopatrný. Není ti nic?" Otočil se, čekající na její reakci a předstíral, že ji praštil omylem. S tak dlouhým ocasem se dobře lhalo, hehe. Snažil se zachovat svůj chladný výraz a postoj těla.

Ať už chtěla svou magií dokázat cokoliv, moc jí to nepomůže, protože čím více z ní bude Lexa v nervech, tím hůře se k ní bude pravděpodobně chovat. No... možná by se k ní choval nevhodně i bez toho aby na něj toto kouzlo působilo. "Pokud má mít někdo z nás prédnosť ve výhledu na měsíc, jsem to právě ja. A pokud bych tímto potupoval Hatiho, jistě by mi to dal najevo. " Ačkoliv zněla jeho slova nanejvýš sebejistě, raději si zkontroloval zem pod nohama a jestli ještě drží. Pak však zase vzhlédnul k obloze a zadíval se na velkou zářivou kouli uprostřed tmavé oblohy. Hati musel mít tuto noc velkou sílu. Bylo to krásné, škoda že zde s Lexou musela oxidovat Tessa. Znervózňovala ho. Už dlouho necítil pocit nazývaný strachem. Nelíbila se mu ani trochu. Nejradši by ji co nejrychleji odpálil pryč. Většinou cítil jistou sympatii k takhle tvrdým vlkům, ale dnes to bylo jinak. Proč, to mu nebylo známo. "Jo, moje věc." Zavrčel na ni hlubokým hlasem a odtáhnul se dál od jejího těla.

No jo, Kult už přestával být tím klidným místem, kde Alexe téměř nikdo uprostřed noci neruší. Ještě před nedávnem tomu tak bylo, ale dnes už se to zase měnilo. Kult začínal pomalu, ale jistě ožívat, z čehož měl sic Hati možná radost, ale Lexa moc ne. Za chvíli se mu budou na krk věšet kolemjdoucí v takových počtech, že by tomu jeden nevěřil, a vyžadovat po Lexovi blbosti. Beztak tak nakonec dopadne. Už se zde dokonce vlčata narodila. Tedy alespoň o vlčatech Semie a Tiama zaslechl. Ještě žádné nepotkal. Sic měl Alexei vlčata rád, ale všeho je někdy dost. Do toho to byla vlčata zrovna těch dvou. Jak vůbec mohl mít Tiam vlčata s někým, jako je Semie? Jak vůbec ti dva spolu mohli něco mít, něco k sobě cítit? A co za podivíny z toho páru vznikne? Pokud to ovšem nedělají z povinnosti. Pomyslel si pak.
Každopádně pokud se mohla stát Semie matkou, tak nechtěl vědět, kolik se maminek v Kultu objeví za pár dalších měsíců. Štěstí, že tu těch vlčic moc neměli. "No a?" Zavolal pak na svou nečekanou společnost. Takže ne, že by vlci zavazeli mně, ale dokonce já zavazím jim... Mě z těch vymaštěnců klepne. Pomyslel si otráveně a zabručel si pod nos. Holka, dneska seš bez večeře. "Řek bych, že zdravím, ale moc se mi nechce..." Zamračil se na vlčici, když se nyní ocitla v jeho blízkosti a evidentně se pokoušela o pozdrav.

Nejdříve se jen tak procházel ulicemi a pak narazil na dům, do kterého se dalo celkem snadno vstoupit. A tak to také udělal. Uvnitř toho starého stavení bylo schodiště a když se Alexei dostal do horní části domu, narazil na otevřený prostor s východem. Nebyl to ani tak východ, ale spíše otvor vedoucí z temného prostranství vrchního patra ven. Jednalo se o balkón, který div, že ještě držel. Alexei však nemyslel na stabilitu lidského stavení a neohroženě se vydal na onen balkónek, kde se posadil a jako domácí pejsek v opuštěném bydlení seděl a díval se nad rezavé zábradlí na zářivý měsíc. Dnes v noci bylo docela hezky. Kupodivu ani nepršelo. Takové přeháňky byly teď na podzim docela časté. Dnes však panovalo i to bezvětří a tak se nešířily pachy moc rychle. Nebyl ani vhodný den na schovávání se pod střechou, ale ani den na lov za hranicemi Kultu. Ideální pro tento balkónkový odpočinek. Pak už jen tak seděl a díval se nahoru. Ani by ho nenapadlo, že by ho mohl někdo sledovat nebo ho oslovit.

Šel dál a po svém boku měl stále stejného společníka. Když mu odpověděl na slova, Alexei byl nucen se na něj pohlédnout se zvednutým obočím. Zatvářil se na šedého vlka, jako by mu chtěl říct: Jako fakt? A přesně to by i rád řekl. Byla to jeho reakce na Tiamovu neustálou milost. I když na něj byl Lexa nepříjemný, on mu tu nepříjemnost nevracel. Nejspíše to bylo tím respektem k někomu výše postavenému. Ale dělá dobře, že si ke mně nedovolí říct něco hnusnýho. Lexa nesnášel ty, kteří k němu byli drzí. Opravdu nesnášel.
Pak už ale ani nestihl něco dodat a mezi stromy se náhle objevila cizí vlčice. Lexa na chvíli ztratil řeč, když si uvědomil, že se vlčice s Tiamem zná. Byl překvapen nejen jejich známostí, ale také tím, že ví o Hatim. Nikdy však nezůstal dlouho zamlklý a opět se mu vrátila chuť k mluvení. "- Adrik Lazarow, popravce Kultu. A ty co tu děláš, tulačka." Zabručel hlubokým hlasem. Z té vlčice necítil zatím žádnou smečku. A pokud byla z nějaké, tak ji rád svým oslovením urazí. A s tím slovem -kamarád- neměl asi žádný velký problém. Jen ať si vlčice myslí, že má Tiam s Alexem lepší vztah, než má s ní.

Značně se mu nelíbilo, že s ním šel na lov i Tiam. Měl by si jeho pomoci vážit a věděl to moc dobře, ale prostě si toho nevážil. Byl už zvyklý lovit sám a nemít při tom zodpovědnost ještě za další vlky. Měl by si ale zvykat. Koneckonců bylo tohle jeho vysněné postavení. A do povinností jeho postu patřilo i to, starat se o smečku a být ochotným vůdcem. No ne? Měl by si už vtlouct do hlavy skutečnost, že je vlastně dobře, že s ním Tiam šel. "S žádným rozdělováním zatím nepočítej." Zabručel na svého společníka docela nabroušeně. Nebyl na něj nijak naštvaný, choval se tak naštvaně vždy a na každého.
Měl rovnou více důvodů k tomu, aby se nerozdělovali.- Mohl by Tiam zdrhnout. Mohl by někdo cizí napadnout Tiama a Lexa by při tom nemohl být nablízku. Či by se snad i ztratil? No byl to dospělý vlk, který by se už ztratit neměl, ale Lexa věřil, že by toho byl schopen. Choval se jako největší pako světa. Alexei vůbec nechápal, jak na něj může být Tiam stále tak hodný. Vždyť Lexa je na něj věčně nepříjemný, na všechny je nepříjemný, a Tiamovi to očividně moc nevadilo. Zajímalo by Alexe, zda se tento vlk vůbec dokáže naštvat a někomu pořádně napráskat. Společně můžem chytit zas něco velkýho." Poznamenal bez snahy Tiama o něčem přesvědčovat. Byl si totiž jistý, že s ním bude vlk souhlasit... i když to třeba vůbec nemusela být pravda.

Snad už jen s posledními nadějemi v přežití sebou srna zase trhla. Už sebou netrhej ty blbko! Nadával na srnu v myšlenkách ačkoliv mu bylo jasné, že srna jeho přání nevyslechne, ani kdyby mu rozuměla. Díval se na Lailah, jak k němu přiběhla. Tyjo, nečekal od ní takové nadšené přivítání. Však mohl to být pro dnešek pouhý první dojem, který mohl klamat. Prohlížel si chviličku její tělo a zdálo se být velmi slabé oproti tomu jeho. Udrží tuhle kořist vůbec mladá vlčice? Chtěla mu pomoci? Tak dobře. Alespoň Lexa zjistí, jakou sílu dívka má. Na chvíli u něj převládlo ticho plné myšlenek a pak se rozhodl konečně promluvit. "A víš co? Tak jo. Podrž to na chvilu. Potřebuju se nachlastat." Odpověděl uvolněně bez zájmu se vlčici jakkoliv líbit a pokrčil přitom rameny. Pár kroků od něj se nacházela stará kaluž, ze které by se mohl napít. Takže zdroj vody nebyl daleko. Mohl by pak Lailah i se svou kořistí hlídat. A v případě, že by srnka Laile vyklouzla, rychle by ji zase chytil. Celá tato akce by mohla být tím pádem pod kontrolou.

Už byl zády k tomu nováčkovi a byl na odchodu. Byl trochu překvapený, protože původně očekával, že půjde to štístko za ním, ale očividně se rozhodl udělat opak. Že by se necítil s Lexou dobře? No sám Alexei by se tomu nedivil. Jeho protivný přístup by odehnal kde koho. Že se hodlal změnit a být k vlkům více milý? Ne, ani náhodou, to by ho stálo moc úsilí. Musel by se dlouho, dlouho přesvědčovat, že jsou ty krysy vlastně k něčemu dobré. Navíc měl i jakýsi strach se k nim chovat hezky. Už měl za svůj život mnoho přátel a blízkých, na které byl skutečně hodný. Všichni takoví byli teď mrtví. Každý, na koho se někdy Lexa dokázal usmát zdechnul tak rychle, jako malá myška ve vlčí tlamě. "Seš ztracenej." Odpověděl na jeho slova. To pako zmatkovalo jako lesní včela před porodem. "Tak si jdi."

Na chvíli se pozastavil. Sice trošku zapomněl Tiam na Hatiho, ale přec Batdog byl alfa Kultu. Tohle potvrzovalo, že se zná s mesiášem a to je důkazem toho, že je opravdu členem. Ovšem i po tomhle mu Lexa nebude věřit. Neznal ho, byl až příliš nový. "A Hati je vzduch?" Jejich rozhovor by se neobešel bez této toxické otázečky. Alexei neměl rád takové situace a podle toho se hodlal také chovat. "To je dobře, Tiame." Zamračil se naposled a pak se otočil s tím, že se chystal odkráčet pryč. Nehodlal tu jen tak stát a dále mluvit s Tiamem jen z očí do očí. To byla nuda.

Tahal svou srnu přes nábřeží a neměl tušení o jakékoliv společnosti. Však pak se ozval čísi hlas a byl mu poněkud povědomý. Takže se určitě nejednalo o nějakého cizince, který by neměl ve městě co dělat. Alexei totiž tam venku neznal skoro nikoho. Vlastně už si nevybavoval vůbec nikoho, až na svou Reshi. Znal jen vlky z města a byl na to kupodivu hrdý. Nechtěl znát nikoho jiného. O venkovské zablešence bez víry se nezajímal.
Těžce zvednul hlavu vzhůru, aby mohl pohlédnout na vlčici, která před vteřinkou zvolala jeho jméno. Už si vzpomněl! "Růža!" Oplatil jí oslovení skrz plnou tlamu a zacvakal ušima na pozdrav. Jenže pak sebou srnka trhla a on musel hlavu zase sklonil, aby se mu nevytrhla z tlamy. Že ty si ještě děláš naděje. V duchu si povídal se svou vlastní kořistí.

Kráčel mezi lidskými stavbami. Panovalo bezvětří. Zdi okolo házely stín tak temný, že se v noci zdál jako temná díra v prostoru. Alexei už však věděl, že se touto černotou dalo projít naprosto bez problému. Bylo mu jasné, že mu kromě zdí v cestě nestojí žádná překážka. Už to tu znal nazpaměť, dalo by se říci. Mnohdy tudy však pouze prošel a neměl nic s sebou. Nyní tu měl náročnou prácičku. V tlamě svíral menší srnu, kterou ulovil na hranici Kultu. Bylo náročné se s tímto úlovkem tahat, protože byla ještě živá. Ačkoliv byla trochu omráčená zraněním, jež jí Lexa způsobil při lovu, ale i přes to sebou cukala a kopala. A proč ji vlastně rovnou nezabil? To proto, že ji chtěl odevzdat smečce co nejčerstvější. Možná si i on nakonec ukousne. Takhle za čerstva nejedl srnu už snad rok, ne-li déle.
Smýkal s ní už dlouho a velký kus cesty měl ještě před sebou. Měl ale také nějakou výdrž a zatím mu to moc nevadilo. Nebyl ani moc zadýchaný, zatím. Hlavně nesměl srnu pustit, jinak by se mohla rychle odkulhat do bezpečí. I když je takové zvíře zraněné, stále dokáže být rychlé. No a tak ji radši nepouštěl.

Takže nakonec to přecejen byl člen. V tom případě může být rád. Ovšem Alexei není ten, který by uvěřil druhému naprpsto cokoliv. I v této situaci se nevěřícně zatvářil a řekl. "Tak kdo je tvůj nejvyšší a kdo tě sem do Kultu přitáh?" Prsknul po cizinci. Bylo mu divné, až moc divné, že o tomto novém přírůstku ještě nic neví. Už by mu o tom měl někdo říct, no ne? Možná se jen Lexa, sic nevědomky, ale až moc vyhýbal kontaktu s jinými. Přecejen Doga a nikoho z výše postavených dlouho neviděl. Příliš často spal někde v nejtemnějším koutku a nebo byl na lovu za hranicemi. Neměl čas potkávat, ba dokonce si povídat s ostatními. "Já jsem Alexei Adrik Lazarow, popravce kultu a neopovažuj se mě naštvat." Napřímil se a ukázal svou huňatou hruď. Konečně se nám pan pyšná princezna ráčil představit. Vypadalo to, že se Tiam rozhodl jít bezpečnější cestou, která Lexovi rozhodně vyhovovala a tak v něm přestal vřít vztek.