Príspevky užívateľa
< návrat spät
Jediný, pro koho by tohle mělo být trochu vtipné je Alexei. Pro Hatiho vždyť to štěně se tu jenom snažilo udělat z Alexe lháře a zrádce. To přesně to proradný zvíře chtělo. Zřejmě Lexu nenáviděl stejně, jako Lexa jeho. No nic, bude si muset postát. "Než aby jsi uznal, že to cos řek je mnohem větší blbost, než to, co jsem řek já, tak ze mě děláš křehuli?" Nakrčil na něj tlamou. Nejdřív byl posedlý svou stránkou rozmazlence, pak šílence, co je z ničeho nic neuvěřitelně hodný a teď tohle? Ach Jak Lexa by si užil trhat jeho maso. Škoda, že to nemohl a samozřejmě NECHTĚL!
Jako odpověď na Derikovu reakci stačily tři slova - je to idiot. Lexa zůstal stát tam, kde skončil s polozavřenýma očima nudou. V jeho hlavě se teď odehrávala jediná věta a to - Jako fakt? Vždyť to bylo úplně normální, že si někoho jeden splete. Dokonce se do něj hned tak nezahryznul, protože mu seděl pachem a vzhledem spíše k vlku. Pravda možná na něj lezla nějaká ta rýmečka, ale ani to nemohlo absolutně vést k Derikovu názoru. "A nemyslíš, že kdybych to chtěl udělat, tak to udělám?" Zatvářil se na něj s tím upřímným a pohrdavým výrazem. Jakoby pardon, ale přece, když už by se dostal tak daleko, když už by se stal takovým bláznem, aby už nad Derikem stál, proč to tedy už dávno neproved. Lexa tak trochu rovněž nechápal Derikovu logiku i když si to ani sám neuvědomil.
Možná ho tento náhlý výbuch dokonce rychle přejde a nebude se opakovat, protože mu momentální vlkova poloha značně vyhovovala. Vypadal mnohem lépe, když ležel na zemi. Che! Taky si ho teď podráždí. "Ale přece by jsi se z toho nezhroutil, princezničko." Pohrdavě se zasmál. Jestli bylo tohle štěně učené k tomu, aby se hroutilo po každém doteku jiného, tak to potěš koště. Rozmazlenec. Kdyby si jen mohl projít lepší drezůrou. Možná by se i hodil. Bylo ale těžké Hatižel nad tímto se zamýšlet jelikož s touhle křehulí... by možná ihned tyto myšlenky padly.
Nejdřív se na Derika překvapeně pohlédl. Tentokrát však šla vidět v jeho očích ta překvapenost až moc výrazně. Na co to kruci fix narazil. Možná by ještě pokládal za docela v pořádku, kdyby alespoň štěně uznalo vlastní chybu. To on by si neměl dovolit jakkoliv hubovat po Alexovi a teď tady ještě vykládal tohle. Mělo to být milé, ale nebylo, poněvadž z jeho řeči jaksi sálal egoismus. Někdo tomu parchantovi musí někdy ukázat, jak se má chovat, bo Lexa ho asi sežere. "Prosím? Začínám mít takový pocit, že se vracíme ke starému. Tak ty mi odpouštíš mhm." Jeho oči náhle začínaly plát i když byly na venek stále tak bledé. Stačilo málo, přesně to málo, na které Alexei vyčkával a už asi vybouchne. A taky že se tak stalo a dokonce to nebylo málo, právě naopak to Derik touto větou podělal. "Opovaž se ještě něco takového vyslovit!" Zastavil se a vrazil do Derika svou tlapou, co nejsilněji dokázal, ovšem chtěl ho tím samozřejmě jen shodit na zem.
Dobře, možná byl opravdu jen tak strašně pomatený. "U vlka, kterej má tu drzost říct něco proti mně a ještě v takovém stadiu, jako to bylo naposled, bych si v životě netipnul, že se z ničeho nic objeví a vypadá, jako by byl strašný přítel." Právě mu krásně vysvětlil jeho situaci, tak tohle by už snad pochopit moch. Případně se přiznat, ale nevypadal, že by měl zatím co. Vlastně ani Lexu tak nějak nenapadalo, kvůli čemu by to mohlo být. Měl snad minule někde poblíž psychickou podporu? Mohl být momentélně také sám a mít z něj nahnáno to ano.
Připlácnul uši k hlavě a hlavou se od Derika odtáhnul. No fuj konečně sice cítil jeho pach, ovšem ale se mu vlk samotný tak hnusil, že mu i jeho pach smrděl. Jak pak nechutné, musel mu dokonce evidentně ještě vysvětlovat, že jej rozhodně zabít nechtěl. Splet si jej s kořistí sakra! "No to si děláš srandu." Jen tak tiše ještě před tím projevil své city, samozřejmě se chystal Derikovi odpovědět na to, co jako řekl za blbost. Schoval jeho vyceněné tesáky a trochu se zašklebil. "Ne, jenom vypadáš tak ošklivě, že jsem si tě málem spletl se zoubkem."
Alexei byl zvyklý nechat věci jen tak plavat, jenže teď se mu opravdu něco na situaci nezdálo a ať si Derda kecal co chtěl. Přišel mu divnej, protože aby se z ničeho nic začala chovat taková vzteklina tak klidně bylo nemožné v normálním případě, byl strašně rozmazlený a teď tohle. Ty jeho úrazy by to možná trochu vysvětlovaly, ovšem tak se mu do mysli vklouzla další myšlenka. Co když to dělá úmyslně. Lexa se zastavil a obrátil se k němu čelem s pohledem upřeným do očí jeho. "Opravdu, kecej si co chceš. O co ti jde?" Na chvíli se zastavil, aby tím pročísnul atmosféru a tím přiměl Derika mluvit alespoň trochu pravdu. "Copak sis z minula vůbec nic nevzal? Protože já ano." Pod pyskem se mu zableskl bílý tesák. Chtěl jen dát najevo, jak moc Derdu nesnáší a von si tu jako vypráví, jak budou spolu ještě něco podnikat.
Byla pravda, že Alexei po Derikovi šel, ale ne tak docela. Nechystal se jej ihned zakousnout tak, jak by to udělal u normálního zvířete, tady mu totiž nebylo jasno, zda to je zvíře či vlk a tak po tom skočil jen tlapami a přišpendlil to po dopadu posledního skoku k zemi. Na zvíře to bylo docela velké a jakmile se trochu uklidnilo jeho rozbušené srdce a mohl klidně zabodnout do zvířete zrak, bylo už ve všem jasno. No zrovna tohle si Lexa nejméně přál. Narazit na Derika snad bylo horší, než cokoliv jiného. Nějakou chvíli zůstal jen tam tak stát nad jeho tělem a zuřivě vrčel, než si to všechno v hlavě srovnal.
No jo no, Derik byl teď vysmátej jak lečo, což Alex poznal hned při prvním pohledu na něj. Evidentně si to jeho pomatená hlavička užívala, za to Alexei se nad touto situací moc netvářil. Nebylo mu příjemné být blízko někoho, komu doslova hrabe. Možná by bylo fajn se jej na tohle i ještě jednou pro jistotu zeptat. "Jsi si vážně jistý, že jsi neměl v blízké době nějaký úraz?" Zeptat se jej tedy tichým a trochu otráveným hlasem při této chůzi. Pravděpodobně bude jen tak pochodovat kolem a dívat se po okolí mezitím, co bude přemýšlet nad tím, jak se Derdy zbavit.
Pronásledoval to zvíře ještě nějakou chvíli. Nejspíše se drželo jaksi po větru poněvadž necítil tak dobře jeho pach. Vypadalo to jako zoubek, jenže ty špičaté uši, co se sem tam zableskly světle šedou v temnotě mu posílily myšlenku, že by to mohl být vlk. Jaký však konkrétně, tak to bylo Alexovi úplně cizí. Bylo zajímavé, jak se ve větru a vlhčím počasí tak rychle pachy ztrácely a byly tak slabé. Pokoušel se pořádně začenichat, ale přesto stále nic. No bylo na čase to zjistit. Možná to opravdu bude vlk. Alexei přišel tomu opravdu blízko a pak se rozběhl přímo po tom. Nehodlal se rovnou zahryznout, mohl to být totiž nakonec nějaký malý vlk a toho by Lexa určitě nerad zakous a už vůbec ne kulťánka, jeho drahého příbuzného!
Už by po něm Lexa zakřičel, jenže to on nemohl. Bylo by to od něj zlé, když se k němu Derik chová tak mile... jenže bylo také těžké usoudit, co v takové situaci dělat, protože ta poslušnost doslova nebyla v Derikově povaze a pravděpodobně byl jakýsi nemocný s čímž nechtěl mít Lexa nic společného. No po jistém čase usoudil, že se nedá tohle vlče nijak slušně odkopnout a tak se mohl jen modlit k Hatimu, ať nic nestane jak Derikovi po dobu Alexovy společnosti, tak i Alexovi. Mohl by se přece ještě nějakou tou nemocí nakazit. "Kamkoliv jinam. Ne." Nevěděl, co mu na to odpovědět. Jestli chtěl znít alespoň trochu přátelsky, tak musel odpovídat normálním způsobem.
Nakračoval si to sem hlubokou nocí a pachy se to zde jen hemžilo. Ovšem necítil pouze vlčí pachy, ale i ty zvířecí, podobné myším, akorát mnohem silnější. Zoubci? Po těch to tu páchlo všude, jenomže teď už jim bylo jasně řečeno, že by se zde mělo nacházet něco jako hnízdo. Zoubčí hnízdo. Alexovi se už zbíhaly sliny z tohoto napětí. Je pravda, že by zde měl opravdu najít něco takového? V každém případě jestli ano, tak se samozřejmě těšil. Těšil se, až bude moci něco zardousit.
Ale helemese... Přece jenom narazil na cosi, co vypadalo jako zoubek, ovšem byla to pravda? V nočních a velice temných stínech jeho zrak spatřil jen sem tam problesk šedivé srsti. Alexei se přikrčil, jako při lovu. Už měl dost jenom samého hledání, čenichání a pozorování, bylo na čase si i něco ulovit. Napnul všechny svaly a pomalu se začal u země blížit k tomu zvířeti. Snad si jej nevšimlo.
Jediná otázka, co se mu momentálně honila hlavou bylo slovo PROČ? Proč byl Derik najednou tak milý a snažil se Lexovi neustále vetřít pod tlapy? I u běžného vlka by si pomyslel, že je tohle nechutné a natož u tohohle. Každopádně mu začínaly docházet nervy. Rozhodl se nereagocat na něj a to tím, že se prostě vydal rychlejším krokem pryč. Možná tohle pomůže. Pravda, že nebylo příliš velké procento toho, že Derika tímto odkopne, ovšem za pokus to stálo a navíc už stačilo málo a Alex by asi vybouchnul vzteky z toho vymýšlení výmluv.
Také jen stál a nehnul se. K čemu však by se měl nějak kroutit že ano? Jen ji dál probodával pohledem. Očividně ji ten oční kontakt bavil, samozřejmě pokud ho tímto nevyzívala. V tomto ohledu se mu jejich střetnuté pohledy nelíbily. Mohl by ji zardousit jediným pohybem! Tedy alespoň tak si to on sám myslel. A s jeho sebevědomým... se mu absolutně nelíbilo, že si na něj někdo, jako obyčejná tulačka jaksi dovoluje. "Dávej pozor, kudy se procházíš. Obzvláště v tomto okolí." Upozorňoval ji. Hodlala být nadále tak odvážná? Jestli ano a bude dokonce i ignorovat Alexovy upozornění, bude na to muset jít trochu jinou technikou. Však ještě se uvidí. "Jsem tu... z místních problémů." Ovšem, že nechtěl vyklábosit nic, o jejich problémech. Byly tohle moc citlivé informace na běžný rozhovor. Navíc tohle nebylo až tak běžné, vždyť ji chtěl jen a pouze zahnat dál.