Kdysi milé dovádivé vlče, dnes vlčice, kterou nejčastěji potkáte s neutrálním výrazem složeného z ostražitosti a nezájmu. To je Bellanna - modrá vlčice s křídly a dvěma rohy, modrou vlnitou srstí a zrzavou čupřinkou. Elegantní dáma, která jen těžko zapadne do pozadí, i když se velmi snaží.
V jejím životě se odehrálo hned několik událostí, které měly negativní vliv na její charakter. Pokud byste hledali funkčního dospělého jedince, velmi pravděpodobně byste se zrovna na Bellannu nedívali. Přestože už je dávno dospělá a dokonce oplývá základní zodpovědností, kterou nebere na lehkou váhu, její mysl se podobá spíše té ukřivděného teenager: Snaha odporovat režimu, marné hledání individuality, náhodné znepokojující představy a nutkání... a samozřejmě vřící vztek pramenící z nevyřešených záležitostí minulosti i současnosti, který vytrvale spaluje její nitro. Tohle vše a mnohem víc komplikovaných emocí se odehrává v její hlavě za pečlivě vytvořenou maskou přátelské vlčice. Tato tvář není zcela falešná, jak by si mnohý mohl myslet. Ona si skutečně přeje mít přátele a bezstarostně žít, ale se znalostí všech možných zrad života se do takové naivní představy jen těžko vžije. Být přátelský však neznamená být naivní - Bellanna nenechá nikoho napospas problémům a neváhá podat pomocnou tlapku - ať už se jedná o pomoc s lovem, psychickou podporu nebo plnění její funkce léčitele. Dříve jí až obsesivně záleželo na tom, aby ji ostatní respektovali, ale tato přehnaná snaha byla mírně sebedestruktivní a ukázala se být neefektivní. Dnes už chápe, že skákat ostatním jak písknou není její styl, a tak ze své přirozenosti volí k práci a povinnostem přístup jiný: Dělá co je třeba, ale dělá i co chce. Stále sice lpí na tom, že by minimálně v Nihilu měla být respektovanou osobou, když se tam narodila a nikdy neodešla, narozdíl od dřívějších dob však už tuto slávu a uznání aktivně nevyhledává.
Musíme odlišit to, jak se chová v prostředí domácím a venku či s přáteli. Vzhledem k tomu, že se doma snaží mít dobrou reputaci zodpovědného a schopného jedince, co je stabilní, není divu, že všechny ty divoké, dětinské nebo špatné myšlenky si chodí ventilovat někam ven, kde je z očí vlkům, které vídá pravidelně. Nevadí jí samota, ale uvítá příjemnou společnost.
Vůči cizím vystupuje sebejistě a s ostražitostí, obzvlášť pokud se s nimi potkává sama. Vždy si nejdříve ověří s kým má čest a zváží své šance v případném boji, než se pouští do konverzací. I po vykalkulování si drží bezpečný odstup a smysly v pozoru – nemá v povaze cizím hned věřit, myslí kriticky a pokud netáže jejich motivy nahlas, vsaďte se, že je zpochybní aspoň ve své hlavě. Hledá zradu, nebezpečí. Situace se mění, když se projevíte být důvěryhodným jedincem – po chvíli poznávání zjistíte, že vlastně není vůbec upjatou vlčicí, jakou se mohla jevit na první pohled. Ráda si užívá života na plné obrátky, zkouší a objevuje nové věci. Dokonce i fyzický kontakt má vlastně velmi ráda a sama ho vyhledává, včetně infantilních her o tahání uší či závodů. Jejím problémem je bohužel nedostatek takových osob v jejím životě a vzhledem k minulosti se dokonce bojí takové mít, ze strachu, že odejdou. Věřme však, že pro takové by udělala cokoli – připravila by jim snídani, protože prostě může, vyprávěla by jim vtipy, i když se nepovažuje za humornou osobu, ba dokonce by i šla by zbít vlka, co je před týdnem rozbrečel. Stále má však mnohá tajemství, která by nesvěřila ani těm nejvěrnějším. Taková, která po nocích staší i ji. K její nevýhře je bohužel tím typem osoby, který se pro klid své duše potřebuje někomu svěřit. Jestli to bude člen její rodiny, kamarád nebo vymyšlená osoba v jejím snovém světě, na tom už tolik nezáleží.
Ačkoli byla vychovávaná k Nihilským ideálům, má svojí zaujatou představu o tom, co je správné a co špatné. Jen těžko mění svůj názor a ráda ty své šíří dál, hlavně pokud tím získá vlky na svou stranu. Sobecké? Ona by to nazvala spravedlivé, zasloužené. Mluvíme mimo obecných hodnot hlavně o Ignisské smečce, kterou dodnes viní za smrt své matky. Nevynechá jedinou příležitost pošpinit jejich jméno, veškeré hlubší myšlenky si však obvykle nechává pro sebe. Odsuzuje zbytečné násilí, nezodpovědnost, plýtvání zdrojů a naivní tvrzení, že všechno bude v pořádku.
Když jsme zasvědceni do problematiky, pojďme se vrátit k věcem jednodušším. Bellanna si cení svobody, spravedlivosti a odvahy, jejím hlavním poutem bude ale vždycky dobrý kolektiv a rodina. Velmi dobře se vyzná v bylinkách a léčitelství, ke kterému byla vedena od mala, nedá se však říct, že by to byl její koníček – je to práce, konec konců, ta musí být přesná a odborná. Radši tráví svůj čas spánkem a odpočinkem, sleduje západy slunce, mořskou hladinu nebo noční oblohu. Má ráda pěkné mušle, kamínky i kytky, ale není tím typem, který by si je sbíral nebo skutečně ocenil jejich hodnotu jakožto dárku. I létání patří mezi její oblíbené aktivity, za to není příliš velkým fanouškem bitek v blátě. Nebojí se vyloženě zašpinění, spíše času, který bude muset vynaložit do čištění. Není špatným bojovníkem, naučila se využívat části svého těla, za které se dříve styděla – křídla a dva rohy. Ty jsou ve skutečnosti slušnou zbraní, na kterou často spoléhá. Velké množství krve na jednom místě je jí ovšem stále nepříjemné svou podobností s traumatickými událostmi, kterých byla svědkem.
V neposlední řadě musíme zmínit, že trpí epizodami smutku. Nejsou pravidelné, vlastně se projevují spíše jako nálady. Jednou je na dně a celý den leží někde na samotě, jindy vyhledá někoho, koho může seřvat a následně se jít někam vybrečet. Naučila se tyto stavy mírnit léčivy, které si sama připravuje a opět, jen málokomu s touto informací svěří. Dalo by se téměř mluvit o závislosti, vzhledem k tomu, že je bez nich nestálejší.
To byla Bell – vcelku v pohodě vlčice, pokud nepatříte k ohnivé smečce nebo ji nepotkáte během jejích mizerných nálad. Může se stát vaším přítelem stejně jako nepřítelem, může vám pomoct nebo se postarat o vaši záhubu. Vypočítavá, jen v nepozornosti zbrklá. Je vlčicí, která byla nucena ztratit iluze ve velmi nízkém věku a nese si následky dodnes. Náhodné myšlenky z ní nedělají stabilního jedince, přestože se tak snaží působit.

Bellanna se narodila do Nihilské smečky jako dcera lady Luny a pana Orsona. Měla dva bratry - zakřiknutého Amiáše a nezbedného C'Héraitchého. Jejich rodiče nebyli zkušení, ale svým vlčatům dávali všechnu lásku, kterou mohli. Ideální rodinka v ideálním postředí - mimo smečky měla rodina i přátele, třeba léčitelku Sashu a rytíře Sórena. Bell velmi hravě objevovala své okolí i všechny možné dovednosti, nikdy však nebyla daleko od maminky. Nešlo si nevšimnout toho, že narozdíl od jejích bratrů jaksi nerostla. Nedokázala se jim vyrovnat ve rvačkách ani honičkách, a to malému vlčeti bylo samozřejmě líto. Tak si vymyslela imaginárního přítele - pana Kapra, létající rybu. Až ve věku šesti měsíců začala růst i ona a po událostech okolo smrti Sórena se i její křídla povytáhla na takovou velikost, aby ji unesla. První lekce létání s Lunou byly náročné, ale šťastné a nezapomenutelné.
Až jednoho dne pozdního léta, asi dva měsíce před jejími prvními narozenimami se stalo něco, co navždy otřáslo jejím životem. Při procházce s maminkou se setkali s vlčicí nesoucí slabší pach Ignisu. Ta Lunu osočila pro její vzhled, napadla ji a před zraky skrývající se Bell krutě ukončila její život. Svět vlčete se roztříštil a sesypal se k zemi jako domeček z karet. Trvalo dlouho, než byla schopná ty křehké kousky opět sesbírat a slepit, přestože byly navždy poznamenány špínou, krví a slzami. Po této události už se jí nezjevoval ani pan Kapr.
Bell byla nucená předčasně ztratit iluze o světě a přijít na to, jak vše skutečně funguje. Otec pomáhal, ale později se rozhodl odejít, brzy ho následoval i Hérit. Bell tedy zůstal jen Amiáš, její autistický bratr, jehož přítomnosti se naučila cenit. A Sasha, která se jí stala největším idolem, kamarádkou a vlastně něčím jako náhradní matkou. Bell se pokusila vrátit zpět do života a docela se jí to i dařilo, díky povolání, na které se dala - léčitelství. Nebyla to její první volba, ale chtěla splnit přání Luny, která ji k tomu směřovala. I tak začala trávit až moc času sama za hranicemi Nihilu, přestože se to v té době nemělo. Potkala Xenna, který jí naučil něco víc o bojování, a dokonce se podívala i na kraj města, kde se dozvěděla o existenci Kultu. Dovahkiin se stala její kamarádkou, bohužel už se nikdy neviděli.
A tak modrá vlčice rostla. Zatímco zbytek její rodiny odešel, včetně Amiáše, ona zůstala. Sledovala, jak se smečka mění, jak vlci odcházejí, ztrácí se a umírají. Sledovala západy slunce a tak nějak doufala, že se jednou všichni vrátí a přinesou jí nový smysl života. Získala mnoho znalostí ohledně léčitelství, které potom dokázala využít k sestavení své vůbec první bylinkové směsi na spánek, později i na celkový psychický stav. Viděla svět jasně a vyvinula si své pesimistické kritické myšlení. Až znovusetkání s Ignisem ji donutilo pořádně otevřít oči a znovu začít přemýšlet nad vším, co jí vedlo do tohoto momentu v životě.

- Po otci zdědila kromě zrzavé i výšku - měří 86 cm, má dlouhé nohy.
- Jako jediná ze tří sourozenců zdědila i křídla schopná letu. Ve štěněcích letech trpěla zpomaleným růstem, dlouho to vypadalo, že bude nezvykle malá a nikdy nezvlétne.
- Při používání magie jí rohy září, jiskří mezi nimi bílé a černé světlo. Bílé jde z rohu času, černé z rohu prostoru (viz. magie).
- Symbolem její rodiny jsou mušle. Tu svou nosí jako náušnici na levém uchu. Je to stále ta stejná, kterou dostala od rodičů.
- Užívá bylinky na lepší spánek

Sua Rem - Vlastná realita

Bellanna dostala do vínku schopnost provázející její fantazii - dokáže si stvořit vlastní realitu a manipulovat s ní. Jedná se o formu všestranné iluze, kterou dokáže sobě i druhým vsugerovat do mysli. Magie umožňuje vlastníkovi vytvořit vlastní svět pouhou myšlenkou, může měnit jeho strukturu, manipulovat s vlastní podobou i podobou dalších přítomných. Fyzika tu zkrátka obvykle nefunguje a vždycky se zde ve vaší blízkosti nachází něco, co nedává smysl, což je spolehlivé ověření reality. Všechno v tomto světě je jinak cítit stejně jako v realitě - všechny smyslové podněty, emoce i bolest. Bolest je však pouhá iluze a nikdy nepřekoná mezi agónie. Pokud zde získáte zranění, žádná rána na těle účastníků po probuzení nezůstane. Stejně tak jídlo pozřené zde nepřetrvá do pravé reality. Zůstávají jen vzpomínky a pocity. Všechno by se to dalo přirovnat k velmi živému snu - až na fakt, že si všechno budete pamatovat, a že k jeho spuštění nepotřebujete spát. Bellanna se dokáže do vysněného světa přenést a ovládat ho díky jejím dvěma rohům, které představují čas (menší roh) a prostor (větší roh).* Dokáže s sebou vzít jednu další osobu, pokud se jí při spuštění magie rohy dotkne. Zatímco mysl pobývá v druhém světě, těla zůstávají v bezvědomí se sníženými životními funkcemi. Během pobytu ve vlastní realitě účastník vůbec své pravé tělo necítí - neví, co se s ním děje a kdyby zemřel, netušící mysl zůstává ještě nějakou dobu ve snovém světě aktivní, než se vytratí. Jak lze tuto nepravou realitu opustit? Buď ji Bellanna opět sama myšlenkou uzavře, nebo jí dojde energie a poměrně nepříjemným způsobem ji to hodí zpět do jejího těla. Je normální, že každý účastník po návratu do normálního světa cítí nevolnost a únavu. Pro Bellannu, která celý svět drží a ovládá, toto probuzení znamená navíc ještě nepříjemné závratě. Pokud tam strávila více času, než měla, je možné, že se pozvrací a vyčerpáním na místě usne. Počet účastníků je úměrný množství spotřebované energie. Návštěvník nemůže ve světě nic ovládat, ale s prostředím interaguje. Pokud se Bellanna do imaginárního světa přenese ve chvíli, kdy už je na pokraji sil, je tu riziko, že jí to poškodí mozek.
Častým používáním majitel magie vystavuje své tělo snížené imunitě - má větší pravděpodobnost chytit nějakou nemoc. Bezpečná hranice je vysněný svět navštívit max. dvakrát do týdne po dobu jedné hodiny.
*Byl-li by roh poškozen, podle rozlišení čas/prostor Bellanna ztratí kontrolu nad ovládáním tohoto faktoru ve vlastní realitě. Pod čas - menší roh - patří vědomí, jak je tam dlouho (tzn. pocit, kdy má přestat). Prostor - větší roh - ovládá veškeré vjemy, prostředí a dalších prvky. Jsou-li ztraceny obě možnosti, podoba vlastní reality se odvíjí od rozložení vlastníka magie, obvykle je chaotická a nepředvídatelná.

Telekinéze

Tato magie umožňuje vlastníkovi manipulovat s předměty pouhou myslí - zvedat je, přesouvat, držet či házet, s cvikem i tvarovat (typu trhat květiny či lámat klacky, nikoli měnit strukturu materiálu). Platí obecné pravidlo - čím větší váha a námaha, tím více energie je třeba dát na použití telekinéze. Zatímco drobné předměty Bellanna udrží dlouho a nemá problém s jejich manipulací i bez většího soustředění, velké už jsou vázány na soustředění a omezeny její fyzičkou. Maximum, které unese, je její váha samotná, to však pouze na pár sekund a za ceny omezení vlastního pohybu. Pokud manipuluje s předmětem s hmotností rovné nebo větší půlce její vlastní, unese pouze dva. Předmět, se kterým chce pomocí magie manipulovat, musí předtím vidět, nebo si aspoň být vědoma jeho přítomnosti. Telekinéze funguje v okruhu patnácti metrů okolo uživatele, opravdu přesná je však pouze do pěti metrů. Projevuje se světle modrou září okolo rohů a předmětu - tedy pokud se rohy poškodí, poškodí se i její schopnost telekinézi ovládat. Vyčerpání se projevuje svalovou slabostí, v případě velkého přepínání ještě omezením vnímání a následným omdlením. Vedlejším účinkem bývají při častém používání bolesti hlavy.

Štíty

Po otci Bellanna zdědila mimo ryšavé hřívy i schopnost tvořit ochrané bariéry - štíty. Její štíty však nejsou tak jednoduché, jelikož dokáže ovlivňovat jejich vlastnosti. Štít dokáže v jednu chvíli vygenerovat jen jeden, a to o kopulovitém tvaru s maximálním průměrem pět metrů. Štít musí být vyvolán na pevném povrchu a jakmile se tak stane, již nemůže být přesunut. Nejjednoduší je vyvolat štít okolo sebe, ale může ho vyvolat i na místě, které je od ní do 20m a dobře na něj vidí. Vyvolaný štít funguje dokud má sesílatel energii, není rozbit či zrušen a sesílatel se od štítu nachází do 100m.
Vlastnostmi štítu, které se u jejích štítů liší, jsou barva, propustnost světla a zvuku a míra obrany, kterou bytostem uvnitř může poskytnout. Musí mít předem jasné, který štít vyvolává - pokud vyvolá špatný, musí ho zrušit a vyvolat nový, a to samozřejmě stojí nějakou energii navíc. Klasický štít, který zabraňuje fyzickým narušením (a tedy i vstupu útoků fyzických magií) je průhledný a projevuje se stříbřitou září okolo štítu i rohů. Štít zvukotěsný je červený a průhledný, nepropouští žádný zvuk dovnitř ani ven, je ale poměrně jednoduché ho rozbít čistě fyzickou silou. Posledním typem štítu je štít co nepropouští (spíše pohlcuje) světlo - je černý, a stejně září i rohy, když je používán. Přes jeho stěnu není vidět a uvnitř panuje mimo matné záře rohů tma. Narozdíl od ostatních štítů propouští pevnou hmotu, a nemůže tedy být použit k obraně. Různé štíty berou různé množství energie - čím méně fyzické ochrany, tím déle dokáže štít udržet, a to může být v případě nerušeného soustředění i celý den. Štít zaměřený na ochranu vydrží při aktivní snaze ho zničit zvenčí či zevnitř přibližně 10 minut. Udržení štítu je závislé na soustředění, a přestože díky dvěma rohům může technicky ovládat se štítem i svoji telekinezi, jedná se o ojedinělost, která vždy způsobí bolehlav. Štíty mají tendenci se zprvu ukazovat samy kdykoli se vlastník cítí ohrožen.