Príspevky užívateľa

Musím říct, že jsem opravdu ráda, že mám ty bratránky, když je moje sestra taková ufňukaná, nezábavná. Nevím, sice proč se takhle odpojila. Navíc v tom nejlepším! ale nehodlám ji tahat zpět. Když nechce, tak ať si trhne. Budu to brát tak, že mi ulehčila práci. Můžu se teď soustředit jen na Wella. Ten alespoň ví, co to znamená si hrát...
Když Max vyjekl, ucho jsem mu raději pustila. Nechtěla jsem mu nijak ublížit. Jen jsem prostě neodhadla, jak silně můžu stisknout.. Každopádně očividně neměl v plánu e vzdát! Což já teda taky ne. Ale jeho váha mě dostala až na zem.. Okamžitě jsem sebou švihla, abych se dostala do nějaké polohy, se kterou už se dá pracovat..

Přidala jsem do kroku, abych předběhla Wella. Nelíbilo se mi jít poslední. Už tak nějak od jakživa vím, že moje místečko je ve předu. Takže teď už jsem vstoupila do svojí komfortní zóny a mohla být spokojená. Byla jsem zvědavá, co tady třeba najdeme. Třeba potkáme někoho ze smečky! Můžeme poznávat nové vlčky!.. Zajímalo by mě, co má právě teď v hlavě Maxwell. Jestlipak taky myslí na socializaci ve smečce... No. A po chvilce se mi to asi tak nějak odkrylo. Hned jsem se na něj otočila, když na mě zavolal.. Tak se zdá, že Wella vůbec nezajímá, že bychom se mohli poznat s jinými vlky. Well se stará o kytičky. Mě to popravdě nijak extra neuchvácovalo, ale i přes to pro mě bylo něco nového takže jsem přišla za ním, abych se taky podívala.

Nemůžu říct, že by se dařilo. Nešlo to! jenže.. Corey už byl tam. Což mě zamrzelo. A vlastně jsem se cítila i trochu trapně. Nerada prohrávám. Ještě k tomu je naprosto evidentní, že vítězství je jeho. Není ani žádný způsob, jak se z toho vymluvit. Trochu jsem zazmatkovala a nevěděla, jak se mám v této situaci zachovat. Nechtěla jsem to úplně vzdávat. Ale na druhou stranu už jsem neměla žádnou motivaci se tam dostat.. "Tohle mě nebaví." ohrnula jsem pysky. Nic jiného, co bych k této situaci mohla dodat mě zatím nenapadlo.

Hahá! Dokázala jsem to. Byla jsem ráda, že jsem je oba konečně probudila. Ještě do takové pěkné náladičky, kdy jsme si spolu všichni pěkně hráli. Nebo alespoň já jsem to tak viděla. Každopádně i kdyby se někdo z nás do téhle hry namočil nedobrovolně, tak .. tak je mi to vlastně jedno. Já jsem na sebe pyšná, že jsem je vůbec rozpohybovala. Hlavně Voltaire. Ona je totiž taková papuč, že to s ní není vždy tak jednoduché. Každopádně teď už jsem se musela věnovat naší hře. Protože.. Pro mě to byla hra na život a na smrt. Je tady jenom jeden výherce! Takže jsem cukla svojí nožkou, čímž jsem ji zarazila Maxovi hlouběji do krku, no a potom už mi šla vytáhnout jako po másle. No a teď byla na řadě odplata, takže jsem po něm skočila a chytla ho za ucho. Začala jsem ho cupovat, jako bych právě ulovila čerstvou kořit.

Co nejrychleji to šlo jsem cupinkala za mámou. Byla jsem ráda, že někam jdeme. Bude to určitě legrace! Je asi lepší pocit jít na procházku normálně s mámou a ne s tím pocitem, že dělám něco, co bych neměla. Takže jsem díky tomu měla dobrou náladu. I když.. Já mám vždycky dobrou náladu, takže těžko říct, jestli vyloženě díky tomu. Ale ve finále je to vlastně jedno. Prostě jsem si radostně poskakovala plná očekávání, co nám dnešek přinese... Občas jsem se poohlédla po sestře, jak je na tom ona. tedy. Vůbec bych se nedivila, kdyby n tom byla úplně opačně jako já. Jak ji znám, tak bych i tipla, že ji tahle procházka přímo otravuje. Ale.. Třeba má světlou chvilku.

Nemůžu říct, že by to šlo nějak pohádkově. Nemohla jsem pomalu překonat ani svoji vlastní výšku. Kdybych tu byla sama asi už bych si šla hledat jinou zábavu. Jenomže.. Když je tu Corey, tak to jednoznačně nejde. Je přece jen jeden z nás, který vyleze výš a rychleji! A to musím být já! Hah. Navíc Corey se mi zdál taky docela odhodlán. Dokonce se jevil jako konkurence! "Joo!" řekla jsem zároveň z výdechem. Nebyla to úplně jednoduchá prácička. "Už.. Tam.. Skoro..Jsem." Snažila jsem se samu sebe namotivovat. Jen jsem odlepila poslední nožku ze země, už jsem zase seděla dole na zadku. Ale nevzdávala jsem se. Zvedla jsem se a zkusila to znovu!

Ahh. proč žiju mezi takovými lenochy. Vždyť je ráno. Další skvělý den! Vždyť máme tolik povinností. A oni by jenom spali. Ce. No to teda né.. Prostě už je ráno. Takže se de vstávat! Tak aspoň že sestra se už trochu probrala. její reakce se mi velmi zamlouvala. On to možná brala jako útok na moji osobu. Ovšem pro mě to byla hra. Kterou musím vyhrát! Ještě navíc když je to moje sestra. Protočila jsem se pod ní na záda a natáhla nožičky. Tím jsem si ji alespoň trochu dostala od těla. Byla jsem spokojená. Usmívala jsem se. Baví mě se prát se sestrou hehe.

S ocáskem nahoře jsem si to štrádovala pryč z nory. Tak nejrychleji, jak mi nožky dovolili. Nemůžu vyprávět, že to byla nějaká maxi rychlost, ale to jsem jakžto malé štěně neřešila. Já jsem se právě naopak cítila jako ten největší blesk! Občas jsem se schovala za nějaký ten šutr, abych zůstala v utajení, každopádně jsem to valila k takovému jednomu fakt hustým stromu. Moc stromů jsem za svůj kraťoučký život neviděla, ale tenhle byl jednoznačně nejhustší... Už jsem si líčila tu situaci, až se doma pochlubím, jaký jsem objevila strom. Teda samozřejmě hlavně bratránkům. Je asi jasné, že o svém úprku se rodičům chlubit nebudu. I když si zase nesnažím namluvit, že se o mojí výpravě nedozví.. Ovšem moje líčení skončilo hned potom, co, jsem viděla nějakého vlčka, nepatrně podobnému Coreymu. Tak samozřejmě mě zklamalo, že nejsem já ta, co objevila tenhle megastický hustý strom. Zastavila jsem se a chvíli jen zdálky koukala, co to dělá. A nepotřebovala jsem ani moc rozmýšlení na to, abych věděla, že to chci zkusit taky! Proto jsem zase přidala do kroku a přiběhla až k němu. "Ajój!" upozornila jsem na sebe. Ani jsem se neobtěžovala nějakými otázkami, co dělá. To by bylo zbytečné. Prostě jsem se jen krátce podívala na jeho způsoby a za chvíli už jsem taky šplhala po stromě.

Ahh. To jsou ale lenoši. Musím je nějak dostat z pelech. Vždyť už je ráno! Nemůžou spát! No mě se taky nechtělo, ale copak můžu zameškat raní hraní? Nebo nedej bože odpolední hraní?.. Vsadila bych že s touhle rodinou by to nebyl žádný problém.. Ale já se nedám. Překulila jsem se k Maxwellovi a zapřela se do něj hlavou. "Ale notáák. Uš je láno." tlačila jsem do něj, při čemž jsem se zapírala zadníma nožkama a ty před jsem měla složené pod sebou.. "Musíme si jíť hláát!" mrčela jsem hlasitě, aby se náhodou nestalo, že by mě někdo z nory neslyšel.

Ještě trochu rozespale jsem zamžourala očičkama a zaklepala hlavou abych se vzpamatovala. Neříkám, že bych klidně ještě nespinkala. Jenomže já nemůžu. Tolik práce. Napnula jsem nožičky, abych jim vrátila jejich funkci, u čehož jsem zvládla pokokopat hned několik členíků mojí rodinky. Konkrétně pro dnešek to schytala sestra a Well. No nevadí.. "Vštávať!" křikla jsem svým štěněcím pisklavým hláskem na celou noru. A pro jistotu jsem ty dva okolo mě kopla ještě jednou. Jenom tak pro jistotu.

Můj pokojný klid z razu začalo něco narušovat. Nelíbilo se mi to. Jen co je pravda. Právě jsem začala zažívat něco co jsem ještě nikdy nezažila. Což mě nepřekvapivě vyděsilo. Až jsem cítila, jak moje malé srdéčko začalo kmitat ze všech sil. Nevěděla jsem, jak to ukončit. Jak se znova pokojně uvelebit. Vlastně právě naopak. Horšilo se to. Neměla jsme ani ponětí, jak bych se teď měla zachovat. Zmateně jsem kmitala nožičkou. To jsem dělala vždycky, když se mi něco ne příliš líbilo. Vždycky to bylo tak nějak k ničemu. Ale vlastně nebylo nic jiného, co bych tak mohla dělat.. Tak už jsem jen cítila hrozný chlad.. Jakobych přešla do jiného světa. Prostě z ničeho nic mě polila hrozná zima. Zrychleně jsem začala pohybovat čumáčkem. Je to zvláštní. Nikdy jsem to nedělala, ale na druhou stranu jsem hned věděla, že to mám dělat.. S tím souvisely i pisklavé zvuky, co jsem vydávala. U kterých jsem tak též hned věděla, jak je vytvořit.. Nevědíc, co přesně se právě teď děje jsem se choulila do chlupíků, o kterých jsem věděla, že patřili mámě..

Jméno: Rivera Falcone y Gracewood

Přezdívka: Rivi, River

Věk: štěně

Pohlaví: samice

Matka: Nudita De Star Guardian

Otec: Machiavelli Falcone y Gracewood

Sourozenci: Voltaire Falcone y Gracewood

Charakteristika: Rivera je vyloženě ten extrovertní, hlučný, ukecaný typ, který prostě nelze přehlédnout. Je docela žárlivá s čímž souvisí, že nerada někoho pouští před sebe. Taky je trochu panovačná a za každou cenu musí prosadit svůj názor. A v tomhle ohledu nemá potřebu se nějak přetvařovat, i když si je vědoma toho, že právě kvůli těmhle vlastnostem nezvládne vyjít z některými typy vlků. Ovšem když má motivaci, dokáže se úplně přenastavit a kamaráda si udělat úplně z kohokoliv. Neumí prohrávat, takže jsou pro ni takové situace špatně zvládnutelné. Inu naštěstí se do takových ani moc nedostává. Z jiného úhlu hlediska je to přátelská vlčice, plná empatie a pozitivního myšlením. Většinou se se všemi snaží co nejlépe vycházet, ale když to nejde, vnucovat se taky nebude. Každopádně se dá popsat jako dobrý diplomat a přirozený vůdce s vysokými ambicemi. Rychle se učí, což je pro ni v téhle branži samozřejmě výhoda... je velice temperamentní. Nevydrží chvíli na místě. Pořád potřebuje zaměstnávat jak tělo, tak mozek.

Zajímavost: Trpí nočními můrami, spánkovými paralýzami, nočními běsy a náměsíčností. Ovšem vše, co se odehraje v těchto stavech zapomene hned po probuzení. Jediné, co zůstane, je ten nepříjemný pocit ale žádné konkrétní jevy, co tam zažije jí v paměti nezůstanou.

Magie: Polární záře
Po západu slunce z ní začne vyzařovat magické barevné světlo, podobné polární záři. Tuto magii Rivera neumí ovládat, proto se to děje vždy když se někde pohybuje po setmění. Ovšem když usne, záře ustane.