Príspevky užívateľa

Nijak jsem nekomentovala jeho poznámku o lovu, protože bych stejně mohla jen souhlasit, ovšem když pokračoval, velmi brzy jsme se v té záplavě neznámých slov dokonale ztratila. Kdyby mluvil jen o trochu rychleji, požádala bych ho, aby mi to celé ještě jednou zopakoval. "No, spíš jsem ho pronásledovala tak dlouho, dokud se nenechal chytit," upřesnila jsem, "A ne, žádné z těch slov mi nic neříká, proč?" Snad si mě nespletl s někým jiným. A ta hromada titulů a jmen? kam se na ně moje jméno hrabe, proti tomuhle bylo kraťoučké. Kdyby ty tituly řekl snad jen o chloupek vychloubačněji, asi bych mu je nevěřila, ale použil je, no, jako by se prostě a jednoduše představoval. opravdu jsem narazila na zajímavého vlka, "Brisa Hasta Rika-Sanginea. Stačí Brisa. těší mě, S'Ariku"

Uculila jsem se stejně jako on, "no jak chceš, jsem Brisa Hasta Rika-Sanginea. těšá mě, Thore." Ten rod mi byl mlhavě povědomý, ale dost možná jsem si ho jen spletla s nějakým jiným. Třeba se k tomu ještě dostaneme a dozvím se víc, teď jsem to ale přešla. Co se jeho magie týkalo, bylo to tedy jak jsem odhadovala. Jen škoda, že nevěděl i o nějakém jiném využití. Naklonila jsem hlavu na stranu, "A... byl bys ochotný mi něco předvést? třeba nějaký malý výboj, nebo tak?" Byla jsem možná maličko zvědavá. Možná.

Ohlédla jsem se na pláň, pak jsem se podívala zpět na vlka, "Nu, byla jsem. Ale dnes mi štěstí stejně moc nepřeje. Na vysokou sama nestačím a nedaří se mi najít nic drobnějšího." Takže asi nebyla šance, že by se ke mně na lovu přidal, co? No nevadí, však já něco zvládnu i sama, neměla jsem zatím tak velký hlad. Vlk však zatím o moc víc emocí neprojevil, což ho pro mě dělalo ještě zajímavějším. Byla jsem prostě zvědavá. Neunikl mi jeho pohled na můj hřbet, ale neviděla jsem na něm nic zvláštního, jen svůj postroj a tyč. Možná koukal na něco za mě? "Ano i ne. Mám tu smečku a cestovala jsme s ní z jejího bývalého území... víceméně. Ale nenarodila jsem se tady. A ani tam. jsem vlastně docela cestovatel, ale tady už hodlám zůstat." Moje minulost byla trošku složitější, protože jsem dřív opravdu hodně cestovala. "A vy zdejší nejste." nebyla to otázka, i když jsme si úplně jistá nebyla. byl to spíš odhad, nevypadal jako někdo místní. Hádala bych, že přišel teprve nedávno. byla z něj pořád cítit cizina a i když nedával najevo žádné emoce, měla jsem z něj dojem, že místní kraj nepovažoval ani za domov, ani za známou půdu.

Ten vlk vypadal... v pohodě. na první pohled. nebyl to proto, aby mi ublížil, nebo tak, i když jsem byla zvyklá na to, že s evlci alespoň pousmáli, nebo měli takový ten výraz, který se ptal: "co od tebe můžu čekat", když potkali někoho nového. Tenhle vlk měl místo obličeje masku. Byla jsem zvědavá, jestli se mi povede ho přimět tvářit se i nějak jinak. "Také zdravím. Jste na lovu?" zastavila jsem kousek před ním a nenápadně si ho zvědavě prohlédla. nebyl nijak zajímavě zbarvený, i když se mi líbily jeho oči. Objektivně jsem mohla posoudit, že je to fešák, jen kdyby se trochu usmál.

nakonec jsem se přestala při hledání kořisti spoléhat na zrak a sklonila jsem čenich k zemi, rozhodnutá dát si ke svačině nějakého toho drobného hlodavce, když v dohlednu nebylo nic většího. Rychle se mi podařilo najít docela slibnou stopu, která povede k myší díře, ale ani jsem se do lovu nestačila pořádně zabrat, když mě vyrušil zvuk, který na pláň nepatřil. jako blesk jsme zvedla hlavu, nastražila uši a snažila se původce toho zvuku odhalit. Támhle byl. Kus ode mě, tmavý vlk, který se ani nesnažil nijak skrývat. Tím jsme lov považovala za ukončení, alespoň prozatím. Vyrazila jsem vlkovi s úsměvem naproti.

Klusala jsem plání a poohlížela se po něčem k snědku. Lovit vysokou, to nemělo moc smysl, když jsem na to byla sama a navíc jsem nebyla žádný velký kus vlka. Ani schopný, co se lovu týkalo. takový králíček, kdyby se tu někde vyskytl, to už by bylo lepší, to bych mohla i zvládnout. Nebo nějací drobní hlodavci.
Jak jsem se tak rozhlížela, neviděla jen nic z toho a ani čenich mi zatím nenabízel nic, než staré pachy. Mám já to ale dnes smůlu. Nicméně neplánovala jsem přestat hledat. Času jsem měla dost a plány žádné.

Askary + Althaia :3

Samci:
Aigir
Wenn
Jade

Samice:
Wishpelt
Aveille
Rin

Usmála jsme se, "ale jistě. Jsem... no, Brisa postačí. Mám docela dlouhé jméno. prozradím ti ho, jestli chceš, ale je zbytečné, aby sis ho pamatoval celé," řekla jsem mu. "A ty jsi?" Krásná cizinka? Byl roztomilý. Tak mi už dlouho nikdo neřekl. "Je to mocná magie, to máš pravdu. Hlavně když ji má v tlapkách někdo, kdo ji opravdu umí ovládat," souhlasila jsem s ním. já byla spíš taková průměrná, možná lehce nadprůměrná, ale stačilo mi to. "Blesky a elektřina jsou spíš bojová magie, ne? Nějak si nedokážu představit, k čemu, kromě lovu, by se to dalo použít. Je to taky dost silná magie." Kdybych ovládala blesky, bála bych s,e že s tím někomu ublížím.

1 bod pro Přízračné a tím končím, protože nemám žádné vlky do smečky

Nemyslel, říkal něco jiného, ale nekomentovala jsem to, jen jsem se vědoucně usmála. Ten vlk mi jistým způsobem připomínal Darwena, taky plný sebevědomí. "Já tedy nikoho takového neznám. Ale zas je pravda, že neznám tak moc vlků." Mohl mít pravdu. neuvěřím, dokud neuvidím, ale mohl mít pravdu. Já byla vždy otevřená novým myšlenkám. "Nic jiného by nám asi nezbylo." Stejně bych to nechtěla zažít. Takhle vypadal svět daleko úplnější. "Sluší se zeptat se nejprve na jméno, než se vlk dámy zeptá na takovou věc," pokárala jsem ho s úsměvem, ale pak jsme rovnou i odpověděla, "ovládám vítr."

Pokusila jsem se představit si, jak se svou tyčí v tlamě nacvičuju vzpírání. Nutno přiznat, byla to legrační představa. "Ne, to opravdu ne," usmála jsem se znova. "Není na to ani dost těžká." Stejně jsem radši volila ústup, než boj.
"Neznám nikoho, kdo by se své magie zbavit chtěl, jen mě to tak napadlo," odpověděla jsem. "dejme tomu, kdybychom ani nevěděli, že bychom nějakou magii mohli mít." Nedokázala jsem si to představit. Magie byla takové koření života, bez ní to prostě nebylo ono. Znova jsem se zadívala na vítr, "ano," odpověděla jsem lehce zasněně.

"Samozřejmě, k čemu si myslíš, že mám tuhle věcičku?" Kývla jsem k tyči, kterou jsem měla připevněnou na postroji. Nebyla jsem si jistá, jak si mám interpretovat slova 'byla by tě škoda'. Mohl to myslet upřímně, ale stejně tak tím mohl naznačovat, že mě chce zamordovat v nějaké temné jeskyni. No, kdyby to zkusil, mohl by se rovnou rozloučit se svými zuby.
Nakonec jsem se přiklonila k první možnosti. Věřila jsem mu, že by odešel, když bych ho o to požádala. Už jen proto jsem také nic neřekla, rozjímat můžu i později, ale potkat někoho, kdo by mohl být zajímavý, to se mi nepoštěstí každý den. "Klidně můžeš zůstat." Trocha společnosti mi stejně jen prospěje.
Zahleděla jsem se opět na vítr, na záblesky stříbrné, kterou on nemohl vidět. "Napadlo tě někdy, jaké by to bylo, kdyby žádný vlk neuměl ovládat magii? Kdybychom byli stejní, jako třeba lišky nebo divoké kočky?" nadhodila jsem.

Sign me in :3

K mému čenichu se nejdřív donesl cizí vlčí pach, nevěnovala jsem mu pozornost, vlk si mě v mlze nemusel vůbec všimnout, pak se ale ukázal i jeho majitel a promluvil. Podívala jsem se na něj a zhodnotila ho pohledem. Jeho slova byla dost silácká, ale stačilo vidět, jak obrovský vlk to je, a musela jsem uznat, že nepřeháněl. Akorát to byla trošku zvláštní slova, když jsem vzala v úvahu, že je to úplný cizinec. "To je od tebe hezké, ačkoli jsem si docela jistá, že se dokážu ochránit i sama," usmála jsem se na něj. Byl docela fešák, jak moc velká byla šance, že bude zároveň i namyšlený mizera? Ale co? Dnes jsem si dobrou náladu nehodlala nechat zkazit, odejít můžu vždycky. "Myslela jsem, že tu nikdo nebude. vypadalo to tu docela opuštěně." A mám po rozjímání, slušné vychování mi velelo věnovat mu alespoň trochu pozornosti.