Príspevky užívateľa

Zaměřila jsem svou magii na okolí a uviděla proudění větru. Tohle se mi nikdy neokoukalo, jak se jednotlivé stříbřité proudy přelévaly a tvořily vzorce, jen aby je vzápětí zase rozplétaly.
jak jsme tu tak seděla, dostala jsem pocit, že mě něco pozoruje. nebo spíš někdo, věci mají málokdy oči, aby mohly někoho pozorovat. Přede mnou nikdo nestál a ještě po mě ani nikdo neskočil, takže jsme usoudila, že ten někdo není nepřátelský. Ohlédla jsem se a uviděla, kdo to byl. Bílá vlčice, která se ke mně musela snad připlížit, jinak jsem si nedokázala vysvětlit, že jsem si jejího příchodu nevšimla. Navíc vypadala pěkně povědomě, ačkoli jsem ji hned nedokázala zařadit. Přimhouřila jsme oči, "známe se?"

Taky dobré. byla jsem si docela jistá, že s touhle vlčicí kamarádky nebudeme, ale musela jsem ocenit, že navzdory naší rozdílnosti jsme spolu dokázaly jednat jako civilizované vlčice. To se mi na ní docela zamlouvalo. Nicméně, když se mi představila, neřekla jsem ono klasické 'těší mě', nebyla by to moc pravda.
"Dobré vědět. Myslím, že se tu trošku porozhlédnu, ani nevím, jestli tu chci zůstat." Nemyslela jsem si, že by pro mě její smečka byla to pravé, ale to nebylo nutné říkat. některé věci je slušnější nezmínit, navíc jí to určitě došlo, obzvlášť pokud jí byli ostatní vlci ve smečce podobní. A potřebovala jsme vůbec smečku?

Pachy vlků všude okolo, jak staré, tak novější, mi napověděly, že se poblíž nachází území nějaké smečky. nepatřím mezi vlky, kteří by se smeček báli, ačkoli jsme neměla v plánu tuhle zkoumat nějak blíž nebo se dokonce i přidat. Vše, co jsem tu hledala, byla trocha dobrodružství a možná nějací zajímaví vlci. pokud možno milí. Je tu hezky. Jak by to tu asi vypadalo za pořádné bouřky? kapky by ohýbaly stébla trávy, foukal by silný vítr a blesky by křižovaly oblohu. A já bych tu seděla, kožich promáčený až na kost, a sledovala bych nekonečné proudění větru. Jo, rozhodně se sem musím někdy za bouřky vrátit.

"Připadám ti, že bych se bála?" Odsekla jsme jí.Vážně, nemám moc ráda tenhle typ vlků, který si na něco hraje. Proč se prostě všichni nemohli chovat normálně? Možná by to byla nuda, ale svět by byl o tolik jednodušší. Prostě přijít, pozdravit, probrat takové ty běžné věci a nashledanou.
na druhou stranu ale mluvila docela normálně, i když neudělala dobrý první dojem. No a, nikdo není dokonalý. "Ne, nejsem. Před chvilkou jsem přišla." Odpověděla jsem na první otázku. "Jsem Brisa. ty jsi...?" Ignorovala jsem tón jejího hlasu. jen ať si je nabručená, když chce. Její věc. já jsem optimista, nenechám si zkazit den jednou protivkou. "Nejsem tu dost dlouho, abych cokoli plánovala, ale dobré vědět, že je tu smečky."

Stávalo se mi docela často, že jsem na cestách narazila na vlky. někdy byli přátelští, někdy nepřátelští, proto jsem zpozorněla, když se k mému čenichu dostal závan cizího pachu. Zastavila jsem a zavětřila. Vlčice, nejspíš dost mladá, prozradil mi čenich a zrak to vzápětí potvrdil. Zvědavě jsem se zahleděla na tu tmavou vlčí slečnu, která se přede mnou objevila. "Tak co, budeš na mě vrčet, nebo jen zdravíš? Dohromady to moc nejde, víš?" Měla bych na ni zavrčet taky, nebo něco takového? Třeba to byl místní zvyk místo pozdravu vrčet a pak se třeba na toho druhého vrhnout a pokusit se ho zakousnout. Věřte mi, i takové divné smečky existovaly. nesnažila jsem se napodobit její pózu, zůstala jsem normálně stát, jen jsem se připravila uskočit, kdyby se opravdu rozhodla zaútočit. Být připravená na všechno se vždycky hodí. "Ty jsi místní, že?"

Život tuláka se mi nakonec docela zalíbil. Mohla jsem jít kamkoli jsem jen chtěla, každá volná jeskyňka mohla být mým úkrytem, každý les mým lovištěm. Tak tomuhle se říkalo opravdová svoboda. Byly časy, kdy jsem patřila do smečky, ale na ty už mi zbyla jen mlhavá vzpomínka. Já byla cestovatel, ne vlk, co se snadno usadí a zůstane na jednom místě celý život. ne že by se mi život ve smečce vůbec nelíbil. Mít okolo sebe přátele, chodit na lov společně a vracet se do jednoho úkrytu každou noc mělo taky něco do sebe, ale mé srdce toužilo po něčem jiném. Poznala jsem svět, cestovala, navštívila spoustu míst a viděla věci, o kterých se mnohým vlkům ani nesnilo. A teď jsem se ocitla tady. Les jako každý jiní a přesto zajímavý. každé místo bylo zajímavé pro cestovatele, jakým jsem byla já. Klusala jsem mezi stromy a rozhlížela se. Denní světlo pronikalo korunami stromů. den jsem měla radši, než noc. Moje srst ve tmě zářila jako maják, pokud tedy nebyla zima.ve dne jsem nebyla vidět o nic líp, než kterýkoli jiný vlk.