Príspevky užívateľa

Vypadalo to, že právě ty úsměvy naplněné radostí, kterými Sasha mladého vlka obdarovávala, ho naplňovaly jakýmsi klidem, díky kterému se jeho nožky už netřásly, jako předtím - a právě taková skutečnost Sashu velice potěšila. Přec jen, byla tu od toho, aby ostatním přinášela jen ty nejmilejší pocity do jejich dušiček, ne aby je zbytečně děsila - na druhou stranu, kterýpak blázen by se strachoval nad něčím nad maličkým a navíc s takovouto zlatou tvářičkou - inu, nekdo by se ale možno našel!
,,Oh, fakt?? A kohopak?" vyzvídala se dál, nechávajíce ve svém hlásku stále tu dobrou náladu, ačkoliv se na odpověď musela poněkud dost dlouho načekat - v tomto případě to ale Nilesovi neměla za zlé. Přec jen, neznala jeho minulost - nevěděla absolutní představu nad tím, čím vším si musel tento vlček projít za celý jeho kratičký život. A nebo práve naopak nepoznal vobec nic. Taky možnost.
,,Ah tak, takže som prvá vlčica, co tu znaš však? Tak to som velmi ráda!" zvesela na něj pověděla, čekajíce, jestli by se v tomto momentě nemohl třeba šedavý vlk rozmluvit... ikdyž, moc s tím prozatím nepočítala. Jistě by se ale zrzečka nezlobila - však nevadi, s najdu řec vždycky!

VLCI ZASAŽENÍ MAGIÍ:

Arxi, Aishila, Vincent, Semie, Bran, Nereus, Aikan, Marielle, Nadezhda, Seneca, Wilco, Batdog, Becky, Mike, Locutus

Inu, tentokrát toho Sasha neměla tolik na práci jako tomu bývalo, což se rozhodla využít ke svému odpočinku, který si tak zasloužila. Vždyť teď se častokrát věnovala i jen ostatním členům (včetně štěňat) namísto toho, aby se někdy i věnovala sama sobě, což rozhodně musela konečně napravit! I proto jakmile se jí podařilo vyhnout se společnosti ostatních nihilských vlků, vytratila se až směrem k léčitelské jeskyni, zjišťujíce prvně, jestli náhodou někdo tu na ní nečekal - však, když si všimla, že vůbec nikdo tu není, nakonec se uvolnila natolik, že si dovolila vejít do celé jeskyně úplně. Vskutku musela přiznat, že i jí občasně samota prospěla, neboť se tak mohla zamýšlet nad tím, co by ji často ani jen tak nenapadlo - všeho moc škodi.
Jakmile si tedy našla svoje malé místečko v temném koutě, který se zdál jako ideální místečko pro její klidný spánek, ještě předtím si zívla, než se nakonec stočila do klubíčka a nemusela ani na nic čekat, než nahned zavřela svá očka a přešla do své říše snů.

Jakmile zrzečka zaregistrovala vlkovo reakci, objevila se v její dušičce upřímná radost, která nechtěla jen tak vymizet. Sic bylo pravdou, že stále se mladý Niles choval spíše nesměle, možná až bojácně, pořád se v sobě snažila Sasha najít nějaký ten klid, aby ho zprvu nevylekala - však už teď si neodpustila zavrtět nadšeně svojí huňatou oháňkou. To totiž bylo ono - něžnost a jemnost - tyhle pocity nebyly něčím, co by se Sashce podařilo vždy dát najevo... to spiš mamička byla taková. Ačkoliv stárla, pořád v ní převládala radostná tvářička, kterou rozhodně nemínila zahodit pryč na hodně dlouhou dobu.
,,Ále, to nevadi! Všecko je jednou poprvé." pověděla mu, než vlkovi darovala jeden ze svých milých úsměvů, aby mu tak alespoň zlepšila náladu. ,,Moc členů si asi nepoznal, či? Neboj, všichni vlci tu sú dobrí, jsem si v tom jistá." snažila se mu dát alespoň nějakou menší naději v to, že tento domov bude pro něj ten pravý.

Jakmile Azueén zmínil svého synka Coreyho s hlasem, který už tak dosti napovídal, že je zde něco špatně, zlekla se - stalo se snád niečo? Rozhodně muselo, mohla to poznat již jen dle toho, jakou tvář oba vlci nesli... s tím pohlédla na mladého Toshiho, který snad ani nebyl v přítomnosti a místo toho přemýšlel sám nad sebou, neboť ani byť jen jediného slůvka nebyl ze sebe schopen vyslovit. Nebylo tedy divu, že rozhodně Sasha v sobě mnoho klidu nyní neměla, navíc se i v její hlavičce začaly nahned vytvářet nejrůznější scénáře, které jí tak mohly více napovědět, co se asi tak mohlo stát... ačkoliv, pravdou bylo že zrzečka měla poněkud dost bujnou fantazii.
,,Kuknem tam." dostala ze sebe nakonec krátce poté, co Azi poukázal na noru, kde se měl zraněný vlk nacházet. I proto na nic nečekala a po jeho boku se rychlým tempem dostala až k noře. Bude to dobré Sasha, si lečitelka.
Jakmile se dostala dovnitř, věnovala pohled prvně matce tohoto vlčete - Delailah, a rovnou začala mluvit, aby na sebe upozornila. ,,Del, copak sa Coreymu stalo? Azi ma zavolal sem..." pověděla, než si v její blízkosti všimla malého bezvládného tělíčka, které neneslo žádné známky života. I proto k němu ihned přispěchala, všímaje si velkého množství krve, které objevilo v oblasti tlamičky a hrudi, které působilo na první pohled poněkud děsivě. Mezitím však zjišťovala, jak na tom je, se snažila soustředit i na společnost právě hnědé vlčice, což nebylo zrovna pro ni nejjednodušší. Hlavní věcí, na kterou ale myslela nejvíc byla naděje na to, aby nešlo o velice vážný úraz, však i proto mu musela pomoci, co nejlépe jen dokázala.

Ač přes její radostný projev, který mladému vlkovi ukazovala, se v něm probudil především strach, který mu nedovolil byť jen na malou chviličku otevřít svou tlamu a povědět tak pár slov. Pro Sashu to bylo vskutku zvláštní - cožpak by sa snád někdo bál tak maličké zrzečky? Mockrát se jí nestávalo že by ostatní vlci kolem ní projevovali podobné reakce jako zde Niles, na druhou stranu, jistě to muselo mít nějaký svůj důvod, jen ona nevěděla, jaký to byl. Nakonec ale usoudila, že nebude moc dobrý nápad přistupovat k němu hned zvesela, i proto se nakonec rozhodla zůstat stát na svém místě, zatímco rozpohybovala svůj huňatý ocásek ze strany na stranu, aby mu tak ukázala, že se jí bát nemusel. A hle! Po chvíli se přeci jen se rozhodl Niles k ní vydat, což v ní vyvolalo dobrý pocit. Nechtěla totiž působit na špatný vlk, nikdy.
,,Pročpak sa tak bojíš? Tady je to dobré, tu sa bát nemusíš, opravdu." pověděla nakonec o něco tišeji a zřetelněji, snad, jako kdyby k němu promlouvala jako k vlčeti. Ikdyž Niles už rozhodně žádné vlče nebyl.

Už už chtěla zrzečka něco povědět, k tomu, že skutečně ona není tím typem, který by za její pomoct potřebovala ihned, aby jí ostatní dávali něco nazpět - vždy jí stačilo, jakmile se ostatním vlkům kolem ní díky tomu na tváři objevila radostná tvář, která dávala jasně najevo, že byli za ní vděční - a to přeci jen byla práce léčitele. Pomoci všem, kteří to potřebovali, nehledě na to, o jakého šlo vlka, či z jaké smečky pocházel.
,,Vidím že si na to prišel. Ale áno, som z Nihilské smečky." nakonec mu pověděla, ale dále se nerozmluvila, neboť to vypadalo, že modrý má co říci. A skutečně měl - stále setrval ve svém názoru že žádnou pomoct od vlčice nepotřebuje, což neměla Sasha jinou možnost než jen tolerovat. Skutečně, nechtěla do ničeho nutit, proto i jen nakonec pokývla hlavou, ignorujíc jeho očividně rezignované zavrčení. ,,Nu což, ako som povedala - když nechceš pomoct, tak to pochopím." pokrčila nakonec rameny, aby mu dala najevot, že do ničeho do tlačit nechtěla. Ačkoliv nebyla zrovna dvakrát velká radost se na ty jizvy dívat, byla to koneckonců jeho věc.
,,Ako sa vlastně menuješ?" optala se ho dále, aby řeč jen tak nestála.

Tentokrát se Sasha pohybovala spíše v okolí nory, nemaje v plánu nic velkého, kromě malé procházky právě po těchto místech. Měla pocit, že tohle už trvalo dlouho - ani ona sama si pořádně nepamatovala, kdy naposledy se jí podařilo jít mimo hranice někam dále, bez toho, aniž by se musela soustředit na svoji práci léčitele. I ona si totiž přála jít někam mimo a třeba snad i potkat nějakou novou tvář, se kterou by mohla navázat další, v tom lepším případě dobré vztahy - rozhodně to nebylo tak, že by svoji smečku neměla ráda, jen bylo občasně náročné si najít čas i pro sebe, hlavně pokud hranice byly hlídané.
Než se však nadála, v její blízkosti zaregistrovala další společnost, i proto se hned podívala tím směrem, odkud vlk přicházel - nakonec tedy zjistila, že šlo o dvojici, konkrétně tedy Aziho a v jeho patách i mladého vlka Toshiho. Co ji ale zmátlo, bylo jak rychle se snažili vlci k ní dostat. Přišlo jí to poněkud zvláštní - niečo sa snad stalo? Nakonec tedy i ona došla k nim poněkud rychlým tempem, tentokrát i bez její typicky usměvavé tváře, se slovy - ,,Azi, čo sa děje?"

Naštvaný výraz ve tváři zrzečky odešel stejně rychle jako když přišel, což mohlo být zapříčiněno i jen tím, že Nicolas v sobě našel alespoň kapku slušnosti a omluvil se, navíc šlo i na něm alespoň trochu znát, že svého činu litoval. A k takovým vlkům neměla Sasha důvod se chovat zle - to rozhodně neměla v plánu, pouze jen chtěla ukázat vlkovi, že takové chování se rozhodně nehodilo. Vskutku zvláštní to bylo, jak ji dokázala monarchie proměnit - ačkoliv vlčicí plnou optimismu zůstala nadále, pořád v sobě dokázala najít pocity, které pro ní byly kdysi poněkud cizí. Už nebyla tak ulítaná, jako dříve, kdy se nešla zastavit... však, i teď už někdy potřebovala svůj vlastní klid... bez spoločnosti iných vlků.
,,Nevadí, ale snád se to nebude opakovat." pověděla nakonec, věnujíce na malou chvíli pohled zelenkavé vlčici, která i přesto že se neustále usmívala, nedávala na sobě jiným způsobem znát, že by byla z jeho společnosti nadšená. Na jednu stranu chápala, že né každý vždy chtěl trávit čas s vlkem, který překypoval šílenou radostí, na druhou stranu jí opravdu zajímalo, co mezi ní a Nicolasem bylo... to prečo ho tu nechcela?
,,Azueén ti nedal žiadné úkoly?" optala se nakonec dále vlka, aby si vzala tuto konverzaci na starost... nechtěla totiž Mirku nutit do řeči, ve které se necítila dobře.

Hleděla si svého poněkud dlouhou chvíli, dokud nepostřehla, že opodál stojí nějaký další vlk - poznala v něm Nilese, jednoho z novějších přírůstků do Nihilské smečky, se kterým se ještě nestihla nikdy předtím dostat do řeči, i proto o něm nevěděla zase tolik, kolik by si jen přála - snad jen to, že zde nebyl sám, ale se svým bratrem Nicolasem, a snad také že a ním bude mnoho zábavy. Tedy možno, to pak už uvidíme sami.
,,Niles, ahoj!" pozdravila ihned zvesela mladého vlčka, majíce na své tvářičce radostný úsměv, který rozdávala všem občan Nihilské monarchie, což platilo právě i pro zde Nilese. Sama i tak doufala, že se snad dá s ní do řeči - to by bolo velmi super! Nepoznala rozhodně všechny tak dobře, jak by si totiž mohla myslet - ano, sic Nihil se stal jejím domovem už před nějakou dobou, i tak se našli vlci, o kterých nemohla s jistotou říci, že by je poznala nejlépe. Však to jí rozhodně nijak nevadilo, neboť alespoň o všech mohla s klidem na duši povědět, že šlo o dobré vlky. Určite.

vlčice: Voltaire, Sindragosa, Aishila
vlci: Aikan, Mike, Straka

Vskutku, vypadalo to že Mira se nyní opravdu necítila ve své kůži, však důvod, proč tomu tak bylo, úplně zrzečka nedostala - pochopila sic, že tohle všechno se dělo kvůli někomu konkrétnímu nejspíše že smečky, však kvůli komu, to už jí nebylo známé. Pravdou bylo, že s Mirou se úplně do řeči nedostávala, neboť právě zelenkavé vlčici se vždy podařilo nějak vytratit bez toho, aniž by se více ostatním ukazovala - však, alespoň už částečně věděla Sasha proč.
,,Nekde tu je kdo?" optala se jí s mírným zmatkem v hlase, než se stalo něco, co rozhodně Sasha nečekala - za ní najednou zaslechla jakýsi hlasitý hlásek. I proto sebou trhla a vylekaně štěkla, zatímco pohled věnovala za sebe, aby se podívala, kdo se to opovážil jí takto vystrašit. A hle, zjistila, že šlo o Nicolase - jednoho z nováčků, kteří se do Nihilské smečky dostali teprve nedávno.
,,No toto, ma takto nepekne strašit! Sis to mohl odpustit!" pokárala mladého vlka, věnujíc mu přísný pohled se mu snažila ukázat, že tohle se nedělá. Ale rozhodně to nemyslela nijak zle, to nikoliv. Přec jen, i ona by se tomu téže zasmála - jenže, něco takového by se událo ještě před nějakou chvílí, ale nyní, kdy musela zastávat své povinnosti, na nic takového nebyla zvědavá.
Jakmile se z Miry opravdu tiše dostalo, že potřebuje zachránit, pochopila Sasha, že právě on byl tím, před kým se vlčice se zeleným kožíškem schovávala - a ačkoliv si rozhodně přála slyšet od ní víc, jediné co v nynější chvíli mohla udělat, bylo jednoduchý povzdech a snaha o to věnovat svůj čas Nicolasovi, aby se nemusel soustředit na Miru.
,,Nuže Nicolas, pročpak tu vlastne si teď?" zeptala se nakonec o něco více milým tónem, majíce na tváři maličký úsměv, který mu darovala - no Mira, toto mi pekne vysvetlíš!

Dnešním dnem se Sasha opět vydala po delší době k tomuto místu, ke kterému nechodívala zas tak často, aby zde našla svůj klid - vzhledem k situaci u nich v Nihilské smečce všechny členy smečky potkávala mnohem častěji než dříve, i proto se snažila vždy omnoho více všem věnovat svůj miloučký úsměv, aby tak potěšila každého... navíc, vlčat ve smečce bylo v tuto chvíli opravdu mnoho, a i s nimi musela občasně trávit svůj čas - ať už jen kvůli tomu, aby je něco nového přiučila ze světa léčitelství, či jen proto, aby se jich mohla zeptat, jaký měli zrovna dneska den. A ačkoliv si to nechtěla přiznat, občasně to pro ní bylo... poněkud vyčerpávající.
Nakonec si tedy jen ta posedávala na místě, mezitím co si užívala ticha, kterého se jí dostalo, si hrála se svojí magií - tedy, položila svoji tlapku na sníh, než se po chvíli místo toho na místě objevila květina, kterou měla ráda nejvíce. Ta, která jí nejvíce připomínala domov.
Než se však nadála, zvuky dalšího příchozího vlka jí napověděly, že se někdo k ní blížil - když tedy pozvedla svoji hlavičku, poznala Miru, její velmi oblíbenou kamarádku. ,,Mira!" zvolala nadšeně, zůstávajíc na svém místě čekala, než se zelenkavá vlčice k ní dostane. Všimla si však toho, že tentokrát nevypadala tak v pořádku, jako vždycky tomu bývalo. Nu pravda, vlastne som ju dlho nevidela!
,,Joj Mirka, co si taká udýchaná?" zeptala se ještě s dobrou náladou. Ikdyž, v jejím hlásku byly slyšet i maličké obavy z toho, z jakého důvodu tu byla nyní, protože nejspíše nepřišla jen tak.

Pochopila, že zdejší vlk očividně ve své kůži, což se dalo poznat nejen díky tváři, ve které se odrážela velká nepříjemnost a nejspíše i lítost z toho, že zde vůbec musel trávit svůj čas, ale i jinými gesty - třeba takové mrmlání si pod vousy či občasné uhnutí pohledem. Inu, Sasha nerada viděla vlky, kteří se tvářili takto z důvodu její společnosti - na druhou stranu, zvědavost byla v tomto ohledu silnější věcí a ona chtěla vědět, o koho šlo - a kdo ví, treba mu i fakt pomožem!
Při otázce, kterou vlk s modrým kožíškem jí položil, se celkem podivila - tedy spíše konkrétně té druhé části. Kolik a čoho? Většinou když zrzečka někomu pomáhala, neměla žádnou potřebu se ostatních optávat, co by za to chtěli, neboť jako malá byla učena tomu, že kolik úsilí ona vydá do té věci, na které jí záleží, tolik se jí vrátí nazpět. A nemusela se přitom ptát na to, co ona si přála.
,,Nu, tvoje jizvy nevypadajú moc pekne, což je pravda, takže bych ti s timto pohla pomoct... ale len pokud chceš!" mrkla na něj nakonec, aby mu dala najevo, že bez jeho souhlasu se jeho srsti ani nedotkne. ,,Ale co to je za otazku, že co za to chcem? Jasne že nič!" usmála se na něj... opravdu ne, tohle nedělala protože by za to něco chtěla... ikdyž, maličký úsměv od nej by bol fajn.

Sashe se mnohokrát nestávalo, že by se do svých myšlenek zamotala natolik, že by ani sama netušila, co by si měla myslet - však, očividně byl dnešek výjimkou, neboť poté, co jí zelenkavá vlčice věnovala pár slůvek a k tomu i miloučký úsměv na tváři, zrzečka se na malou chvíli odmlčela. Stále si nebyla plně jista s tím, jak to s její magií bylo - ačkoliv se léčitelství už nějakou tu dobu věnovala, svojí magii k tomu častokrát nepoužívala, místo toho se raději potulovala po barevné louce a tam se pořádně učila o všech možných bylinách. Její magii brala spíše jako něco, čím mohla do světa přinášet ty nejlepší pocity pro ostatní vlky kolem ní... však, mohla tím i sama ukazovat, jak se v nynější chvíli mohla cítit.
,,Nebo takto, možno že i je moje magie blizko k bylinkam - však, taky umim tvorit všechny možné kvetinky, že? Jen si teda nejsu jistá či zrovna k léčitelství se dajú použit... možno ano, ale možno i ne." zamatovala se nakonec se svojí tlamičkou. Jak bylo očividné, nejspíše se ještě měla co učit o své magii - ale ikdyž nebyla pro ní nejjednodušší na pochopení, i tak ji měla velice ráda.
,,Nu... ale ešte že vás tu máme!" nakonec se snažila dostat se z této situace tak, že věnovala své společnici jasný úsměv, kterým se snažila ukázat najevo, že i v těch nejvíce špatných chvílích se v ní nějaká ta pozitiva našla.