Príspevky užívateľa

Bylo vskutku pozoruhodné slyšet od malého vlčete, že nikdo nikdy o jeho mluvě neřekl, že by mohla býti divná, či zvláštní, Sasha však nikdy nic takového neslyšela, to byl téže ten důvod, proč o tomto pro ni naprosto cizím jazyce mluvila takto, mohla však také změnit svůj pohled na to jak mluvil třeba v případě, že by ji to uměl naučit! Nálada této do hněda zbarvené vlčice se rázem rozradostnila ještě více ve chvíli, kdy mu pískové vlče povědělo o tom, jaké vůbec to první, tak naprosto od její mluvy odlišné slůvko nosilo význam tak jednoduchý, že až sama musela trošku pootevřít tlamičku tím úžasem! Vesele párkrát zavrtěla ocasem, který se ale po chvíli již opět zklidnil, aby mohla se Sasha plně soustředit na to, o čem ten neznámý mluví, nepřála si, aby byla o nějakou pro ni třeba i užitečnou informaci připravena, jaká by to byla škoda! ,,Áno áno určitě!” pozvedla koutky tlamy kývajíc hlavou směrem k němu, rozhodně toho museli mít oba vlčci opravdu mnoho věcí společného, že by se oba určitě jen podivili, kolik by toho vůbec našli!

Jakmile se tady tmavě modrý, na první pohled snad až skoro do černa zbarvený vlk začal pomalu vzdalovat od ní, ani na chvíli neváhala a s ochotou se k němu přidala. Zezačátku oba vlci jen tak pomalu kráčeli po studené zemi klusavým tempem, postupně však ale zrychlovali, až nakonec se dostali i k běhu. Byl to opravdu skvělý pocit, jen tak sledovat okolní krajinu a přitom si užívat chladného větříku, přičemž vždy když opět nadzvedli packu se okolní sníh dostával na jiná místa, než byl původně. Párkrát se i dokonce z ní ozval radostný smích, jasně naznačující, že si celou tuto chvíli naprosto užívá, jako kdyby se snad octla s krásném snu, ona však byla přesvědčena o tom, že byla v realitě. Po nějaké době nakonec opět oba vlci zpomalovali, pomalu a postupně, až se naprosto zastavili. ,,Ty taky!” lišácky se nakonec zazubila, musela vskutku uznat, že i jeho běh nebyl vskutku tak špatný, více hrdá ale byla stejně na sebe, na to že její nožky byli dosti krátké, běžela celou tu dobu celkem obstojně. Aby se přeci jen tak nezapomnělo, ocas opět dala do pohybu svým šťastným vrtěním, na znak radosti.

Sice to nějakou maličkou chvíli trvalo, naštěstí však si vlk po nějaké době, co se rozvaloval po Sashe uvědomil, že si z ní ve skutečnosti udělal přistávací plochu, proto se téže od ní odtáhl, postavil se na všechny čtyři tlapky a oklepal ze své hnědé srsti nějaký ten sníh, co se mu uchytil při jeho pádu na vlčici. Měla vskutku dosti štěstí vzhledem k tomu, že vlk svojí hmotností i velikostí byl na tom podobně jako ona samotná, ještě stále si svého drahocenného živůtku vážila, byla by jen škoda, kdyby na tomto světě bylo o takovou vlčici, jakou byla ona méně! A ještě ke všemu takovouto smrtí! Vždyť to by nechtěl přeci jen nikdo, včetně ní. I ona neměla s jistou upřímnou v zájmu se jen ta polehávat v hromadě sněhu, proto se i zvedla a ostatně jako její společník, setřásla ze sebe větší množství bílého poprašku a ohlédla se na něj s mírným úsměvem na tváři. ,,Si vůbec v pořádku?” optala se ho s pohledem zaměřeným na jeho tlapku, která ještě před nějakou chvílí obmotána liánou a visela z výšky a rozhodně nevypadala že byla v nejlepším stavu, avšak ani nijak velmi vážně to nevypadalo proto si mnoho starostí dělat nemusela, nakonec se tedy zadívala zpátky na něj. ,,Ja som Sasha!” vyřkla s jistým nadšením, zamávání ocáskem mu takřka ihned oplatila nazpátek, musela mu přeci jen nějakým způsobem dokázat, že je za jeho společnost ráda!
,,Odkud si?” optala se najednou s menším natočení hlavy na stranu, zajímalo jí, jestli zde třeba po nějakém okolí se nenachází menší společnost vlků, měla totiž pocit, že v těchto místech se pohybuje spousta vlků, což jí rozhodně přidávalo na štěstí, které zrovna pociťovala.

,,Ďakujem!” s jistým potěšením poděkovala na menší kompliment od tohoto vlka, zrovna této vlčce i drobnější detaily rozčarovaly na tváři úsměv vskutku milý, nikdy nefalšovaný. Jednoduše vše vždy brala s pozitivním přístupem, častokrát se ani nad věcmi vskutku zvláštními nepozastavovala, což někdy bývala i chyba osudová, těžko říci jak tomu mohlo býti tentokrát při tomto setkání s vlkem na první pohled elegantním a milým. Jakmile se Nox rozhodl obejít kolem vlčice jedno menší kolečko, trošičku se na jeho vcelku divném chování podivila – nač mu to bolo? Natočila na něj zvídavě hlavičku, čekala nějaké alespoň kratší odůvodnění, proč takovéto věci vůbec dělal, vždyť si jí mohl pořádně prohlédnout i zepředu. Nebo snad měla na sobě něco špatně? Třeba nějakou špínu či něco takového? Pro svoji jistotu se na sebe pořádně prohlédla, když si ale žádného nedostatku nevšimla, pokrčila prostě lopatkami s tím, že to nebyla věc nijak podstatná či důležitá pro tuto chvíli. O to více jí od této myšlenky odtáhla otázka, kterou zničehonic Nox položil, Sasha ale ani na dobu krátkou neváhala a zvesela na jeho nabídku přikývla hlavou. ,,No jasné!” vyřkla se šťastným pohledem a jakmile se Nox rozeběhl, i ona tomu tak učinila. Proběhnutí přeci jen nikdy nikomu neuškodí!

Hmmm, tákže Nox. Jméno naprosto jednoduché a nadmíru zapamatovatelné, ale dalo se říci, že i tak trochu zvláštností překypovalo, snad jen ale to byl pouhý postoj, který měla pouze a jen ona. Snad až jen na kratičkou chvilku podivila, že vlk použil zrovna k ní oslovení krásko, avšak na to se v jejích očích objevily jiskřičky nadšení, tato přezdívka jí vskutku okouzlila, ještě nikdo předtím ji takto nenazval, sice ano, i ona sama byla ve svým pěkným vzhledem spokojena, nikdy ve snu ji ale nenapadlo, že by někdo byl schopen takového slovíčka vypustiti ze své tlamy. ,,Já som Sasha!” představila se s jistou dávkou hrdosti, což dokazovalo i její vypjetí hrudi, taktéž ale zavrtěla opět ocasem na důkaz tohoto, že jeho společnost jí byla velmi milá a chtěla konverzaci vést ještě dále jak to jen šlo.

Netrvalo ani zvlášť dlouhou dobu od té chvíle, co se zde objevila a již si všimla jistého pachu patřící nějakému cizinci pro ni neznámém. Jakmile se otočila podle pachu, do očí jí nastal pohled jisté společnosti cizího vlka, zřejmě podobně starého jako byla ona samotná, se vzhledem vskutku zajímavým. Jeho zbarvení se vlastně dalo i tak trochu přirovnat k temné noci, avšak postrádající ty miliony hvězd, díky kterým právě tato noční obloha působila mnohem více kouzelněji. Ale tak co, aspoň křidélka měl! Hledíce na nového příchozího, zvědavost ji jednoduše nedala a již si to mířila v klusavém tempu přímo k němu, s nadějí, že i on bude za menší společnost rád. ,,Ahoj!” řekla až poté, co se dostala před něj a začala vrtět ocasem na přivítanou. ,,Kdopak si?” rovnou se ho zeptala, co vlk je vůbec zač, že se tu takto náhle objevil, ostatně jako Sasha.

Se stále radostnou náladou a miloučkým úsměvem na tváři, který měla neustále, kam se jen podívala, si to kráčela pěkně přes pastvinu posetou studeným sněhem zbarveným do bělavé barvy, ostatně jako vždy v tyto zimní dny. Sasha si však rozhodně za žádných okolností nestěžovala, ba naopak – kdy jindy bylo možné si užívat zimních radovánek, než právě v tomto ročním období! Když pominula častokrát velký mráz, díky kterému zimou se celá klepala i přes její chundelatý kožíšek, bývalo to opravdu fajn roční období. Avšak, chyběl tomu jeden malinkatý detail, jenže co to tak mohlo jen býti… Ach ano! Květiny, taková po tuto vlčku přenádherná věc, která bývala na jaře nejrozšířenější, to byl téže důvod, proč to bývalo obdobím jejím neoblíbenějším. Kéž by jaro bylo zpátky! Pokračovala dále za svým tmavě hnědým nosánkem, přičemž si užívala té pěkné atmosféry, rozléhající se dále, kam to jen šlo.

Naštěstí, i vlček zaznamenal její příchod velmi brzo, proto se nezlekl a neuletěl někam do výšin na oblohu pryč, tak jak se ona obávala, což bylo jen dobře, bylo přeci jen skvělé poznávat nové vlky! Při jeho prvních slůvkách se na Sashině tváři objevil zmatený pohled, ten však netrval přílišně dlouhou dobu, ihned to vystřídal miloučký smích. ,,Mluvíš vtipně!” poznamenala, nikdy takovouto řeč neslyšela a bylo to pro ni něco nového, něco neobjeveného, a ona tu byla proto, aby zjistila, o co vlastně šlo. ,,Co to vůbec znamená, to huomenta?” zeptala se s náramnou zvědavostí, doufajíc, že jí třeba neznámý poví o tom, co toto slůvka skrývalo za význam, ať už byl jakýkoliv. ,,Jé, ďakujem!” zamávala ocáskem na znak vděku, moc často se jí nestávalo, že by jí někdo pochválil její vzhled, i přesto, že sama o sobě si myslela, že je dosti pěkná a sama se sebou spokojená. Aká to škoda! ,,Jsem z daleka, bohužel ale nevím, co je toto za místo. Možná ale někoho takého najdeš, co ti poradí!” mrkla na něj se špetkou naděje, možná že tato krajina nebude tak malinká, jak se na první pohled zdá, třeba bude mnohem větší!

Již ze začátku si stihla všimnout, že vlk pociťoval stud, což se odrazilo i na způsobu mluvy, kterou používal, jelikož se čas od času zadrhával, vlastně ani sám tolik netušil, co by měl říct, jen proto, aby situace nebyla pro něj ještě více ostudnější, než doposud byla. Avšak Sasha to měla právě že naopak, celé ji to přišlo nadmíru vtipné, dokázala se však ovládat, aby vlčka nějak nepodráždila, vždyť to by ani sama nechtěla, i tak si někdy dovolila se zachichotat. ,,Ále, jde to! Asi to bude lepší než tam nahoře, všakže?” zazubila se na něj, zatímco se snažila vymyslet nějaký plán, kterým by toho chudáka dostala tam dole, asi se mu přeci jen moc nelíbilo hrát si na netopýrka! Vždyť každého z toho až hlava bolet musela! Jestli to bylo k jejímu štěstí či smůle, o tom se dalo už jen polemizovat, vlkovi se ale nějakým způsobem podařilo dostat se z liány, to ale Sasha vůbec nečekala, při jeho pádu tedy dopadl rovnou až na ní, díky zleknutí tedy vlčice tichounce zakňučela. Podívala se na něj až překvapeným pohledem, v jejích očích ale zářily jiskřičky štěstí, snad i srdce jí začalo mnohem rychleji bušit, netušila ale, jestli to nebyl náhodou jen pocit. Všimla si toho, že oči vlka byli zbarveny taktéž do modré jako ty její, byla však i schopna říci, že jeho byli mnohem pěknější, ale vážně! Chtěla již z vlka slézt, i jemu to rozhodně příjemné býti nemohlo, vzhledem ale k tomu, že vlk byl o něco větší a snad i těžší, musela si počkat na to, než on sám bude schopen se od ní odtáhnout, proto do té doby jen tak zkoumala jeho zmatenou tvář.

I přes to, že v Norestě nastal další ze zimních dní, na obloze svítila ta žlutá žářicí koule, která ozařovala veškerý sníh, což se Sashe velmi líbilo, připadalo ji to zde… ako v pohádce! Ano, celé se to zdálo, jako kdyby to byl pouze krásný smyšlený sen, avšak ne, toto byli pouze krásy přírody, kterých ne každý všímal, což byla rozhodně škoda. Poté, co se procházela Sasha po nekonečných pláních, narazila na velmi zvláštního vlčka, který jen tak nechával, aby paprsky slunce dopadaly na něj. Jeho srst působila vskutku na první pohled jemňounce, zbarvena do pískové barvy, avšak věc, která se jí zalíbila nejvíce, byla zajímavě zbarvená ta křídla, úplně celá roztáhnutá. Byl to opravdu krásný pohled! Sasha na nic nečekala, již přidala do tempa a šla si to pěkně až k neznámému vlkovi. ,,Zdravíčko!” zvolala na něj zvesela již když se přiblížila, nechtěla aby se vylekal, čímž by mohl před ní uletět, což by bylo vskutku velké neštěstí, ještě že na to myslela dříve! ,,Už ti někdo řekl, že tvá křidélka jsou fešná?” posadila se před ním a zkoumala vzhled jeho křídel, na její tváři bylo vidět dost jasné nadšení, vzhledem k tomu, že její ocásek se kymácel ze strany na stranu opravdu rychle. Přeci jen, né každý tvoreček má na zádech takovouto ozdobu, to se nevidělo velmi často!

Jen těžko by se dalo říci, z jakého důvodu zde vlčka byla, avšak tlapky ji dovedly až přímo sem, k zelenému lesíku, který však nebyl vůbec zbarven do zelena, avšak převládala zde pouhá bílá barva jasně naznačující, že zima zde opravdu byla letos bohatá. Sasha, překypující dobrou náladou si poskakovala, nožky se jí hezky rytmicky zabořovaly do sněhu, že až pěkný pohled na to byl. Rozhlížela se všude kolem sebe a objevovala krásy tohoto místa, někdy jen pozorovala malé, bělounké vločky, někdy si jich i pár pochytala, častokrát se ale ani nemusela snažit a již ji některá z vloček dopadla přímo na její tmavounce hnědý čumáček, což jí donutilo vykouzlit na tváři miloučký úsměv. Ach, jaké krásy toto roční období nabízelo, to bylo vskutku kouzelné! Pak si ale všimla v dáli něčeho opravdu zvláštního, zrychlila tedy do kroku a šla kupředu zjistit, co to sakra k čertu mohlo být za divnou věc. Pohled se jí upřel na světle hnědého vlka, který vypadal, že byl zcela nedobrovolně zachycen do liány ke stromu, Sashe ale přišlo, jako kdyby si na netopýrka hrál! ,,Ahoj! Co děláš tam nahoře?” popošla blíže k němu, hlavičku zdvihla pěkně vzhůru a zahihňala se, bylo to opravdu vtipné, jak byl otočený hlavou dolu k ní. Chudák jeden!