Príspevky užívateľa

Schváleno!

Registrace pěkná. Dobře se mi to četlo a s radostí ti Fufu schválím, ale chybí mi obrázek. Můžeš mi ho poslat i na discord.

Schváleno!

Schváleno

Charakteristika, zajímavosti i info je dobré, ale i tak jsou třeba nějaké úpravy. Záření jeho znaků v závislosti na emoci by se mohlo považovat za další magii. Tento doplněk by se dal schválit pouze v případě, že by znaky svítily při používání magie nebo že by zářily neustále v rámci designu vlka, a nebo že by nesvítily vůbec.
Také by měla mít jeho magie nějaké nevýhody. Například by ho mohla jeho magie fyzicky vyčerpávat nebo by měla nějaký časový limit...

Jako magii ti můžu nechat pouze dýchání pod vodou. (Použiju text ze seznamu našich magií.) Jinak je vše v pořádku - schváleno.

Na chvilku se přestala věnovat vlastnímu vysvobozování, aby se mohla podívat na to, co dělá nyní Shaari. No při pohledu na toho vlka, který se na tu scénu radši ani nechtěl dívat, se jí chtělo zasmát. I proto se nevyhnula menšímu úsměvu, který se na její huňaté tvářičce na chvíli objevil. Však hned se pak zase vrátil ten původní výraz. Trochu nervózní, ale ne moc. Spíše napjatý. Hodlala to totiž zkusit ještě jednou. Pokusila se nabrat do tlamy kus dřeva, které svíralo její nohu a pak zatáhnout. Ale i přes to, jakou měla Volt sílu, nepodařilo se jí nohu vytáhnout. Skřípalo to, praskalo, ale když se u toho musí vlk takhle složitě vytáčet, bylo to těžké.
Volti po chvilce postrádala naděje, které ji zaplavovaly v tu chvíly, kdy odmítla Shaariho pomoc. Teď by pomoc ocenila. No a tak začala mluvit. Uhhh... Tak dobře, uznávám. Potřebuji vaši pomoc." Vydechla zklamaně a její prosící oči se zase připoutaly k Shaariho obličeji.

Schválené!

Až na magii je vše v pořádku. Léčení a vidění energetických toků by se dalo považovat za dvě rozdílné magie. Vyber si proto, jestli bude mít pouze magii léčení, nebo magii zmíněného vidění.

Schváleno! Jen se pro příště vyvaruj vulgárním výrazům. V profilu tvé postavy pak budou taková slova nahrazena něčím jiným.

Když se podívala zpět ke vchodu a zjistila, že ji dokonce cizinec i vidí, tak se div nezačala červenat i na srsti. Styděla se za sebe. Styděla se za to, že si neuvědomila, jak moc dokáže být dřevo křehké a chytila se do této pastičky. Její nožka byla nyní zaseknutá v díže mezi dřevem. Desky bývalého schodu svíraly její nohu tak pevně, že nechtěly povolit. Volti neopatrně stála na svých předních tlapkách, pomocí kterých se snažila natočit tlamou ke své zaseknuté noze. I když se stále snažila vyprostit ze sevření dřeva, dokázala mluvit. "Ne, ne, ne... vyčkejte chvíli, vážím si vaší pomoci, ale mohu to zvládnout sama." Naléhavě odpověděla chudákovi baronovi. Už se nehodlala více ztrapnit. Když se z toho sama dostane, snad tím alespoň trochu zakryje svou předešlou neopatrnost. Až teď si všimla, že se vlastně jedná o Shaariho. Kéž bys byl alespoň někdo z rodiny, kéž bys byl někdo, před kým se takhle nebudu stydět. Klidně i Rivera. Zamyslela se nad situací a hned na to se jí dostala do hlavy další myšlenka. A slečno? To kde pan Shaari nabral? Pomyslela si dále. A těch myšlenek bylo daleko víc. "Bez malého škrábnutí z té díry nohu nejspíše nevyprostíme. a pak se nohou zase pokusila zaškubat ze strany na stranu. Marně.

Pročpak Volti přišlo, že vlčka poměrně naléhavě zareagovala na její oslovení. Volti se často oslovovala v množném čísle a uvědomovala si dobře, že to mohlo znít, jakoby s sebou měla více vlků. Však většinou to vlci úplně ignorovali, tato vlčice očividně ne. Záleželo jí na tom snad nějak? "Ne." Odpověděla krátce. Však po chviličce mlčení usoudila, že bude vhodnější to více obkecat. "Omluvte mé vyjádření. Množné číslo je pro mne již zvykem." Pyšně pohodila hlavou, jakoby svými slovy chtěla naznačit, že je dominantnější, než se zdá. Často nechtěla působit až moc namyšleně, ale nyní ano. Této vlčici totiž zatím ani trochu nevěřila. Přišla pak blíže k ní ve snaze ji celou dokola obejít a prohlédnout, přičemž by i nenápadně přiblížila svůj čenich k jejímu tělu. Měla v plánu zjistit, zda z ní ucítí jen prach i z tak malé vzdálenosti. Vůbec se jí nelíbilo, že nemohla cítit její typický pach. Bylo to nepřirozené. Nic špatného by si možná Volt nepomyslela venku na území nikoho, ale v její smečce to bylo nepříjemné a nemohla se nad tím nepozastavit.

Slova mladého vlka Voltinku docela zaujala. Zaujala ji natolik, že sama sebe donutila k tomu, aby zabodla svůj pohled do A'Kazy, jakoby zabodla jehlu do jeho tváře. S nastraženýma ušima se jí pak nedařilo svůj pohled obrátit jinam. Byl to její zlozvyk, zadívat se do něčí tváře a už oči neobracet jinam. Její pátravý pohled mohl být tedy společníkovi trochu nepříjemný. "Rádi bychom se jen ujistili, že se jim daří a jestli se nějak změnila jejich hranice. Jsme z Nihilu a Nihil s Přízračnými jsou spojenci." Ačkoliv svým výrazem nedala najevo absolutně žádnou emoci, v jejím hlase zaznívalo jakési nadšení z toho, že je A'Kaza z Přízračných. Dle jeho slov totiž usoudila, že tomu tak opravdu bylo. Nejspíš byl jeden z nich. Také proto se i nebála prozradit, odkud je ona a jak to mezi těmi smečkami funguje. "Jak se jmenuje váš tatík?" Zeptala se zvláštně zbarveného společníka s velkou nadějí. S nadějí, že pozná jeho otce jen dle jména. Možná se s ním už někdy setkala.

Sledovala děj teď už před sebou, protože se zvedla a otočila se čelem ke klonu. Už nebylo třeba dělat jakousi skrýš pro Amira, protože ten se zvednul a přišel blíže ke svému... dvojčeti? Rozhodně nevypadal, že by toho vlka či co to bylo znal a tak se celá napnula. Skutečnost, že neměl ponětí o tom, co to je, ukazovala na to, že to jeho bratr určitě nebude. Voltinka byla připravená v tuto chvíli na cokoliv. Nebála se o sebe, ale spíše o vlče v její přítomnosti. Ta věc by mohla Amira nějak ohrozit. Věřila by magii, ale nevěřila tomu, kdo by byl zdrojem té magie. Při té myšlence se porozhlédla kolem sebe. Všude na této louce viděla jen trávu a samou trávu. Žádní vlci, kteří by mohli svou magii použít. Leda Amir, ale nevěděl by už o svém kouzlu? "Kromě tebe a tohoto druhého Amira zde nikoho nevidím, Amire." Nadhodila téma o tom, že by to možná, možná mohlo být vinou tohoto Amira. Pak přišla blíže k onomu klonu a pokusila si to očichat.

No o igniských povoláních se toho moc nedozvěděla, což ji moc nepotěšilo. "Máte třeba i špehy?" Zeptala se náhle. Snažila se znít mile, spíše zvědavě, však moc jí to nešlo. Ona neuměla moc výrazně projevit jakoukoliv emoci či pocit. Vlastně i ona se celkem divila, že se vůbec mohla ocitnout na svém místě. Ani ne proto, že byla mladá, to jí bylo docela ukradené. Spíše ji fascinovalo, jak se může vlk její povahy dostat na postavení panovníka a v Nihilské smečce. Sice měla ego vyšší než celá její smečka dohromady a dominantní část jejího já také nechyběla, ale rozhodně nepatřila k těm nejusměvavějším a nejmilejším. Vždyť to by měla být smečka plná přívětivých a usměvavých tváří, ze kterých přímo žhne dobro a to včetně alfy. No ne? A podívejme se na alfu. Jako vlče byla téměř věčný bručoun, který si ani se svou sestrou nechtěl hrát a teď z ní vyrostla vlčice téměř bez emocí a s nápady i myslí často příliš zvrhlou na to, aby mohla vést. No jo, to byla monarchie. Nic nebylo jisté, pouze se doufalo, že následník trůnu povede dobře. "Možná." Pronesla s prázdnotou a hlavu zvedla hrdě výš. Však mohu za to? Já se na trůn sama neposadila. V duchu si odplivla nad tou blbostí, kvůli které se ocitla tam, kde se ocitla.