Príspevky užívateľa

Schválené

Schválené

Její démon forma se počítá jako další magie. Poprosím tě si vybrat jen jednu z nich - demon forma / splynutí.
Jinak je registrace dobrá:D

Až na nějaké drobnosti je registrace dobrá:). Nemohla jsem ale ignorovat fakt, že se v popisu postavy vyskytuje až příliš málo slabých stránek. Doplnila bych i nějaká ta negativa.

PLES

Když princezna a též sestra Voltaire obě představila posluchačům, užuž se Volti zvedla, aby se mohla vydat k místu, kde se nacházelo několik malých pochodní s plamínky. Tam totiž hodlala jednu z nich vzít do tlamy a zapálit tím hranici uprostřed mýtiny. Jestli se jí líbil nápad s tím, že bude panovnice jedna z těch, co tu věc zapálí? Ne, samozřejmě, že ne. Nerada dělala práci navíc a taky práci, jež za ni mohl vykonat někdo jiný. Nuž…alespoň pro dobráckou pověst se jí to hodilo. 
Kývla neochotně na souhlas, když se jí princezna zeptala, zda-li se toho ujme a pak už se klusem vydala za "stínovým divadlem". Snad jí v cestě stojící uhnou stranou, jinak by se mezi nimi jen těžko prodrala. Jak se tak ocitla mezi takovou hromadou cizinců, docházelo jí, jak moc ji štve její malý vzrůst. Proti některým byla totiž jako pitomé vlče. Ach kdo jí z rodičů dal tento nedostatek? To kdyby si pamatovala…
Po chvilce už stála nad jedním z těch zdrojů světla, uchopila do tlamy jeden a vytáhla jej z hlíny. Bylo zvláštní něco takového držet. Vlastně si už ani nepamatovala, kdy naposled byla tak blízko ohni, pokud vůbec. Překvapilo ji, jak oheň pálil do nosu, když držela onu pochodeň. Jenže nemohla nyní jen stát a divit se zázrakům přírody. To bylo nyní nanejvýš nevhodné. Zacvakala tedy jen překvapeně ušima a pak se vydala opět do středu. Tam, kde stála hromada dřeva, již za chvíli pohltí krásný, ovšem ale zrádný živel. Snad tímto Voltaire neriskovala možné zapálení okolních větví stromů. Ty se zdály sic být v bezpečné vzdálenosti, i tak jisté eventuality Volti značně znepokojovaly. 
Po chvilce už se opět nacházela u "hranice", kterou měla zapálit. A to taky udělala. Jakmile opustila místo mezi přihlížejícími, na chvíli ji opustily nejistoty a bez váhání naklonila hlavu k uspořádanému dřevu. Celé to prováděla opatrně, takové popáleniny by se dlouho léčily. Přiblížila plamen k dřevu dost blízko na to, aby chytlo. Podařilo se. Hranice opravdu fungovala a kousek z ní již hořel. No… aby tady nečekali do půlnoci, než začne hořet celá, pak se Volt obrátila na dobrovolníky a jednomu z nich stále hořící pochodeň nabídla. (konkrétně Hel, aby nebyl zmatek). "Dobrovolníci, nyní proveďte to stejné z dalších stran. Díky vaší pomoci pohltí plameny hranici rychleji. "

Z pohledu Deet Volt učinila dosti velkou chybu, že se jí zeptala na tu jeskyni. Abychom byli zcela upřímní, její slova na Volt neudělala dojem.
"Ne, to ne. Znáte se už i s nějakými členy naší smečky?" Ptala se dál. Bylo by tuze fajn, kdyby se Deet už s někým znala. Jestli ano, měla by zlatá vlčice větší jistotu v její neškodnosti. Jistě by se k Volti dostalo, že nějaká hnědá vlčice činí neplechu v jejich okolí. Vlci ji však znají a i přesto o ničem takovém neslyšela. A také by se zde necítila jako cizinka. Vždy bylo lepší, začlenit se do společnosti, kde už některé vlk zná. Rychleji si tak jeden najde pro tuto smečku v srdci zvláštní místo a taky si zvykne na místní podmínky.
Když vlčice domluvila, panovnička po ní hodila celkem ostrý pohled. "Hodláte se s informacemi vracet za jinou smečkou? To bychom mohli brát, jako zradu, Deetrah." No jo, Volti přeci nemohla tušit, zda-li ta podivná smečka nechystá něco, co by mohlo Nihilu jednou uškodit! Nemohla si dovolit přijmout mezi Nihilčany špeha. Uvidíme, jak se z tohoto Deet vyhrabe.

úvodní post - PLES ---- --- -- -

Tuze ráda by se vyhnula své přítomnosti na Nihilském plese, který sama uspořádala, ovšem nechtěla být ta, která přeřízne už dlouholetou tradici a nedopřeje svým poddaným trochu té zábavy. Štěstí jiných ji samozřejmě šťastnou nečinilo, ale nesnesla by pomyšlení na fakt, že by o ní někteří začali pochybovat. Panovník bez citu je jako strom bez listů. Nudný, slabý, bez hrdosti. A Společnost, jež Volt považuje za panovnici bez citu byla pro zlatou vlčici doslova noční můrou. I proto uspořádala ples. Přála si jejich obdiv a respekt k tomuto "rozkvetlému stromu".
Když společně s její sestrou Riverou přišla na samý okraj vyzdobené mýtiny, ještě ve stínu lesních stromů zavyla, aby upoutala pozornost. S jejím vzrůstem a vlky, kteří by ji stále nemuseli poznat, to měla Volti těžké. 
Pak se vydala po boku princezny do středu všeho dění, kde by ji měli všichni přítomní slyšet nejlépe. A tam začala: "Zdravíme a vítáme vás všechny na této velké události." Pronesla nahlas a vznešeně. "Sešli jsme se na tomto plese, abychom alespoň na pár chvil učinili mezismečkové vztahy lepšími a též se s veselím rozloučili s létem a přijali nové a též chladnější období. " Odmlčela se na chvíli a nechala posluchače vstřebat tyto informace.
"Tady a dnes lze nehledět na smečky a místo toho věnovat pozornost jednotlivcům. Alespoň v tento krásný večer odložte zátěž, protančete celou noc a… prosím, bavte se, jako nikdy!" Dokončila svůj proslov se srdcem zuřivě bijícím. Řekla snad vše, co se dalo v tuto chvíli říct. Nechtěla mluvit víc, neboť by nerada byť jen neúmyslně poukázala na celkem nedávný konflikt mezi Přízračnými a Ignisem, o němž ji informoval Toshi. Doufala, že rozhořčení, jež v některých panovalo ve chvílích problémů, už dávno opadlo a dnes jsou i oni schopni radovat se s druhými. Nerada by se stala svědkem nějakého dalšího konfliktu a NA NIHILSKÉM PLESE. 
Když se však rozhlížela po vlcích kolem a zřela ty nádherně nazdobené kožichy, stres z ní pomalu slezl. Takto elegantně nastrojení vlci snad mají dost slušnosti na to, aby ochotně vyslechli její slova a vzali si je k srdci. 
Nyní přenechala slovo Riveře.

Rozešla se pomalou chůzí a svým zrakem mířila kamsi do dálky, přičemž začala mladé vlčici pokládat své první otázky. "O naší smečce už zřejmě víte, kdepak jste se o nás doslechla, Deetrah?" Začala pomalu a doufala, že z flekaté vlčice nebude kroutit informace jak ze suché hadry. U některých vlků tomu tak totiž bylo. "A... rádi bychom slyšeli víc o té vaší jeskyni." Dodala pak trochu nejistě. Snad nepřibere do smečky někoho, kdo se v jakési jeskyni živil žížalami a pojem lov by mu byl v tom případě úplně neznámý. Pak by Volt o jejím přijetí začala pochybovat. Přeci jen se pomalu, ale jistě blížila zima a ona ve smečce potřebovala vlky smečce prospěšné, ne darmožrouty! Štěstí, že Nihil tvořilo mnoho vlků u nichž každému stačila trocha té prospěšnosti k tomu, aby se nedal nazvat zbytečným hladovým krkem.

Musela se nenápadně pousmát Deetřiným slovům. "Určitě ne. Tady na žádná časová omezení nenarazíte. Samozřejmě s naším vědomím... zde můžete vlastně i přečkat noc." Tak to by bylo. Copak mohla tato vlčice asi chtít? Že by smečce nesla nějakou zvláštní novinu? Něco jako Mali, na kterou Volt před nedávnem narazila? Kdoví? Možná to byl dokonce další zájemce o členství. Na cokoli, co by mohla tato Deetrah chtít se Volti dosti těšila. Zvědavost v ní bublala jako vařící voda v hrnci. A pak se jí odpovědi také dostalo.
"Vaše veličenstvo." Opravila ji nejdřív a pak pokračovala. "No, tak to vás tedy vítáme mezi námi Nihilčany, ovšem pouze pokud nám nyní odpovíte na pár otázek." Takže opravdu další zájemce o místo ve smečce. Pro Volt to bylo jako dárek k Vánocům. Její svolení sic bude znamenat další starost o hladový žaludek, ale také další mozek nebo svaly. Nakonec byl další člen spíš výhodou, pokud dokázal být smečce dosti prospěšný. A Deetrah se zdála jako zdatná vlčice, ačkoli Volt dosti znepokojoval ten fakt s jeskyní. Znělo to všelijak. "Pojďme se projít, Deetrah, přece tu nebudeme stát jako stromy." Popohnala vlčici se vší jistotou.

Tak to byl velmi zvláštní začátek. Volt nepřekvapovalo vlččino znatelné nadšení, ale spíš to, co ze sebe vypustila ještě před tím, než se vůbec stihla představit. Tak tahle si zřejmě tlamičku moc nehlídá, protože hned ze začátku mluvila jako Voltina stará kámoška. Nu... Volt by lhala, kdyby řekla, že jí společensky naladění vlci přímo vadí, ale preferovala spíš ty tišší a klidnější. Co už? Vybíravost dokonce i v rámci společnosti si Volt fakt nemohla dovolit. "To je dobře." Poznamenala po tom, co po vlčici hodila mírně překvapený pohled. "Oh! My se opravdu koupat nejdeme. Přivedla nás sem vaše návštěva území Nihilského. Každý cizinec je pro nás zvláštní návštěvou a máte štěstí, protože před vámi opravdu stojí místní." Pronesla s klidem a nezapomněla nasadit přívětivý, trochu neupřímný úsměv.
Vlčice otázku na identitu Voltaire ani nepotřebovala, protože se jí panovnička bez váhání představila sama. Co by to bylo přece za královnu, aby se nepředstavila před svou návštěvou? "Voltaire Falcone y Gracewood, také panovnice Nihilské monarchie." Jejich seznámení se neobešlo bez Voltiné mírné úklony. I to byla věc, kterou Volti dělala už automaticky. Nebylo to pro ni nic zvláštního. Vždyť už v Nihilu nejednou zřela se takto vlka klanět.
Konečně se našel někdo přibližně stejného vzrůstu. Z tohoto setkání ji nebude bolet za krkem a toho si musela vážit! Pořádně si cizinku před sebou prohlédla, i jejího mazlíčka, jenž pochrupoval v jejím kožichu. Pak už jen čekala na její požadavky. Určitě nějaké měla. Jistě tu nehledala místního jen tak z legrace.

Kráčela podél břehu a nechala si srst pročesávat jemným podvečerním vánkem. I přinesl s sebou vítr cizí pach a Volt nebyla nyní schopna rozpoznat vlka, kterému pach jistě náležel. Nejspíš to bylo tím, že se jednalo o cizince, na kterého osobně panovnička ještě nenarazila. Nuž... už mnohokrát se ocitla ve stejné situaci a vždycky se jí tuze vyplatilo jít se podívat za tou neznámou osobou. Dnes proto udělala to stejné. Nejdřív jen přidala do kroku, ale rychlá chúze jí znemožňovala ladnost poukazující na její hrdost a sebevědomí. Takže se hned nato dala do sprintu.
"Zdravíme!" Řekla se vší slušností a s chladem v očích, když už se vrátila k pomalé chůzi a došla k cizince.
"Snad nerušíme. Zvědavost nás kouše do kožichu jak jen může." Ve skutečnosti šlo spíš o zvyk, který se naučila díky dobrým zkušenostem. Ačkoli nerada lhala, uvědomovala si svá slova a neměla důvod jich zatím litovat.

Schválené

Kráčela pomalu, ale nedočkavě kupředu. Těšila se na chvíli, kdy se někde v soukromí posadí na to svoje huňaté pozadí a začne Mali pokládat otázky ve velkém. Zatím však ticho přerušil jen dotaz Malachielův.
Volti se zježil hřbet při jeho slovech. Neznérvóznila ji otázka jako taková, ale oslovení, jež vlk použil. Ani si nepamatovala, kdy naposled jí někdo takto cizí tykal a ještě použil ten v uších dunící rod. Fujky! Krom stoupající srsti na zádech na ní však nešlo poznat nějaké znepokojení a raději s hloubkou v hlase odpověděla. "Až na čím dál častější ztráty členů žijeme docela dobře." Začala bez váhání. "Žádné velké problémy s cizími smečkami, žádné závažné rozpory mezi vlky, žádný hladomor...Nihil je velmi mírumilovná smečka. Tady se, Mali, bolesti bát nemusíte." Obrátila na chvíli zrak na svého společníka a šlehla jej lanem upřímnosti. "Naším posláním je starat se o druhé a především o ty mladší, samozřejmě... A máme spojence!" Jako by pro ni ta věta s posláním něco znamenala. Ano, také Volt byla vždy ochotná pomoci, ale většinou to dělala pouze pro dobrý dojem, nikoliv z lítosti nebo soucitu. Ráda vnímala emoce a činy ostatních, však nikdy ve hře nebyla empatie, spíš prohnanost, jež se ve volti časem probouzela v obrovském měřítku. "Přízrační, ti sic preferují spíš hvězdy, než-li heřmánek, ale též dokážou vítat s otevřenou náručí a hlavně pomoci. Velmi nám tu záleží na našem okolí, (rostlinách i zvířatech), a vzájemný respekt je též naší silnou stránkou." Tak vznešeně Mali pověděla Voltaire také o povoláních a důležitých místech na území. Též něco málo o kultuře a o tom, co vše měla společné s Azim a Delou. Dokonce se nakonec donutila i k popisu některých vážených vlků ze smečky, jako třeba Miru, Arxiho, Brisu, Sashu a tak dále. No bylo toho mnoho.
"A co vy? Zvědavost nás zžírá již od chvíle, co jsme vás poznali. Zatím ponechme informací, se kterými jste byl poslán sem a řekněte mi také něco o vaší smečce."

Schválené

Už je všechno dobré, ale v magii tě ještě požádám o přidání jednoho omezení: že je možné magii spustit pouze při doteku, aby se nezdála moc OP.