Príspevky užívateľa ~ Vlčí Brloh

schválené

V magii by bylo vhodnější napsat nejen "něco málo" ale spíš "něco", protože při magii merger amino dochází k vzájemnému splynutí myslí obou jedinců, ne jen jednoho :D
Jinak je všechno v pořádku.

Schválené

Schválené, vítej mezi námi!

Schválené

pomocný post - nihilské hry

Posedávala v tichosti na okraji jedné kamenné plošiny nedaleko svatyně. Téměř pod jejími tlapami se nacházel tak prudký svah, že by stačilo málo a spadla by. V takovém případě by měla obrovské štěstí, kdyby se někde tam dole mezi balvany a keříky ocitla naživu. Byla však opatrná a držela se od srázu tak daleko, aby neuklouzla. Na krku se jí ve večerním vánku pohupoval červeno-černý náhrdelník a v záři zapadajícího slunce se lesknul jako diamant. A ano, i přesto že od vyhlášení nihilských her uběhlo mnoho času, stále jej měla Voltaire. Nepředala jej nikomu, ale ve společnosti si jej nosila pokud možno co nejméně na očích. Jejím plánem byl takový menší chyták. Schválně, jestli se nějakému špehovi podaří odhalit její zákeřnost a prokázat, že našel vlastníka toho šperku.
Při pomyšlení na takového jedince se jí vykouzlil úsměv na tváři. Nepochybovala o tom, že se nikomu nepodaří stát se vítězem, ale také by ji nepřekvapovalo, kdyby se nikdo takový nenašel. Proto se jí líbilo myslet na to nejlepší.

Narozdíl od světlého vlka, jenž se nacházel nyní již jen pár kroků od ní, Voltaiřiným jediným sloupem, o který by se mohla opřít byla smečka. Smečka, jež drží pohromadě a respektuje její rozhodnutí. No jo, znělo to moc hezky, ale nebylo to ani zdaleka tak hezké, když měl ten sloup sotva pár cenťáků. Mnohdy v tom bylo víc nejistot, než opaku. Opravdu... Voltiny dobré vztahy s vlky ze smečky byly tak křehké. Už nad tím sama mnohokrát přemýšlela a moc dobře věděla, že stačilo moc moc málo k tomu, aby to všechno padlo k zemi jako když opadá na podzim listí. Pěkně jeden po druhém. A obzvláště pod vedením tohoto vnitřního sociopata. I proto se necítila poslední dobou zrovna nejvíc komfortně i když byla stále doma v bezpečí smečky.
Kráčela si to tmou přímo k Sagi, který v té černé tmě téměř zářil. Mohla za to jeho světlá srst. Jeho očividný koníček k němu dokonale seděl. Sám byl taková hvězdička... akorát na zemi a i když měla Volt špatný zrak, tohoto prostě nepřehlédla. Jen co ho spatřila na cestě do nory, vydala se okamžitě za ním. Ne proto, že by vyhledávala jeho společnost. Ne proto, že by ji přitahoval jeho pach jako vosu na bonbón nebo jako přítele k příteli. Chtěla jen nabrat co nejvíce aktualit i z jeho profese. A vlastně by jí nevadily ani nějaké ty drby z osobního života jeho či jeho známých.
"Hezký večer." Pozdravila s běžnou prázdnotou v hlase. "Na vás únava taky nepadla, vidíme." Dodala ještě a pomalu se blížila víc a víc ke známému šamanovi.

Ve Voltiných očích zablesklo pochopení a soucit... pro jednou. To proto, že i ona musela podstoupit takový výcvik a učení, že mnohdy neměla čas ani sama na sebe. Dokonce s ochotou radši přijímala nové vědomosti, než-li zkušenosti se svými vrstevníky a vůbec všemi ostatními. Táhlo se to s ní až do dospělosti a ani nyní nebyla schopna si najít přátele. Nebylo to proto, že se odmítala s vlky bavit či s nimi navazovat jakýkoli kontakt, ale tím, že když už se s někým pustila do pouhé řeči, mnohdy si tím své společníky dost odpudila. Sama netušila, jak to dělá, ale stačila dvě špatná slůvka a vlk byl v její přítomnosti ihned nejistý nebo k ní jen cítil dostatek respektu, aby s ní nenavazoval jakýsi silnější vztah. Možná to bylo způsobeno i prostou odpudivostí, dojmem, postavením nebo nepříjemnou aurou, jež si s sebou Volti všude nesla. A možná to nakonec přece bylo dobře, protože kdyby se s někým tato panovnička přátelila, to ona by se jistě stala brzy tou, která by přátelství roztrhala na cucky, z nichž by bylo téměř nemožné vyčíst víc než ztrátu. Ani si nebyla sama jista, zda si tuto vlastnost vybudovala úmyslně, nebo nikoli.
"To chápeme. My svou magii též poznali teprve nedávno." Řekla tiše a pokračovala v chůzi. Táhla svou sestřenku... nebo spíš... bratránka přímo na území. Nejlépe do jeskyně či do nory. Nebyla ani tolik nadšená z Maliho přítomnosti, ale také z pocitu, že neztratili kontakt s Deli a Azim. Že na ni vlk, jenž jí byl téměř otcem úplně nezapomněl. Maliho příchod poskytnul Volt jistý pocit bezpečí, pocit, že se stále má o koho opřít. I když byl možná na míle daleko. Ach kdyby jen věděla, že jeden z nich je už mrtvý.

Schválené

Schválené!

Všechno je v pohodě, ale magie má až moc málo omezení (je moc OP). Doporučuju uvést nějaké ty nevýhody a o dost zkrátit dobu zhmotnění řetězů.