Genlisea Sibyla je nižší, ale mohutnější postavy, což jí dodává určitého respektu. Sibyla je ztělesněním ega. Myslí si o sobě víc, než to většina vlků kdy dokázala. Chová se, jakoby byla nesmrtelná a neporazitelná. Na venek možná působí mile a na tváři jí hraje nevinný úsměv, avšak neustále je připravena se bránit, nebo házet na druhého vlka tisíce urážek. Nebojí se boje ani smrti. Je silná a vytrvalá, za to není příliš mrštná a rychlá, proto se hodí spíše na boje zblízka. Před problémy tím pádem neutíká, je rozhodnutá se každému postavit čelem. Vždyť je přece nesmrtelná!
Genlisea nadmíru pečuje o svůj vzhled. Musí být dokonalý, nesmí mít zacuchaný ani jediný chloupek. Chce se vždy zalíbit a být pro ostatní vlky vzhledově prostě dokonalá. A tomu jí květinky a korunka na hlavě určitě pomáhají.
Na druhou stranu, když si vlka oblíbí, dokáže být i přátelská a ne jen drzá a provokativní. I když je její oblíbenec bázlivější nebo prostě nějakým způsobem pomalejší, dokáže s ním mít i dávku trpělivosti a empatie. Ano, dokáže si oblíbit hodně typů vlků, ale nestává se to příliš často. Takže se určitý vlk může cítit fakt výjimečně, třeba stejně, jako se cítí ona, na tom jí nezáleží – byť ona bude stejně ta lepší, ať už jen o málo. Ale pozor, když si jejího oblíbence někdo začne též všímat dřív, projeví se u ní znaky žárlivosti. Je to přece její dítě! Názory druhých na ni též nějak nepůsobí, nijak ji neubližují.
Je pravda, že s radostí vyvolá nějaký chaos nebo drama v okolí. A je ještě lepší, když se ocitne v dohledu dramatu, který se jí netýká. To se baví ještě víc. Nuda, ta ji ubíjí. Potřebuje zábavu. Hodně zábavy. A samozřejmě, miluje květiny všeho druhu, i když s léčitelstvím jako takovým zkušenosti nemá. Jen spíše obdivuje jejich vzhled, než aby měla zájem pomáhat druhým.

Genlisea a její sourozenci se narodili do smečky vysoko postavenému vlkovi, jejich otci, a matce, která byla ceněná kvůli své elementární magii. To znamenalo, že všichni čtyři byli oblíbení a rozmazlováni, měli takový počátek dětství, které by si přál snad každý.
No pak se začalo něco dít. Sourozenci byli ještě příliš malí, než aby pochopili vztahy mezi jejich rodiči. Sibyla ani snad nikdo jiný z nich to tím pádem moc nevnímal, byť ve vzduchu něco páchlo. Jen to nedokázali identifikovat.
A pak se smečka ocitla v boji. Genlisea neměla ještě sebemenší zkušenosti s bojem, její jediné řešení byl útěk. Nevěděla, jak na tom byli její rodiče nebo sourozenci. Prostě se v nepozorovaný okamžik protáhla křovím a schovala se kus místa činu, kde čekala na jakéhokoli člena její rodiny nebo aspoň smečky. Jenže nikdo se neobjevil. Všichni umřeli? Utekli jiným směrem než ona? Měla tolik otázek a žádné odpovědi! Jenže, vracet se tam, to by nebyl dobrý nápad, to už věděla. Kdo ví, co by tak našla… A tak se se smutkem na srdci vydala dál a dál od jejího rodného domova. Její přežití záviselo na požírání bobulek, které neznala a na hledání mršin a zbytků, co se občas někde válely. Měla velké štěstí, nikdy se neotrávila. Záchranou jí byl až menší sraz tuláckých vlků, kteří ji okamžitě vzali mezi sebe poskytli jí pelech, jídlo i přátelství. Věděli, že byla hodně mladá, no neměli zájem otálet a tak jí začali učit lovit nebo bojovat. Zjistilo se, že kvůli její mohutné stavbě těla měla dobré vlohy pro boj, no za to rychlosti asi nikdy moc nepobere. V lovu zrovna příliš nevynikala, ovšem časem se i zlepšovala. Nikdy jim neřekla ani své jméno, těžko říci proč, no tuláci usoudili, že ho třeba zapomněla a tak jí dali jméno Sibyla. Žilo se jí s nimi pěkně. Sibyla měla chuť do života, prováděla neustále riskantní kousky a ničeho se nebála. Nejzásadnější příhoda se stala, když dokázala před zraky vlků tuláků ulovit jedovatou zmiji. Tím si od nich vysloužila přezdívku Zmije a to jí zůstalo do konce jejího života s nimi, a možná i dál.
Jenže i když měla Genlisea vše, co potřebovala k životu, nebyla i tak spokojená. Každým dnem se potýkala s myšlenkami na svou rodinu a zda někdo z nich přežil jako ona. Rozhodla se s nimi rozloučit a vydat se je hledat. Měla naději, že se jí to povede. Ona dokáže všechno! Jedna z vlčic jí darovala svou korunku pro štěstí, no nebylo to jediné, co si odnesla. Od teď měla dvě jména: Genlisea Sibyla.

x Po své matce zdědila růst různých květin na svém těle. Její květiny nemají hlubší význam, jen občas přitahují hmyz, který se chce vyživit na jejich pylu.
x V zimě na ni přirozeně roste méně květin, než třeba na jaře. Též na ní mohou růst květiny různého druhu, není to pevně dané.
x Když se vážněji zraní, na místě rány jí posléze vyroste květina, která podpoří lepší zacelení rány, avšak rána se jinak hojí přirozeně.
x Její minikřidélka neslouží k létání. Jsou příliš malá.
x Měří cca 70 cm v kohoutku.

Spánek

Tato magie se odvíjí převážně od jejích květin. To znamená, že když je zima, její magie je oslabená a občas nefunguje vůbec. Za to na jaře a v létě je nejintenzivnější. A jak tato magie funguje? Jednoduše. Když aktivuje svou magii a začne výt, vlky poblíž ní, maximálně 6 metrů, to postupně uspí. Avšak má to i své omezení. Uspaným vlkům musí být neustále nablízku, když se příliš vzdálí, vlk se začne znovu probouzet. Jinak může nechat vlka uspaného do té doby, než by z ní opadaly vyčerpáním všechny květiny - pak se magie automaticky deaktivuje = doba závisí na tom, kolik květin na ní zrovna roste, ale obvykle to nepřesáhne čtvrt hodinku. Může uspat maximálně dva vlky naráz, takže pokud se jich v okolí nachází víc, musí zaměřit plné soustředění na ty konkrétní vlky, které chce uspat. Na druhou stranu to nebere energii jí, ale rostlinám, které na ní rostou. Taková rostlina, které to tu energii vezme, zvadne a opadne z jejího těla. Maximálně, kdyby to používala častěji, než je to zdrávo, začalo by jí to brát energii i jí. Nejlepší je, když to použije maximálně párkrát za měsíc