Lapis na první dojem působí stále křehce, jako panenka, která by se při jakémkoliv doteku rozpadla na milion kousků. Pro někoho to stále může být chlad z jejích vlčecích let, záleží na pohledu každého. Ovšem to vše zmizí v moment, co promluví. Lapis je stále zářná osobnost. Ať už po intelektuální či osobnostní stránce. Hraje všema barvama duhy. Opatrné přivítání, avšak v případě přátel srdečné, někdy až moc na to, v jaké smečce vyrostla.

Vůči cizím vlkům je stále opatrná. Nevěří jen tak někomu a za kamaráda vás neprohlásí jen tak. Chce to nějaké to budování důvěry, aby vás za přítele mohla prohlásit. Nedělá to jen tak u někoho. Pokud tak udělá, pak je za vás schopná položit i život. To samé za rodinu. Pro tu by dýchala neustále. Porvala by se za ně klidně i se samotným vůdcem smečky.
Lapis je inteligentní mladá vlčice, která je schopná se vydat cestou léčitelství či cestou bojovníka. Přesto by přes svou "obdařenost" v oblasti pacek byla raději léčitelem. Ale bojí se tento názor říct nahlas, přeci jen se neúčastnila života ve smečce dobrý rok svého života. Kvůli tomu se stala pracovitou, jen aby to každému dokázala, že si tam zaslouží místo. Na nic neřekne ne. I kdyby to pro ni bylo jakkoliv těžké, tak to chce splnit. Možná kvůli tomu má tolik nízké sebevědomí a nevěří si vůbec v ničem, jelikož se vidí stále jako zátěž. To by mohlo časem vymizet a zlepšit se, ale během dospívání to bude pro ni ještě těžké.

- Vždy záviděla svým sourozencům křídla, ale kvůli nemoci poznala jak ráda se drží při zemi.
- Je cítit po bylinkách, dost často má ve své srsti nějaké připletené, aby je stále měla po tlapce.
- Její paspárek je anatomicky chybně postavený, bývá tomu tak i u pasteveckých psů, u Lapis je to ještě více progresivní. Při běhu jí to způsobuje bolesti, když si na tlapy nedává pozor. Ovšem kvůli tomu působí jako protistojný palec u nás u lidí. Má kvůli tomu chronické bolesti při delší chůzi bez odpočinku. Zjistila to ale až když onemocněla a pořádně ji prohlédl léčitel.
- Za tu dobu, co byla chorá v jeskyni procvičovala neustále motoriku. Hlavně kvůli tomu, že se cítila tak jiná. Proto ji některé úkony jako škubání rostlin, zaplétání srsti, věnečků či výroba šperků z nalezitelných materiálů nedělá problém.
- Jako maličká trpěla na sideropenickou anémii, kterou nikdo neuměl vysvětlit přeci jen ve vlčím světě, kvůli tomu poznala jak křehké může být vlčí tělo. Začala se kvůli tomu stravovat zcela jinak. Využívá luštěnin, kterých nalezne a stejně i zelené zeleniny jakožto špenátu. Občas je to velmi obtížné na sehnání. Nechce ale znovu ochořet tak, že by nevystrčila nos z jeskyně.
- Vysoká 71 centimetrů.
- Zbožňuje různě nalezené vyplavené kousky skla, parohy ze shozu jelenů.
- Její tělo je protáhlejší, naštěstí ne natolik, aby to způsobovalo další problémy.

Oheň záře a chladu

Lapis do vínku dostala kombinaci magie otce a matky. Dokáže ze své tlamy chrlit modrého chladného plamene, který není jako klasický oheň. Jak bylo zmíněno, je chladný a při prvotním kontaktu s kůží/srstí/ neškodný. Působí jako dotek holé kůže na sníh. Proto když je postižený zasažen v zimních měsících, tak může přijít o drahocenné teplo. V případě zasažení břicha či hlavy je to horší. Anatomicky jsou v břiše uloženy orgány jakožto játra, které slouží jako hlavní zásobárna tepla pro naše tělo hlavně z důvodu neustálého plnění funkce. Pokud se Lapis tedy trefí přímo na ně, tak akorát nepříteli může trvat, než si dostatečné teplo zase vyrobí a to cca dvě až tři minuty, ovšem to závisí i na pumpování krve, hladině adrenalinu a noradrenalinu. Při nejlepším faktu a v plném zápalu boje je nepřítel za půl minutky v pořádku a neví ani, že něco takového probíhalo. Během tohoto chladu může pociťovat tonusy svalů hlavně v oblasti příčných břišních svalů, mezižeberních svalů... no prostě svalstva hrudníku a břicha. V případě zasažení hlavy dojde k fenoménu, který často označujeme jako "zmrznutí mozku". Fenomén, který na pár vteřin, přibližně tři až pět v závislosti na reakci našeho těla, ochromí naše reakce jelikož pošle do celého těla pokyn ke svalovému tonusu, aby se tělo zase rychle zahřálo. Je to nepodmíněný reflex ještě z dob našich předků. Odborněji je ta reakce pojmenována jako sphenopalatine ganglioneuralgia. Toto jsou však reakce těla zcela podmíněné zákony v našem těle. Nikoliv ničivá a silná forma této magie. Většinou proběhnou zcela rychle, že si to nepřítel nestihne ani zcela uvědomit.
Kdyby Lapis chtěla ublížit na nějaké jiné části těla jakožto třeba hýždě, packy, prostor střev, tak by musela dostatečně dlouho působit na místo svou magií a šlo by dle stupně. Na první stupeň by musela působit minutu, na druhý stupěň pak patnáct minut a na třetí a poslední to už je nad třicet minut, což nikdy nedokáže, jelikož aby chrlila, tak během toho musí vydechnout. Expirium/výdech/ dlouhé a nucené u zdravého jedince může zabrat maximálně 25 až 30 sekund, pokud dobře natrénuje svou kapacitu plic, ovšem následně se musí hodně prodýchávat. Není to to samé jako zadržení dechu. Tady se musí zapojovat jak vnitřní mezižeberní svaly, tak svaly břicha při usilovném výdechu. I kdyby se Lapis snažila trénovat, aby to vydržela více, tak anatomicky jí to tělo nedovolí. Ze začátku bez tréningu však zvládne 8 až 12 sekund. V souboji ale musí dbát na to, aby se tím nevyřadila. Jelikož pokud je tělo dlouho deprimované od kyslíku, tak omdlí.
V neútočné formě může oheň ve tmě slnit přihlížející a i Lapis samotnou. Přesto dokáže ozářit malé prostory/maximálně jeden metr od Lapis/.
Pokud jej vyrchlí na zem, tak funguje jako klasický oheň. Odráží se od země a tancuje. Jiskry jsou jako malé soukromé ohňostroje. Následně vznikne malý neškodný plamínek, který je ještě více neškodný než kdyby jej Lapis chrlila. Je chladný a tak nedokáže popálit, nedokáže se šířit sám. Spíše slouží k dekoraci a osvětlení. Pokud je mu zamezen přístup kyslíku vyhasne jako klasický plamen.
Lapis rovněž musí dbát na to, aby nevyčerpala své zásoby. Nelze opakovaně po pár vteřinách chrlit. Je to tekutina, kterou tvoří její tělo a následně při výdechu jde ven a v kontaktu s kyslíkem se "žažehává".