Seraphina je mladá vlčice, která na první pohled působí zranitelně. Pohybuje se s lehkostí stínu a nese se s tichou důstojností. Umí se pohybovat tiše až neviditelně, splývá okolím, dokáže být přítomná a přesto téměř nepostřehnutelná. Její kroky jsou klidné, promyšlené, jako by se vytratila z tohoto světa a jen se jím tiše mihla jako duch. Často působí zamýšleně jakoby byla ztracená ve vlastních myšlenkách. V jejím postoji je znepokojující klid, jako ticho před bouří, které působí hrozivěji než jakýkoli hněv. Její hlas je nízký a tichý, občas se zlomí hněvem nebo bolestí - jako ozvěna něčeho, co bylo kdysi krásné, ale dávno se to zlomilo. Seraphina je uzavřená a své city skrývá hluboko pod ledovým povrchem, málokdo dokáže proniknout skrz její chlad. Se svými slovy je strohá, dává přednost pohledu, gestu nebo činu před prázdným mluvením. Na první dojem působí chladně, téměř bez emocí, ale právě ten mrazivý klid v jejích očích v sobě nese sílu, která děsí a zároveň fascinuje svou krásou. Kdysi to ale bývalo jiné… Jako štěně Seraphina bývala ztělesněním života, byla zvědavá, hravá a odvážná. Její oči tehdy jiskřily radostí, věřila že svět je krásný, že v každém se skrývá dobro. Smála se a často běhala bez cíle, a i když padla, vždy se zvedla s úsměvem. Věřila, že láska dokáže zahojit všechno. A i když se svět kolem ní drolil, ona mu dál nabízela srdce – čisté, otevřené a plné důvěry. Ale svět ji naučil jinak. Naučil ji, že láska může bolet víc než nenávist, že ti, které chráníme, nás mohou zradit, a že dobrota je měnou, kterou svět dávno přestal uznávat. Křehké nitky víry se přetrhly, jedna po druhé, až zbylo jen ticho. Seraphina se přestala smát. Přestala věřit v krásu slov a sliby, které nic neznamenaly. Začala mlčet, pozorovat, učit se. A s každou další ranou se z ní stala nová bytost – klidná, vypočítavá, nebezpečná. Pochopila, že přežít znamená přestat doufat, že ten, kdo chce zůstat celý, musí nejdřív ztratit všechno. Její laskavost nahradil chlad, důvěru vystřídala ostražitost a soucit ustoupil síle. Tam, kde kdysi vládlo srdce, teď vládne rozum – ostrý, klidný a nemilosrdný. Seraphina dnes nevěří slovům. Důvěřuje jen činům – a i ty hodnotí s odstupem, jako by hledala v každém záměr. Svět nazývá „pustinou“ – prázdným, krutým místem, kde přežijí jen ti, kdo se naučí necítit.

- Její srst je zbarvená do tmavě modré barvy do které jsou vetkané drobné tečky připomínající hvězdy na noční obloze. Srst na její hlavě, krku, hrudi, břiše a ocasu je bílá jako sníh.
- Na zádech nese dva páry křídel. První pár, je větší jak ten druhý. První pár je z vrchu tmavě modrý, jako noční nebe, zatímco ze spodní strany přechází do sněhově bílé barvy. Druhý pár, je menší a z obou stran je sněhově bílý. Díky tomu, že první pár je větší jak druhý. Seraphina je na sebe dokáže položit, při čemž vytváří iluzi, že má pouze dvě křídla, místo čtyř.
- V kohoutku měří 80 cm
- Její vztah s rodinou je velmi komplikovaný. Matku hluboce nenávidí za to, že opustila jejich rodinu. S otcem nemá zrovna dobrý vztah, ale dokáže k němu cítit soucit. Ke svým sourozencům má zvláštní vztah. Se sestrou Faöline a brstrem Ravonnym, má vztahy spíše klidné, i když spolu mluví jen zřídka. Jako štěně vzhlížela ke svému staršímu bratrovi Duinymu, ale teď ho vnímá víc negativně, protože stojí při matce.

Melodie

Seraphina dokáže svou magii aktivovat zpěvem nebo broukáním. Vytváří tak bílou mlhu, která má při vdechnutí uklidňující a uspávací účinek. Po jedné minutě vdechování se u tvora dostavuje pocit klidu a pohody. Po jedné a půl minutě začíná být tvor unavený a dezorientovaný. Po 2 minutách vdechování mlhy spadne do spánku. Délka spánku závisí na tom, jak dlouho byl tvor mlze vystaven. Probuzení uspaného jedince není obtížná. Mlha nemá žádný zápach ani chuť a šíří se přesně do vzdálenosti, kam dosáhne Seraphinin hlas — kam dolehne její zpěv či broukání, tam se dostane i účinek mlhy. Seraphina s mlhou nijak manipulovat nedokáže, a vítr je proto jejím největším nepřítelem. Stejně tak umlčení zpěvu (například zavřením tlamy) její magii efektivně zastaví. Seraphina je vůči vlastní magii imunní. V mlze může normálně dýchat, ale čím déle zpívá, tím víc se její hlas zhoršuje — začne chraptět, poté vykašlávat krev, až nakonec dočasně nebo permanentně ztratí hlas.

Fénix

Vlk se dokáže zregenerovat tím, že vzplane, rozpadne se v popel a po hodině opět nabyde své původní podoby. Přeměna je bolestivá (vlk doslova uhoří zaživa), ale po jejím provedení je jako nový, zdravý jako rybička a plný síly. Je důležité udržet popel na jednom místě - pokud by byl rozptýlen, vlk umírá. Lze použít celkově 5x. (Použití vždy hlásit adminovi). Počet zbývajících použití: 5