Sol. V překladu slunce. Ne, že by se o něm někdy nedalo mluvit jako o slunci. Tento vlk má dvě strany tváře. V té první, kterou ukazuje radši, je jeho veselost a zapálenost pro cokoli. Na jeho tváři hodně uvidíte šťastný úsměv, také může až vrtět ocasem nebo si jen tak poskočit. Můžete mu nabídnout jakoukoli činnost a on se na ni s radostí vrhne. Však i tak ho nejvíc zajímá léčitelství, po rodičích. Je extrémně zvědavý, zajímá se, vše potřebuje hned prozkoumat a vše potřebuje hned vědět. Nevědomost ho nehorázně ubíjí.
Jenže jeho nálady jdou z extrému do extrému. V jednu chvíli se směje a raduje, v druhou se mu nechce pomalu ani vstát z pelechu. V takových chvílích mu na tváři nehraje úsměv, ani nevidíte tu radost jako jindy. Vidíte jen smutek a prázdnotu. Jak v jeho očích, tak v jeho výrazu. Nedokopete ho většinou k ničemu. Chtěl by jen donekonečna chodit, osamotě, jen tak někam i přes jeho jindy společenskou povahu. Anebo ležet a tupě koukat do blba, to už záleží…
Avšak i když ho většina vlků zná jen buď jako veselého nebo smutného, dokáže se ozvat, dokáže se naštvat. Hlavně, když jdete proti jeho přátelům či rodině, nebo když někde nevládne spravedlnost. A kromě otravování a léčitelství ho baví i plavání. Voda je nejspíš jeho druhý živel. První je rozhodně země. Přírodu zbožňuje a vždy se ji bude snažit chránit.

- Ve svém štěněcím věku vypadá spíše jako koule chlupů. Ale hustá a hebká srst (místy hrubší) mu zůstane i v dospělosti. Jinak výškově je po mamince menší, tělesně hubenější (ale to přes jeho srst neuvidíte).
- Má heterochromii = každé oko jinak barevné.
- Už od malička mu chybí zornice.
- Občas začne jen tak z ničeho nic jako neřízená střela běhat tam a sem.

Léčení

I když zní taková magie jako skvělá věc, u Sola má tato magie i takové nepříjemné nevýhody. Touto magií dokáže dotykem své levé packy vyléčit tržnou ránu nebo zlomeninu. Jenže každou vyléčenou ranou se na Solovi objeví jizva v místě, kde měl druhý vlk onu ránu. Velikost jizvy se odvíjí na rozsáhlosti zranění raněného. U zlomeniny může mít dokonce pocit, že nemůže konkrétním místem hýbat/na konkrétní tlapku došlápnout i když mu doopravdy nic není. Nedokáže vyléčit vnitřní zranění ani extrémy typu přidělání ocasu k tělu. Léčenému jizva nezůstane, ta se právě přenáší na samotného Sola. Energie mu to moc neubírá.