Tělem nízká, těžkopádná vlčice se zlatou srstí a zeleným kroužkem kolem oka, který zdědila po svém praotci. Navzdory vzrůstu se pyšní nekončící sebejistotou a elitářstvím, které z ní čpí jako ocet.
Voltaiřin charakter je už od počátku v jednom kuse formován okolím. Neb vyrostla jako následnice trůnu, jejím úkolem bylo potlačovat každou extrémní emoci, což se na ní doživotně významě podepsalo. Většinu života prožila s kamennou tváří a frňákem tak vysoko, jak jí tělo jenom dovolilo. Dávala si za cíl působit klidně, vyrovnaně, zodpovědně a nezlomně. To je totiž přece účinná prevence pro udržení si důvěry mezi poddanými! Princeznu, která ztrácí hlavu z radosti nebo vybrečí jezero, že se s ní kdejaký kamarád přestal scházet, by málokdo s klidem následoval. Takže ano, veškeré možné vztahy a zábavu považovala za slabost a vyrušení od skutečných povinností. Voltaire ovšem dostala pořádnou ránu, když se ukázalo, že všechny tyhle její snahy nepřinesly očekávaný výsledek.
Teď už Volt nikdo neříká “Vaše veličenstvo”, teď už si nemůže dělat, co se jí zlíbí a není omezovaná společností. Až po letech dostala řádnou příležitost poznat své opravdové, nepřibarvené já a nemá problém se do toho bez váhání vrhnout.
Časem se ve Voltíně rozvinula neovladatelná zvědavost. Ptá se, na co může. Zajímá se o každou drobnost a objevování se stalo jejím koníčkem. Kupodivu jí tento zájem pomáhá v socializaci. Navenek je to skutečná rétorka. Během života si osvojila schopnost diplomaticky komunikovat s kdekým. Působí při tom jistě až mile. No takové řeči jí nejdou od srdce. Stále bohužel trpí jakýmsi povýšenectvím a tak má problém se ve společnosti skutečně zařadit. Hodí se spíš do společensky vyšších pozic, pro které byla předurčená a kde by bylo takové snobství na místě. Nakonec jí role, kterou během panovnického života považovala za vlastní, nejvíce sedne.
Společnost si pečlivě vybírá a soudí. Seznamuje se se snahou něco ze vztahu vytěžit, ne pro své vlastní potěšení. Není ale taková bezcita, že by z toho přece nakonec potěšení z jisté sounáležitosti nepocítila. A když už se ocitá ve vztahu, váží si ho a pečuje o něj jako každý jiný průměrný přítel. Už dávno se vzdala snahy odcizit se všemu až moc blízkému, aby náhodou kvůli nepotlačené lásce neztratila kontrolu. Voltaire sice překypuje pýchou, ale je s to vidět a učit se z vlastních chyb. Mnohdy jí takový proces chvíli trvá, protože má problém přiznat, že ani ona není bezchybná, ale nakonec povolí. Je naučená se sebou pracovat a také vyniká v herectví. Lhaní nesnáší, ale když to situace vyžaduje, je v tom skutečně špičková. Nedá se úplně říct, že se přetvařuje, ale skutečně je potřeba přiznat, že Volt této schopnosti velmi často využívá během seznamování a hraje si na tu starou laskavou princeznu, aby dostala, po čem zrovna touží. Nenechte se ale zmást, protože je uvnitř pořád stejně prohnilá a ve skutečnosti si říká, jaký stupidní hlupák jeden je, když jí na to náhodou skočí.
Voltaire má odjakživa u druhých slabost pro moc, respekt a soběstačnost. Také se snaží tyto ideály vervomoci splňovat. Oplývá vědomostmi, často je upřímná. Kde kdo by Volt označil za charakterový ideál. No má i slabé stránky. Špatně zvládá stres. Je-li na ni dlouhodobě kladen nátlak, prostě se zhroutí. Začne jednat agresivně, iracionálně. Vložíte-li Voltaire do tlapek velkou zodpovědnost (vést skupinu, hlídat chod smečky), pěkně jí tím rozhodíte den. Samozřejmě jedině, pokud se k takové činnosti nerozhodne spontánně sama. Dodnes ji tu a tam ovládne touha mít věci pod kontrolou.
Další věc, díky které se zlatá dáma mění k nepoznání je nesouhlas. Jestliže se jí někdo, nedej bože někdo (ve Voltiných očích) z nižších sociálních skupin, pokusí vzdorovat, vysvětlit, že se Volt proti její vůli mýlí, má problém. Jediný, kdo může rozhodnout, jestli je něco špatně nebo dobře, je ona sama!

Narozena jako následnice Nihilského trůnu královskému páru spolu se svou mladší sestrou Riverou. Téměř od narození byla vychovávaná k tomu, aby bez sebemenšího problému zvládla práci nihilského monarchy a možné problémy, které by se mohly ve smečce jednou objevit. Svého otce (panovníka monarchie) nepoznala, a tak nikdy neměla v rodiči žádný pořádný vzor. Jako malé vlče byla Voltaire převážně introvertním až mrzutým potomkem, což bylo výhodou ze strany učení. Neměla nikdy v potřebě sdílet hrátky s ostatními vlčaty a tak měla místo toho čas a chuť do učení. I to však přineslo nějaké mínusy. Třeba neschopnost důvěřovat a vytvořit si vztahy se svými vrstevníky.
Krátce po tom, co se pustila mateřského mléka, ji opustila i matka záhadným zmizením. Rodiče a zároveň učitele sestrám Riveře a Volt pak nahradil velmi vážený vévoda a strýc Azueén (který v té době zastoupil i práci panovníka) se svou partnerkou Delailah… Tedy…Nějakou dobu po Voltaiřiné korunovaci i oni odešli a zanechali po sobě jen své potomky a Voltinu sestru Riveru, se kterou však díky rozdílnosti povah neměla nikdy moc dobrý vztah.
Postupem času mladá panovnice přišla o své nejbližší, což ji dost poznamenalo. Ačkoli u jediného zmizení či odchodu neuronila ani slzu, bolelo to. V důsledku častých ztrát proto přišla o strach z další. Z dospívající vlčice se sny, nadějí a empatií se stal kámen, ve kterém se jen zřídka zableskne cit.
Jako monarch Voltaire pokračovala v rodinné tradici. Smečka pro ni byla všechno. Jako příkladný člen rodu Falcone y Gracewood se rozhodla domluveným partnerstvím s A’Kazou spojit krev s rodem Milaga a zajistit tak o to bohatší potomstvo. Zanedlouho se královskému páru narodila čtyři vlčata, z nichž byl provorozený právě Arrakis. Energický nezbeda s přirozeným talentem a touhou vést. Voltaire ale dělal syn starosti, neboť v něm viděla také jakousi zlobu, přesto mu však pomáhala razit cestu k moci.
Už od porodu se k vlčatům nechovala zrovna laskavě. Milovala je, avšak věřila, že potlačením emocí ve výchově u dětí docílí ideálního charakteru. Řídila se strategií, protože sama v dětství nepoznala nic moc jiného. Vztahy mezi členy královské rodiny tak zůstaly na profesní úrovni, to se Voltaire ovšem později vymstilo. Jedna (dříve velmi vážená) členka Nihilu, Bellanna viděla věci jinak. Podobně jako Volt cítila, že se rodinou šíří hniloba a Nihilu přinese neštěstí. Na rozdíl od královny se však rozhodla zakročit a pokusila se Voltaire zabít. Nebýt záchrany ostatních členů monarchie (a hlavně Kettua) Bellanna by souboj vyhrála. Poté byla odsouzena do vyhnanství a její rodina v důsledku toho dobrovolně také.
Voltaire se z traumatu nevzpamatovala. Zraněná a poblázněná začala páchat škody a napadat své poddané, čehož už téměř dospělý Arrakis využil a slíbil, že vzdá-li se matka trůnu bez potíží, dopřeje jí důstojný odchod ze smečky. Během korunovace ale svůj slib porušil a Voltaire před zraky všech nemile poslal do vyhnanství. Voltaire se postupem času musela všemi směry přizpůsobit životu na venkově.

✤ Má od mala velmi špatný zrak, čich a sluch jí ale slouží výborně.
✤ Volt je nízká a těžkopádná, není mrštná, ale síla jí nechybí.
✤ Za všechny nápadné jizvy, co má, může Bellanna.
✤ Občas, když se chce cítit důležitě, použije pro sebe množné číslo (“Byli jsme dnes ráno na procházce.”) Od mládí má problém se svou ženskostí a tohle je také jednoduché řešení. Pro pohodlí ostatních to už ale moc nepoužívá.

Tep srdca

S pomocí této magie dokáže jedné dané osobě zpomalit, nebo zrychlit tep srdce. Jedná se o čistě fyzický vliv, takže se tělo oběti ocitá v jakémsi šoku. V případě zpomalení vlk může cítit spíš únavu a otupělé smysly, v případě zrychlení převážně úzkost a dušnost. V obou případech pak mdloby, závratě, nedostatek kyslíku a v nejhorším případě ztráta vědomí, což je pro Voltaire ale extrémně obtížné a vyžaduje trénink. Úplně usmrtit, nebo mrtvé srdce nahodit neumí vůbec.
K aktivaci magie je potřeba soustředění a oběť musí být v dohledu. Trvá max. 4 minuty a vlastníka magie značně vyčerpává. Nelze ji tak použít víckrát v krátkém časovém intervalu.

Zombie

Nesmrtelnost. Respektive, schopnost se vyhnout smrti. Je-li vlk v ohrožení, dokáže se přepnout do stavu nemrtvého. Jeho barvy zšednou a oči ztratí jiskru, získá nemocný vzhled. I mysl je v tomto stavu omezena - vlk nepřemýšlí rychle ani hluboce a má pomalé reflexy, takže v přímém boji nemá šanci. Nedokáže používat jiné magie a jeho slovník je omezuje na jednoduché věty. Utrží-li však v tomto boji zranění, ať už normální nebo smrtelné, nezemře. Po třech hodinách se zombie přemění zpět na vlka a všechna zranění zmizí. Lze použít pouze pětkrát (použití hlásit adminovi).