Príspevky užívateľa

<----- věžové hory

Eirlys mohla v díře vidět jak jsem ležel na zemi, přesněji na zádech. Světlo z díry bylo dostatečně silné na to vidět po okolí. Byl jsem chvíli vyjukany z toho co se stalo, naštěstí jsem dopadl na mech, který ulehčil pád. Furt pád bolel, ale nebylo to příšerný ba naopak..
Byl jsem chvíli ticho, když na mě houkla a po té když jsem otevřel tlamu, jediné co z ní vyšlo byl smích. Hluboký, chladný ale zároveň hřejivý. Nefalšovaný smích z tohodle momentu. Smrt. Thanatos nebo Keres. Zas a opět se mě snažili dostat jak.. nádherné! Vlk se k nim modlí a jak hezky se mi zavděčují? A ne, nebylo to sarkastický, viděl jsem v tom krásu. Smrt byla krásná.
Když jsem se po dlouhých minutách uklidnil, převalil jsem se na bok a v příjemné agónii se protáhl na měkkém mechu. Ozvalo se i nepříjemné křupani kostí jak se obratle srovnávali po pádu. Až nyní jsem se ozval.
,,jsem v pořádku, mech ten pád umírnil."
Pomalu jsem se zvedl, vnímal napětí svalů, vnímal jejich bolest, byl to.. úžasný pocit. Až nyní jsem se rozhlédl po okolí, jak to zde vypadá a musel jsem se uchechtnout.
,,Hérme.. paličatý blázne.. takhle mi ukázat noru"
Zašeptal jsem k sobě a zazubil se.

Cukl jsem ušima a přikývl na její slova, nebylo zde potřeba něco dál rozvádět. Avšak můj pohled vyhledal ji, když odpověděla na oheň a pak padli otázky, jaké testování?
,,Vzal bych to popořadě. Jak pružné máš tělo, dá mi to názornou ukázku toho, co je pro vás normální pohyb, jelikož můžete mít delší šlachy, větší pružnost ve svalech. Nějaká fyzička, ale to bych dal až bude víc teplo a někde na rovině.. Chtěl bych vyzkoušet u tebe nějaké bylinky, protože některé jsou nebezpečné pro plazy.. Rád bych věděl, jestli jsou i nebezpečné pro tebe.. to však budu muset vyzkoušet u každého individuálně jelikož DNA je zvláštní a vždy vezme něco jiného při množení..."
Přemýšlel jsem zároveň tak i nahlas, nechával Eirlys si myslet, že zde žádné tajnosti nejsou. Pomalu jsem šel dál, kolem jezírka a koukal kolem nás.
,,Samozřejmě. V malé dávce. Jestli bude něco negativního bude vám jen nepříjemně, možná i dva dny špatně od žaludku, ale nic vážného. Regeneraci bych chtěl taky vyzkoušet, ale to je věc se kterou si musíš být jistá a.. mít ve mně důvěru."
Ke konci věty jsem pohlédl na Eirlys. Jenže tenhle pohled byl pro mě trochu špatným krokem. Udělal jsem krok, prvně se ozvalo malé praskání, nic, co by nebylo zvláštní, nebral jsem to na těžkou váhu, jenže jsem měl. Ozvala se ostřejší rána a tak jako jsem ve vteřině byl před Eirlys, jsem už nebyl a na místě, kde jsem byl, byla jen hluboká díra.

-----> úkryt Achilla

Cukl jsem ušima nad jeho slovy a musel jsem jen přitakat.
,,Stejně jako my i země potřebuje odpočinek."
Dodal jsem prostou větu, ukončil tohle téma jednoduše. Když mladý alfa zpomalil, srovnal svůj krok s tím mým, ihned jsem si toho všiml, ale mlčky šel dál. Napětí v mém těle trošku zmírnilo, furt tam, ale bylo. Netušil jsem zda to vlk ví, ale měl mojí důvěru. Neměl všechnu, to jsem se již za život dost spálil, abych někomu plně důvěřoval, ale zde v Norestě byl jediným vlkem, kterému jsem vážně důvěřoval. Života bych za něj nepoložil, ale pro něj zabít? Bez přemýšlení. Jeho přemýšlení mě velice fascinovalo, sic jsem na něm nic pořádného nezkoušel, naopak od ostatních na kterých jsem zkoušel fyzickou stranu na vlku po mém boku jsem testoval psychiku a meze.
,,Povězte mi.."
Začal jsem větu a letmo se porozhlédl po okolí, zjišťující, zda zde někdo je a když jsem neviděl nikoho, mluvil jsem dál.
,,Ten.. jež jméno zde nevyslovím.. Až bude konec. Co s děckama?"
Ano, mluva zde byla o Apollyonovi. Otázka, která se sice zde venku moc nehodí, ale mezi členy se téže tak nehodí né když v našich řadách je matka skoro dvou ročních vlčat. A ne, nebál jsem se vyslovit jeho jméno, ale zde za hranicí to bylo nebezpečné, hlavně v téhle době. Zajímalo mě, co plánuje neboť si nemyslím, že vlčata budou milé v jejich výchově a po zjištění, kdo je za případným zabitím.

Poslouchal jsem pečlivě vlčici, její odpověď byla slibná no byli tam trošku chyby.
,,S kokoškou opatrně. Na drobná zranění je v pořádku, není ale tak dobrá na velké rány a dlouhodobé užívání. Ve vysokých dávkách je rostlina toxická."
Dodal jsem vlčici důležitou informaci, ale jinak její odpověď byla perfektní no, samozřejmě by tohle nebyla zkouška, kdybych ji nezkoušel.
,,Proč na takovou ránu nepoužijeme třeba.. Sůl? Nebo přímý dotek od Kostivalu?"
Podal jsem další otázku, zjišťující do hloubky její dovednosti.

Cukl jsem ušima, vyčkal jsem, až vlčice dojde na můj level a teprve po té jí začal odpovídat na otázku.
,,Dostal jsem povolení od Zathriana, že si mohu najít svojí vlastní noru zde na území. Slyšel jsem že dříve zde proběhla dost nehezká nemoc.. Kdyby se tak stalo, může ta nora posloužit jako karanténa. Daleko od dění, aby se nikdo nenakazil a nebude v jeskyni, kde se ta nemoc jednoduše přenese na někoho kdo bude mít i pouhou rýmu."
Vysvětlil jsem jednoduše. Propracovaná polo pravda. Jistě poslouží v karanténě, ale do té doby bude sloužit na experimenty. A myslím, že zrovna Eirlys, po tom co jsem ji viděl naposledy reagovat, by těchto experimentů.. nebyla fanoušek. Tohle je, ale věda drahá, a já utiším tak své choutky. Pomalu jsem bláznil z nedostatku experimentů, občasně mi přišla i myšlenka, že bych mohl začít experimentovat na svých členech... Na jednom jejím dítku jsem i tak začal... Samozřejmě, s povolením toho vlčete a řekl jsem dopředu o co se jedná. Což říct něco takhle dopředu.. nedělám. Neptám se já jednám.
Vyšlapal jsem další kameny a porozhlédl jsem se po okolí.
,,Vzal jsem tě sebou, jelikož bych potřeboval, abys mi tam zapálila oheň. Avšak není to jediný důvod."
Vyšel jsem menší kopeček a ocitl se u vody ah.. Ta bude výhodná jestli zde i v okolí najdu noru.
,,Rád bych, s tvým povolením, otestoval tvé dovednosti."
Pohlédl jsem na vlčici s menším výdechem.
,,Vidím, že nejsi čistá, nejsi úplný vlk, tvé děti tedy taky ne, ale nesou tvé DNA.. Rád bych zjistil kde se táhnou tvé meze pro tvé zdraví a zdraví tvých dětí."
Ach ano. Dětská karta.

První jarní dny. Tak moc jsem se na ně těšil. No kolem tohodle období jsem zmizel, vyvolávalo to nepříjemné vzpomínky, divný pocit.. Tedy proto jsem vytáhl sebou mimo hranici Zathriana.
,,Konečně je po zimě."
Utrousil jsem si poznámku, spíše do vzduchu, zároveň jsem se snažil nadhodit nějaké téma, aby mezi mnou a Alfou nevzniklo nepříjemné ticho. Ač jsem se snažil být klidný, nad nečekanými zvuky mi vždy trhli uši tím směrem. Nebyl jsem si úplně jistý mimo hranici, ale snažil jsem se to překonávat. Ikdyž jsem se s tím smířil, můj obraný mechanismus stále řval z neznámého. Do toho nám zde pobíhali kanibalové, jeden musel nyní být furt na pozoru mimo hranice.

Opatrně jsem procházel mezi kameny. Ač sníh pomalu slézal s příchodem jarních dnů, mokré kameny byli velice nebezpečné. To hor nelezu během zimních dnů, jenže po domluvě se Zathrianem jsem uznal za nejvíce vhodné jít do hor hledat svoji noru. Bylo to daleko od hlavního dění a bude těžší ji najít. Bude to i bezpečnější ohledně zvuků a jestli by se nějaký řev dostal dolů do údolí nebude jasné odkud vůbec řev přišel.
O noře prozatím bude vědět jen Zathrian a Eirlys, kterou jsem poprosil jít se mnou do hor. Ač jsem jí neřekl přesně o co se jedná, nejspíše se zeptá. Potřeboval jsem ji však sebou, aby mi v budoucí noře zapálila oheň, rovnou jsem to mohl využít na zjištění jak její tělo funguje, jak velký rozdíl je mezi mým vlčím tělem a jejím kříženým.
Pohlédl jsem za sebe, abych zjistil jak je Eirlys na tom, ikdyž jsem tušil, že ji nebude dělat problém tohle prostředí.
,,Ještě jednou děkuji, že jdeš se mnou."
Promluvil jsem klidným, no lehce zadýchaným hlasem, na hory jsem nikdy nebyl úplně zvyklý.

Přiběhl jsem od jeskyně, do které jsem se před tím vracel z výpravy. Jenže jsem zahlédl koutkem oka Plamena a jeho let.. Nebyl klidným, byl naléhavý. Což neukazovalo nic dobrého a tak jsem jednal a běžel k noře.
Vešel jsem dovnitř, nějakou chvíli po Zathrianovi, ale zase nepřišel o tolik, abych netušil o co se jedná. Šel jsem trochu stranou, nepřekážel, potichu poslouchal. Koukal jsem na ty jež mluví, nemotal jsem se do konverzace. Zde jsem pořádně nemohl pomoc a pochybuji, že by nějací vlci si nechali narvat do tlamy byliny a stejně by trvalo, než by působily takže tady jsem neměl jak pomoc s plánováním.
,,Jestli se prokecne rodině, musíme počítat i s tím, že tam on stát nemusí..."
Promluvil jsem spíše slova pro sebe, ikdyž byli dodatkem ke slovům Plamena. Cukl jsem uchem, když promluvila Saylen a lehce se zamračil jejím směrem.
,,Nejí."
Odpověděl jsem vlčici jednoduše, ač mě osobně nad tímhle se žaludek nezvedal, říct něco takové na plnou hubu je.. nebezpečné. Víc mi to potvrzovalo, že ona vlčice vážně nepřemýšlí nad tím co vyřkne. Těžce jsem vydechl, tohle bude ještě zábavný. Ale.. Jestli Apollyona chytneme.. doufám, že zde nějaké mučení bude, rychlá smrt by byla.. milá.

Trošku jsem se zazubil, když mluvila o mrtvolách. Ze začátku mrtvola voní hezky, ještě pár dnů, ale pak začne příšerně zapáchat. Vím moc dobře, když jsem dělal na mrtvolách pokusy.. Když jsem sledoval vlky před sebou umřít krutou smrtí, protože jsem jim dal jed. Experimenty. To byl můj život. To byl důvod proč jsem Medikem, vždy mě to fascinovalo co jedna, pouhá jedovatá bylina dokáže udělat s tělem dospělého vlka.
,,Nehádáš se, je to tvůj názor a já rád slyším i názory jiných vlků. V bylinách si vždy sedneme, ale názory jsou dobré slyšet a někdy i rozebrat."
Přikývl jsem. No další věta o exkrementech mě donutila se trochu zasmát.
,,Snad tu nějakého vlka hovnivála nemáme no.."
Nadhodil jsem větu spíše do vzduchu.
,,Pokud chceš být medik, je dobré vědět byliny. Jelikož jsi mě poslouchala, znáš tedy byliny.. tak se zeptám jinak."
Pokračoval jsem v našem tréninku.
,,Co bys použila na otevřenou ránu na pleci?"
Zeptal jsem se.

Kývnul jsem na její slova.
,,Jistě, jsou zde bylinky, které mají trpkou vůni, což ale my léčitelé víme."
Jak.. vtipný.. když já nic necítím.
,,Jenže nepřišlo by ti zvláštní, kdyby tobě voněla rostlina a druhému by přišla ostrá?"
Cukl jsem uchem a na chvíli se odmlčel.
,,Není to hlavní znak, samozřejmě, když je možnost vyměníš bylinu za bezpečnější, zvážíš risk a zisk a jestli se rozhodneš riskovat tak pak kontroluješ zda je vše v pořádku. Ale může to být jedna z prvních věcí, která tě může upozornit, že je něco špatně."
Vysvětlil jsem vlčici.

,,mhm."
Kývnul jsem.
,,Co takhle čich?"
Pohlédl jsem na ni.
,,Čich dokáže říct mnohé z jedné bylinky. Když je vlk při smyslech, reaguje na tvé slova, využij toho. Nech vlka si vždy čichnout k bylině. Ta jež bude pro vlka toxická bude mít známky ostrosti, kyselosti. Samozřejmě né u každé byliny se to dá takhle kontrolovat, ale ty, které mně voní, můžou tobě přijít kyselé v nose. To může být již první známka toho, že ta rostlina nemusí být úplně bezpečnou pro tvůj žaludek."
Dodal jsem jí informace.

Přikývl jsem na její slova, věděla toho hodně. Mnohé ode mě..
,,Dobře.. pověděla jsi co po podání, ale řekni co vůbec udělat ještě před tím podáním? Jedna důležitá věc, než se vůbec rozhodneš podat případnou nebezpečnou rostlinu."
Cukl jsem uchem, nechal ji tápat, ale jestli vážně nebude tušit, tak jí samozřejmě vysvětlím o co se jedná. Chápu, že by tohle nevěděla, jelikož na ní, jsem to zkoušet nemohl, jediný kdo to prozatím zažil byla Eralia, ale ta si sama přála, aby u jejího léčení nikdo nebyl, jistě, Lapis mohla slyšet naší konverzaci, ale nevěděla ty detaily při tom.

Mírně jsem se pousmál nad její odpovědí a přikývl jsem.
,,Ano. Některé bylinky jsou toxické pro plazy. Ikdyž nemáte v sobě tolik DNA furt tam je a furt to může přinášet problémy. Při podávání takových bylinek je tedy nutné být opatrný. Víš jak to ohlídat? Jako kroky udělat před podáním a po podání?"
Sledoval jsem cestu před námi, zkoušel vlčici zároveň ji kontroloval a zjišťoval co všechno ví. Pomalu naši konverzaci přesouval spíše na trénink jejich znalostí. Cesta Medika je dost o opakování i malých banalit jako třeba názvy bylinek a jejich účinky.

Sledoval jsem jí, jak perfektně popsala vlka, vnímal jak používá mé slova. Švihl jsem ocasem ze strany na stranu a pomalu se zas rozešel dál. Vlčice mě poslouchala několik měsíců, viděla mojí tradici u svítání slunce, poslouchala nejen diagnózy, ale i cizí jazyk, který často užívám. Naslouchala a to se mi líbilo.
,,Nuže.. rád tě uvidím mezi námi Mediky. avšak mám otázku.."
Věc, kterou bys měla vědět když si mě tak hezky poslouchala.. Oslovení, které by tobě tedy nemělo být cizí..
,,Víš rozdíl mezi vlky a kříženci jako jsi ty?"
Po očku jsem na ní pohlédl. 'kříženec' slovo, kterým jsem si označoval ji, její sourozence a jejich matku, ne abych ukázal, že my vlci jsme ti čistí, to vůbec. Rozděloval jsem si je kvůli léčitelství, né každá bylina by jim mohla pomoc, naopak, by je mohla i zabít.

Cukl jsem uchem, když začala mluvit o tulákovi. Mírně jsme se zamračil, ne že bych se úplně zlobil, spíše jsem přemýšlel. Poslouchal jsem její slova a přikývl.
,,S tuláky opatrně. Nikdy netušíš co se jim honí hlavou."
A vlastně.. nikdy u nikoho nevíme.
,,Jsem rád, že se ti nic nestalo a že ti pomohl. Avšak tady přesně vidíš, proč bych byl rád, abych věděl kde se nacházíš. Co bys dělala, kdyby tam nebyl?"
Zastavil jsem a pohlédl na ní, nechal jí přemýšlet nad tím.
,,Nikomu o něm nepovím to slibuji, ale ty buď opatrná."
Cukl jsem opět ušima. Při zmínce dvou těl, které se nedávno pohřbívali jsem pohlédl na nebe.
,,Neumřel nikdo další. Jeden z nich byl Valce velice blízký."
Pověděl jsem tak nějak do vzduchu, ale odpověděl tak Lapis, bez toho, abych to nějak rozebíral dál. Netuším, jaký vztah měla Valka s Rufem, ale vlčici to silně zasáhlo. Po té jsme opět pohlédl na ni, když začalo téma o práci. Mlčel jsem, nechával ticho prolít kolem nás, trošku jsem přivřel oči, prohlížel si ji.
,,Léčitelství není zábava, není to zcela jednoduchá práce musíš být připravená na mnohé. Jsi si jistá, že takový nátlak udržíš?"
Ne protože jsi prošla nemocí, protože to nátlak na jednoho je, mnoho věcí se naučit, zpevnit svojí psychiku a být připraven nejen na nespokojené pacienty, ale i na smrt svých blízkých a málo spánku.