Príspevky užívateľa

Arkáda se musel pozastavit nad jejími slovy pokud bude moci jít za hranice, copak oni to mají zakázané? Vězní je snad ta prazvláštní smečka uvnitř? To znělo jako noční můra! Začínal být čím dál více a více vděčný za svou domovinu. Ano Nihil měl své mouchy a nebyl zdaleka dokonalý, ale alespoň se mohl procházet Norestskou okouzlující krajinou. "Ty nesmíš za hranice? Máš domácí vězení?" napadlo ho, že třeba její smečka pouze chtěla chránit svá vlčata před nebezpečím. Nemohl přeci hned skákat k těm nejvíce šíleným scénářům! Vše má dozajisté nějaké racionální vysvětlení. Chtít po nějakém dospělém vlku, aby se nehnul z místa to by byla pěkná volovina.
"Joo moc rád budu s tebou objevovat své magie! Bohužel teď v zimě není moc rostlin na poznání jejich jedovatosti" čas a trpělivost růže přináší! Nojo! Třeba i jeho věk bude mít na účinnost magie vliv, třeba bude silnější! Ale musel se optat nějakého dospělého jedince, aby mu objasnil jak s takovými schopnostmi zacházet. Prozatím byl nepolíben informacemi, byl jako čistá a nepoznání kniha.
"Panečku to musel být silný vlk. Celé sám?" podivil se. Že by jeden vlk toho zvládl tolik? No teda! A nebo měl třeba nějaké společníky, kterým nakonec kredit nedal. Ovšem tuto domněnku nahlas neřekl, kdo ví kde byla pravda! Nemohl zpochybňovat kulturu cizích smeček, musel stále dbát ohledy na jistou diplomacii.

Užíval si příjemné společnosti, optimistický pohled na svět přeci jen byl poněkud nakažlivý, jelikož se neubránil velkému úsměvu. Popravdě byl lehce překvapen, jak moc si ho Zye idealizovala. Taková šlechetná slova a mířena k němu? Sní snad?? Ah ano jistě se jednalo o nějaký hloupý žert jeho mozku! ... Ale ne přeci jen se jednalo o čistou a nefalšovanou realitu. Udělal hrdinský čin před chvílí, nemohl předstírat jakože ne! Hlupáček jeden se zkrátka podceňoval. Možná, že pokud si bude věřit ... jen možná dokáže i velké věci.
"Děkuji za krásné komplimenty! Nevím, jestli jsem jich hoden" usmál se. Nevěděl, jak podobnou chválu slušně přijmout. Nebyl žádný chlapík s egem přes plot, proto byl poněkud na vážkách. Každopádně tato vřelá slova ho zahřála u srdíčka. Kéžby tohle slyšela i jeho rodina, nevěřili by. Ale přece to byla pravda.
"Doufám, že jsi se na vlastní kůži nesetkala s nepříjemnými smečkami. Nerad bych, aby se ti něco stalo" projevil své obavy o její bezpečí. Někteří vlci byli naprostí idioti - proč by pro pána krále někdo vyběhl na nevinného tuláka, který ani netuší, že porušil pravidlo? Každý může udělat chybu! Proč to bylo tak obtizne pochopit? Hrůza! On by jim dal! až na to, že neumí bojovat a neublížil by ani mušce, ale to je vedlejší.
"Ano máme panovnici. Jelikož jsme monarchie. To znamená, že do vůdčí pozice se musiš jedině narodit" vysvětlil jí princip jejich smečky. Pokusil se to jednoduše a rychle vystihnout. Samozřejmě o tomto tématu by mohl mluvit podstatně déle, ale nechtěl jí unudit k smrti! On sám byl znuzen jen na to pomyslel.

Popravdě Arkáda nikdy před tím nedumal nad myšlenkou proč mají vlci tolik variací. Křídla, rohy, květiny, vlasy ... a ty barvy! Jednalo se snad o nějaký genetický deficit? Kdo ví, kde byl zakopán pes! Možná, že jednoho dne toto tajemství vesmíru odhalí. "Hm nad tím jsem nikdy před tím neuvažoval." zamumlal zamyšleně. No ano vskutku ho donutila přemýšlet. "I magické schopnosti jsou výsadou vlků. Co za tím může být! Co když to je prokletí? pronesl svou ideu. Byli snad výsledkem šíleného vědeckého pokusu? Jeho mysl nedokázala pojmout tyto úvahy. Kéžby mu někdo naservíroval odpověď na stříbrném podnosu. Jeho nápady byly zkrátka naprosto irelevantní, placal jeden nesmysl za druhým a doufal, že jednoho dne trefí hřebíček na hlavičku. Musí být trpělivý, třeba odhalí tajemství vesmíru!
"Snad tedy i já najdu jednoho dne svůj talent. Zatím se opravdu dobře skrývá kulišák jeden" usmál se. Naděje bylo to jediné co mu zbývalo a té se nesměl vzdát! Třeba opravdu se někde hluboko v něm takový talent skrývá a čeká na ten správný čas kéžby sebou hodil. Jak jinak Arkáda byl trochu nedočkavý, nejraději by vše dokázal teď hned, nečekal a roztáhl křídla, vzlétl! Samozřejmě čistě metaforicky ... křídla mu asi už nenarostou!
"Možná budu dobrodruh" ušklíbl se na odlehčení. Takové povolání opravdu neexistovalo, ale chtěl poznat neznámé kraje, být světoznalý! Ach kéžby to dokázal.

Arkáda rád viděl v ostatních to nejlepší, to čím byl každý jedinec unikátní a okouzlující. Proč tedy nevyřknout tyto ušlechtilé myšlenky nahlas? Chtěl zlepšit den nebohým vlkům, dodat jim trochu sebevědomí. Musí vědět, že jsou úžasní! Sám věděl, jak krušné období tato zima může být. A přec tolik vlků opomíjelo svou mentální stránku, tu žádná bylinka ani květina zkrátka nevyléčí! "To je pravda vše zlé může být i k něčemu dobré. Snad se Vám zde v Norestu bude líbit, zasloužíte si krásný život" pronesl optimisticky. Saozřejmě, ani život zde nebyl projíždka po růžové duze, vše mělo své kladné a záporné stránky. Takový už život byl, nezbývalo nic jiného než se s tímto faktem smířit a čelit všem nástráham se zvednutou hlavou! Ano!
"Děkuji Vám za radu! Vážím si toho. Vlci jako vy na cestách asi musí mít znalosti ve všech sférách, aby přežili. Že? Na to, že nejste léčitel zníte velice moudře!" poděkoval Ancunínovi za radu, jak si zlepšit svou chabou imunitu. Nojo tuto tuberu chytil rozhodně nechtěl, ačkoliv si o to svými výlety koledoval. Ale život bez risku? To by se musel celé dny jen třást strachy v noře! Nepoznal by svět, byl by jen smutnou schránkou vlka snažící se přežít. Ne to nebyl jeho styl. Přenechá to jiným.
"Přízrační jsou odtud opravdu daleko panečku. Ale myslím, že to snad nebude problém." pokoušel se zahnat své obavy z cecty přes celičký Norest. Musel by být jako tajný agent, aby ho strýc ani jiný Milaga nezahlédl. Ale co by neudělal, aby si mohl opět popovídat s tímto milým vlkem! Jistě si najde v budoucnu nějakou záminku proč by se měl na cestu vydat. Času spousty, bude opět o pár měsíců starší a chytřejší. Věřil tomu, že se nevidí naposledy s Ancunínem.

Arkáda byl princem oslněn, stále nemohl uvěřit tomu jakého štěstí se mu dostalo. Kolik vlků za život má tu čest vést rozhovor s nadanými, šarmantními vlky. Vlky, kteří jsou jako studnice moudrosti! Takto Valériana viděl. "I přes hustou srst jste ten nejvíce šarmantní a okouzlujícího vlk jakého jsem za život potkal!" opět mu zalichotil. Ach takovéto podlézání!! Že se nestydí Arkáda jeden. Chtěl zkrátka dobře reprezentovat svou smečku, ukázat jak dobře vychovaní vlci tvoří Nihil. Popravdě trochu doufal, že by zde princ nějaký ten čas zůstal, chtěl se od něj naučit umu hvězd, načerpat moudrost. Byl jako nepopsaná kniha přímo bažící po vědomostech. A bylo mu jasné, že pokud se chce vzdělávat nelze omezit se na znalosti jedné jediné smečky. Musel hledat, musel se snažit. Třeba mu poznání pomůže nalézt jeho místo ve společnosti, zjistit kam patří a co je jeho životní úděl. Chtěl se zeptat hvězd, chtěl odpovědi! A sám to dozajisté nedokáže.
"Dobře! Můžeme tam za chvili zamířit. Bylo by příjemné si u nich prohřát kožíšek" pronesl. Byl nadšený, že dokázal prince zaujmout. Nebyl jen ukecaným otravou, očividně něco přinášel do pestré konverzace. Tomu říkám pocta!! Sám byl poněkud na to místo zvědav, ale snažil se své nadšení držet pod pokličkou. Nemohl prince odradit od trávení času s ním! Musí vypadat jako ideální společník. Co kdyby ho nakonec někdy vzal na daleké dobrodružství? To by bylo! Jeje!
"Hm to je pravda, zní to nebezpečně. Ale třeba některým vlkům by nevadilo riskovat své životy, nebo neposkvrněnou vizáž" odpověděl zamyšleně. Ano princ měl pravdu, jednalo se o moc velký risk. A nikdo jistě nechtěl být zraněn! Arkáda byl jako vlče u léčitelů doslova pečený vařený, nechtěl své pubertální léta v podobném duchu. Už stačilo! Musel si přeci užívat života! Nemohl trávit zavřený v noře jako lazar.
"A taky ne každému květiny dělají dobře. Třeba já nekontrolovatelně v jejich přítomnosti pšíkám" svěřil se s jedním ze svých problémů. Nojo Arkáda a ta jeho genetická loterie. Musel se naučit hrát s kartami, které mu osud rozdal. Nemohl ofrňovat čumáček, nebo snad fňukat! To nebyl jeho styl. Chtěl být jen normálním vlčkem, nevyčnívajícím z davu.
"Oo vy máte sestru? I já mám! Nikoho bližšího, ani nemám. Se zbytkem rodiny si moc nerozumíme" navázal na princova slova. Ano rodina to bylo ... zkrátka problematické téma, že ano. Arkáda netušil, jak se vypořádat s ideologií otcovi strany rodu. Jak se naučit žít s myšlenkami na jejich krev, která mu koluje v žilách. A přeci jen byl odlišný ... role černé ovce nebyla nikdy příjemná. Ale přál si zapadnout? Ne. Chtěl být sám sebou. A pokud s tím bude mít kdokoliv problém, jeho smůla! Arkáda se nepotřebuje nikomu vnucovat.
"Ano opravdu bych chtěl! A jsem trpělivý, počítám s tím, že první pokus nemusí být zářný! Ale vytrvalost a pečlivost to jsou má druhá jména!" nadšeně odpověděl. Připadal si jako v sedmém nebi. Možná konečně nalezne odvětví, kterému by mohl zasvětit život. Možná, že konečně najde svůj tížený úděl. Byl odhodlán, nic ho nyní nezastaví. Zvládne cokoliv na tomto světě! Jen se dívejte!
"Už jsme skoro tam!" dodal.

--> světlá pláž

Panečku! Arkáda byl opravdu potěšen, že se mohl toho dozvědět tolik o květinkách Dellky. Tohle bylo přesně to, co mu dodávalo odvahu a odhodlání na další dobrodružství. Milý a příjemní cizinci! Tolik! A žádný z nich nebyl stejný, kdepak! Všichni byli jedineční. "Oo to zní zajímavě! Přímo magicky!" dovolil si udělat menší narážku na magické schopnosti vlků. Tak trochu se domníval, že by v rostlinkách obývající tělo mladé vlčice mohli mít prsty právě takové schopnosti. Ale nechtěl přecházet k ukvapeným závěrům, zkrátka musel dopřát dáme trochu soukromí a nevyzvídat jako nějaký nevychovaný fakan.
"Léčitelka? To je ušlechtilé a náročné povolání! Hodně štěstí!" řekl nadšeně. Jenomže toto téma sakra! No řekněme, že uhodila hřebíček na hlavičku. Arkáda měl v posledních několika měsících menší krizičku ohledně jeho budoucnosti. Zkrátka si připadal jako prachsprostá přítěž a budižkničemu. "No já a povolání ... upřímně to je trochu oříšek. Páč nemám ponětí!" zoufale se zasmál na odlehčení situace. Inu nemohl přeci lhát této elegantní dámě! To by si nikdy nedovolil, proto k ní byl naprosto upřímný. Jo realita nebyla vždy jízda po růžové duze. "jsem tak trochu nešika" přiznal svou barvu.

Bylo vcelku komické, že se více o symbolu své vlastní smečky dozvěděl od cizinky než-li od členů, ale co se dalo dělat! Chápal, že během kruté zimy měl každý práce nad hlavu a zkrátka nebyl čas na nějaké tlachání. "Dobré vědět! Teď už si je jistě nespletu. A ano máme smečku plnou úžasných, milých a přátelských jedinců!" hrdě poznamenal. Samozřejmě musel opomenout studeného čumáka nákazu, který se sotva přiženil. No snad jeho geny moc nenaruší stabilitu celé smečky. Nevěřil tomu vlku, ani čumák mezi očima. No snad bude jejich interakce minimální, jistě bude někde zalezlý s královskou rodinu, nevycházejíc jako srab!
"A nebolí tě to? Musí mít v tobě přeci kořeny! A nestane se ti, že je v noci třeba zalehneš? Chudáci rostlinky" pokládal jednu otázku za druhou. To byl přesně on, jakmile ho něco zaujalo plácal páté přes deváté. "Omlouvám se, že tolik vyzvídám." zastyděl se nad svým chováním. Nechtěl přeci, aby se Asphodelle cítila jako u nějakého výslechu! Chtěl jen přátelskou konverzaci a občas se nechal tak trochu unést.

Byl potěšen, že květinová dáma již o Nihilu slyšela, jistě se Norestem proslýchá o té nejlepší smečce! Samozřejmě! Kdo jiný by jim také mohl konkurovat! Samozřejmě Arkáda měl výhrady k systému monarchie, ale každé místo mělo nějakou tu mušku. Zkrátka nemohl mít přehnaně vysoké nároky, to by potom žil celý svůj život v nikdy nekončícím zklamání. "Ano! Myslím, že sedmikrásky nebo ... nebo heřmánky jsou symbolem naší smečky. Teď přesně nevím vypadají stejně" zamyslel se. Nebyl zrovna expertem, co se květin týkalo, proto si nebyl jistý. Oboje měly bílé okvětní lístky a zlatavý střed - proč tedy dávat dva různé názvy? To jsou mi nápady! Jeho neznalost květin mohla být spojena i s tím, že většinu života prožil v nekončící zimě. Už si ani nemyslel, že uvidí kraje se zelenat a Slunce svítit jasně!
"ROSTOU? Jak je to možné? Nikdy jsem takové květiny neviděl!" podiveně vyhrkl. Nikdy neslyšel o vlku, který by byl chodící loukou. Copak byla Aspodelle zevnitř tvořena hlínou? Musela se zalívat? Nebo to snad byl nějaký parazit, který zevnitř požíral její maso a kosti? Tolik otázek! Kdyby tu byla jeho sestřička dozajisté by chtěla tuto slečnu rozpitvat a prozkoumat její anatomii. Naštěstí Arkáda takový nebyl, jemu stačilo plácat jednu otázku za druhou, nikdy by ho nenapadlo někomu ublížit! A už vůbec ne dámě! Dámy vždy měly ve všem přednost, museli se jim chlapci klanět a vážit si jich jako diamantů!

Nakonec nebyl jediným dobrodruhem potulujícím se okolím těchto trosek, příjemně ho tento fakt potěšil! Na jednu stranu ho znepokojovalo, jak tiše se vlčice objevila, ale jeho obavy se brzy rozplynuly. Pořádně si prohlédl s kým má tu čest a nestačil mu rozum stát! Stála před ním samotná chodící botanická zahrada, což ho vyvedlo z míry. Nikdy nikoho, tak nádherného neviděl! "Panečku" špitl si pro sebe udiven. Jistě musel snít! Musela být výplodem jeho fantazie! Bylo mu jasné, že dlouho zírat na dámu bylo zkrátka neslušné, proto toho zanechal a snažil se předstírat jakoby nic.
Uklonil se a řekl "Těší mě Asphodelle, máte nádherné jméno" poté se i on představil, aby nenechal dámu čekat "mé jméno je Ar´Kadien a pocházím z Nihilské smečky". Arkáda naprosto ignoroval fakt, že z Asphodelle cítil prazvláštní pach. To víte on se nikdy s ohnivou smečkou nesetkal, proto nemohl být zalarmován.
"Kde jste našla tolik krásných květů?" pokusil se započít konverzaci ohledně rostlinek, které měla na srsti. Nechtěl působit nezdvořile, proto bylo nutné hrát jakoby nic! Rozhodně nebyl naprosto uchvácen! Ne, ne! To se vám jistě jenom zdá pff.

Arkáda se zhluboka nadechl a pokusil se přemýšlet nad tím, jak vlastně celou situaci shrnout. Bylo mu jasné, že nemůže každou maličkost rozpitvávat do detailů. Toto byla jeho šance dostat ze svého nitra všechen strach, obavy, naštvání. No zkrátka očistit svůj štít, pokusit se nechat staré záležitosti plavat.
"Nejspíše jsem přidal oheň do rodinného kotle, který už tak vřel" začal poněkud abstraktním vyjádřením. "Rodinné vztahy s Přízračnou větví a rodem Milág pro mě a Gájel nejsou a nebyly úplně růžové" soukal ze sebe informace jako z chlupaté deky. To víte rozmluvit se o tom, co vás trápí není často snadné. Zvlášť pokud si nejste jistí, jestli tyto informace zůstanou mezi čtyřma očima. Musel důvěřovat, že šaman je opravdu čestným vlkem, který by ho nezaprodal.
"chtějí nám vymýt mozky. Chtějí abychom se vzdali emocí a originálních myšlenek ... abychom nebyli sami sebou. Poslušné loutky reprezentující jejich logiku a ideologiii" pokusil se zrzavého společníka trochu zasvětit do rodinného lore. Samozřejmě, že o tomto by Arkáda mohl mluvit dlouhé hodiny a hodiny. Nebylo to zrovna snadné téma ... zvlášť ne pro něj, který si přál žít v rodinné idylce. Osud mu takové potěšení zkrátka nedopřál. "a nyní jsem jim svými činy dal další důvod, proč emoce jsou přežitek a trable" povzdechl si a svěsil hlavu. Ano nejspíše jim nádherně demonstroval proč je třeba se vnitřních pocitů zkrátka zbavit, být jako kámen a nenechat si nic líbit. Ale nelze se vzdát toho hezkého, co pocity vlkům přináší ... je to jako vzdát se sám sebe. Popřít svou osobnost!

Příchod jara otevíral mladíkovi širokou škálu možností - nemohl se dočkat až prozkoumá celý Norest, uvidí jeho krásy na vlastní oči, zažije něco nevídaného. Proto neotálel a už už byl nakročen vstříc neznámu. Bylo toho tolik, co jeho zvídavá mysl nepoznala, byl jako nepopsaný list čekající na tahy perem.
Ovšem tato cesta nebyla spojena výhradně s jeho sny. V posledních týdnech zápasil mentálně sám se sebou, nedokázal trávit čas na území. Zkrátka potřeboval vypadnout z domoviny, provětrat si hlavu. Přítomnost rodového příslušníka na vysoké pozici mu dělala vrásky, bál se ... nechtěl skončit jako prázdná schránka bez myšlenek a emocí čekající na bezduché rozkazy. Co když bylo už moc pozdě? Co když plán na jejich konverzi započal? Nebýt jeho sestry možná by uvažoval nad útěkem dokud byl čas. Jenže nikdy by ji neopustil, ona byla to poslední co ho drželo při smyslech. Nebýt ji ... no nejspíše by se zbláznil! Už jednou si myslel, že ji ztratil navždy a nedopadlo to dobře. Potom, co jejich otec tragicky zahynul, nemohli si dovolit žádné další ztráty. Už ne!
Zhluboka se nadechl, snažil se zklidnit. Tyto myšlenky si může nechat pro terapeutické dýchánky, teď je velkým dobrodruhem! A správný dobrodruh musí zahodit stranou své trápení. Jeho pozornost upoutalo prazvláštní stavení. Nedokázal identifikovat oč se jednalo, a ačkoliv byl podělaný strachem až za ušima, nakonec se rozhodl jít vstříc. Musí ukázat všem, že zvládne cokoliv! Opatrnými kroky nakonec došel až k samotným troskám. Žil zde někdo? "haló?" rozhodl se zvolat do prázdna. Chtěl zjistit, jestli byl na tomto místě sám.

Nervózní Arkáda následoval šamana dovnitř. Možná na vše hleděl moc černě, možná stres a obavy byly zbytečné? Zhluboka se nadechl a usadil. Přeci nebude během celého rozhovoru stát na nohách! Ještě tu vypne, praští se o hlavu a najednou z nevinného psychologického dýchánku se stane místo činu! O takové drama dozajisté nikdo nestojí!
"Asi bych měl vysvětlit své iracionální chování při lavině, že?" sklopil uši a zahleděl se do země. Nejspíše to tehdy přehnal, nechat se unést zdrcujícím momentem. Řekl věci, které neměl. Co když se mu teď bude celý rod Milaga mstít až do konce života? Netušil jaké následky si pro něj osud připraví. Třeba se na něj usměje štěstěna, třeba se vše zamete pod kobereček a upadne v zapomnění.
"Bylo toho na mě moc, nechal jsem se unést" dodal poté. Nevěděl, kde začít s vyprávěním! Tolik toho potřeboval ze sebe dostat, avšak když se naskytla perfektní příležitost ... najednou jako kdyby jeho mysl odmítala spolupracovat. Popravdě byl rád, že musel za šamanem přes desatero kopců, cítil se tu více bezpečně - třeba v takové noře jeden nikdy neví, kdo poslouchá! Zde bylo pusto prázdno. Jen oni dva.

Na vrátka Norestu začalo klepat jaro, všichni vzhlíželi k lepším zítřkům, avšak Arkáda byl samý mráček. V posledních týdnech se celý jeho život obrátil vzhůru nohama, jistota se propadla do neznáma a on byl ztracený. Byla to snad jedna velká noční můra? Kdy toto utrpení skončí? Byl si vědom toho, že na světě může být hůře, ovšem stále byl tak trochu dramatický teen. Co byste také chtěli!
Inu jak asi každý již pochopil, Arkáda nebyl zrovna mistr zvládání svých emocí a to se podepsalo na jeho nedávných, neuvážených činech. Vybuchnout na nově přiženěného koncila zkrátka nebyl ten nejlepší nápad, ale šlo o život jeho sestry! Tam jakákoli racionalita zkrátka musela stranou, jako vařící hrnec vybouchl a nyní musel sníst to, co si nadrobil.
Na toto místo se tedy nevydával jen z dlouhé chvíle, právě naopak musel jít na povinnou psychologickou seanci s místním šamanem. Samozřejmě, že byl mladík poněkud nervózní, netušil co od rezavého vlka očekávat. Bude to snad výslech? Budou si jen přátelsky povídat? Nikdy před tím neslyšel o vlku, který by musel podobné cvičení postoupit, možná že se jednalo o velkou premiéru! kdo by zde taky z plných plic seřval vysoko postaveného vlka, že? to se na nihil zkrátka nehodilo, jistě musel Arkáda pošpinit čistý štít přátelské smečky, co když ho vyhodí? Co když musí šaman předat zprávu panovnici, jestli je hoden zůstat?. Možná, že jeho osud byl právě na vlásku a nezbývalo nic jiného, než přijmout svůj uděl. Měl strach.
Pokoušel se rozptýlit myšlenky na nejhorší - nic tím stejně neovlivní! Pouze vše zhorší. Cesta do svatyně mu poněkud utíkala a za nějaký ten čas stál na předem domluveném místě, přešlapoval ze strany na stranu a hleděl do země jako kriminálník čekající až mu bude sťata hlava.

Arkáda ve víru myšlenek a starostí nevěnoval pozornost svému okolí, proto blížícího se Sola nezpozoroval dříve. Samozřejmě věděl, že na území mu žádné nebezpečí nehrozí, a ani hrozit nebude, jen díky tomuto si mohl dovolit být hlavou v oblacích. Jakmile tedy zaregistroval onen příjemný hlas člena smečky, zvedl hlavu a zmateně na něj hleděl. Občas nedokázal poznat rozdílu mezi realitou a světem vlastní bujaré fantazie. "Dobrý den přeji i Vám!" pozdravil Sola, jak nejvychovaněji jen svedl. Vždy byl na vážkách, jak komunikovat s vlky z domoviny. Má jim rovnou tykat? Má snad vykat? Má je oslovovat těmi prazvláštními přízvisky spojené s postavením? Ach tolik otázek! A tak málo odpovědí. S takovým problémkem zkrátka nemohl přijít za kýmkoliv, ještě by na něj hleděli jakoby snad spadl na hlavu! Proč to bylo pro všechny, tak snadné? Jak jen rozklíčovat tuto hádanku? Opravdu byl, tak špatný ve všem!
"Bývají zimy v Norestu vždy nekonečné? Je to věčnost, co jsme spatřili zlatavé Slunce!" pokusil se započít konverzaci. Vzpomínal na drahocenné sestřiny rady, jistě díky nim bude lepším a zkušenějším vlkem. Věřil tomu! prozatím se musí držet při zemi a až se blíže poznají zajisté mohou vést smysluplné konverzace. Pokud nám Arkáda nezačne vylévat své srdéčko! Jo na to byl expert!!

Arkáda se musel pousmát kouzelné naivitě - i on sám byl pravda důvěřivým vlčkem, hledícím vstříc pozitivním dním, ale poslední dobou se zatahovala v jeho mysli mračna. Život nevinného mladíka ho opouštěl a musel začít čelit problémům vzrostlých vlků. A inu podívejme se realisticky na jeho schopnosti, ten by nepřežil ani den na vlastní pěst! "Kdo ví třeba jednou" pronesl, aby se nedostal se svou mladičkou společnicí do nějakého konfliktu. Jednalo by se o naprostou ztrátu času a možnosti rozvíjejícího se přátelství. To si nemohl dovolit! Každý cizinec byl pro něj velkou šancí, jak získat nový pohled na náš nádherný svět. Jak vystoupit z bubliny komfortu a otevřít se možnostem.
"Na obtíž? Hah tak to bychom byli dva!" musel se zasmát. Vskutku nebyl ideálním členem smečky, nebyl hrdinou. "na žádné povolání se nehodím a jak vidíš sílou taky zrovna nečiším, ale tolerují mě. V NIhilu jsou moc milý vlci" zhodnotil svou situaci a dal jí menší náhled do jeho života. Bylo mu jasné, že nejspíše ho jeho nudný, nezajímavý život zkrátka nezajímá - to život takového tuláka byl dozajisté pestřejší. Ovšem nemít místa, kde hlavu složit ... zkrátka a jednoduše nebyl by to život pro něj. Občas si připadal jako mimoň, který se nikam a k ničemu nehodil. Zkrátka zbytečná existence. "Myslím, že zrovna bylinky jsou velmi užitečné a takové zdobení má naše panovnice ráda" pokoušel se pozvednout toto mládě, aby věděla že není beznadějným případem.
"Máš pěkné jméno! Nezvyklé" pronesl zdvořilostní kompliment. Nesměl zapomínat na správnou reprezentaci smečky, musel být správný gentleman. Co by si poté o něm mohla pomyslet? Nic neumí, vychování nemá, sílu nemá! no to je teda terno, vlk roku.
"Ne, ne. Nejsi na území a i kdyby tak mé smečce to nevadí. Tulákům vždy azylu poskytne. pronesl naprosto klidně. Všímal si toho, že spousty cizinců má tendence se okamžitě děsit, jestli náhodou nevkročili kam neměli. Dohánělo ho to k myšlenkám, jak kruté musí být ostatní smečky, kolik trauma už za jejich nebohé životy zažily.