Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 31

Dog by nečekal že bude Mira tak nervózní. Stalo se jí snad něco? Zaútočil na ní zase někdo? No to snad ne. Dog už nemohl přijít o další kamarádku. Navíc když ji má takhle mimo Kult. To už by ji pak nemusel vůbec nikdy vidět! "Stalo se něco Miro?" zeptal se starostlivě. Nechtěl znít moc dětský, ale potřeboval vědět co se děje. Takhle to totiž vypadalo že se stalo něco vážného. "Něco v Nihilu? Nedaří se?" přišel za ní blíž a oblizl ji čelo. Pak se posadil vedle ní a zavrtěl ocasem. Byl rád v její blízkosti.

Dog byl rád, že Miru zase vidí. Po tom všem co se teď dělo v jeho životě byl rád, že potkal nějakého ze svých kamarádů, který byl stále naživu. Většina z těch, které bral za své nejbližší, totiž zemřela. A on to bral jako trest od Hatiho samotného, jen se stále snažil přijít za co. "Rád tě vidím Miro." přiběhl hned za ní a zavrtěl ocasem. Neřekl však nic ve svém typickém až příliš nadšeném tónu hlasu. Spíše se ztišil. Ale mohl si být jistý, že tady ho nikdo nebude považovat za slabého. Ani ho za jeho nadšené chování nebude nikdo odsuzovat, tak se trochu uvolnil.

Poprosím si tedy úkryt (ještě domyslím) a přívěsek (flower crown) pro Clay :).

Apolo u jednoho domu udělal takový manévr, že Dog vůbec nestihl reagovat. Už už si myslel, že ho chytí, ale ten se od zdi před ním odrazil a změnil tak směr. Dog už brzdit nestihl a napálil do to zdi. Trošku tedy zpomalil, takže si nic neudělal, jen ho to mírně zabolelo. Ale tak koho ne, nárazy do zdi nebyly zrovna klidná záležitost. Dog se tedy zvedl, a rychle se oklepal. Ani si nevšiml proč Apolo běží k nějaké střeše. Ani si sněhu už nevšímal. Teď z tohohle byla hra na honěnou. S přídavkem sněhu tedy. Dog běžel rychle, i když teď už si musel dávat pozor. Stěn tady bylo hodně tak aby do nějaké znovu nevrazil.

Hah, Dog mohl být rád, že se mu nic nestalo. Měl štěstí, že všude kolem něj byl sníh který jeho pád výrazně zpomalil. Ale cítil se trochu špatně že Apola takhle vyděsil. To nechtěl tedy. Projevila se v něm tak jeho klasická neskrývaná povaha. Jeho starost a veselost dohromady. Vlastně, za celou tuhle hru ani nepomyslel na to, že prokázat nadšení a veselost automaticky znamená, že si o něm ostatní budou myslet že je slabý. S Apolem nejspíše věděl, že může být zkrátka sám sebou a nemusí nic skrývat. A byl to hezký pocit. "Mě neutečeš!" vyštěkl Dog a rychle se rozběhl za Apolem.

Batdog kupodivu Apola naprosto chápal. Jindy by mu jeho veselá povaha vše zkazil a on by nerozuměl proč jsou jiní smutní, ovšem teď se vlastně cítil stejně. Sice nevěděl jak funguje Apolova magie ovšem z tohohle kontextu to pochopil. Apolo, zapomínal? Nejspíše to bylo ale nějaké horší zapomínání než jen to co znal Dog či jiní vlci. "Chápu." pokývl na něj. A tentokrát to myslel úplně vážně. "Kdybys něco potřeboval, taky jsem tu. Cokoliv fakt." řekl vlastně to stejné co Apolo a oblízl mu čumáček. Už jen aby projevil náklonnost.

Batdog se mimo hranice nevydal již dlouho. Vlastně po setkání s tím šedým bastardem pomalu nevyšel. Taky se mu nikdo nemohl divit. Za tu dobu se v jeho životě stalo docela dost a on se ze všeho tak nějak stále vzpamatovával. Ani vlastně netušil proč se vydal pryč z města. Možná si pročistit hlavu aby mu každé místo které navštíví nepřipomínalo všechny vlky které v poslední době ztratil? Kdo ví, však tady byl. Tiše kráčel sněhem, užívajíc si klidného vánku. V bílém sněhu si pak však všiml něčeho zeleného jen kousek od něj. Že by kusy trávy vyčnívajíc ze sněhu? Ne, tohle bylo živé, a dokonce vlk! Hlupáček ani nepomyslel na to že by využil svůj čich aby si zjistil zdali tohoto vlka zná či ne! Nu na to stejně později přišel když se trochu přiblížil. "Miro?" zeptal se a hned zavrtěl ocasem. Tuhle vlčku už neviděl pěkně dlouho. A vlastně mohl být rád, že vůbec. Až teď si uvědomoval, že by se nejspíše ani nedozvěděl, kdyby tato vlčka zmizela. A tato myšlenka jej vskutku vyděsila.

Dog udělal dobře že odletěl. Co by taky měl víc dělat. Chudák ani rvát se neuměl. Měl by si tak sehnat někoho kdo by ho naučil se alespoň bránit. Protože takhle ani hloupý hranice neubrání! Ještě se rychle otočil. Dog byl většinou milý a hodný vlk. Ale tohle jej opravdu naštvalo a hlavně dosti vyděsilo. "Nas*r si bastarde!" vyštěkl po něm to co ho naučila Kirottu. Vlastně ani řádně nevěděl význam těchto slov, nu věděl že neznamenaly nic dobrého. Hlas měl však při těch slovách slabý. Teď už však měl co dělat aby se chudák nerozbrečel jak malé vlče. Co by si o něm pomysleli všichni. Už je dost starý, aby něco takového vydržel. I když i tak si nejspíše najde nějaké tiché místečko a tam se na nějakou dobu schová. Nechtěl už však víc problémů s tímhle, tak si s tím svým letem dost pohnul a zaběhl do nejbližší budovy co mohl.

Chudák Dog se strachy nemohl ani hnout. Byl tam přimrznutý jakoby mu packy vypověděly službu. Pysky mu trochu cukaly ve snaze se bránit, ale věděl, že na člena Kultu zaútočit nelze. A taky, nedalo se říct, že by uměl bojovat. Lepší tedy bude když se ani nehne. Však přeci jej nemůže zabít ne? Tím by si znepřátelila Hatiho a to vskutku nechce. To by nechtěl nikdo. "Prostě. Ne! Nemůžeš jíst vlastní druh.. Vždyť to ani nemůže být zdravý." obhajoval se zmateně. Bylo to prostě špatně. Mu všechno říkalo, že vlastní druh proste ne-e. Stejně tak bylo divné jíst jiné lovce. Nikdo by si nedovolil sníst třeba takovou pumu. Protože to je taky lovec. Dogovi to vše prostě přišlo hrozně špatně. "Nemůže to ani chutnat dobře." spíš už šeptl Dog. Pak jen nasucho polkl jak mu Semie tak nějak pohrozila drápem. A hned na to si mohl oddechnout, když od něj zase odešla. No sláva, bude žít další noc. "Já vím." řekl a pohled upřel do země. "Jsme rodina, a rodinu nezabiješ." dodal potom. "A navíc, Hatiho si proti sobě poštvat nechceš." zvedl zrak znovu na Semie. Stále trochu otřesený a vyděšený z toho co se před chvílí dozvěděl. Jak tohle vůbec Hati dopustil? Jistě k tomu má důvod ale proč?

To je fajn. Chtěl už říct Dog, ale nějak to nešlo. Tak jen tiše kývl. Kdyby řekl že ho tu nechce mohl se prostě otočit a odejít, nebo skočit z budovy a odletět. Nerad by ho rušil. I když netušil co by tak Apolo mohl dělat na kraji střechy. "Aha." odpověděl prostě. Asi by měl říct něco víc, ale jak na tohle reagovat taky? Mohl mu dát jen své tiché porozumění a souhlas. "Já? No, ani nevím vlastně." odpověděl po pravdě. "Tak nějak se nemůžu dostat přes to všechno co se stalo. Měl jsem se už i líp, o dost líp." pokrčil rameny. Tak nějak shrnul to vše. "Ani nevím to mám teď dělat." dodal a pohlédl na měsíc.

Trefa! No skvěle! Teď alespoň Apola vyhnal z té jeho skrýše uvnitř domu. A bude zas koulovat venku. Jenže on nepřestane. Hned jak Apolo vyběhl z domu po něm hodil další kouli. Pravda, že v letu se vyhne rychleji, jenže když tohle nečekal, tak měl málo času na to reagovat. Podařilo se mu jen to, že ho koule netrefila do ksichtu, ovšem zasáhla mu křídlo. Takže rychle ztratil balanc a skončil na zemi. Nebo spíše, ve sněhu. Tak mu nezbylo nic než se jen rychle vyhrabat na nožky a oklepat se. Už dlouho si takhle nehrál, možná kvůli tomu vyšel ze cviku. Popadl tedy první kupku sněhu co uviděl a hodil ji směrem kde si myslel že Apolo byl. A pak se sehnul rovnou pro další! Aby toho nebylo málo že.

Apolo měl pravdu i když nic neřekl nahlas. Dog se teď necítil dobře a jeho hlava na to jen odpovídala. Myšlenky mu tak akorát běhaly kolem, a bylo jich až moc na to aby vše v pohodě zvládl. Proto jej taky opustil všechno jeho štěstí. Neměl teď žádný důvod být nadšený. Nebylo z čeho, nebyl nikdo kdo by to ocenil. Vlastně měl pocit, že to jeho štěstí bylo pro všechny kolem jen špatná věc. Možná chyba? "Jak- Jak ty se vlastně máš?" zeptal se, v hlase neměl nejmenší náznak nějakého štěstí či dokonce smutku. Jakoby teď jel na autopilota a ani nevnímal svět kolem sebe. Jen dělal co byl zvyklý udělat v každé situaci.

Dog pak zaslechl smích. On se ten Apolo vskutku někde schovával! Otočil se směrem odkud zvuk přicházel. Ještě že bylo takové ticho. To šlo vše dobře slyšet. Navíc ve tmě si musel dávat větší pozor na zvuky než na to co viděl. I když tím že žil pouze v noci se jeho zrak tmě přizpůsobil. Otočil se taky právě včas aby zahlédl ouška zmizet za oknem. A našel ho! Apolo musel být v jednom z těch domů. Rychle si nabral do tlapek sníh a párkrát mávnul křídly aby se vznesl do vzduchu. Pak už jen hodil sníh do okna, čekajíc že se trefil. V domech by nemělo být moc místo na schovávání před sněhem. Těžko říct jestli v domech vůbec měl sníh být.

Bylo fajn že se tady spolu tak sešli. Vlastně měli i téměř stejný důvod. Dog se nervózně zasmál. "Jo to i já." řekl a pak se zarazil. "Tedy potkal jsem tady Ays." odmlčel se chvilku. "Když byla štěně, zkoušela tady lítat." pousmál se. Bylo zvláštní že potkal tolik vlků. Že viděl mnoho vlků se narodit a pak i zemřít. Spíše viděl jen tu smrt. Nejspíše by mentálně nezvládl sledovat někoho blízkého umřít přímo. To by na něj bylo až moc. "Jak ty vlastně zvládáš smrt Ays? Tuším že vy dvě ste byly kamarádky-" zastavil se jestli neřekl až moc.

Dog se znovu rozhlédl a Apolo nikde! To snad se zahrabal do toho sněhu nebo co jako. Zmateně se tedy rozhlížel. Dokonce opustil svoji barikádu a došel na místo kde před chvíli Apolo byl. A najednou, další kopa sněhu. A trefila ho. Odkud tohle jde co? Oklepal se a skokem se otočil že chytí Apola stát za ním. Ale tam nebyl. Muselo to tedy přijít odjinud. No tohle. V tom sněhu se to bude hledat blbě. Vždyť Apolovi stačí si schovat tmavé fleky na srsti a je skoro neviiditelný. Možná se podívat odkud to přišlo?


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 31