Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 40

TW: Sebevraž*a, smrt, špatný myšlenky, sebepošk*zování, krev,
Dog už nevěděl co se sebou, se svými myšlenkami, se svým životem. Noci se mu začaly slívat do jedné, ztrácel vlastní identitu a to rychle. Už měl pocit že všichni ti vlci kolem jsou jen stíny, už s nikým ani nemluvil posledních pár týdnů. Seděl na střeše nákupáku a koukal na měsíc. Na hvězdy jak se třpytily kolem. Už ani nevěděl kdo je. Po tlapkách mu stíkala krev z čerstvých jizev co si způsobil jen pár hodin zpátky. Ještě to krvácelo, možná i z toho se mu točila hlava. A hlasy, stíny, všude. Byl paranoidní, měl pocit, že je stále sledován. Někým. Doufal, že to byl Hati. Že nad ním stále měl nějakou tu ochranu. Nebo to nebyla ochrana.
"Co po mě chceš?" zavyl směrem k měsíci. Čekal odpověď, žádná nepřišla. Už ani Hati s ním nemluvil. Hati byl ten co mu vzal vše a teď se k němu otočí zády?
Tohle si nebude dovolovat. Já pro něj udělal vše! Pomyslel si rozhořčeně. Poté vzlétl. Snad aby k Měsíci byl blíže. Koukal na tu zářící kouli a začal se přibližovat. Na krku měl stále náhrdelník s žlutým srdcem, a kožený obojek.
Letěl dál, a dál. Nepřestával. "Já si pro tebe dojdu, a ukážu co jsem zač!" zavyl při letu. Ano, Mesiáš se vydal na Měsíc. Aby s Hatim mohl domluvit. Co domluvit? Co? Chtěl snad smlouvat se smrtí? Ještě nebyl starý na to aby musel zemřít. Ještě ne. Ale chtěl snad?
Tmavý vlk nepřestával v letu. Z tlapek mu občas spadla kapka krve, která dopadla po nějaké chvíli i na zem. Vzduch začínal řídnout. Dog pocítil, že se mu hůře dýchá. To ale při každém letu ne? Zcela normální. Jak však stoupal, dech mu docházel. Ale on to nevzdá, první věc v životě, co nevzdá ne? On, takový hlupák. Snažil se letět dál, na Měsíc, tam on musel. Jistě, on ho i volal! Slyšel to, slyšel! V uších mu začalo pískat..
Konce tlapek ho začaly svrbět. Měl snad pocit, že necítí křídla? Ne, to bylo v pořádku. Nic se neděje. O tom se přesvědčoval. Ani nevěděl jak vysoko vystoupal, a nechtěl se otáčet, teď ne. Teď to nevzdá. Před očima se mu začalo dělat černo..
Poslední síly mu docházely, byl moc vysoko, až příliš. Jeho, teď již pohublé tělíčko nevydrželo tento dlouhodobý nedostatek kyslíku. Nejdřív přestal cítit tlapky, ouška, křídla. Věděl však že stále letí nahoru. Po chvilce však uslyšel hlas. "Jsi volný Batdogu.." slyšel. A pak? Nic. Tma. Vše ho to tak nějak ovládlo. Ta tma. Pískání v uších se proměnilo na ticho. A nebylo už ani nic na co by Dog myslel. Jen volnost..

Tělo černavého Mesiáše začalo padat dolů, z velké výšky. Mesiáš sebou už ani nehnul, byl v bezvědomí z nedostatku kyslíku. I kdyby byl při vědomí, pohnul by sebou snad? Snažil by se zachránit? Padal dál, než dosáhl okraje střechy nákupního centra. O tu jeho bezvládné tělo zavadilo. Šlo slyšet praskání kostí, kus křídla dokonce zůstal na střeše, jak se o ni zachytil. Dogovo tělo pak dopadlo na zem. Šly slyšet další křupnutí a prasknutí. A následně místo ovládl pach krve, která se z jeho těla vlivem nárazu začala dostávat pryč. Dog sám už nic necítil. Jeho lebka se roztříštila o beton a kusy mozku šly vidět opodál. Spolu s Dogem přišla o život i jeho milovaná krysa Wilbur, který se celou dobu schovával za jeho obojkem a zemřel spolu s ním při dopadu na zem.
Tělo teď už bývalého Mesiáše tak zůstalo ležet v kaluži vlastní krve, kosti dolámané do podob jakých jen málokdo spatřil. A Dog už necítil nic, žádnou bolest.
Byl konečně volný.

Dog vlastně potěšilo, že ho někdo hledal. O to víc když jeho vlastní vlče. Ta přechozí ho asi nehledala. Bohužel ty už asi nepotká. On sám navíc už moc k nikomu necítil. Byla pravda že přirozeně měl tahle vlčata radši než ostatní vlky, ale nebylo v tom nic víc. Jen snaha předat své geny dál.
Vlčce projevilo zájem. Zoubky neznalo, a bylo to i dobře. "Zoubci jsou jako krysy - ty co vám občas nosím k jídlu víš? Akorát zoubci jsou mnohem větší, a žerou vlky." řekl vážně. Byla to vlastně i pravda. Ve větších skupinách si i na vlka troufli. Jestli ho pak žrali to nevěděl. Možná jen v sebeobraně.
"Jsou nebezpeční a tak si musíš dávat pozor." usmál se. Snad teď byl Anuki trošku víc v bezpečí.

Dog se stáhl trošku do stínů, aby Miriam nijak nezavazel. Pak se však stalo něco co by nečekal. Pozoroval jak Miriam našla nějakou kořist - krysu co se hrabala v nějakém odpadu. Čekal že jí uteče, tak radši byl připravený použít svoji magii aby jí lov usnadnil. Krysa si však malinké neohrabané vlčice ani nevšimla. Jakto? Bylo to vskutku zajímavé, že se ani neotočila, ani necukla oušky, nic. Miriam tak tedy zopakovala jeho útok. Krysa se dala na útěk, a už už jí chtěl dog rychle zabít na dálku, ale Miriam ji chytla za ocas a pevně držela. Pohlédla tedy hned na něj. a vypadala nadšeně. Dog se na krysu zasoustředil a rychle jí myšlenkou přetrhal aortu u srdce, aby vlastně už umírala a nemohla pořádně utéct.
"No teď ji musíš zakousnout ale! Chyť jí kolem hlavy a silně kousni. Na ocas jí můžeš šlápnout packou." poradil rychle. Snad se to podaří.

Dog byl no, překvapený. On nikdy takhle dobrý čich neměl. Měl s tím dlouhou dobu problém. Až Vulon ho to naučila pořádně. Ty pachy mu přišly všechny stejné. Teď byl profík.. No nebo alespoň ne úplné nemehlo. Ale jakožto dospělák to celkem ušlo.
"Jak tě to napadlo takhle jít? Je to hra?" zeptal se. Nebo se možná už nudil být jenom v doupěti. To bylo pochopitelné. Asi je to tam nemohlo bavit, ne teď v tomhle věku. To už zkoumali co mohli.
"Ano jistě, ale musíš být opatrný, chápeš? Ve městě jsou různé nebezpečí, třeba zoubci, a ti by tě mohli sežrat." jeho hlas trochu zase změkl. Chtěl ho postrašit. Ne moc, ale oni to tak ti otcové dělají ne? Že děsí děcka. "Viděl jsi už zoubka?" zeptal se. Asi ne co. A vlastně to bylo dobře, Tyhle krysy byly problém, obzvlášť teď na zimu, když kradli jídlo.

V pořádku, v pořádku, nic vlastně nebylo v pořádku. V Dogově hlavě byly zcela jiné věci. Bál se o všechno co mu ještě zbylo, a měl za to, že on je tím prokletím. Tou chybou co způsobuje zlo. Bylo mu jedno co se s ním stane. Ať už si Hati vymyslel cokoliv. Jen si s Dogem hraje. Odmlčel se, nic neřekl.
"Je to dalek budoucnost jistě.." zalhal. Věděl moc dobře, že už moc dlouho to tady nevydrží Nechtěl z Kultu utéct, to vůbec! To by si nedovolil. Už tu byl až moc dlouho na to se pokusit utéct. A nechtěl dopadnout jako Tiam, jeho tělo pohozeno aby bylo sežrán krysami. I Dog tam poslal nakrmit svou krysu Wilbura. Ten byl i teď schovaný za jeho krkem.
"Hatiho slova jsou mnohdy složitá a nepochopená, však pokud by ten čas nastal a já tady nebyl.." jakože nastane.. a to brzy. ".. Mesiáš by jsi měl být ty. Nerad bych aby se tu objevili vlci co vůli Hatiho vyloží zle a půjdou pouze po moci." zamračil se.
"Hati ví co dělá." zavrčel. Vypadalo to možná děsivě pro Nirixe. Že po něm Dog až skoro vyjel. Ale to on spíše tak do vzduchu. Nevěděl proč. Srst se mu zježila.
"Ehrm, omlouvám se.. Tohle by ode mne mělo být vše, jistě pokud máš dotazy máš prostor." oklepal se.

Dog tedy čekal, že to Miriam nebude umět. Alespoň ji něco naučí než navždy odejde za Hatim. "Můžu ti to ukázat, ale musíš se taky snažit sama." řekl odměřeně. Když tak hezky kouká. "Nejdřív musíš nějaký úlovek najít.. zkus si to." řekl a střihl ušima, jakoby poslouchal okolí. Taky se rozhlédl kolem, jestli něco neuvidí. Jistě tady někde se nějaká krysa objeví. A Dog by ji mohl trošku zranit aby byla snažším úlovkem.
"Potom se musíš tiše připlížit.. a když jsi dost blízko tak rychle skočit a zakousnout se, rozumíš?" vysvětloval rychle, jakoby moc neměl čas. Následně se přikrčil a potichu ťapal kousek od Miriam. A pak rychle skočil. Jako ukázku. "Takhle, akorát skočíš po kořisti." řekl.

Doga překvapilo nadšení vlčete když ho objevil. Čekal že se třeba bude bát. Ale jeho pohled změkl když se mu Anuki začal motat kolem tlapek. Vypadal nadšeně. Dog se neudržel a dvakrát nadšeně švihl ocasem. On si chtěl hrát s vlčaty.. ale už nemohl. Po chvilkovém nadšení se mu na tvář zase vrátil ustaraný výraz.
"A jsou v pořádku? Jak jsi se sem dostal?" optal se a přitiskl ouška k hlavě. No Anuki nijak vyděšeně nevypadal. Takže se asi nic nestalo. Žádný útok zoubků či tak. "Ty si mě hledal záměrně?" řekl nevěřícně. Kdo by Doga hledal. Ale tak, on asi nechápal, že vlčata jej opravdu vidí jako tátu. Že ho mají rádi.. Trošku ho z toho zabolelo u srdíčka. "To je.. zajímavé." řekl odměřeně. Tak aby vlčeti nepokazil nadšení, ale aby tohle moc nepodporoval. Přeci jen se mu mohlo něco stát. "Slib mi že budeš dávat pozor ju? Jak si to udělal vůbec?" dneska Dog mluvil nějak moc. Možná proto, že za nějakou dobu už mluvit nebude.

Dog jen sledoval, jak Alexei předstoupil před vlky spolu s Cepheusem. Dog už dál nic neříkal. Tohle jistě Hatiho uklidní. A pokud ne, Cepheus po své smrti se s Hatim jistě potká a bude schopen mu vše vysvětlit. Tak jak se patří. Cepheus byl nadějným členem Kultu. Víra pro něj byla důležitá a jednou z něj mohl být skvělý kněz, ba i Mesiáš. Ovšem to se nestane. On se toho vzdal, ve jménu Hatiho.
Dog na Lexu kývl a kousek ustoupil. Cepheus se nehnul, jen vyčkával na svůj osud. Dog pozoroval jak se na něj Lexa vrhá, zakusuje se a rychle jej usmrcuje. Celé to měl jako zpomalené, jako staré filmy. Dog sám se cítil lehký, jako by ho zem nadnášela. Už byl mimo. Ten Dog co v něm kdysi býval byl teď navždy pryč. A on si jen podepsal svůj rozsudek.
"Děkuji." pronesl když Lexa dokonal. "Tímto je poprava u konce, Hati bude jistě spokojený. Teď se jen třeba postarat o Cepheovo tělo, vzhledem k tomu, že on zemřel ve jménu Hatiho." řekl chladně. Ne že mu na Cepheovi nezáleželo. Nezáleželo mu už na ničem.

Dog nechal vlče ať mu vleze mezi přední tlapky. Jen naň koukl dolů aby se ujistil, že na ně nešlápne. Čekal co vymyslí. Nebude přeci nijak radit ne? Nebo to možná bylo tím, že ani on sám nevěděl co. Tady se v něm krásně projevovala ta něžnost, co v sobě tak dlouho utlačoval. Však nadále se hlídal, aby mu na vlčeti nezáleželo až tolik. Bylo to smutné, ale po všem co si prožil? Možná by se z dalších smrtí už nevzpamatoval. "Dobrá." jen přikývl. Jestli si vlče věří, budiž.
"Co takhle mamince přinést něco k jídlu? Určitě by se jí to moc líbilo nemyslíš?" napadlo ho najednou. Ne že by se snažil Miriam naučit lovit, ale jo snažil. Měl však v plánu jí pomoct s jeho magií. Tu samozřejmě velmi dobře ovládal, po všech těch letech..

Dog nijak nereagoval když se před ním Lexa poklonil. Vlastně to tak má být ne? Je to tak správně. Jako mladší se mu to hnusilo, neměl rád když jej vlci brali jako vyššího než oni. Ale teď už to chápal, on byl tím vyvoleným, tím kterého si Hati vybral. Možná by Hatimu mohl přivést oběť ve smyslu sebe sama. Ano, jeho nejmilejší dítko, Batdog sám by se zcela odevzdal Hatimu. Vyýraz v jeho tváři se před Lexou neměnil.
"Hati si do smečky žádá více členů a následovníků. Po tom co se stalo s Tiamem a Cepheusem začíná smečka zase slábnout, a je třeba najít nové členy. Však po tolika nezdarech by bylo nejlepší aby se zde nové ovečky mohly narodit, a nikoliv přijmout je z venku a riskovat, že jejich duše bude již zcela zkažená Sluncem." neváhal ani nazvat následovníky ovečkami. Bylo tomu tak přeci. Ovečky pod nadvládou mocného Hatiho.
"Ty Alexeji, jsi silným vlkem, prokázal si se v boji i ve schopnosti přežít. Bylo by nejlepší, aby tvé geny mohly být v budoucích vlčatech." pousmál se. Takové lichotky pro vlka, který ještě nedávno byl jeho idolem.
"Ovšem, nechci nechat nic náhodě a vybral jsem ti proto i partnerku - Lailah. Již dospěla a jakožto vlčice by měla být připravená udělat to k čemu ji příroda od jakživa vedla." dokončil svůj proslov. Nechal Lexovi prostor pro dotazy, však vzpouřet se moc nemohl. Přeci jen, Dog je Mesiáš..

Dog vlastně specificky hledal Alexeie. Procházel kudy to šlo než konečně narazil na jeho čerstvější pach v továrně. Rychle vběhl dovnitř, dokud měl tuhle vizi ještě čerstvě v paměti. No Hati byl poněkud zvrácený když Dog stále měl vize o tom, kdo s kým má mít vlčata. Však nestěžoval si, je to Hatiho rozhodnutí a když si Hati žádá více následovníku, je třeba mu to zařídit. I když by vlci přímo nesouhlasili. Taky i více domluvených partnerství mezi rodiči. Až Dogova vlčata vyrostou, jistě jim najde nějakého nápadníka aby mohli zajistit pokračování své linie.
Dog vstoupil do továrny a hned zahlédl Lexu. "Alexeji." promluvil chladně. "Hati mi o tobě dal vizi, rád bych ti sdělil co si pro tebe Hati připravil." v hlase neměl emoce, nebylo jich třeba.

Doga z odpočinku vyrušilo štěknutí něčeho. Něčeho malého tedy. Lekl se, ne že ne. Hlavně když teď má vlčata. Hnedka poznal hlásek jednoho ze svých dětí. Rychle se rozhlédl. Naštěstí tím že byl na tmu zvyklý tak se nemusel bát že vlče neuvidí. I když bylo tak tmavé jako Dog sám. Vstal a hbitě si hodil svoji krysku za krk, aby se neztratila. Měl Wilbura rád, hodně rád. Po chvilce své dítko zahlédl kousek za jedním z odstavených aut. "Anuki!" vyštěkl. Vydal se hnedka směrem za vlčetem a koukal jestli ho náhodou jenom nevenčí jeho matka. Ale tu nikde neviděl ani necítil. Musel se vyplížit, ale ne. Dog byl rád že se vlčeti nic nestalo. "Copak tu děláš? Kde máš maminku?" nevěřil úplně že by je Noctra nechala na moc dlouho samotný. To by mu kdyžtak řekla ať je ohlídá.

Batdog na svou dceru koukal a viděl v ní sebe. Bohužel. Nepřál nikomu aby dopadli tak jako on. Snad i Miriam brzy pochopí že taková dobrosrdečnost se občas nevyplácí. A nenechá se nachytat jako on v životě. Hati měj pro má vlčata lepší cestu. Vzhlédl k nebi a řekl si pro sebe v hlavě. Beze slova sledoval jak vlče třepe kamínkem kvůli nějakému broukovi. Až nakonec kamínek pustila. "Musíš být víc opatrná když se vydáš ven ano?" řekl něžně, nemohl přeci znít že vlčatům rozkazuje. Tak to úplně nebylo. To nebylo hezké. Navíc by to mohli vzít špatně a třeba utéct.
"Co pro ni chceš najít?" zeptal se. Zamrzelo ho že on by dárek nedostal. Ale, pravda že svým dětem spíše jen nosil jídlo a občas je pohlídal. Ale tak, snad za to hlídání si nějakou lásku zaslouží ne?

Dog pečlivě naslouchal všemu co Nirix říkal. Pasti ještě po lidech? No to netušil že by tu bylo. Sám si pamatoval strašné věci co mu lidé udělali. Jen ty strašné. Nepamatoval si o nich nic dobrého. Ještě že je Hati z města vyhnal aby tu bylo pro vlky bezpečno. Doga však těšilo že Nirix i lovil na zimu. Jídlo bude třeba, to ano. Dog měl pocit že dnešní zima bude krutá. Snad mu to pověděl sám Hati. V nějakých snech. I když to už muselo být dávno. "V pořádku bratře. Těší mne slyšet jak svou duši odkládáš Hatimu a vše co děláš jest pro něj. Jsi skutečnou oporou Kultu, jakožto by i Kněz měl býti." zkusil říct povzbudivě. Mu to taky moc nešlo. Všechno to byly kecy. Pouhé lži co vykládal aby se mohl cítit lépe.
"V pořádku, co se mnou bude je jako vždy v tlapách Hatiho samotného, jeho rozhodnutí změnit nelze, ani jim odporovat." usmál se. Snad v jistotě že Hati jeho utrpení brzy skončí. Přál si to už snad? Měl toho dost.
"Bratře poslyš. Hati mi tě ve snech ukazuje jako Mesiáše budoucího. Ať by mne se něco stalo, ty máš býti tím co smečku dál povede." řekl co věděl. Nebylo toho moc. Jen věděl že to možná bude brzy.

Batdog se rozhlédl po zúčastněných vlcích. V srsti měl zvláštní pocit, na zádech se mu ježila. Tlapky ho svrběly, snad očekáváním? Co se teď stane? Vzhlédl k měsíci, z srsti od tlamy mu kapala krev, jeho modrá maska byla teď špinavá barvou krve. Chvíli čekal, čekal co vlci kolem, čekal co bude, jak budou reagovat.
Věřil že ten pocit odejde, je dokonáno. Udělali to co museli pro Hatiho udělat. Nikdo nebude špinit jméno samotného boha Hatiho. Přesto to Tiam udělal. A trest jeho ho dostihl. Dog už ztratil veškeré sympatie k někdež šedavému vlku. Z něhož teď zbylo pouhé nic. Pouhá krví pošpiněná srst, která byla všude v okolí jeho těla, jak se na něj vrhli všichni z kultu. Nebylo to správně, mělo to být provedeno čistěji. Teď už však bylo pozdě. Byla to slabší chvíle z jeho strany, to jistě.
"Tohle nestačí.. Hati se stále zlobí!" zavyl když jej ten pocit neopouštěl. Museli něco udělat. "Musíme se Hatimu jinak omluvit, zdá se že ten zrádce jej rozzuřil více než jsme čekali." řekl Dog, zněl zklamaně. Byl zklamán ze sebe, to jistě. Rozhlížel se po vlcích kolem, čekal jestli někdo něco řekne. Pak jej něco napadlo. Oběť.
"Možná, že oběť v Hatiho jméně by nás mohla zachránit od jeho hněvu.." mluvil nahlas, nahlas přemýšlel. Přerušil ho vlček z Kultu, ještě mladý na to aby poznal svět řádně. Cepheus. Nabídl se, že se pro Hatiho obětuje, že se nechá obětovat a tím zachrání Kult před Hatiho hněvěm. Cepheus předstoupil před vlky. "Cepheus je váženým členem naší smečky, jeho smrt bude důstojná a všemi oceněná. Alexeji, postaráš se aby byla Cepheus obětován rychle a bezbolestně?" otočil se na jejich popravce.
Tohle musí zabrat, to už půjde.


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 40