Príspevky užívateľa

Batdog se mimo hranice nevydal již dlouho. Vlastně po setkání s tím šedým bastardem pomalu nevyšel. Taky se mu nikdo nemohl divit. Za tu dobu se v jeho životě stalo docela dost a on se ze všeho tak nějak stále vzpamatovával. Ani vlastně netušil proč se vydal pryč z města. Možná si pročistit hlavu aby mu každé místo které navštíví nepřipomínalo všechny vlky které v poslední době ztratil? Kdo ví, však tady byl. Tiše kráčel sněhem, užívajíc si klidného vánku. V bílém sněhu si pak však všiml něčeho zeleného jen kousek od něj. Že by kusy trávy vyčnívajíc ze sněhu? Ne, tohle bylo živé, a dokonce vlk! Hlupáček ani nepomyslel na to že by využil svůj čich aby si zjistil zdali tohoto vlka zná či ne! Nu na to stejně později přišel když se trochu přiblížil. "Miro?" zeptal se a hned zavrtěl ocasem. Tuhle vlčku už neviděl pěkně dlouho. A vlastně mohl být rád, že vůbec. Až teď si uvědomoval, že by se nejspíše ani nedozvěděl, kdyby tato vlčka zmizela. A tato myšlenka jej vskutku vyděsila.

Dog udělal dobře že odletěl. Co by taky měl víc dělat. Chudák ani rvát se neuměl. Měl by si tak sehnat někoho kdo by ho naučil se alespoň bránit. Protože takhle ani hloupý hranice neubrání! Ještě se rychle otočil. Dog byl většinou milý a hodný vlk. Ale tohle jej opravdu naštvalo a hlavně dosti vyděsilo. "Nas*r si bastarde!" vyštěkl po něm to co ho naučila Kirottu. Vlastně ani řádně nevěděl význam těchto slov, nu věděl že neznamenaly nic dobrého. Hlas měl však při těch slovách slabý. Teď už však měl co dělat aby se chudák nerozbrečel jak malé vlče. Co by si o něm pomysleli všichni. Už je dost starý, aby něco takového vydržel. I když i tak si nejspíše najde nějaké tiché místečko a tam se na nějakou dobu schová. Nechtěl už však víc problémů s tímhle, tak si s tím svým letem dost pohnul a zaběhl do nejbližší budovy co mohl.

Chudák Dog se strachy nemohl ani hnout. Byl tam přimrznutý jakoby mu packy vypověděly službu. Pysky mu trochu cukaly ve snaze se bránit, ale věděl, že na člena Kultu zaútočit nelze. A taky, nedalo se říct, že by uměl bojovat. Lepší tedy bude když se ani nehne. Však přeci jej nemůže zabít ne? Tím by si znepřátelila Hatiho a to vskutku nechce. To by nechtěl nikdo. "Prostě. Ne! Nemůžeš jíst vlastní druh.. Vždyť to ani nemůže být zdravý." obhajoval se zmateně. Bylo to prostě špatně. Mu všechno říkalo, že vlastní druh proste ne-e. Stejně tak bylo divné jíst jiné lovce. Nikdo by si nedovolil sníst třeba takovou pumu. Protože to je taky lovec. Dogovi to vše prostě přišlo hrozně špatně. "Nemůže to ani chutnat dobře." spíš už šeptl Dog. Pak jen nasucho polkl jak mu Semie tak nějak pohrozila drápem. A hned na to si mohl oddechnout, když od něj zase odešla. No sláva, bude žít další noc. "Já vím." řekl a pohled upřel do země. "Jsme rodina, a rodinu nezabiješ." dodal potom. "A navíc, Hatiho si proti sobě poštvat nechceš." zvedl zrak znovu na Semie. Stále trochu otřesený a vyděšený z toho co se před chvílí dozvěděl. Jak tohle vůbec Hati dopustil? Jistě k tomu má důvod ale proč?

To je fajn. Chtěl už říct Dog, ale nějak to nešlo. Tak jen tiše kývl. Kdyby řekl že ho tu nechce mohl se prostě otočit a odejít, nebo skočit z budovy a odletět. Nerad by ho rušil. I když netušil co by tak Apolo mohl dělat na kraji střechy. "Aha." odpověděl prostě. Asi by měl říct něco víc, ale jak na tohle reagovat taky? Mohl mu dát jen své tiché porozumění a souhlas. "Já? No, ani nevím vlastně." odpověděl po pravdě. "Tak nějak se nemůžu dostat přes to všechno co se stalo. Měl jsem se už i líp, o dost líp." pokrčil rameny. Tak nějak shrnul to vše. "Ani nevím to mám teď dělat." dodal a pohlédl na měsíc.

Trefa! No skvěle! Teď alespoň Apola vyhnal z té jeho skrýše uvnitř domu. A bude zas koulovat venku. Jenže on nepřestane. Hned jak Apolo vyběhl z domu po něm hodil další kouli. Pravda, že v letu se vyhne rychleji, jenže když tohle nečekal, tak měl málo času na to reagovat. Podařilo se mu jen to, že ho koule netrefila do ksichtu, ovšem zasáhla mu křídlo. Takže rychle ztratil balanc a skončil na zemi. Nebo spíše, ve sněhu. Tak mu nezbylo nic než se jen rychle vyhrabat na nožky a oklepat se. Už dlouho si takhle nehrál, možná kvůli tomu vyšel ze cviku. Popadl tedy první kupku sněhu co uviděl a hodil ji směrem kde si myslel že Apolo byl. A pak se sehnul rovnou pro další! Aby toho nebylo málo že.

Apolo měl pravdu i když nic neřekl nahlas. Dog se teď necítil dobře a jeho hlava na to jen odpovídala. Myšlenky mu tak akorát běhaly kolem, a bylo jich až moc na to aby vše v pohodě zvládl. Proto jej taky opustil všechno jeho štěstí. Neměl teď žádný důvod být nadšený. Nebylo z čeho, nebyl nikdo kdo by to ocenil. Vlastně měl pocit, že to jeho štěstí bylo pro všechny kolem jen špatná věc. Možná chyba? "Jak- Jak ty se vlastně máš?" zeptal se, v hlase neměl nejmenší náznak nějakého štěstí či dokonce smutku. Jakoby teď jel na autopilota a ani nevnímal svět kolem sebe. Jen dělal co byl zvyklý udělat v každé situaci.

Dog pak zaslechl smích. On se ten Apolo vskutku někde schovával! Otočil se směrem odkud zvuk přicházel. Ještě že bylo takové ticho. To šlo vše dobře slyšet. Navíc ve tmě si musel dávat větší pozor na zvuky než na to co viděl. I když tím že žil pouze v noci se jeho zrak tmě přizpůsobil. Otočil se taky právě včas aby zahlédl ouška zmizet za oknem. A našel ho! Apolo musel být v jednom z těch domů. Rychle si nabral do tlapek sníh a párkrát mávnul křídly aby se vznesl do vzduchu. Pak už jen hodil sníh do okna, čekajíc že se trefil. V domech by nemělo být moc místo na schovávání před sněhem. Těžko říct jestli v domech vůbec měl sníh být.

Bylo fajn že se tady spolu tak sešli. Vlastně měli i téměř stejný důvod. Dog se nervózně zasmál. "Jo to i já." řekl a pak se zarazil. "Tedy potkal jsem tady Ays." odmlčel se chvilku. "Když byla štěně, zkoušela tady lítat." pousmál se. Bylo zvláštní že potkal tolik vlků. Že viděl mnoho vlků se narodit a pak i zemřít. Spíše viděl jen tu smrt. Nejspíše by mentálně nezvládl sledovat někoho blízkého umřít přímo. To by na něj bylo až moc. "Jak ty vlastně zvládáš smrt Ays? Tuším že vy dvě ste byly kamarádky-" zastavil se jestli neřekl až moc.

Dog se znovu rozhlédl a Apolo nikde! To snad se zahrabal do toho sněhu nebo co jako. Zmateně se tedy rozhlížel. Dokonce opustil svoji barikádu a došel na místo kde před chvíli Apolo byl. A najednou, další kopa sněhu. A trefila ho. Odkud tohle jde co? Oklepal se a skokem se otočil že chytí Apola stát za ním. Ale tam nebyl. Muselo to tedy přijít odjinud. No tohle. V tom sněhu se to bude hledat blbě. Vždyť Apolovi stačí si schovat tmavé fleky na srsti a je skoro neviiditelný. Možná se podívat odkud to přišlo?

Batdog by se kouli rád nějak vyhnul. Ale jeho lovecký instinkt byl silnější. Místo toho aby se skrčil a vyhnul se tak kupě sněhu, Dog se zvedl a kouli jakoby ulovil ve sněhu. Aby ji chytil musel trochu vyskočit. Jenže to se mu nepovedlo a on tak skončil na zemi se sněhem v tlamě. No fuj. Všechen sníh se pokusil vyplivnout jenomže ten už se začal roztápět. Tak ho sežral, však se s tím nic nestane. Vyhrabal se pak na všechny čtyři a rozhlédl se kolem. Jestli náhodou neletí další. Pšik! Stejně jako Apolovi i jemu sníh nedělal takhle dobře. Se z toho akorát nachladí. Ale alespoň je nějaká zábava že!

Batdog se posadil vedle Dovah. Byla menší než on tak se na ni jen jednou poohlédl a dále koukal před sebe či střídavě na své packy. "Jo, je to tady fajn." souhlasil s Dovah. Měsíc teď tak hezky svítil takže šlo pěkně vidět na pár domů před nimi. "Hlavně jsem si sem přišel zavzpomínat." dodal po chvilce. Nevěděl tedy jestli je nejlepší se Dovah nějak svěřit či ne, nerad by ji zatěžoval svými problémy. Navíc ona se zdála že má vlastních problémů dost. Dnes se mu dokonce zdála taková, nu jiná prostě. Jako zmatené štěně co pomalu nevědělo kde je a proč.

Dog jen pokývl. Pohled stejně jako Apolo upřel na město. Co jiného taky mohli dělat v téhle situaci. "Jo, byl jsem tam. Chtěl jsem si projít místa kde jsem naposledy viděl některé skvělé vlky. Však víš," řekl tiše a smutně si povzdechl. Byli teď docela vysoko. Továrna byla vcelku velké místo. Hlavně byla rozdělená na několik pater a taky tam byl přístup na střechu. To bylo fajn. Alespoň něco. Pohled byl také vskutku krásný. Měsíc teď pěkně svítil jakoby snad Hati věděl čím si tihle vlčci procházejí. "Promiň jestli ruším." řekl pro jistotu Dog. Kdyby ho tu Apolo nechtěl hned by šel zase pryč. Nerad by ho nějak otravoval.

Dog byl zabraný do stavění své obrany že si ani nevšiml že Apolo už zahájil útok. No tohle! Sněhová koule mu přistála rovnou na krku a zachytila se mu o obojek! No tohle studí. A ještě to z tama ani nedostane protože za obojek se dostávalo špatně. Rychle se tedy oklepal aby se zbavil alespoň trošky toho sněhu. Nu nebylo to to nejlepší ale něco dokázal. Musel jen počkat než sníh za krkem roztaje, jinak se ho nezbaví. "Tohle bylo zákeřný ale!" vyštěkl a vykoukl zpoza své stěny. Vše samozřejmě myslel ze srandy, jelikož věděl, že tohle byla pouze hra. Rychle tedy nabral trochu sněhu a hodil ho po Apolovi. Jenže vedle.

Batdog byl stále smutný z toho co se v posledních dnech stalo. A pomalu si začínal myslet, že t vše snad byla jeho chyba. Všichni které kdy poznal a měl je rád, už tady dávno nebyli. Vše začalo nenápadně, kdy jen velmi málo vlků zmizelo z jeho života, jenže teď Aysel, Lucien a vlci ke kterým vzhlížel. Byli pryč. Byla to jeho chyba? Ani na to snad nechtěl myslet. Tiše se procházel nocí, poněvadž spánek nějak nepřicházel. Ani přes den nespal. Byl schovaný ve stínu mimo slunce a pozoroval dění kolem sebe. Na tohle místo si vzpomínal. Měl pocit, že si tady hrál s Aysel když byla štěně. Nebo "hrál", ona spíše ukazovala že je lepší než on. Nakonec se ukázalo že nebyla když spolu závodili. Ale tak to nebral, dle něj byli vyrovnaní však on měl při závodě více štěstí. Zahlédl pak Dovah. Vlčka která měla k Aysel snad nejblíže. Možná že by si s ní mohl o tomhle popovídat? Nebo to byl špatný nápad. Nu když už ji tu potkal, nezůstane sám. "Ahoj Dovah." pozdravil ji z dálky tichým hlasem. Nebylo moc síly mluvit nějak nadšeně. Vlastně ani nebyl důvod být nadšený.

Batdog už snad úplně zapomněl na celé to, že se musí chovat dospěle. Však koulovačka byla koulovačka. A snad každý měl právo užít si trochu zábavy. Nechtěl Apolovi dát ani chvilku na to aby se připravil. To by byla chyba a on by skončil celý od sněhu. Což samozřejmě nechtěl. Pozoroval jak Apolo seskočil ze střechy a přistál kousek od něj ve sněhu. Potom ocasem nabral sníh, jelikož se svým ocasem uměl vcelku dobře manipulovat. Už jen protože spal pověšený hlavou vzhůru. Sníh potom po Apolovi hodil. Ani nevěděl jestli se trefil a rychle si začal ze sněhu dělat takovou obranou zeď.