Príspevky užívateľa

Batdog si v klidu poskakoval ve sněhu a najednou ho trefí sníh. Huh, co to? Snad padal ze střech či co? Rychle se zastavil a uklidnil se. Rozhlédl se pak kolem sebe. Na jedné ze střech někdo byl. Kdo ale? Možná nějaký nevěřící? Raději vše zkontroloval pachem. Ten byl sice slabší kvůli všemu tomu sněhu, ale Dog rychle zjistil, že tohle nebude nepřítel. Naopak, tohohle vlčka znal, a dokonce ho bral jako dobrého kamaráda! "Apolo?" zeptal se s pohledem stále upřeným na střechu. Tak teď se jako budou koulovat jo! Dog se škodolibě ušklíbl. Do tlapek nabral sníh a mávnutím křídel se dostal nad Apola, tam pak sníh pustil, až byl nad ním. Tím po něm hodil pěknou spršku sněhu hehe!

Batdog by i rád odpověděl jaké to je mít křídla, jenže to že zabíjí vlky jen tak pro srandu jej až moc vyděsilo. Zaraženě koukal do země a stáhl uši když se Semie začala smát. Copak smrt jiných je vtipné téma? Jistě pokud vlk poruší pravidla musí být potrestán, ovšem jen tak? To nebylo správné! "To, ale, to nemůžeš!" vyštěkl zničehonic. Bylo to však jediné na co se zmohl. Jeho pohled pak pomalu skončil na vlčce. Bál se jí. Tak samozřejmě že se jí bál. I když byla členka Kultu. To bylo snad jediné kvůli čemu se ještě nerozběhl rychle pryč. Ach Hati mu pomáhej. Jenže pak Semie udělala něco co Doga zneklidnilo ještě víc. Ale ne jenom to. Spíš ho to vyděsilo k smrti. Taky když se vlk dozví že někdo zabijí jen pro zábavu a ten někdo po vás pak skočí a přimáčkne vás k zemi tak to není úplně příjemná záležitost. Dogovi nezbylo nic než jen vlčce koukat přímo do očí. Srdce mu bilo jak o závod a jen tiše doufal že z tohohle vyvázne živý.

Začalo sněžit, ostatně tak jako minulý rok. Dog z toho byl samozřejmě nadšený, jen se snažil to nedat nijak najevo. Přeci jen, většina vlků jeho nadšení brala jako slabost a to on nechtěl. Jenže s povahou se bojuje jen těžko. Tiše tedy poskakoval sněhem. Dával si pozor aby ho snad nikdo neviděl. Možná by jeho hru ve sněhu někdo bral jako že se chová jako štěně. Což je tedy pravda, ale každý si potřebuje někdy užít zábavu. Vzlétl kousek do výšky aby se ujistil, že kolem není nikdo kdo by ho mohl vidět. Potom si vyhlédl nějakou hromadu sněhu. Ve vzduchu se usmál a plnou rychlostí letěl k hromadě. Tak aby akorát zabrzdil těsně před dopadem a přistál tak přímo v hromadě. Nebo "přistál" spíše tam tak skočill až byl sníh všude kolem. Zábava! Pak začal jako praštěný poskakovat kolem hromady, občas do ní zabořil čumák nebo křídly rozhodil sníh do vzduchu. Klidně si může hrát sám!

Skvělá akce, velmi mě to vše bavilo! :3
Jako ceny si poprosím menšího mazlíčka za 2 - potkan/krysa, a přívěsek - peříčka za 1, všechno pro Batdoga :3

Batdog se zasmál. "Tak samozřejmě." usmál se na Semie a rychle na ukázku křídly párkrát mávl a udělal ve vzduchu otočku. "A musím říct že ne úplně špatně." neudržel se a musel dodat. Přeci jen křídla mu fungovaly dobře. A v závodě s Aysel se mohl ujistit že špatný letec tedy nebyl. "Ah tak to jsem na tom byl podobně- Počkat cože?!" už si myslel že si je s touhle vlčkou trochu podobný a nakonec se dozví tohle? Proč by někdo zabíjel z nudy? "Zabít z nudy?" zeptal se a nejspíše šlo poznat že ho to trochu vyděsilo. Jediné co ho uklidňovalo byl fakt, že je členka Kultu. Je možné že by ho zabila? Jakože jen tak? Možná že by měl být více opatrný nebo tak. Tyhle myšlenky ze sebe ale Dog rychle setřásl. Nebude přeci nikoho soudit.

Batdog netvrdil že má ve všem pravdu, ovšem byl si jist existencí Hatiho. Díky němu přežil. A to že někdo takový jako tenhle to bude zpochybňovat jeho názor nezmění. Nejraději by od vlka odešel hned co to půjde. na ty jeho kecy už nemá náladu a nechce si tím kazit zbytek noci. To co ale slyšel dál ho zasáhlo jako trn zabodnutý hluboko do jeho tlapky. Srdce mu poskočilo a začalo bušit neuvěřitelnou rychlostí. V uších mu začalo hlasitě pískat a jeho zrak se začínal rozmazávat. Měl snad pravdu? Batdog vždy věřil že je pro smečku přínosem. I sám Hati k němu později začal mluvit. Povýšili ho na věštce. Možná že tady je možnost že to vše udělali jen z lítosti- Je tady možnost že Hati neexistuje? NE. Dog se musel rychle oklepat, jeh ó zrak však skončil na zemi. Nehodlal se na tohohle idiota ani podívat. Tenhle vlk byl jen obyčejný psychopat bez empatie. Pro Doga neměl žádný soucit, neznal jeho příběh, nevěděl čím vším si Dog prošel. I přes to tady na něj útočil a nezdálo se že by toho litoval. Ten tvůj bůžek by se za tebe měl stydět.. Mohl si být vůbec něčím jistý? Šedý vlk mu potom zabránil v útěku. Co má teď dělat? I přes tohle se Dog nehodlal rvát. Nehodlal klesnout na úroveň tohohle. Ovšem když otevřel tlamu aby něco řekl, žádná slova nevyšla. Vlastně nemohl najít co na to říct. Sesbíral všechnu svoji sílu co do teď měl a pohlédl vlkovi do očí. "Nehodlám se s tebou dál bavit." procedil skrze zuby. "Jdi pryč." hlas se mu třepal a snažil se přinutit se tady nerozbrečet. Bylo mu to líto. Bylo mu líto toho, že tenhle vlk nemá žádnou empatii, toho že takhle uráží Hatiho a vlastně tak nějak všeho. Rychle roztáhl křídla a s jejich pomocí se částečně odrazil od stromu a vyletěl nad koruny okolních stromů. Nehodlám se bavit s idioty. Snažil se přesvědčit sám sebe.

Dog hnedka zavrtěl ocasem. Moc ho těšilo, že jeho vysvětlování alespoň trochu pomohlo. Přeci jen, i on když byl nový byl ve městě dost dezorientovaný a jakákoliv rada mu byla dobrá. Naštěstí co se týče omezení na specifických místech byl Kult dost volný. Jediné co tak vlk nesměl za hranice jinak bylo jedno kam se kdo podívá. Přeci jen všeci byli velká rodina. Bylo by hloupé aby některá místa byla jako zakázané ovoce. Batdog však nečekal že se ho vlčka dále zeptá přímo na něj. Jak má v takovéhle situaci odpovědět? Nikdy si nepřipravoval nic o sobě. Ani o tom nepřemýšlel, takže ho tahle otázka dosti zaskočila. "Uhh o mě? No dobřee." řekl zaskočeně a pak se na chvilku zamyslel. "Tak v Kultu jsem věštec, protože ke mě Hati promlouvá, taky naši víru roznáším a snažím se dostat co nejvíce vlků na správnou cestu. Do kultu jsem se přidal už jako štěně, před tím jsem byl tulák mimo Norestu. Eeeh a taky moje křídla jsou zajímavá. Ono mi je totiž dali lidé." usmál se nakonec. Snad toho nebylo moc. "A co ty? Taky mi řekni něco o tobě." vybídl Semie.

Batdog takhle opravdu nechápal co tenhle myslí. "Hati je ten kdo ten tvůj pokrok zavedl ty tupče. Hati dávným vlkům radil jak se zlepšit a Hati trestal ty co v něj nevěřili." řekl Batdog, spíše to tedy zamumlal pro sebe. Hold někteří tyhle věci opravdu nechápou. Batdog alespoň narozdíl od tohohle ani netvrdil že on má vždycky pravdu. Batdog zas tak nafouklé ego neměl. "Jsem, ale neudělám to, protože nemám zapotřebí se rvát." odvětil jednoduše Batdog. "Však se zamysli a použij mozek, jestli nějakej máš. Cokoliv já udělám by tě jen zbytečně vyprovokovalo a ty bys po mě vyjel. Bránit se umím a vše by skončilo tak že bysme se jen porvali, o mě a má zranění bych se postaral já a moje smečka a o tebe? Ty bys tak akorát chcípnul když se o tebe nikdo nepostará." vydechl. Šlo vidět že v těhhle situacích až moc přemýšlí. "A já mám to srdce abych tohle nezpůsobil. Nejsem vrah. Kdyby se všeci jen zabíjeli nakonec by vlci vymřeli." dokončil. Potom kousek ustoupil. "Nemám náladu se bavit s někým kohož ego mu zastínilo zrak. Sežeň si život." musel se trochu hlídat aby po vlkovi neprsknul. Po tom raději odcouval blíže k hranicím města. Byly sice stále daleko ale kdyby se rozhodnul tam běžet stihl by to.

Batdogovi asi nezbylo nic víc než souhlasit. Vlastně kdo by létat nechtěl? Možná tak Derik, který vypadal, že se velmi bojí když ho Dog vzal na jeden let. A to s ním byl opatrný. Už automaticky při téhle myšlence si prohlédl Dovah a jestli by ji snad unesl. Tak by ji totiž mohl vzít někam a proletět se s ní. Jen aby mohla zažít ten pocit. Ale nejspíše byla moc velká. "Hah jasné." zase jen lehce kopli do předešlého tématu. No alespoň to i Dogovi začalo dávat smysl. "Když už jsme u létání.. Co Aysel? Po tom závodu vypadala dost naštvaně.." řekl a jeho hlas se trochu ztišil. (Berme že to je ještě před smrtí Ays :) Doufal, že se na něj opravdu stále nezlobila. Však to byl fér závod.

Některé vlky nejspíše nikdo nezmění. A Dog věřil že tohohle by Hati na svojí straně stejně nechtěl. Vlka takhle arogantního co jediné co uměl tak bylo ničit ostatní. To nebylo něco co by Hati chtěl vidět u svých dětí. Batdogovi se ale už vůbec nelíbilo že tenhle vlk si jen dovolil urážet Hatiho. "Važ slova, protože Hati tě jistě potrestá za takovéhle znehodnocování jeho jména." řekla zcela vážně Dog. "To co říkáš není pravda. Ve smečce máš o dost větší šanci přežít a to ještě nemluvím o Hatiho ochraně. On ví kdy jsi hřešil a postará se o to aby tě trest neminul." opáčil po něm. Vskutku, vlci ve smečce měli na přežití větší šanci než tuláci. Protože když jeden nebyl schopen lovu zbytek smečky mu pomůže. Za to jako tulák by byl odkázán ke smrti vyhladověním. "Kdybys byl co k čemu vysvětlíš mi aspoň co ten tvůj pokrok je. Jsem si jistý že i bez něj bych byl tam kde jsem teď jen s Hatiho pomocí." prskl po něm nazpět. Když se k němu začal přibližovat ani se nehnul. Jen napnul všechny svaly a připravil se kdyby měl vlk potřebu se s ním opravdu porvat. I když se Dog nikdy před tím nerval. Jistě alespoň automaticky ví jak se bránit. "Hati je ten co mi radil a vedl moje kroky. A Hatiho služebníci mě naučili jak dále žít." odsekl jen. Už už se zdálo že bude opravdu boj, jenže vlk nejspíše přišel k rozumu. Za celou dobu sebou Dog ani nehnul, jen vlka zamračeně pozoroval. "A já mám říkat co? Vypadám snad že tys mě bavil už od začátku?" vyštěkl po něm.

Ach kdyby jen Batdog věděl že už to nebude na dlouho co bude vždy věci vidět z lepší stránky. "Tak to je samozřejmý." kývl na Dovah. Přeci jen vlci nikdy nemysleli stejně. Vše tohle se odvíjelo na jejich povaze, která jim byla dána už od narození. Stejně bylo zajímavé jak se každý choval a jakou povahu měli. Možná něco co rozhodoval sám Hati? Neznělo to tak neuvěřitelně, ale nechal si tohle raději pro sebe. "No jo no, to by dávalo smysl." souhlasil rychle. Dovah se zdála, že těmhle věcem rozumí. "Lítat? Pročpak? Chtěla by sis to zkusit?" zeptal se Dog zvědavě. On lítal. Ale jen díky tomu že mu lidé křídla dali. Třeba je taky seslal Hati aby Dogovi ta křídla dali. Přeci jen už od jeho narození byl Hati ten kdo vedl jeho cestu. I když o tom Dog nevěděl.

Batdog se tedy musel zamyslet. Moc nevěděl o jiných místech než byly bazény. "Hmmm, to si nejsem jistý." řekl po pravdě. Hnedka pak padl na zadek. Zamyšleně ještě koukl na zem aby to zase nevypadalo, že opravdu neví. Samozřejmě že věděl! Jen si zrovna teď nemohl vybavit nic důležitého. "Možná nemocnice! Než jsem do Kultu přišel já tak byla velká povodeň a všichni vlci se shromáždili tam. Myslím, že to funguje jako místo v případě nebezpečí." řekl rychle. On sám tedy tu povodeň nezažil, ale samozřejmě věděl co se dělo. Někdo mu to jistě řekl nebo se zmínil. "Potom možná lunapark. Ne že by byl důležitý co se smečky týče, spíše tam chodí plno nevěřících špinit posvátnou půdu." řekl a ke konci mírně ohrnul pysky aby ukázal své znechucení nad nevěřícími. Být v Kultu od toho co je štěně v něm něco změnilo samozřejmě. "Ale určitě, bazény budou nejdůležitější." hned začal hlavičkou přikyvovat.

Batdog samozřejmě slyšel co se stalo. Ve městě toho bylo hodně poslední dobou a zdálo se že on už to moc nezvládal. Veškeré jeho štěstí ho opustilo když slyšel že Aysel byla mrtvá. Ještě nedávno s ní právě tady v továrně závodil a vyhrál. A ona na něj kvůli tomu byla naštvaná. Nebo, při nejmenším si to on myslel. A teď byla pryč, bez toho aby jí vůbec mohl říct že ji opravdu naštvat nechtěl, nebo alespoň zjistit jestli to myslela vážně. To už neudělá, byla pryč. A jestli i on neumře tak se to nejspíše nedozví. A co bylo horší? Tohle nebylo všechno. Lucien a jedno z jeho vlčat byli také mrtví. Batdog snad ani nestihl udělat to o co jej Lucien žádal. A teď měl pocit, že neudělal co měl. Vydal se tedy do továrny, zároveň aby mohl dokončit co slíbil a aby se podíval na místo kde naposledy viděl Aysel. Dnes byl Dog rozhodnutý že brečet nebude. Neukáže nikomu že je slabý. V továrně hned začal hledat lesklé věci, kamínky, přívěsky a bůhví co vše - tak jak to nedávno slíbil Lucienovi. Došel tak až k místu kde si Ays srazila svůj paroh k zemi. Chvíli tam jen tak tupě stál a koukal na tmavší skvrny, které se ještě tak úplně nesmyly. Krev. Zdálo se že Paroh už tam nenajde. Ne že by tedy chtěl. S tlamičkou plnou lesklých věcí už se chtěl vydat pryč, jenže pak něco zaslechl. Hlas. Ouška nastražil a zdálo se že to jde někde odshora? Srdíčko mu začalo bít jak o život. Na malý okamžik měl pocit, že to byla Aysel. Ovšem to jen na chvíli než se trochu vzpamatoval. Jeho výraz se stále neměnil. Nebyl šťastný. A možná že nebyl ani smutný? Tak nějak teď necítil nic. Měl v hlavince zmatek, jak se snažil vstřebat co se kolem něj dělo. Tolik smrtí. Tolik vlků a všichni teď byli mrtví. Dog nehodlal stát a poslouchat hlas navěky. Pomalu se rozešel směrem odkud hlas vycházel. Nehodlal tedy skákat po trámech, taky protože viděl Aysel jak se mrštně od nich odrážela při jejich závodu. Křídla ale použil. Trvalo by snad věčnost než by se dostal tam odkud hlas vycházel. Po chvilce bylo zase ticho. Dog ale letěl dál. Tímhle potom skrze jedno okno proklouzl na střechu. Zaraženě tam stál s blyštivými věcmi v tlamičce, jednou takovou věci byl tenký řetízek, který se mu teď houpal v tlamě. Pohledem přejel celé místo než náhle na druhé straně uviděl postavu. Zcela na okraji byl někdo s světlou srstí. Samozřejmě ve tmě toho z dálky moc neviděl, takže nejdříve myslel že to opravdu byla Aysel. Stačilo však pár kroků na to aby uviděl, že to byl někdo jiný z jeho kamarádů. Apolo. Vlček s bílou a místy tmavší srstí tak jako Aysel. Potkal ho nedávno v botanické zahradě. No tedy nedávno. Jistě to bylo už pár úplňků od smrti Aurory. A teď další. Zas a znova se potkává s vlčkem který mu posledně pomohl ve špatné situaci a nechal jej se mu vybrečet na rameno bez nějakého zahanbování. A teď, teď byl Apolo ten kdo byl zranitelnější. Batdog za ním jen tiše došel. Nechtěl nijak narušit ten klid a ticho které tady vládlo. Ani teď nemohl pořádně mluvit. Když došel za Apolem, odložil si své cetky vedle něj. Až pak mohl promluvit. "Ahoj." šeptl tiše. Nechtěl ho nijak rozhodit. Samozřejmě chápal, proč asi Apolo brečí. Ostatně, on by udělal to samé. Jen teď to prostě nešlo. Jednak nechtěl dát najevo že je slabý. V životě to udělal již tolikrát a tolikrát ho to stálo dost. Mlčky se vedle svého kamaráda posadil.

Šlo vidět že tenhle vlk byl dosti namyšlený. A dle Doga ho to nijak neomlouvalo. Jako to že se někdo chová takhle? To ho snad ani smutné dětství neomluví. "Aha, to se tady budeš chlubit tím že jsi zničil životy jiným, fakt vítězství." zamračil se Dog. On měl se smrtí dost špatné zkušenosti. Jeho rodiče byli nejspíše oba mrtví, on sám málem zemřel kdyby ho lidé nenašli a teď i v Norestu plno jeho přátel zemřelo. A on z toho byl smutný opravdu. Jen to na něm nejspíše nešlo poznat. "Myslíš si že tím jsi něco vyhrál? Že jsi zabil nevinné vlky? Zničil životy jim a jejich rodinám?" snažil se do vlka dostat rozum, přeci tohle není normální. "Jaký pokrok co to meleš? Hati je ten co vede vše, Hati řídí moje kroky a vede cestu celé mé smečky." opáčil na něj. Pro Doga byl Hati vše. Hati byl ten kdo měl vždy pravdu. "Tvoje útoky byli při nejmenším neoprávněné poněvadž já jsem nic neudělal, to ty jsi ten kdo tady hřeší." prskl po něm taky. Chudák vlk, zaslepen svým egem. "Svět řídí Hati a Hati taky potrestá ty co hřeší, tak jako potrestá tebe!" wow Dog už se velmi přemáhal. Jako dospělý nezněl snad nikdy. Že by konečně rostl?

Nad tímhle se musel batdog zamyslet. Bylo tedy dobře že zná pravidla! Kdyby je měl opakovat asi by se zbláznil. Při tomhle si akorát vzpomněl na sezení ještě s Vinem který tehdy nováčkům vysvětlil veškerá pravidla, legendy a tak podobně takže v tomhle měl Dog jistou výhodu. Samozřejmě když při tom taky dával pozor. "Ah jasné, kdyžtak já mám vždycky čas tak kdyby něco můžeš se ptát mě." usmál se mile. "Některá místa mají svůj význam pro celou smečku, ale nejsou nijak zakázaná nebo tak, přece jenom jsme tady rodina." pokračoval zamyšleně a v hlavě si představoval daná místa. "Někteří vlci teda mají vlastní doupata, ale myslím, že by snad nikomu návštěva nevadila." zasmál se. Kult byl prostě jedna velká rodina. Všichni byli děti Hatiho a ten vedl jejich cesty. "Důležité jsou třeba bazény, tam se odehráva plno důležitých akcí." řekl ještě.