Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 ... « späť  30 31 32 33 34 35 36 37 38   ďalej » ... 40

Batdoga zmátlo Haného vyprávění. Hati je jeho... Otec? pomyslel si zmateně. Nechtěl se ho však ptát jelikož malá vlčka si chtěla hrát a tak s tím nechtěl nikoho otravovat. Třeba se zeptá potom. "Jasně že zahrajem! Kdo bude hledat?" zeptal se a pohledem sledoval oba vlky. Byl větší než oni a starší nejspíše taky, ale nic mu nebránilo si s nimi hrát. Začal horlivě vrtět ocasem a párkrát i poskočil a uklonil se tak jak to dělají psi když si chtějí hrát.

Dog s až téměř nadskočil když k němu přišla vlčice. Pohlédl na ní s pohledem, který mluvil za vše. "Umíte vytáhnout tenhle blyštivý kámen z polštářku?" zeptal se a snažil se zadržet slzy. Je přeci silný vlk, kterého nerozhodí pořezaný polštářek! Potřeboval jen aby mu vlčice z tlapky sklo vytáhla, protože kdyby se pokusila tlapku vyléčit teď, sklo by tam zůstalo a nejspíše by ho to i bolelo při chůzi. Celou tlapkou mu pulzovala bolest a Dog už to nemohl vydržet. Nezačal však fňukat nýbrž mu jen tekly slzy po jeho černé srsti. Tlapku natočil tak aby se vlčici mohl nějak podařit sklo z jeho polštářku dostat. "Hrozně to bolí." postěžoval si.

Jakmile Luna přišla Dog jen napjatě čekal jestli se mu na první pokus podařilo najít onu květinu. Ne nebyla to ona. Doga to však nezastavilo a šel se tedy podívat po jiné. "Krásně voní jo? Tak dobře." řekl trochu zamyšleně s čumákem u země. Chodil sem a tam když ho něco napadlo. Třeba budou ze vzduchu ty květiny vidět líp. Vzletěl tedy a koukal dolů pod sebe. Zahlédl hned pár malých bílých květin a tak se snesl ke té co mu byla nejblíže. Přičichl k ní no její vůně nebyla nijak extra dobrá tak vzletěl znovu. A takhle to opakoval než se snesl ke květině co voněla opravdu dobře. "Tahle?" zeptal se a stál nad květinou. Možná se mi to teď podaří! Pomyslel si nadšeně.

"Hmm, asi se ještě musím učit." uvažoval Dog nahlas. Asi URČITĚ. Napadlo ho potom co vyslovil svoji myšlenku nahlas. Sám ani pořádně nevěděl jestli vůbec nějakou magii má. "To jo, protože jinak by to pro ně nebylo fér. Ale co když si vlk dělá z Hatiho srandu a nebere ho vážně? To mu to přeci Hati nijak nevynahradí když ho takhle uráží." napadlo Doga a pohlédl zmateně na Kirottu. "Hati přeci není hloupý aby pomáhal nějakému nevěřícímu, který ho navíc uráží." dodal ještě Dog. Možná na tuhle otázku ani Kirottu nezná odpověď.

Dog jen zaujatě sledoval jak se stino-vlk rozpadá a vrací se jako stín Kirottu. Chvíli jen tak stal s otevřenou tlamičkou než ho napadla otázka. "Jak dlouho ti trvalo než jsi svou magii ovládla?" zeptal se s pohledem upřeným do země. Přemýšlel jestli svoji magii jen neumí ovládnout nebo jestli to co on dělá umí každý vlk. "Jsou i vlci kteří magii nemají?" zeptal se najednou se zamýšleným výrazem ve tváři. Tahle otázka ho napadla jen tak a tak ji i vyslovil nahlas.

Batdog věděl, že se chytá něco jako učení nových členů jejich smečky a tak se tedy vydal k nemocnici, kde se tohle učení mělo uskutečnit. Doufal, že za tu dobu neporušil žádné pravidlo, protože to by si jinak vysloužil trest. Co se tam bude řešit? Bude se tam povídat o Hatim? Napadlo Doga. Rád poslouchal jiné zkušené vlky když mu vysvětlovali více věcí co se týkali Hatiho. Asi se tam budou řešit pravidla a co nám Hati zakazuje. Možná i tresty za porušení těchto pravidel. Uvažoval Dog dále. Došel do nemocnice a zahlédl šedého vlka s bílou náprsenkou. Věděl, že to je nejspíše mesiáš či jiný výše postavený vlk proto uctivě sklonil hlavu. "Zdravím. Dneska se tady bude učit, že ano?" zeptal se pro jistotu a posadil se před vlka s očkama upřenýma na něj.

Dog se po chvilce uklidnil a na slova Kirottu, že je ještě malý jen přikývl. Nevadilo mu, že je ještě vlče, právě naopak - velmi si to užíval. Když však vlčka udělala stínového vlka znovu, Dog z něj nespouštěl oči. Stíno-vlk kroužil kolem něj a Dog pozoroval každý jeho pohyb. Jakmile se k němu přiblížil, Doga to i vcelku vystrašilo. Pořád ho sledoval avšak začal couvat. Ani nevěděl proč, většinou by se takové věci držel co nejblíž, ale dnes ho to vyděsilo. "Je to zvláštní." vydechl Dog a v očích mu tančily jiskřičky štěstí. Jak může být něco tak hustý a zároveň tak děsivý? Pomyslela si překvapeně Dog.

Malé bílé květy. Opakoval si Dog v hlavě. V noci dobře viděl takže pro něj nebyl velký problém najít hned několik květin s bílím květem. Malý květ se mu zdálo, že mají všechny, protože mu nedošlo, že květiny budou v noci mít květy zavřené. "Je to tahle?" zeptal se když zahlédl bílou květinu. Přičichl k ní a nevoněla zrovna dvakrát dobře. Rychle od ní odešel a zašklebil se. Popošel kousek dál a zahlédl další bílou květinu. Voněla však úplně stejně jako ta předchozí a tak k ní ani Lunu nevolal. Nechtěl ji otravovat zbytečně. Tenhle noční lov na květinky Doga začal unavovat avšak nepřestával ho bavit. Zívl si a posadil se čekajíc na Luninu odpověď.

Dnes se Dogovi nedařilo usnout tak se šel trochu projít. Nelíbilo se mu, že je den, ale na druhou stranu se měl ve městě kam ukrýt takže se nespálil. Procházel stíny města než zahlédl podivně vyhlížející skleněnou krabici. Zvědavost mu nedala a musel se tam jít podívat. Kličkoval stíny než došel ke krabici blíže. Na slunci se velmi blyštila a Dog by mohl strávit hodiny neustálým sledováním těch odlesků, které na skle vytvářelo slunce. Nakoukl dovnitř a neviděl nic než jen kamennou cestičku a plno rostlin. Napadlo ho či by právě tady nemohly být některé ty rostliny co mu ukazovala Luna.
Pomalu procházel touhle zříceninou, fascinován těmi rostlinami. Nikdy neviděl tolik zvláštních rostlin nasázených těsně vedle sebe. Jak tak koukal po přerostlých rostlinách nevšiml si rozbitého skla které bylo přímo před ním. Šlápl do něj a tělem mu projela ostrá bolest. V pořezaném polštářku měl kousek skla a silně mu to krvácelo. Vypískl bolestí a ani nevšiml vlčice, která stála jen pár skoků před ním.

Dog se musel zamyslet. "Už si vzpomínám! Ty jsi Hané že jo? Co děláš tady v Kultu?" musel se zeptat Batdog. Nečekal, že by zrovna tohohle vlčka potkal právě v Kultu. Koneckonců když ho potkal poprvé tak byla den. Jeho pozornost však upoutala nově příchozí vlčice. Vypadala, že nejspíše to nebude tulačka a tak ji Dog nemusel vyhnat. "Ahoj. Ty jsi Kulťanka?" zeptal se raději Dog aby se ujistil. "Jinak já jsem Batdog, ale můžeš mi říkat Dogu." řekl a při těch slovech se podíval i na fialového vlka. Nebyl si jistý jestli mu to říkal tak mu raději naznačil, že i on mu může říkat jeho přezdívkou. "Zatím si nijak extra nehraju, ale klidně si něco zahrát můžeme." řekl Dog vesele a vrtěl při tom ocáskem. Pak se však zarazil. Ještě se té nové vlčice nezeptal ani na jméno. "Omlouvám se, ale jak se jmenuješ ty?" zeptal se s pohledem upřeným na vlčku.

Hned jakmile Dog zaslechl své jméno, přestal prolézat skrze okno a pohlédl do tmy. Až teď si začal dávat pozor a uvědomil si, že tu není sám. "Ehem, kdo jsi?" zeptal se a zahlédl fialovou srst. Věděl, že tohohle vlka jistě zná, ale už si nemohl vzpomenout odkud. Chvíli na něj jen tak zíral a pokusil se zachytit i jeho pach. Znám ho! Určitě jsem ho už někde potkal... Počkat? Že by tu byl i někdo další? Pomyslel si nechápavě. "A kolik vás tu je?" zeptal se ještě div nepraskl smíchy. Ta otázka i pro něj zněla divně jenže on nevěděl jak jinak se na ni měl zeptat. Potom však zahlédl stín. Já věděl, že jich tady bude víc. Řekl si v hlavě a zadíval se na místo kde zahlédl pohyb.

Batdog se rozhodl, že začne trochu zkoumat své nové území. Lidská obydlí poznával ještě z doby kdy byl malé vlče jen nikdy nebyl na místě kde by jich bylo tolik. A teď měl na takovém místě strávit celý život. Vlastně se mu ta představa zamlouvala jen se mu nelíbily ty tvrdé cesty. Raději by chodil někde venku po měkké trávě, ale to si měl rozmyslet ještě dřív než na území Kultu vstoupil.
Rozhodl se, že nahlédne do některého z domů okolo kterých procházel. Měsíc mu zářil vysoko nad hlavou a tak bylo v domech i docela světlo. Tma mu ovšem nevadil, protože celý svůj život musel žít ve tmě aby ho slunce nespálilo. Nakoukl do nejbližšího domu a začal to tam procházet. Líbilo se mu měkké polorozpadlé křeslo a párkrát očichal některé stoly. Zvláště ho zaujalo okno které bylo otevřené takže jím mohl prolézat. Jeho nově objevená hra ho natolik zaujala, že kdyby nějaký vlk přišel tak by se o něm dozvěděl nejspíše až když by na něj promluvil.

Dog se nad oběmi vlčicemi musel zasmát. "No to jste teda toho moc neřekli." řekl se smíchem. Chvíli přemýšlel co by mohl říct. "Chcete vědět něco o mě? zeptal se po chvilce svým typickým štěněcím tónem. Ani ho nezajímalo co vlčice řeknou a už začal. "Taakže, řeknu vám jak jsem dostal křídla dobře? No, moje maminka mě vyhnala, že prej vypadám až moc jako můj táta. Já ale neuměl lovit a tak jsem skoro umřel." povídal dramaticky a doufal, že to vlčice nadchne. Jelikož byl den, tak pro něj byla jakoby noc takže to bral jako děsivý příběh. Něco jako horor akorát že ho říkal přes den. "No, když už jsem skoro nemohl chodit, našli mě lidi v bílém a ti mě vzali do jejich obřího domu. Já ale pak usnul. No a když jsem se vzbudil, měl jsem na zádech křídla!" povídal dál svoji minulost jakoby to byla nějaká děsivá legenda. "No a pak mě učili lítat a já jim uletěl. Konec!" řekl a trochu vykoukl zespod kamene. "Tak co líbilo se vám to? A pozor fakt se mi to stalo." dodal a v očích mu tančily jiskřičky. "Nějaké otázky?" zeptal se nakonec.

Dog mlčky následoval Lunu a opakoval každý její pohyb. Chtěl vědět jak ty rostliny najít a nejlepší co podle něj mohl bylo opakovat to co dělala Luna. Možná jí to bylo nepříjemné, že za ní chodí jako takový ocásek, ale to už malého Doga nenapadlo. Chtěl jenom vědět co nejvíc mohl. Dog se musel trochu divit, že Luna nic neříká a chtěl se jí i zeptat, ale vzdal to a jenom ji následoval. Možná to je zvláštní, ale ho to velmi bavilo. Líbilo se mu, že teď hledají nějakou rostlinu aby se on mohl něco nového naučit. "Jak asi voní to co hledáme?" zeptal se po chvilce. Už se nemohl dočkat. Navíc je to přeci jen vlče co neudrží svoji zvědavost moc dlouho.

Batdog pomalu vykročil směrem za Arlem. Nad jeho otázkou se musel zamyslet aby ze sebe neudělal blbce. Jaký ceremoniál? Ptal se v hlavě sám sebe zatímco šel za Arlem. Pokud nevím jaký ceremoniál tak jsem ho nejspíše nepodstoupil. Napadlo ho, ale ještě chvíli mlčel. "Nooo. Asi ne, protože nevím jaký." řekl nakonec zamyšleně Dog s pohledem upřeným do země. Začalo ho zajímat jaký ceremoniál. Než se stihl nad čímkoliv zamyslet vychrlil na Arla: "Jaký to je ceremoniál? Co se tam dělá?" Ptal se zvídavě i když to možná bylo špatně. Nevěděl co má Arlo za lubem a tak mohl pouze uvažovat.


Strana:  1 ... « späť  30 31 32 33 34 35 36 37 38   ďalej » ... 40